ilian - 10. kapitola

Melan starostlivě sedí u Chloe, která se jakoby zmítá v bolestném snu. Poté, co upadla do hlubokého, ale nepokojného bezvědomí, s ní dvojčata odletěla co nejrychleji zpátky k Agathě. Teď jim nezbývá, než čekat, až se elfka sama probere, jak jim řekla čarodějnice.
„Asi se ji zdá něco ošklivého.“ řekla Melan, „Je celá zpocená a podívej, jak ji pod víčky těkají oči.“
„Není to sen, co právě prožívá. Ve své mysli vidí a cítí to, co se děje s jejím ilianem.“ odpověděla Agatha.
Lajla tu s nimi není. Letěl napřed do Vaerelainu. Mezitím se už setmělo a Chloe se stále neprobouzí. Proto se Melan rozhodla, že u Agathy zůstanou přes noc. Otec o ně aspoň nemusí mít strach. A navíc, kdyby se znovu měla setkat s nepřítelem, tak raději ve dne, kdy na něj aspoň uvidí. Tu se elfka s výkřikem probrala. Má zrychlený tep a skoro se nemůže nadechnou, jak zhluboka dýchá. Sedí na pohovce a prohlíží si své třepající se prsty.
„Jsem tak slabá.“ řekla Chloe šeptem jako ve snách.
„Co se děje, Chloe?“ zeptala se bílá dívka.
„On mu ubližuje, Melan.“ má v očích slzy, její pohled je plný bolesti a utrpení, „černou magií jej přetváří. potlačuje jeho svobodnou vůli, ničí jeho vlastní JÁ. Zahazuje jeho zážitky, jeho vzpomínky. Dělá z něj bezduchou schránku. Cítím, jak ho ode mě odpojuje. Jsem najednou tak slabá. Nemůžu jej tam jen tak nechat.“
„Dostaneme ho odtamtud, uvidíš.“ snaží se ji uklidnit Melan, „Jak jsi ale právě sama řekla, jsi moc slabá. Musíš si ještě odpočinou a zotavit se. Zítra se vrátíme do Vaerelainu a tam se rozhodneme, co dál.“
Chloe ale jakoby vůbec neposlouchala. Vstala, malátně se drží na nohou. Musí se přidržovat stěny, ale daří se ji stát rovně. Její pohled je teď plný nenávisti. Oči má přivřené a bezduché.
„Agatho, máte nějaké bojovníky?“ zeptala se zpříma čarodějky.
I její hlas je strohý a chladný.
Lesní žena kývla: „Už léta čekají na jakýkoli podnět k boji proti Černému. Jsou vycvičeni a připraveni na odvetnou válku.“
„Vyřiď jim tedy, ať jsou připraveni pozítří, hned po rozbřesku, vyrazit do boje. Ať se vydají rovnou k hradu, cestou se k nim připojíme my i další bojovníci. Zítřek mají na přípravy. Musíme dát vědět i ostatním rasám a národům.“ Po její tváři přechází vztek a výčitky, že neochránila svého iliana. Danaela.
Do místnosti vstoupil Lajla. Vrátil se z Vaerelainu a přivedl s sebou hipogryfa, aby ráno mohla Chloe proletět vodním portálem.
„Musíme odletět ještě dnes.“ namítla dívka, „Musím dát vědět do Meneanalonu a ostatním městům taky.“
„O to se už postaral otec.“ řekl klidně Lajla.
Chloe to ale moc nepřesvědčilo, že má opravdu zůstat. Vykročila k východu. Ztratila ale rovnováhu a zapotácela se. Lajla ji přidržel, aby nespadla úplně.
„Poslechni nás. Počkej do rána, odpočiň si a načerpej sílu.“ promluvil k ní bílý muž.
Elfka je o něj opřená celou svou váhou, Lajla se jen podivuje, jak je lehoučká. Její síla, kterou čerpala ze své zlosti se zlomila a křehká elfka se rozplakala. Pokoušela se ještě jednou vstát.
„Ale já musím…musím jít.“
Objal ji a snažil se ji uklidnit. Hladí ji po jejich jemných vlasech.
