Forsaken - 58. díl

Líbal mě tak, jako kdyby se toho dotyku nemohl nasytit, a já ho líbala úplně stejně. Když jsme se posléze zase oddělili, díval se na mě lehce rozšířenýma očima, skoro jako kdyby ani pořádně nechápal, co se vlastně stalo.
„Ještě chvíli v tomhle pokračuj a asi ti i začnu věřit...“ vypravila jsem ze sebe zastřeným hlasem a olízla si vyschlé rty.
„Jezabel!“ mrsknul po mně a já se pousmála.
„Upíre!“
Znovu se zmocnil mých úst a já se k němu přitiskla a vychutnávala si každý okamžik. Prsty jsem zabořila do jeho vlasů a nepřítomně jsem masírovala pokožku jeho hlavy. Spokojeně zamručel. Cítila jsem, jak mi dlaněma sjíždí po zádech, až mi sklouzl na zadek a naléhavě srazil naše boky k sobě, teda ne, že by mezi nima ještě zbývala tak velká vzdálenost. Tentokrát už jsem nepochybovala o tom, že má na něho naše líbání nějakej vliv. Něco takovýho se prostě nedalo přehlídnout. Jasně, potěšilo mě to, jenže i trochu vyděsilo. Přece jenom jsme se znali strašně krátce… a i bez toho jsem teď měla život dost komplikovanej… Možná, že jsem měla všechny starosti hodit za hlavu a prostě si užívat, ale nejsem ten typ, co se vyspí s chlapem hned na první schůzce jenom proto, že ji neuvěřitelně přitahuje. A my navíc ještě ani žádnou schůzku neměli. Kdo ví, třeba ani Riel není volnej.
Raději jsem ten polibek ukončila a pak se trochu odtáhla. „Neříkal jsi, že máme dneska spoustu práce?“ připomněla jsem mu rozechvěle, abych zničila tu intimní atmosféru, která se mezi náma vytvořila. Jenže to nebylo vůbec jednoduchý. Riel se na mě díval, jako kdyby se na mě chystal co nejdřív znovu vrhnout, a já si nebyla jistá, kolikrát dokážu takovýmu útoku odolat.
Kruci… už jen těch pár jeho dotyků mi rozproudilo krev způsobem, jakým to Petr nikdy nedokázal. Kdy jsem s ním vlastně naposledy spala? Už jsem si ani nedokázala vzpomenout. Měl pořád tolik práce, že na něco takovýho téměř nezbýval čas. Když se konečně připojil ke mně v posteli, většinou už jsem tvrdě spala, a pokud jsem si ještě četla, veškeré jeho pokusy jsem odbývala s tím, že jsem příliš ospalá a že měl přijít dřív. Ovšem pravda byla daleko prostší. Že mě jako milenec nedokázal vůbec uspokojit. Tolikrát jsem mu naznačovala, co mi dělá dobře a co ne, ale on veškerý mý rady zcela ignoroval, a zanechával mě v posteli zklamanou a znechucenou sebou samotnou. Kdyby mě aspoň potom objal, ale ne, to už zase spěchal ke svému počítači. A já se buď rozbrečela a pak jsem usnula a nebo jsem si nejdřív dopomohla k orgasmu a pak jsem usnula. Ale když jsem tak hleděla na Riela, napadlo mě, že s ním by mě určitě nečekala ani jedna z těch možností. Spíš bych usínala naprosto vyčerpaná ze vší tý rozkoše…
Potřásla jsem hlavou, abych svý chlípný myšlenky zahnala. Tohle fakt nebyl dobrej nápad! Jenže mý tělo očividně moc na logiku nebylo. Zatraceně… nejradši bych se na Riela vrhla a strhla z něj všechno oblečení a…
„Jo, říkal…“ prohodil Riel. „Už se toho nemůžeš dočkat, co?“ Jeho chraplavý hlas téměř polechtal všechny mý nervový zakončení. Vůbec jsem si připadala celá rozechvělá a vzrušená. Stačilo by, aby se mě dotkl, a tušila jsem, že to bude můj konec. Že se toho nemůžu dočkat? Sakra, já bych pro to i zabíjela!
„Stejně mě to zřejmě nemine!“ odvětila jsem rázně, což mě stálo dost sil a přemáhání.
„To asi ne…“ řekl Riel a podle jeho tónu jsem si ani nebyla pořádně jistá, jestli se ještě bavíme o tom mým výcviku.
„Půjdem teda?“ zeptala jsem se a můj hlas zněl skoro prosebně.
Riel mlčky přikývl. Nedokázala jsem na něm poznat, jestli je zklamaný nebo ne, ale vypadal tak nějak… vzdáleně. Oblíkl si bundu, která se dosud povalovala na posteli, z lednice popadl pár lahviček, které strčil do vnitřní kapsy, a aniž by mi věnoval jediný pohled, zamířil k východu.
Tiše jsem si povzdechla. Tohle jsem nechtěla… Nejsem žádná mrcha, co si s chlapem hraje, a pak ho na poslední chvíli odkopne a vysměje se mu. Nejsem žádná Jezabel. Jenom to bylo strašně brzo… a já nebyla připravená si s někým něco začít…
Odevzdaně jsem se vydala za Rielem. Když jsem míjela pohovku, na okamžik jsem se sehnula, abych tu dýku zastrčila ještě hlouběji. Nebylo by dobrý, kdyby ji někdo náhodou našel.