Temná růže ( 29.)

Trochu znechuceně se zanořila do hustého podrostu mladých smrčků a proskočila jimi na volnější prostranství. Žízeň jí sice nepřešla, ale chuť na lov ano.
/Jsi nějaká nabroušená/ zasmál se jí v hlavě Aramův hlas a ona jen tiše zavrčela.
/Já bych to vyjádřila úplně jinak, ale nechci kazit tvou čistou, nevinnou „dětskou“ duši/
Cítila jak se jeho myšlenky přiostřily a musela se samolibě ušklíbnout.
/Hele já…/
/Jo je mi to jasný, ale to že budu mít při lovu tebe v palici se mi nijak zvlášť nelíbí…jen abys byl v obraze/
/Proč?/
/Udělá se ti blbě a slyšet v hlavě tvůj dávicí reflex se mi moc nechce/ uchechtla se zákeřně a obezřetně zastavila.
/Co se děje?/ ozval se ten dotěrný ustaraný hlásek a ona ho jen napruženě okřikla.
/Sakra nemůžeš držet klapačku? Potřebuju se soustředit. Jestli chceš, abych byla brzo zpátky, tak buď zticha!/
/Jak si přeješ!/ zavrčel hlas uraženě. Trochu si povzdychla a znovu se snažila soustředit pouze na své instinkty. Pach jakéhosi zvířete jí udeřilo do obličeje takovou silou, že ani nestačila litovat toho nebohého tvora, které už nemělo šanci uniknout jejím ústům.
Rychle a tiše se rozeběhla lesem a tu a tam vyskočila a nohou se odrazila od kmene některého ze stromů. Po jednom takovém skoku zůstala napjatě v podřepu a naslouchala. Zvíře bylo blízko.
Cítila, jak se chvěje a připadala si jako narkoman, bez své denní dávky fetu. Skoro ani necítila, jak se jí trochu vysunuly nehty z nichž se teď stala nelítostná zbraň. Prudce se vymrštila a během několika málo vteřin měla v náručí jakési zvíře, podobající se nejvíce pumě. Tahle šelmička byla však jednou tak velká a úplně bílá. Skoro ani nevnímala, hlasité křupnutí, když své kořisti zlomila vaz a hltavě zabořila zuby do jejího bělostného krku. Žízeň pomalu ustupovala a ona si konečně mohla plně uvědomit tu zvláštní a opojnou chuť čerstvé krve. Další doušky už si vyloženě užívala.
/To je humus/ zamumlal znechuceně Aramův hlas a vyrušil jí z toho slastného pocitu, který se jí rozléval tělem.
/Nestěžuj si, taky si mohl bejt na jeho místě/
/Taky fakt. Mimochodem…seš pěkně zapatlaná a ta mrtvá číča taky. Pravidla stolování ti nic neříkaj?/
Posměšně si odfrkla a bez zájmu odhodila svojí vysátou kořist do křoví. Už jí byla na nic.
/Ty dneska sršíš humorem. Co se stalo?/ zavrčela jízlivě a znovu se dala do běhu.
/Kam si myslíš, že jdeš?!/
/Najít vodu, trochu se vykoupat a odpočinout si…číča totiž chutnala nezvykle dobře/ zasmála se a rychle nasála vzduch, aby zjistila, jakým směrem by mohla najít vodu.
/Bylo by lepší kdyby ses vrátila!/
/Když tě to tak trápí, tak se pojď vykoupat se mnou/ zasmála se a přidala trochu na rychlosti.
Aram nijak neodpověděl a mlčel i celou půl hodinu, než se dostala k malému jezírku. Rychle ze sebe shodila košili, boty i kalhoty a vběhla do teplé vody. Možná, že byla studená, ale její chladná kůže cítila jen příjemné teplé dotyky, které z ní pomalu začaly smývat krev a špínu několika dnů.
/Máš zavřený oči?/ ušklíbla se, když zahlédla svůj do půl těla nahý odraz na vodní hladině a musela se rozesmát, když zaslechla Aramovo nezřetelné a vyděšené zachroptění.