„Elf je bez svého iliana ztracený. Zvlášť při tak hlubokém poutu, jako mají elfka a drak v srdcích.“ pronesla Agatha. Elfka se na ni otočila a s uslzenýma očima se na ni zadívala.
Melan přistupuje ke zlomené dívce.
„Chloe, venku je tma a je to tam nebezpečné.“ podívala se na Lajlu, „Odnes ji na lůžko, prosím.“
Beze slova vzal elfku do náruče a ukládá ji. Chloe už neprotestuje. Konečně se trochu uklidnila. Podařilo se jí i usnout, ale ráno se necítila o moc lépe. Není ani o moc silnější, ale vstala. Snaží se, aby na ni nebylo znát, jak moc je slabá. Je tichá a jakoby něčím omámená. Dnes je čekají celodenní přípravy na zítřejší boj proti násilnému vládci. Nemeškají tedy ani minutu a hned se vydávají na krátký let zpátky do Vaerelainu. Chloe na hipogryfovi, Lajla a Melan po jejím boku. Ani se neohlížejí, chtějí být co nejdříve v bezpečí chráněného města.
Ve městě na ně čeká překvapení. Už tam není ticho a spokojené šumění ulic, ztratil se poklidný ruch. Prochází se tu mnoho lidí, kouzelných bytostí, elfů a čarodějů. Proměnilo se to tady ve shromaždiště.
„Mnozí sem dorazili už včera večer.“ vysvětluje Lajla, „Dlouho už totiž čekali, až dá někdo povel a oni budou moct vyrazit do boje.“
Ve shonu si ani nevšimli, že se k nim blíží skupina postav. Chloe se pevně drží hipogryfa. Je stále vyčerpaná a bez sil, ale už se ji to daří celkem dobře maskovat. Sesula se ze zvířete a postavila se na pevnou zem. Skupina dorazila až k nim.
„Tito bojovníci tě budou následovat, Chloe Zelenooká.“ uslyšela ženský hlas.
Chloe se otočila na Averu, která tam stojí v jednoduchých zelenostříbrných šatech. Taky je připravená na boj. Položila ruce na dívčiny ramena. věštkyně ihned uviděla utrpení v Chloiných očích, ale zároveň ví, že ji nikdo a nic nedokáže pomoct. Jediné, co ji doopravdy zbaví tohoto stavu je neotálet a získat zpět Danaela.
„Pojďte,“ pravil Lorn, „i vy se musíte připravit.“
Když prochází městem plným válečníku, nepřipadá si mladá elfka jistá tomu, že by tyto bojovníky měla vést zrovna ona. Nejednou se z davu ozvaly pochybné průpovídky. Jsou to zejména lidé, kteří pochybují. Ještě neznají pravou moc magie. Na druhou stranu, Chloe je přece jenom mladá dívka a jsou tu i takoví, kteří bojovali v temné bitvě za krále Narvina, takže mají i více zkušeností. Přesto je právě elfka ta, která by měla dovést bojovníky k vítězství, je to právě Chloe, která je tomu předurčená. A ostatní ji věří. Jak ale může ochránit všechny tyto bytosti, když neochránila svého iliana?
Došli do stromového paláce. Před vstupem se Chloe otočila k městu. Prohlíží si muže i mnohé ženy, kteří se tady shromáždili k odvetné bitvě. Viděla jejich odhodlání beze strachu. Jejich tvrdé a vyrovnané tváře. Jsou to právě oni, kteří žili venku v tom šeru. Celá ta léta. Bez slunce a deště. Bez otevřeného veselí a štěstí. Vidí na nich, že jsou připraveni si vybojovat zpátky svou svobodu.
Otočila se zpátky k ostatním.
„Dobrá,“ řekla, „Jestli vás mám vést do boje, potřebuju informace. Chci taky, aby se tu v podvečer sešli vůdci jednotlivých ras a oddílů. Nechci, aby mě pokládali za ustrašené dítě.“ z jejích očí doslova šlehá vztek a odhodlanost, kterou viděla u bojovníků, zároveň je v nich vylit smutek, který je tam moc dobře viditelný a odráží se jako olejová skvrna v kaluži. „Můžeš mi to prosím zařídit, Lorne?“ otočila se na elfa.
