ilian - 3. kapitola

Spal dlouho. Částečně se mu zahojily rány na nohách a na zádech. Celou dobu, co se léčil o něm přemýšlela. Dokáže se proměnit v draka. Ale v čase svého mládí o tom nevěděl. Nebyl připravený, vzpomněla si na Averu. Takže nemůže být obyčejný člověk. Je to Zlatý drak, dračí zvěromág. Jemně se dotkla jeho ruky.
Narodil se v ten samý den jako ona. Letmo si jej prohlédla. Je to pohledný mladý muž. Pozbyl už chlapeckých rysů a přece je na něm něco dětského. Snad jeho nevědomost o jeho síle a schopnostech. Jeho nevědomost o světě, který byl doposud skryt jeho očím, ale ne mysli a snům. Tělo má pevné a silné. I když jej ještě neviděla stát, je jasné, že je vysoký. Rozčepýřené vlasy má světlé, jako ona sama, snad trochu ohnivé a divoké.
„Chloe.“ zašeptal ze spánku.
„Jsem tady, Danaeli.“ tiše mu odpověděla a přihrnula mu přikrývku výš.
Protože spal už celou noc a část dne, rozhodla se, že půjde sehnat něco k jídlu, aby se mohl posilnit, až se vzbudí.
V tomto mrtvém kraji těžko něco ulovím, pomyslela si.
A přesto vyplašila několik králíků, tak jich dva chytla. Když se vrátila, ještě spal. Dala se do přípravy jídla a vývaru z bylin. Udělala jen malý ohýnek, aby na sebe nepřilákala pozornost. Koník pobíhal okolo, ale nikdy se nevzdálil z dohledu. V zápalu práce si nevšimla, že se probral a pozoruje ji. Všimla si toho, až když s miskou teplé léčivé masti z bylin chtěla jít ošetřit jeho rány. Chvíli jen stála a dívala se. Jeho obličej s hranatými rysy vypadal zdravěji. Ale fascinovaly ji jeho oči. Hnědozlaté. Klid a divokost. Jeho pohled není ani zlomyslný ani nebezpečný, je milý a tajemný. Zvědavý a zmatený. Stále nechápe, co se to sním děje. Celý život se cítil a žil jako člověk.
Šla tedy k němu.
„Jenom ti převážu rány.“ nečekala na odpověď a klekla si. „Mohl by ses otočit?“
Vyhověl jejímu přání a elfka mu začala sundávat látku, kterou mu obvázala ránu na zádech. Když se jej dotkla, zachvěl se. Usmála s začala omývat zranění.
„Máš teplé ruce.“ řekl konečně.
Jeho hlas jí zněl povědomě a přátelsky. Když skončila, donesla mu upečeného králíka a sama si vyndala své jídlo, co měla zabalené brašně.
„Ty…jsi elfka?“ zeptal se pochvíli, když pozoroval svou porci.
Přikývla a usmála se. Ohrnula si vlasy, aby lépe viděl její špičaté uši.
„A to,co se stalo se mnou…“
„Se opravdu stalo.“ dokončila za něj Chloe.
„Mám v tom zmatek. Už se mi několikrát stalo, že jsem se proměnil, ale ještě jsem neletěl. A ty věci v hlavě.“
„Byl jsi v bezvědomí, tak jsem tě chtěla přenést sem, a když jsem se tě dotkla, naše myšlenky se vyměnily. Máš teď moje vzpomínky a já mám tvé.“ chvilku přemýšlela, jak má pokračovat. „Když jsem byla malá lenar, byla jsem trochu jiná než ostatní. Nemyslím teď to, jak jsem přišla na svět, ale všechno ostatní. Mezi svými vrstevníky jsem byla vždycky sama. A každý postupně nacházel svého spojence…“
„Ale ty žádného nemáš.“ tápal v mysli mladík. „myslíš, že já…?“
„Ano, myslím, že v tobě jsem našla svého iliana. Zdálo se mi o tobě a ty sny mě dovedly sem. Viděla jsem tvou proměnu a jak se na mě díváš z výšky, než jsi spadl. A to, že se nám prolnuly myšlenky, to je taky důkaz spojení. Já si to nemyslím, jsem si tím jistá.“ Neví, jak to přijme. „Díky mým vzpomínkám se můžeš dovědět všechno, co tě zajímá, tedy pokud to znám. Stačí si jen vzpomenout.“
„Hm.“ přitakal, „Rád si ale povídám“
Usmála se
„O tom, co se s tebou děje nám kdysi vyprávěl učitel Sairel. Nejsi obyčejný člověk, jsi Zlatý drak. Jsi výjimečný a jedinečný, protože takových zvěromágů, jako jsi ty, moc není a nikdy moc nebylo. A máš plno schopností, které ještě musíš poznat.“
„Nikdy jsem o té schopnosti se proměnit nevěděl.“
„Probudila se v tobě až když tvé tělo na to dospělo. Proto jsme se setkali až teď.“
Nechápe, je mu to vidět ve výrazu. Chloe se jen šibalsky usmála.