/Šmíráku/
Rychle se ponořila a začala prozkoumávat dno. Vzduch nepotřebovala, mohla být potopená jak jen dlouho chtěla.
/Nechtěla by ses už vynořit? Znervózňuješ mě!/
/Tak pojď a vytáhni mě/ zaprovokovala s úšklebkem. Sama nevěděla co to do ní vjelo. Popadla jí zvláštní touha Arama vyprovokovat….chtěla aby přišel a ona zase ucítila jeho vůni…
Znechuceně se ušklíbla nad vlastními myšlenkami, které on nemohl slyšet a ponořila se ještě hlouběji. Sluneční paprsky jemně osvětlovaly písčité dno tudíž se na něj položila. Vypustila veškerý vzduch, který v sobě ještě měla a uspokojeně se zadívala nahoru ke světlu. Připadala si nádherně…poklidně a uspokojeně. Všude bylo opojné, ničím nerušené ticho a voda jí prohřívala ledové tělo.
/Clare?/
/Hmm?/
/Bylo něco, co se ti líbilo na tvém světě?/
/Jo…něco by se určitě našlo/ usmála se trochu líně.
/Co třeba?/
Za jeho vyptáváním zaslechla něco víc…něco čeho se chtěl nenápadně dopídit.
/Líbila se mi tam muzika. Taková tvrdá, volná…nespoutaná. Potom počítač…tady člověk ani neví co se děje, ale pochybuju, že by tu fungovalo něco jako bezdrátový připojení/ zasmála se.
/Co to?/
/No…to ti asi nevysvětlim. Bylo to něco jako hodně rychlý noviny/
/Aha…tady jsou noviny jenom ve městech…a co dál?/
/Víš, že ani nevim? Jediné co mi opravdu chybí je mamka s…no…mým předešlým tátou a Gabriela, jinak jsem docela spokojená/
/Spokojená s Verioss a s tim, že jsi upír?/
/Nelituju toho, že jsem tady víš? Je to asi divný, ale jsem tu víc doma něž tam. Mám tu Gartha, Rotha a tebe…kdybych tu byla úplně sama, bylo by to zase o něčem jiným, ale já mám vás a to mi ke štěstí stačí. Navíc mi přijde, že tu mám pro co žít…mám plán/ svěřila se s úsměvem.
/Plán? A jekej?/
/Přesvědčim lidi, aby proti Verioss začali bojovat/
Cítila jak Aram strnul v němém úžasu.
/Jak to chceš proboha udělat?!/
/Ještě nevim,/ připustila zachmuřeně /ale něco mi říká, že už se to brzo dozvim. Je to jako nějaká myšlenka kterou máš už už na jazyku, ale musíš chvilku počkat než přijde blíž…u mě je to to samé. Čím blíž jsme Aloře, tím blíž mi přijde, že na to kápnu/
/Víš, že se mnou můžeš ve všem počítat…/
/Taky jsem ti za to náležitě vděčná, ale až se na mě vykašleš pochopim to/ zasmála se.
Chvíli ještě jen tak ležela. Aram byl zticha a tu a tam mu hlavou probleskla myšlenka, když na něj Rot promluvil. Podle toho co zaslechla se dovtípila, že se právě rozhodli pro jakousi prostornou mýtinu, kde se utáboří. Slyšela jak Aram rozhořčeně spílá Rotovi, který mu omylem zabořil loket do břicha a hned nato spílá jí, když se začala škodolibě smát.
S povzdechem se protáhla a několika tempy se dostala nad hladinu. Slunce ještě svítilo, ale už bylo slabé a moc nehřálo. Otočila se směrem ke břehu, kde nechala ležet své šaty a vyděšeně zalapala po dechu.
U jejích věcí byl rozvalený jakýsi muž a v ústech si líně pohrával se stéblem trávy. Rozhořčeně se zamračila a nerozhodně šlapala vodu. Byly tu jen dvě možnosti. Za a) šlapat tu vodu do tý doby, než to toho idiota přestane bavit a odejde, nebo za b) riskne, že jí Shin uvidí nahou, ale svými pěstmi, drápy a zuby mu rozedře ten jeho samolibej úsměv z tváře.