Czech force - díl první třetí světová

Praha, podzim 2032

Bylo zataženo, pršelo. Občas se objevil i blesk. Nad celou českou zemí vládl neklid a strach. Příčina strachu je jednoduchá.

Po hospodářské krizi v roce 2008 a po mírném zbrzdění ekonomiky západních zemí, se do hry o vládu nad světem dostaly i země jako Rusko, Čína a jejich věrní spojenci Írán, Venezuela, Kuba a další. Krom toho Rusko, které díky zásobám nerostných surovin a nezávislosti na západních ekonomikách, si mohlo dovolit i vyzbrojovat protiamerické teroristické organizace. V roce 2023 nastala další hospodářská krize, tentokrát už větší. USA naprosto ekonomicky zdecimované, a státy Západní Evropy se potácely v ohromných hospodářských problémech. Ruská federace využila situace a spolu s Čínou vytvořili alianci jak obranou, tak i útočnou (článek o útočné alianci podléhal přísnému utajení). Alianci potvrdila smlouva podepsaná v Havaně dne 5. Listopadu 2023, později tato smlouva vyšla ve známost jako Havanský pakt. V rámci tohoto paktu pak Rusko a Čína postupovaly spolu.

Armáda Ruské federace, po veleúspěšné invazi do Litvy, Lotyšska a Estonska, kdy armády těchto zemí podlehly během ani ne týdne, Rusové zahájili postup dále na západ do Evropy. Svazek NATO byl naprosto paralyzován. Jednotlivé státy počali z NATO vystupovat, protože už neměli záruky USA o jejich pomoci, když samotné státní hospodářství stálo na pokraji krachu. Po té proběhlo začlenění Běloruska do Ruského svazu, a invaze na Ukrajinu (týden před tím zahájili invazi do Moldávie, Moldavská vláda radši dobrovolně kapitulovala), kde jim vesměs půl obyvatelstva vyšlo naproti. Obsazení trvalo deset dní. Rusové byli štěstím bez sebe a ze své základny v Kaliningradu zaútočili na Polsko. Mezitím Číňané připravovali svoji armádu, v provincii Nanking vyrostla doslova ze dne na den ohromná tovární města. Jako demonstraci síly si Čína vybrala Mongolsko. Invaze trvala týden, než Číňané obešly zem od jihu k severu.

Poláci se sice drželi statečně, ale této obrovské vojenské mašinérii nemohli odolat. V současné době se zbytky kdysi skvělé polské armády zoufale bránili na linii Vratislav – Opole – Katovice. Hlavním městem Polska se staly třináctitisícové Hlubčice, kde byl hlavní štáb polské armády a parlament, který už neměl faktickou moc, na tom malém zbytku Polska vládla anarchie a většina obyvatelstva se snažila utéci do České republiky, na Slovensko a do Německa. V těchto státech vládl strach, protože nikdo nevěděl, jakým směrem půjdou Rusové nyní.

Praha, Pražský hrad, kancelář prezidenta

Prezident Jan Moravec se dlouze díval z okna na bouřku venku, a uvědomoval si, že na jeho zemi se stahují mračna jak deště, tak i ze strachu z invaze. Udělali jsme zatím, co se dalo, naši kdysi moderní, ale malou armádu jsme za rekordní čas zvětšili skoro s minimálními ztrátami na profesionalitě. Naše armáda tak dnes čítá více než jeden milion mužů, více než tisíc tanků, bezmála pět set letadel, byly postaveny nebo obnoveny protiletecké kryty, byla zavedena branná výchova do škol, český vojenský průmysl se postavil na nohy. Více asi udělat nemůžeme. Jeho pochmurné myšlenky přerušilo až klepání na dveře. ,, Kdo je?“ dveře se otevřeli a byla vidět hlava prezidentovi asistentky. ,, Pane prezidente, volal náčelník generálního štábu, máte si pustit čtyřiadvacítku.“ Prezident došel ke stolu, ze kterého vzal dálkové ovládání, které zaměřil na plasmovou televizi, zavěšenou na stěně naproti stolu. Zrovna začínaly mimořádné zprávy. ,, Opakujeme nejdůležitější zprávu dnešního dne. Polská vláda dnes v 18:00 vyhlásila kapitulaci. Prezident polské republiky Marcin Szarowski, dnes ve svém projevu přikázal armádě vzdát se a dále nebojovat. V Hlubčicích máme zpravodaje Martina Haláma, se kterým jsme v živém spojení.“ Obraz se rozdvojil, přibyl obraz z přenosu z Hlubčic. Za reportérem bylo vidět ulice města, na kterých bylo rušno, horizont svítil od hořících lesů a měst. Z reportérovy řeči prezident vyrozuměl, že Ruská strana kapitulaci přijala a její tanky postupují rychle ke hlavnímu městu. Také že polští vojáci utíkají i s bojovou technikou za hranice. Po živém vstupu následovali záběry z hraničních přechodů Náchod a Dolní Lipka. Oba přechody byly doslova ucpány z polské strany až šesti kilometrovými kolonami, bylo vidět přecpaná osobní auta, nákladní auta, traktory a kdo neměl auto, vezl si svůj majetek jen tak na kárce. Prezidentovi tyto záběry stačili, vzal přenosný telefon a vytočil tajné číslo. ,,Vyhlašuji za půl hodiny mimořádnou schůzi obraného výboru.“