Forsaken - 73. díl

Riel kráčel temnou úzkou chodbou stále vzhůru a mě nesl v náruči tak lehce, jako kdybych snad ani nic nevážila. Za jiných okolností bych si takovou péči náležitě vychutnávala a možná dokonce využila příležitosti a přitulila se k němu blíž. Protože za jiných okolností by to byla téměř jedinečná romantická scéna…
Pohledný hrdina zachránil dámu ze zajetí odporného zlosyna a nyní ji nese do bezpečí. Nejlépe na svůj hrad, pokud bych jako hrdinka měla to štěstí, že by o mě projevil zájem šlechtic.
*Tolik jsem se o tebe strachoval!* přiznává hlasem plným citu.
*A já se bála, že už tě nikdy nespatřím!* vzdychnu já. *Je opravdu mrtev?*
*Ovšem, již se ho nemusíš obávat. A navíc… jsem teď s tebou…*
*Ach… jsi tak statečný…*
*Drahá… během našeho odloučení jsem pochopil jednu věc…*
*Ano?*
*Že si již nedokáži představit svůj život bez tebe po svém boku.*
*Opravdu?* Zatvářím se překvapeně a zamrkám svými dlouhými řasami. Kupodivu můj pobyt v padouchově vězení na mém zevnějšku nezanechal pražádné stopy. Mé nádherné sametové šaty nehyzdí jediné smítko, ba ani varhánek, a mé vlasy jsou jako vždy stočené do dokonalých ruliček. Kdyby to bylo nezbytné, mohla bych se klidně hned vdávat. Jedině mé oči jsou lehce zarudlé a vlhce se lesknou, aby prozradily, jak moc jsem trpěla, ale tím to také končí, rozhodně nejsou ohyzdně napuchlé.
*Ano. A proto se tě chci zeptat, zda bys byla svolná stát se mou chotí.*
*Ach… Je to tak nečekané…* Předstírám šok, ale v mém nitru všechno jásá. Kdo by také nejásal, kdyby byl na mém místě, že?
*Já vím, Isabello… Ale nemohl jsem si pomoci… Ovšem samozřejmě ti dopřeji čas na rozmyšlenou…*
Zadívám se na něho. *Cožpak mou odpověď již dávno neznáš?* Znovu rozvířím vzduch svými řasami.
*Má milovaná…* Nahýbá se ke mně a jeho rty se sladce tisknou na moje…
„Izabelo?“ Rielův důrazný hlas proniká do mýho sladkýho snění.
Pozvolna se probírám zas do reality, kde jsem rozcuchaná, špinavá a páchnu hůř než tlející tchoř, a rozhodně se nesnažím ke svému zachránci tisknout, protože ho nechci tím odérem zabít. S úlekem si uvědomuju, že na mě Riel upřeně kouká. Jsme už poblíž východu, a tak je tu víc světla, a já jenom doufám, že nemám ve tváři nějakej přiblblej výraz.
Rozpačitě si odkašlu. „Jo?“
„Jenom jsem se ptal, jestli seš v pořádku. Tvářila ses tak nějak… zvláštně.“
Bezvadný, fakt bezvadný. Teď mi ještě může říct, že jsem si mumlala divný věci, a já se můžu jít rovnou zahrabat.
„Ne, chci už bejt odsud venku,“ mumlám. „Nejsem si ale jistá, jestli zvládnu jízdu na motorce,“ přiznávám vzápětí, a tak trochu se bojím, aby mě zas neodnesl do tý upírský podzemní nory. Ani radši nechci pomejšlet, jak hluboko jsme se vlastně nacházeli.
„Žádný strachy, půjčil jsem si od Toma tank,“ usmívá se na mě Riel a já na chvilku nevím, co si o tom myslet. Že by opravdu…?
Když mě donese až k tomu autu, říkám si, že ani tak moc nepřeháněl. Zblízka ten Hummer vypadal fakt úctyhodně. Aniž by mě pustil, otevřel Riel zadní dveře a opatrně mě složil na sedačky.
„To má naše armáda Hummery?“ ptám se překvapeně.
„Ne, ale Tom jo, je to takovej fanda. Když jsem si ho půjčoval, div mi tam nenamontoval na střechu i raketomet,“ poznamenává, zatímco zavírá mý dveře a uvelebuje se na místě pro řidiče.
„To ho asi nepotěší, že mu to tu zaprasím,“ hlesnu už dopředu provinile a přitahuju si cípy deky blíž k sobě.
„To neřeš, Izabel, hlavně, že seš v pořádku ty,“ říká mi a mě z toho zaplaví téměř blaženej pocit.
„Alex by mě jinak zabil,“ dodává však vzápětí a naštěstí pro mě právě nastartoval, a tak není slyšet mý zklamaný popotáhnutí.
Copak už jsem fakt cvok? Jak můžu romanticky snít o někom, kdo je možná upír, ale skoro určitě vrah svý vlastní holky? Jenže proč se s ním i přes to, co o něm vím, cítím tak strašně bezpečně? Nedává to přece smysl. Na druhou stranu neříkal sám Riel, že jsou chvíle, kdy instinkty zcela selžou?
„Zkus usnout, pojedem docela dlouho,“ upozorňuje mě od volantu a já poslušně zavírám oči, který se mi i beztak klíží únavou.
Teď nad tím vším nebudu přemýšlet, koneckonců, zítra je přece také den, říkám si těsně předtím, než se ponořím do říše snů.