Konec světa. část 1

Bouře

Byla to jedna z nejhorších bouří jakou Gordon kdy zažil. Jeho dvacetimerová lod se doslova ztrácela ve vlnách.
Byl k smrti vyčerpaný, bojoval s tou bouří už pěkných pár hodin.
Mezi ohlušujícímy údery hromů najednou uslyšel
nepřirozený skřípavý zvuk. Lod s sebou náhle prudce trhla a zastavila se.
"PROBOHA!" vykřikl Gordon.
Lod pravděpodobně uvízla na útesu. Šel se podívat do podpalubí aby zkontroloval škody.
Když byl dole, zděsil se ještě víc. Dírou velikosti fotbalového míče chrčelo do podpalubí značné množství vody.
Díra byla na špatně přístupném místě. Tlak vody práci ještě víc komplikoval.
Gordon byl už po pás ve vodě když vtom jedna mohutná vlna uvolnila lod z útesu.
Najednou se lod naklonila na bok a proud vody se ještě zvětšil.
Lod šla nenávratně ke dnu. Gordon se ještě pokusil díru ucpat, ale rychle stoupající voda mu práci překazila.
Rychle vyběhl nahoru a spustil záchraný člun. Až ted si uvědomil že zapoměl vzít jídlo a vodu, ale už bylo pozdě.
Lod zmizela pod hladinou dřív než stačil cokoli zachránit.
Bouře neustávala. Drobný gumový člun se zmítal ve vlnách jako korková zátka v peřejích.
Gordon si k sobě přivázal člun dostatečně dlouhým provazem a vyčerpáním usnul.

Ostrov

Druhý den ráno ho probudil zpěv ptáků a dunění vln rozbíjejících se o nedaleké útesy.
Rozhlédl se kolem a zjistil že je na pláži. Byla pokritá spadlímy kokosy a škeblemi.
Po chvíli se rozhodl jít prozkomat ostrov.
Zatím nic nenasvědšovalo přítomnosti lidí.
Nejhorší na tom všem bylo že vysílačka na lodi byla porouchaná. Gordon tak nemohl zavolat záchranu a
znamenalo to že ho nikdo ani nebude hledat.
Po letmém prozkoumání ostrova se ubytoval v poměrně prostorné jeskini.
Sehnat potravu nebyl pro Gordona větší problém.
Pomocí provizorního luku lovil menší zvěř a o zbytek
se postaraly pastičky a harpuna.
Jednoho dne se rozhodl jít lovit hlouběji do džungle. Asi po pěti kilometrech narazil na zvláštní strukturu
která svím vzhledem a složením do ostatního prostředí nezapadala.
Byla to pevná šedá hmota schovaná z větší části pod zemí. "To je beton!" zjistil Gordon když odkril
větve které celou masu účině maskovaly.
Podle množství mechu a usedlin usoudil že je to tady už docela dlouho.
Možná pozůstatek po Japoncích ze druhé sv. války.
Udiveně celý oběkt obešel jestli nenajde vchod. Povedlo se. Byly tam těžké ocelové dveře zajištěné dvěma
pákamy. Byly tak zarezlé že k jejich uvolnění
musel použít kámen.
Když otevřel dveře, vyvanul na něj nepříjemný vzduch. Nevětralo se tam asi osmdesát let.
Celá místnost se skládala z jedné nepříliš velké bunky zaplněné nějakýmy bednamy a žebříkem vedoucím hlouběji
do podzemí.
Gordon jednu bednu otevřel. "Zbraně!" Bylo tam tolik zbraní že by mohl začít
válku. Prozatím mu ale budou stačit na lov zvěře.
Po prozkoumání všech beden, přistoupil k žebříku. Sešel po něm až dolů.
Spodní část byla o poznání větší než horní. Bylo zde několik dveří vedoucích do místností kde byly
další dveře. Gordon zběžně odhadnul že zde může být asi
dvacet místností. Postupně všechny prošel. Byly zde různé věci, od potravin přes různý nábytek
až k osobním věcem předchozích obyvatelých.
Nakonec vešel do místnosti, která vypadala jako velitelská část.
Byl zde dlouhý stůl, nějaké zařízení připomínající
radar a vysílačka!
Vydal se hledat generátor.
Doufal že tam bude alespon trošku nafty.
Po několika minutách ho opravdu našel a díkybohu tam ještě trochu nafty zbylo.
Zapnul vysílačku a spustil: "Mayday, mayday, tady kapitán lodi Dolores,
potopili jsme se někde poblíž Midway islands. Slišíte mě?"
Toto opakoval asi čtiřicet minut na různých frekvencích. Když už to vypadalo že dojde nafta v generátoru, tak se ozval hlas.

