Sarah /// Díl 1.

,,Řeknu ti příběh, Sarah. Příběh o chlapci, který je přesně takový, jako ty." přerušila ticho Matylda, sedíce na houpacím křesle.
,,Příběh? Pohádku?" rozjasnila se holčička sedící na malé židličce vedle ní.
,,Ne, pohádku ne. Příběh. Možná se stal a možná ne. Pohádka je vymyšlená."
,,Tak povídej."
,,Dobře. Tak poslouchej." usmála se a začala vyprávět...

,,Tam, kde země nikdy necítila tíhu lidské nohy, kde žili pestrobarevní ptáci, komicky vzhlížející opice a úctyhodní gepardi, kde pramenily ty nejdivočejší řeky i nejklidnější potůčky, kde nebe neznalo kouře z komínů a vzduch voněl po vznešených květinách a exotickém ovoci, tak přesně tam se zatoulal malý Kryštov vždy, když zavřel svá očka, aby odplul daleko od civilizace. To vždycky sedával v malém okénku vedoucím do Kružné ulice, kde byl obchod s květinami a hned vedle krám s ovocem a zeleninou a naproti přez ulici obchod s exotickým ptactvem. A protože bydlel ve čtvrtém patře, tak čas od času také cítil, kromě vůně linoucí se z obchodů dole v ulici, lehký vánek, jak mu hladí tváře a slyšel, kromě zpěvu ptáků, jak mu ten vánek sviští kolem hlavy a zajíždí mu až do uší. A to se ve velkém městě jen tak někomu nepoštěstí. Jednou, když foukal vánek opravdu silný a Kryštov se stal tím nejrychlejším papouškem v džungli, naklonil se tolik, že spadl."
,,Och ne!" vyděsila se Sarah a vyskočila na nohy.
,,Neboj, nic se mu nestalo. Spadl totiž dovnitř do pokoje." uklidnila ji Matylda.
,,Uf" oddychla si a znovu si sedla.
,,A to si piš, že se rychle probudil z toho svého snění. A taky si uvědomil, jaké měl stěstí, že papouščí závod vedl kolem lián a ne mezi stromy, protože to by zabočil na druhou stranu a to už by si asi nezalétal. A tak od té doby, když se vydává na své výlety mimo město, vždycky si dává pozor, aby se nezasnil natolik, aby přestal vnímat skutečný svět, ač je pravda že by nejradši zůstal v tom svém."
,,A ty toho chlapce znáš?"
,,Ano, znám," přisvědčila Matylda trochu posmutněle.
,,A kdo to je?" vyzvídala Sarah dál.
,,Tvůj bratr Sarah," podívala se na ni trochu omluvně.
,,Můj bratr? Já mám bratra?" dokořán otevřela pusu a nemohla věřit tomu, co se právě dozvěděla. Nezmohla se ani na slovo. Ale pak výraz překvapení zmizel a vystřídal ho výraz nečekaného štěstí. Náhle se nemohla přestat smát. ,,Já mám bratra!" volala a skákala radostí na místě. ,,Já mám bratra!"
Matylda byla zaskočená její reakcí, ale byla ráda že se na ní nehněvá a tak se usmála: ,,Ano, Sarah, máš."
,,Vyprávěj mi o něm. Jak o něm víš?"
,,Pověděli mi o něm v dětském domově, když sem si pro tebe šla, zlatíčko."
,,A vidělas to okno? A jak víš, že se mu tohle stalo?"
,,Poslal mi jeden dopis než se odstěhoval. To okno jsem neviděla, ale ukážu ti ten dopis. Tam o něm píše. Ale dnes ne, lásko, už jsem unavená," přitáhla si deku blíže k tělu a usnula. Sarah byla štastná z nové zprávy. Úsměv ji ale trochu potemněl, když vyděla mladou ženu jak spí, zžíraná nemocí. Venku se zrovna vyhouplo slunce nad obzor.