Forsaken - 93. díl

Nevím, jestli jsem začala řvát dřív, než jsem do tý vody zahučela, a nebo až potom, ale ječela jsem, dokud mě ten chlad úplně nezbavil dechu. Zoufale jsem se snažila co nejrychlejc vyhrabat z vany, ale Riel mi v tom zabránil, když mě pevně objal kolem pasu a přitisknul k sobě. Očividně už mu bylo líp, i ten třas polevil, takže jsem neměla sebemenší šanci se mu vytrhnout. Jo, pak pomáhej bližnímu svýmu... Česnek a kůl na něj, na hajzla!
„Když sebou přestaneš zmítat, tak se tolik nenamočíš!“ poradil mi, což mi bylo úplně na houby, protože už jsem beztak byla mokrá od hlavy až k patě. Úplně jsem cítila, jak mi tuhnou rty, o jiných částech mýho těla ani nemluvě. Naneštěstí jsem ležela čelem k Rielovi, a tak mi neušlo, že to zaznamenal.
„O co ti sakra jde?! Chceš mě snad zabít?!“ vypravila jsem ze sebe s podobným přízvukem jako tonoucí. Možná bych i zkusila volat o pomoc, jenom kdyby tu byla aspoň malá naděje, že by někdo přišel.
„Ne, zatím si jenom promluvit!“
„A to kvůli tomu bylo nutný tohle?“ procedila jsem přes zuby, který mi povážlivě drkotaly o sebe. Skoro jsem se bála, abych si neukousla jazyk.
„Po minulý zkušenosti s tebou jo!“
Riel si uvolnil jednu ruku a párkrát si s ní přejel přes obličej v jasný snaze smýt z něho tu krev. K mýmu zadostiučinění se mu ale akorát tak podařilo rozpatlat si ji i po tom zbytku, kterej měl až dosud čistej. Zřejmě to pochopil z mýho výrazu, protože tu očistu vzápětí opakoval. Škoda, připravil se tím tak o dokonalou image krvelačnýho nočního tvora.
„Nevím, o čem to mluvíš! A ani nevím, jak ti tohle dovádění ve vaně pomůže!“ namítla jsem ostře a až příliš jasně jsem vnímala, jak z mýho těla rychle vyprchává všechno teplo.
„Ty fakt nemáš nejmenší tušení, co?“ konstatoval Riel a propaloval mě očima, což by nebylo vůbec špatný, kdyby mě to aspoň trochu zahřálo.
„Mám tušení, že už ti asi definitivně hráblo!“ vyjekla jsem na něho a znovu se marně pokusila se vytrhnout. Ne, že bych nesnila o tom, jak se jednou náhodou ocitnu v jeho náruči, ale tohle se mým představám rozhodně nepodobalo. V duchu jsem přemítala o tom, při jaký teplotě asi přestane kolovat krev žilama. Zdálo se mi, že už se k ní zdárně přibližuju.
„Radši jsem se chtěl pojistit, kdybys na mě zas hodlala zkoušet nějaký triky. Takhle bychom to schytali oba...“
Mít možnost, tak ho praštím pěstí a nebo důkladně kopnu. Když už nic jinýho, aspoň bych tím pohybem získala nějaký teplo. Jenže ten prevít upírskej mě svíral tak pevně, že mi nezůstávalo moc prostoru pro manévrování.
„Jo, tak to se ti vážně povedlo! Jenže třeba bys mi mohl nejdřív vysvětlit, o čem to tu pořád meleš!“ ohradila jsem se aspoň slovně, což ovšem na teplotu okolní vody a mýho těla, která už pomalu byla skoro stejná, nemělo žádnej vliv.
„O tom blesku, cos na mě venku seslala!“ sdělil mi Riel tónem, jako kdyby bylo naprosto normální, že něco takovýho dělám. Fíha, jsem fakt dobrá!
„Do tebe venku uhodil blesk? To leccos vysvětluje!“ odsekla jsem namíchnutě a než jsem se nadála, Riel nás pohotově přetočil, takže teďka už jsem pro jistotu byla ponořená skoro celá.
Zalapala jsem po dechu a sbírala síly k tomu, abych procítěně zařvala.
„Zapomeň na to nebo ti strčím pod vodu i hlavu!“ varoval mě Riel a já se zmohla jenom na šokovaný zamrkání. Nějak už jsem mezitím pozapomněla, že dokáže bejt pěkně ostrej týpek.
„A teď si konečně pořádně popovídáme...“ oznámil mi, aniž by mi dal předem na výběr.
„Nemůžem někde v teple a suchu?“ navrhla jsem a pokusila se nadzvednout hlavu, protože mi do uší co chvíli zatékala voda. Bohužel ale ne tak důkladně, abych mohla zcela beztrestně ignorovat ty Rielovy řeči.
„Ne, tady je to lepší!“ ukončil rázně diskuzi na tohle téma.
„Já jenom aby to na tobě nezanechalo trvalý následky!“ snažila jsem se ho přesto odradit od jeho úmyslu.
„Na mně? Měla by ses spíš bát o sebe!“
A než jsem se ho stačila zeptat, jak to myslel, drze sevřel mou levou bradavku mezi prsty a přes látku mýho trička ji začal laskat.
„Ty...!“