"Slyšíme vás kapitáne, tady pobřežní hlídka San Francisco. Určete vaši polohu"

"Jsem asi 500km jižně od Midway islands"

"Op-kujte, Dolo-es nějak se mi ztr-cíte"

"Ztroskotali jsme asi 500km jižně od Midway islands, slišíte mě"

"Ano Do-ores 500km již-ě od Mid-ay islands. posí-áme vám vr......"

Spojení se přerušilo.
"Sakra! ale alespon že mě slyšeli. Snad tu budou co nejdřív.

Těsně po tom co spojení vypadlo ucítil Gordon mírný otřes. Usoudil že je to asi nějaké slabší zemětřesení. Zvláštní bylo že otřes byl jen jeden. Jakoby spíš
něco velkého narazilo do země v okolý krytu.
Vylezl ven, ale nic zvláštního neviděl. Začal se zvedat vítr, nebe z ničeho nic zčernalo a spustil se obrovský liják.

"Sakra! a zrovna ted. Musím připravit signální ohen pro vrtulník."

Popadl sirky a něco málo benzínu co našel v bunkru a rozběhl se směrem k pláži.
Vlny byly neobvikle velké. Po několika hodinách bouře pořád neustávala.
Gordon věděl že v tomhle počasí vrtulník nepošlou a šel se schovat pod nedaleký skalní převis.

Oregon

Mezi tím, na západním pobřeží usa, pár hodin před Gordnovím voláním o pomoc, se Chris mc Cain snažil opravit svůj Buick riviera z roku 71.
Chris byl jednadvacetiletý automechanik původem z New Yorku.
Důvodů proč se přestěhoval na předměstí Oregonu bylo hned několik.
Jedním z nich byl odpor k vymoženostem moderního světa. Zároven si ale nedokázal odpustit nemít v garáži alespon jeden "trhač asfaltu" Byl to již zmíněný Buick riviera.
Měl oranžovou barvu, Upravený vidlicový osmiválec a nestandartní manuální převodovku která se ted ale náhodou rozbila.
Chris měl práci už skoro hotovou, když v tom za ním přiběhl značně rozrušený spolubidlící.

"Chrisi! Pod se podívat! to musíš vidět!" a rozběhl se směrem k domu.

Chris běžel za ním. Zatavili se až v obýváku u televize. Rozrušená moderátorka četla ještě více rozrušující zprávu:

"Přerušujeme toto vysílání kvůli mimořádné zprávě přímo z bílého domu:
V 12:00 zaůtočila Severní korea,Irák a několik dalších zatím neznámích zemí na důležité strategické body na východním pobřeží USA. Podle Pentagonu se útoky rozdělily na několik fází:
zničení nebezpečných vojenských cílů, zničení velkách měst a nakonec vyřazení veškerého elektronického zařízení. Zatím nevíme kolik času zbývá k útoku na
ostatní části naší země. Proto nabádáme občany aby se ukry.... "

Spojení se přerušilo.

"Sakra Chrisi! musíme se co nejrychleš dostat do městkýho protiatomovího krytu!"

"Ne. Do města už by jsme to nemuseli stihnout a navíc ho asi budou bombardovat.
Schováme se do sklepa."

"Tak dobře, ale snad to vydrží, stavěli ho v šedesátejch letech."

"Musíme doufat že jo. Vem taky náký zásoby, kdyby jsme tam museli zůstat delší dobu."

"To není třeba, dole je toho dost"

Když vyšli ven, tak byla bouřka.
Přes dunění hromů se začli ozývat jakési nárazy které se pořád přibližovali.
"Pospěš si Chrisi už je to tady!"
Oba dva rychle skočili do sklepa. Chvilku po tom co zavřeli dveře se ozvala ohlušující rána.
"Doprdele! To byl určitě Portland"

"Sakra výš co to muselo bejt za bombu!? Portland je odsud asi 80km"
Máme štěstí že jsme zůstali tady."

"Jo, to teda jo."

V úkritu

Sklep byl poměrně velký a měl nezvikle silné zdi. Původní majitel měl asi strach ze studené války, tak schválně postavil tento sklepo-bunkr.
Pomyslel si Chris.

"Počkej někde tady bylo rádio, zkusím ho najít."

"Tak jo."

"Tady je!" Zapnul rádio ale neozvalo se nic než šum. "Hmm, vypadá to že už máme za sebou třetí fázi útoku- Aktivace EMP."

"Sakra! pořád mi nejde do hlavy jak to mohli dokázat. Zničit všechny ty města, zabít tolik lidí a sestrojit obří EMP."

"Prostě jsme je podcenili. A navíc by nikdo nečekal že se spojí dohromady."

"A co ted?"

"Prostě počkáme až se to venku trochu uklidní. Nic jinýho nám ted stejně nezbývá."

Chris s jeho spolubydlícím ted mlčky čekali pod blikajícím světlem rozbité zářivky a s hrůzou poslouchali oddalující se dunění dopadajících bomb.

Pokračování příště.