„Jistě, Chloe, rád.“ odešel.
Elfka pohlédla na dvojčata a Averu. Má už zase oči přivřené zlostí, ale teď je v její tváři více klidu a rozhodnosti. Melan na ni svým pohledem vzhlíží. Celou dobu je s ní a ví, čím si za ty dva dny prošla, proto obdivuje její vnitřní sílu.
Chloe došla do pokoje, který tady ve Vaerelainu sdílela s Danaelem. Je tak prázdný a chladný. Přišlo jí to najednou všechno strašně líto. Slíbila mu, že jej ochrání, že to všechno zvládnou, když budou spolu. Jsou ale rozděleni. Neoslabuje ji, že nejsou spolu, že si nejsou na blízku. Danael je očarovaný, jeho duše je potlačena, to ji tak ubližuje a bere ji energii. Ulehla si do postele, v které spával on. Ještě voní. V tichosti ji kanou slzy na polštář. Usnula.
„Chloe,“ probouzí ji Avera, „drahá Chloe, vstávej. Zanedlouho se sejdou všichni vůdci u stromu. Měla bys už jít taky.“ pohladila ji po tváři, „Pojď a neměj strach.“
„Já se jich nebojím.“ řekla popravdě elfka, „Je mi jedno, co si o mě myslí lidé nebo ti, co mi nevěří. Musí se s tím smířit, že je do boje povede holka, která je mladší než oni.“
Avera se usmála. Dívka přece jenom neztratila své ohnivé srdce. Vydaly se ke stromu Maev. Někteří nedočkavci tam už jsou. Staří i mladí, někteří mají s sebou i své následovníky, syny. Je tam i pár žen z kmenů, kde vládne matriarcha. Stojí tu různí lidé, s plnovousy i bez, elfové z velkých dálek, kouzelníci v hábitech i čarodějové. Stojí tu i Agatha nejspíš s náčelníkem lesních lidí. Je tu víc takových vůdců, které doprovází léčitel nebo šaman. Vůdce ra-nathů s kozíma nohama se nepokojně ošívá. Je tam i vznešená menáda, minotaur a zástupci skřítků i ostatních víl. Po Chloině příchodu přišlo ještě pár bytostí, jako poslední došel Cedrik s dvojčaty a uzavřeli kruh.
Bílý muž pokynul, že začne.
„Buďte vítáni, drazí přátelé, v mém domě.“ pravil, „Toto je válečná porada a byl bych rád, kdybychom si vzájemně vycházeli vstříc. Prosím, posaďte se.“
Každý se ohlédl a zjistil, že jsou za nimi křesla z větví okolních stromů. Předtím tam totiž nebyly. Chloe si zároveň všimla, že stromy ustoupily trochu dozadu, jinak by se tu tolik lidí najednou nevešlo.
„Jak jste se už všichni dověděli,“ pokračuje Cedrik, „povede nás předurčená. Chloe z Meneanalonu.“
Někteří prskli na nesouhlas, ale víc nenamítají, proto Cedrik pokračuje: „Je sice mladá…“
„Co?“ neudržel se muž s plnovousem a dlouhými vlasy a skočil mu do řeči, „Je mladší než můj ještě nezplozený syn!“ vyslovil nadměrné přirovnání afektovaný muž, je nejzamračenější ze všech a dává svůj nesouhlas najevo.
„Ano, je mladá, ale je vyvolená nás vést. Jen Chloe může dovést tuto bitvu k vítězství. Uvědomte si, že na tuto chvíli, na tento den i hodinu jste všichni dvacet let čekali. Chcete couvnout jen kvůli tomu, že vás povede Chloe? Všichni jste sem dorazili za jediným účelem: skoncovat s Černým králem jednou pro vždy.“
„S dítětem a ještě k tomu s ženskou v čele, to se ti povedlo. Měl by nás vést někdo zkušenější.“ ozval se opět nevrlec.