„Kdyby se v tobě drak proměnil už dříve, dávno bych byla schopna tě najít.“ snaží se mu to vysvětlit, „Nikdy jsi se nedozvěděl, kdo jsou tví rodiče?“
„Ne. A neví to ani strýc s tetou.“ zavrtěl hlavou.
„Zavedu tě k Aveře. Je to naše velice moudrá věštkyně a má přítelkyně. Určitě bude něco vědět a poradí nám.“
Danael přemýšlel.
„Pořád mluvíš o nás. Jako by to byla samozřejmost, jako bychom se znali léta a někam spolu putovali. Vůbec ses mě nezeptala, jestli chci. Můžu se vůbec rozhodnout svobodně, jestli půjdu se tebou? Co se stane, když se rozhodnu, že s tebou nechci jít?“ zeptal se trochu nejistě.
„Nevím, co se stane, když se teď naše cesty rozdělí. Můžu ti ale říct, co se stane, když se rozhodneš se mnou tu cestu podstoupit. Najdeš a ovládneš své schopnosti. Zjistíš, kdo jsi ty a kdo jsou tví rodiče. Když se mnou nepůjdeš, najdou tě ti druzí. Vyvrhelové od Černého krále. Nestává se každý den, že by se někdo proměnil v draka. Určitě už o tobě ví. Nevím ale, co by s tebou udělali, kdyby tě našli. Každopádně doufám, že je ti jasné, že by už bylo nemožné se vrátit do života, který jsi vedl dříve. Vždyť ses proměnil přímo uprostřed vesnice“ podívala se mu do očí, chtěla zjistil, co se v něm děje. „Pojď se mnou. Já…já tě potřebuju.“ sklopila oči.
Mlhavý den se už pomalu schovává do tmy noci.
„Je čas vyrazit. Půjdeš tedy?“
„A dáš mi odpovědi?“ řekl trochu s ironií v hlase.
V tu chvíli měla chuť poskočit radostí a obejmout ho. Musí být ale taky neuvěřitelně zmatený. Vypadá ale vyrovnaný s realitou. Je to pro něj všechno nové. Bude potřebovat čas, aby se s tím vypořádal.
„Nevím, jestli jsi z mých vzpomínek zjistil, co znamená spojení mezi elfem a ilianem.“
„No, ještě jsem neměl odvahu.“
„Je to životní spojení. Když zemřu já, zemřeš i ty a naopak. Já sama nevím, co nás teď čeká, ale to spojení je moc důležité a mocné. Můžeme spojit své síly a čerpat z nich. Jen se podívej, vzpomeň si, jak to vypadalo, když jsem bojovala sama. Mohla jsem být sebesilnější, ale proti elfovi s jeho ilianem nemám šanci. To samé platí i o tobě. Nezvládneš vše sám, teď už ne.“
Během hovoru se vydali na pěší pochod.
„Je to jako: ty můj pán a já tvůj pes?“
„Ne, to v žádném případě. Já ti nemám právo poroučet, musíš vše dělat ze své vlastní vůle. Bude to pro tebe trochu těžké, protože jsi žil úplně odlišný život. Ale když mi budeš věřit, zvládneme to. Spolu.“
„Jo, tak to bude zajímavé. Vrhám se střemhlav do neznáma. No, i když…víš, že u nás v elfy nevěří? Já jsem ale měl pocit, že, no, zdávalo se mi o vás. Teď vím, že to byly tvé vzpomínky, co se mi zdály.“ vzpomněl si, „Ostatní elfové mají u sebe zvířata. Jak tedy můžu být tvůj ilian já? Myslím jako, nejsem zvíře. Nebo ano?“
„Možná právě v tom je to kouzlo předurčení“ řekla jako zasněná.
„Už mluvíš jako Avera.“ poznamenal Danael.
Oba se té ironii zasmáli.