Czech force - díl pátý

Polsko, Hlubčice, velitelský stan invazní 6. Armády ruské federace
I přes komunikační bouři se povedlo navázat spojení s Moskvou, kvůli rozkazům. Generál Rybalkov opět přijal příchozí hovor. Na obraze se zase jako jindy objevil maršál Struganov, sedící za stolem ve své kanceláři v Kremlu, za zády měl okno, přes které byl výhled na Moskvu. ,, Generále, co se děje, napřed s vámi ztratíme spojení a pak dostaneme zprávy, že Češi podnikají protiútok, co to má znamenat?“ ,, Soudruhu maršále, k vaší první otázce: Naše komunikační síť byla napadena virem, máme za to, že šlo o akci české rozvědky, co se týče vaší druhé otázky, Češi využili indispozice naší komunikace a zahájili protiútok, během něj jsme byli zatlačení z předměstí Ostravy, nepřátelský útok se nám povedlo zastavit u Bohumína.“ ,, Generále, nebudu tvrdit, že jste mě nezklamal, ale dávám vám ještě jednu šanci. Protože situace nevypadá opravdu dobře, máte povolení použít stíhače, bombardéry a raketové vojsko. Frontu otevřete na celé Česko – Polské hranici. A pamatujte, že každý je nahraditelný.“ Přenos skončil. Rybalkov si otřel pot z čela, ve svých dvaapadesáti letech nebyl zvyklí, že by na něj někdo, přinejmenším vyvíjel nátlak a vyhrožoval mu. Nechal si zavolat Komarova. ,, Soudruhu poručíku…“ začal, když jeho asistent přišel ,,… útok na Česko jsme brali zatím jen tak sportovně, nyní se do toho konečně pořádně opřeme. Už opravili ty počítače u Migů?“ ,, Přišli na to, že odvirovat je, by trvalo moc dlouho, tak prostě počítače vymontovali a zamontovali tam nové. Jinak ano, Migy jsou bojeschopné.“ ,, Výborně, vemte si něco na psaní a pište si…“
Česká republika, Praha, Pražský hrad, Podzemní kryt
Ruská invaze začala před týdnem, když měli Rusové jen pozemní jednotky a helikoptéry, bylo vše v pořádku, potom ale začalo bombardování letadly, ostřelování pozemními raketami. Praha byla sice chráněna protiraketovým deštníkem, ale systém Dalimil, který byl vlastně okopírovaný od toho amerického, nebyl stoprocentně spolehlivý. Na Prahu tak řádově dopadlo deset až patnáct raket denně. Na mnoha místech hořelo. Ruští sabotéři, dokonce otrávili v Praze vodovod. Jejich plán naštěstí nevyšel úplně, neotrávil všechnu vodu a jed byl slabší, než plánovali. I tak byla v Praze ohromná epidemie, bolestí břicha a nevolností. Rusové se zatím probili na linii Mladá Boleslav – Hradec Králové – Vysoké Mýto – Zábřeh – Šternberk – Frýdek-Místek. Očekávalo se, že ale i tato města armáda neudrží dlouho. ,, Generále, podaří se nám vůbec někdy Rusi zastavit? Jestli ne, tak mi to můžete s klidným svědomím říct.“ Poslední věta měla ironický nádech. Prezident byl podrážděný. Ruská armáda postupovala a české síly ji nebyly schopny zastavit. Prezident zrovna mluvil s náčelníkem gen. Štábu Vokounem. Generál vypadal i ve špatném počítačovém přenosu velice bledě,, Situace je složitá pane, naši vojáci bojují výborně, ale rusů je prostě moc. Nicméně naše špionážní a výzkumné sekce připravují pár akcí. O dalším průběhu vás samozřejmě budu informovat.“