„A kdo, ty?“ Chloe má toho bručouna už plné zuby, „Tak na co čekáš? Do toho! A vlastně, na co jsi čekal celou tu dobu? Proč už jsi tuto zemi nezbavil zla? Proč jsi čekal, až vás někdo svolá. Proč jsi už dávno nezbrojil a nevyjel vstříc tomu vítězství? Hm? Máš snad z toho strach?“ Chloe je rozzlobená, její zlost jakoby se uvolňovala a koluje kolem ní, vlasy jemně vlají, její schopnosti jakoby samy ožily a připravovaly se k boji.
Avera si toho všimla a položila dívce ruku na rameno, aby ji probrala a uklidnila. Dřímá v ní obrovská síla, její i Danaelova, a teď to ukázala i ostatním, takže už nemají pochyb. Chloe se otočila na věštkyni a pak znovu na muže, který sedí v křesle jako přikovaný a oči vytřeštěné. Dívka se na něj chvíli zadívala.
„Mluvíš, mluvíš, ale ve skutečnosti nehneš ani kouskem svého těla.“ dodala už uklidněná a ještě zamračená se otočila k ostatním, „Chtěla bych teď vědět, jak jsme na tom s bojovníky. Co mi tedy můžete říct, lidé.“
Slova se ujal jeden mladší muž, oholený s dlouhými hnědými vlasy. Vzhlíží k ní, na rozdíl od bručouna má k ní úctu. A nejspíš ještě nikdy neviděl elfa.
„To, co vidíte tady, to jsou jen bojovníci z nejbližších vesnic. Další shromaždiště jsou v Ral-a-chenu a v Seradelu, jsou to skrytá města jako je toto. Tito válečníci už míří sem a připojí se k nám za pochodu zítra.“
„To je skvělé. A máte nějaké létající útočníky?“
„Bohužel,“ odpověděl, „určitě víte, že lidé od smrti Narvina nevídávali kouzelné bytosti, natož tak létající. Jen koně.“
„Létající jednotky mám my.“ Ozval se mohutný muž, „Jsem náčelník lidí, kteří se před zlem ukryli v horách. Tam jsme se setkali s obrovskými ptáky, které jsme si ochočili a připravili na boj. Všichni plně ozbrojeni, čekají na povel vyrazit.“
„Dobrá. Lidé neváhali.“ usmála se jemně zamračená Chloe, „A co elfové z pobřeží a dalších severních zemí?“
„Vzdušné, jezdecké, pěší. A taky magické dary od přátel z vodní říše. Bohužel na souš nemohou, tak nám pomohli alespoň tímto způsobem. Jsme připraveni splnit tvé rozkazy, paní.“ pověděl elf s krátkými bílými vlasy a na důkaz podřazenosti sklopil oči.
Posadil se. Chloe se nad tím na okamžik pozastavila. Takové oslovení, na to si bude muset zvyknout.
„Také jsme připraveni.“ promluvil druhý, má tmavé modré oči, jako hlubina, a černé vlasy. „Bojovníci ze Zaraelu dorazí včas, aby se mohli utkat s Černým. Máme skupiny dryád léčitelek.“
„Výborně.“ usmála se konečně Chloe, „Říkáš Zarael, to je město ze severovýchodních Žlutých hvozdů, že ano?“
„Ano.“ odpověděl tmavý elf a navzájem se sobě uklonili – taková setkání se neději každý den.
Podobným způsobem pokračovala u ostatních bytostí. Ne všichni s ní mluvili jako s budoucím vůdcem, náčelník ra-nathů trochu odměřeně, ale ti to mají v povaze. Zjistila, že malých létajících vil je nespočet a že sice bojovat nějako moc neumí, ale díky jejich počtu to nebude zapotřebí. Dověděla se tedy vše, co potřebovala.
„Vyrážíme ještě před rozbřeskem, dobře se vyspěte.“ rozloučil se na konci zasedání Cedrik a všichni se vydali za svými povinnostmi.