Příběh jedné guildy

Zaskřípání dveří se rozlehlo po celé hospodě, když se otevíraly dokořán. Zvenčí se prodral do místnosti ledový vichr spolu s haldou sněhu a krup.
Místní opilci upřeli své zarudlé oči na neznámou postavu, která je vyrušila svým příchodem z jejich zadumání a hovorů.
U dveří uviděli elfa oblečeného v rozedranou, špinavou kutnu se zvláštní holí v ruce a zasmušilým pohledem v obličeji. Elf nejdříve přešel k pultu, něco hostinskému pošeptal do ucha a poté se usadil k volnému stolu. Mladý čaroděj, právě přicházející z magické školy sedící opodál zaregistroval sice elfův příchod, ale nijak zvlášť si ho nevšímal, protože měl svých starostí dost. Ještě před chvílí měl váček s penězi u svého pasu, který už tam nyní scházel.
Na to by dal krk. Přemýšlel jak ho mohl vytratit nebo kdo mu ho ukradl. Vzpomněl si na malého gnóma, který ho přátelsky poplácával během večera, když spolu hovořili o místních ženách a popíjeli víno. Uvědomil si, že nemá na zaplacení útraty a dumal jak se z tohoto problému vykroutit.
V tu chvíli z ničeho nic vyrušil silný hlas onoho elfa, který právě vstal a pronesl na celou hospodu „ Výčepní pivo pro všechny na můj účet, mám co oslavovat.“ „Ano, ano hned to bude pane proměn“ odpověděl hostinský úlisně, hluboce se neznámému uklonil a začal čepovat první z řady piv. Elf si mezitím sundal svoji kutnu. Pod ní se skrývalo kožené zelenozlaté brnění v jehož středu se rýsoval jakýsi obrazec, který čaroději velmi silně něco připomínal. Chvíli dumal, kde už ten znak viděl. V ten moment mu svitlo a zkoprněl. Vzpomněl si co se o daném znaku vyprávělo v posledních letech v legendách. Ze začátku nevěřil vlastním očím, ale když znovu zaostřil svůj zkalený zrak, uvědomil si, že se neplete. Chvíli mu trvalo než shromáždil svoje myšlenky. Nakonec mu došlo, že tuto příležitost nesmí promarnit, tak vstal a nejistým krokem pomalu došel ke stolu, kde elf usedl a s uctivým výrazem ve tváři ho oslovil. „Můžu mít skromnou otázku vzácný pane?“ Elf zvedl oči od číše s vínem a odvětil „ale jistě mladý muži, copak by si chtěl vědět?“ „Víte pane, nemohl jsem si nevšimnout znaku na vašem brnění a chtěl jsem se zeptat jestli je to ten o kterém se píše v knihách. Nerad bych vás však obtěžoval svými otázkami pokud nemáte čas “ řekl mladý čaroděj poníženě a toužebně vyčkával na odpověď. Elf se na chvíli odmlčel, zlehka se usmál a odpověděl.
„Mno asi takhle, nejdřív se posaď k mému stolu a buď mým hostem. Pokud máš čas a chuť povyprávím ti něco o znaku, který nosím na prsou a příběhu jenž je s ním spjatý. Je však slušností se nejdříve představit.“

„Jmenuji se Jagang“