Nový život - 13. kapitola

13.kapitola - Přípravy

V sobotu ráno se Rora probudila celá rozlámaná, nebyla skoro schopná vstát, ale musela. Rychle si oblékla černý hábit se světle modrým lemem na rukávech. V malé koupelně za pokojem se podívala do zrcadla a zhrozila se toho, co tam viděla – sebe. Pod očima měla rudé kruhy od pláče, oči opuchlé, její obličej postrádal jakoukoli barvu, vlasy měla zplihlé a rozcuchané. Opláchla si obličej ledovou vodou, aby se aspoň zbavila těch opuchlých očí. Vlasy si rozčesala, ale ani to nepomohlo, tak si je svázala do culíku. Ani ji nenapadlo se líčit nebo jakkoli se zkrášlovat. Podívala se na hodinky a zjistila, že je čas na snídani a její žaludek se hlásí o slovo. Šla do jídelny a doufala, že tam nebude babička. Znovu se jí vybavil jejich včerejší rozhovor. //„Manželství. Pro ženu je opravdu důležité se dobře vdát, aby pak měla volnou cestu ke svým snům, aby mohla stoupat po společenském žebříčku stále výš, aby její děti měly čistokrevný původ, aby si na nic nemohla stěžovat. Manželství je to hlavní, ostatní se dá zařídit potom.“// Tyhle věty se Roře vryly do paměti jak jen nejvíc mohly. Jak jí to mohla babička udělat? To jí opravdu nezajímalo nic jiného než zachování jejich čistokrevného rodu?
Rora doufala zbytečně. Její babička tam byla, seděla v čele stolu a o něčem se bavila s její matkou.
„Dobré ráno,“ pozdravila je. Všichni ji pozdravili.
„Á, Auroro, pojď se posadit sem,“ vyzvala ji babička, zřejmě se nechtěla o včerejšku příliš bavit a chtěla na něj zapomenout. „Právě jsem tvé matce říkala o našem včerejším rozhovoru. Pamatuješ na něj? Odešla jsi rozrušená. Bylo to nejspíš kvůli tomu ohni, ale neboj skřítkové to napravili. Zpátky ke včerejšku. Abych pravdu řekla, tvoje matka se netvářila příliš nadšeně, když jsem jí říkala o tom, co tě večer čeká. Myslí si, že to není nejlepší nápad, ale já vím, že je ten nejlepší – zvláště pro tebe Auroro.“ Rora si raději sedla a zhluboka se nadechovala.
„Myslím, že jsem se včera vyjádřila jasně – nezasnoubím se, dokud si svého manžela nevyberu osobně, babi.“ Odsekla rozhořčeně Rora, ale babička jakoby to vůbec neslyšela a mlela si pořád svou o tom, jak dokonalý pár budou se svým snoubencem.
„O jakém ohni jsi to mluvila mami? Roro?“ Mamka byla vyděšená z toho, co se mohlo stát.
„To nic mami, jen vzplály záclony a jak říká babička, už je to všechno v pohodě. Nikomu se nic nestalo a žádné větší škody nebyly způsobeny, jen se musely vyměnit záclony.“ Karin povytáhla obočí. Znamenalo to, že se k tomuto tématu ještě později vrátí v soukromí.
„Auroro, to nemyslíš vážně! Jaképak ´v pohodě´ ? Jako správně vychovaná mladá dáma bys měla říkat úplně něco jiného, například ´Vše je v pořádku a nemusíš se strachovat, matko´ - tak bys měla mluvit.“ Babička si šla tvrdě za svým, pokud se jednalo o ´rychlopřevýchovu´ Rory. Rora i Karin si povzdechly, ale nijak to nekomentovaly.
„A řekla jsi i o svém plánu tátovi, babi?“ Rypla si schválně Rora.
„Jistě, že jsem mu to řekla! Jsi i jeho dcera,“ a potichu dodala „bohužel.“ Roru přešel všechen hlad a chuť k jídlu.
„Jdu si číst,“ oznámila a chystala se odejít.
„Nikam nejdeš,“ zarazila ji babička, „musíš se přichystat na večer. Je tu někdo, kdo ti pomůže s líčením a účesem a také si musíš jít vybrat šaty, které dnes budeš mít. Ty si musíš vybrat sama, protože se potřebuješ cítit dobře. Jdi do knihovny a počkej na mě, představím tě tam někomu a vy tam můžete jít také,“ podívala se na rodiče Rory. Rora neměla na vybranou a šla do knihovny. Asi za 10 minut přišla babička, Karin a nějaká žena.
„Kde je táta?“ zeptala se Rora Karin.
„Šel se projít, prý už nemůže babiččinu přítomnost dál vydržet a je na ni velice rozzlobený zato, že ti tak mluví do života. Ale znáš babičku, tu nic nepřesvědčí o tom, že nemá pravdu.“
Mezitím přistoupila Diana k Roře a vedla za sebou onu neznámou ženu.
„Tohle je Doris, bude tě dnes připravovat na večer.“ Rora si s Doris potřásla rukou a okamžitě věděla, že s touto ženou se v ničem neshodne. Bude muset vymyslet něco, aby se jí zbavila. „Bude ti radit a ty její rady vyslechneš a doufám, že se jimi budeš řídit, i když nemusíš dělat přesně to, co ti nařídí. Chci aby to byla i tvá práce. Nebylo by dobré, kdybys nechala na sobě pracovat ty druhé. Šlo by poznat, že to nejsi ty.“ S těmito slovy Diana opustila místnost.
„Pojďte slečno, potřebujete si koupit šaty. Madame, půjdete s námi?“ zeptala se zdvořile Doris.
„Tak jo, chci vidět, jak si budeš vybírat šaty, Roro.“ Karin vesele mrkla na Roru a pak se obě podívaly na Doris, která si zřejmě myslela, že Karin se chová stejně jako Diana. Po tomto krátkém rozhovoru šly Rora se svou matkou ven počkat na Doris, která nejspíš šla všechno říct Dianě. Když se k nim připojila, přemístily se na Příčnou ulici, kde si Rora měla šaty vybrat. Šly rovnou k madame Malkinové. Madam Malkinová k nim hned přiběhla a vyzvídala jaké oblečení a k jaké příležitosti chtějí. Karin jí všechno vysvětlila a sama se rozhodla, že si koupí také nějaké šaty. Madame Malkinová se ještě chvíli věnovala Doris, která jí sdělovala jaké šaty by to měly být. Pak už jim nic nebránilo, aby si vybraly šaty. Trvalo jim to dlouho a Doris jim (i Karin) do výběru pořád mluvila a nenechala se odradit a ni slušně vysvětlit, že ony si vyberou samy a bez pomoci. Poslouchaly jen madame Malkinovou, když jim zdělila nějaký postřeh, který by se jim mohl hodit, ohledně toho, co by jim mohlo slušet a ještě by se v tom cítily obě dobře. Nakonec si obě vybraly. Rora si vybrala rudé šaty – korzet byl jemně vyšívaný zlatou nití, sukně byla potažena tmavě červeným šifonem, který byl uchycen asi ve čtvrtině sukně a odkrýval rudou sukni. K tomu si Rora ještě vybrala rudé lodičky.
Karin si vybrala tyrkysové šaty hodně podobné těm, co měla Rora, ale bez šifonu, vyšíván byl stříbrnou nití. K tomu byly tyrkysové lodičky.
Po tomto nákupu se přemístily zpátky do domu Diany. Když viděla jejich šaty, hned jí zajímalo, jak jim při výběru pomáhala Doris, obě jí odpověděly, že si to výběru nechaly mluvit jen od madame Malkinové. Diana se netvářila nějak nadšeně, ale překousla to. Ostatní bylo po jejím. Dům už byl vyzdobený a zcela připravený na večerní ples, který se hrozně rychle blížil.
Rora s Karin se vymluvily, že si potřebují šaty pověsit a odešly. Rozhodly se, že se budou chystat v pokoji Rory.
„Proč ti tolik nevadí, že se dnes zasnoubím a vůbec nevím za koho. Děláš jako by to nic nebylo! Proč? Já to nechápu, mami!“ Rora byla rozrušená a skoro se rozbrečela.
„Neboj zlatíčko, myslím, že se nic nestane když se zasnoubíš. Později to můžeš kdykoli zrušit a nikdo ti do toho nebude moct mluvit. Při nejhorším se vdáš tajně.“ Karin se ji snažila utěšit a poslední větou, kterou řekla se jí to i povedlo.
„Myslíš to vážně, mami? Tajná svatba? To zní zajímavě, určitě o tom budu přemýšlet.“ Rora se nad tím zamyslela a nápad na tajnou svatbu s někým do koho se zamiluje se jí líbila.
„A teď si pospěš, ples je už za pár hodin a my máme akorát šaty, a to ještě na věšáku a ne na sobě.“ Obě se převlékly a trvalo jim to dobrou hodinku, protože jim chvíli trvalo než správně zavázaly korzet nebo se jim nepovedlo upravit si spodničku. Nakonec stál výsledek zato. Bohužel pak přišla znovu Doris. Chtěla se jim plést do líčení a účesů. Nepodařilo se jí to. Karin mávla hůlkou a líčidla ji i její dceru začaly zkrášlovat, hřebeny se pustily také do práce až vytvořily ten správný plesový účes i nalíčení.