Až za hrob (17.)

Veškerý chloupky na rukou se mi zježily jako bodliny nakrknutýho dikobraza. Bříškama prstů jsem opatrně prozkoumávala Gertovo svalstvo a připadala jsem si tak trochu nepatřičně, nalepená na matraci pod napjatým tělem, očividně odhodlanýho týpka, kterej mi žužlal ucho. Na druhou stranu, co nevidět budu plnoletá, třeba jsem prostě už dost stará, aby mě přestala přivádět do transu zmínka o svatbě a padla tahle pravomoc spíš na svatební noc.
Zatímco mi hlavou v neuvěřitelným tempu svištěly podobný myšlenky, srdce se mi celkem zběsile rozbíhalo a ani nevnímalo, že se ho Gertova ruka pokouší pod látkou mýho nočního úborku uklidnit, i když, abych byla upřímná, právě tenhle dotek ke zklidnění zrovna nepřispíval. Bylo celkem zajímavý, jak se moje tělo nezávisle na mozku staralo samo o sebe a rozum nechávalo křepčit trochu pozadu. Před očima se mi míhaly takový ty humusácký fotky z příruček o pohlavních chorobách a já měla pocit, že jestli se mi ještě jednou vrátí fotka představující syfilis, pozvracim Gertovy záda a možná nejen ty…
Na zlomek vteřiny jsem se celkem nejistě přesvědčovala o faktu, že jakožto příslušnice ženskýho pokolení zvládnu nějakýho chlapa levou zadní, ale nakonec jsem se spokojila se slovy: /proč ne?/ a s poměrně pevným odhodláním jsem splynula s Gertovým objetím.

Ráno mě probrala neuvěřitelná zima, i když jsem se tak napůl povalovala na Gertovi, od podlahy, na kterou jsme v noci nějakým nedopatřením upadli, šla klendra, která by rozklepala i extrémně otužilýho tučňáka. Opatrně jsem se zvedla, hodila na něj deku a odpotácela jsem se do koupelny. Chvilku trvalo, než se z kohoutku spustila voda bez bordelu, kterej byl do tý doby usazenej v trubkách. Zatímco jsem čekala, než se proud pročistí, naklonila jsem se k zrcadlu a pořádně prozkoumávala svůj obličej. No dobře, uznávám, že jsem byla zpitomělá americkejma dojákama, kdy hrdinka po prvním milování pronášela větičky typu: všechno-je-teď-jiný, nebo už-jsem-žena.
Jak jsem tak brejlila na svůj odraz v zrcadle, připadala jsem si čím dál víc stupidně, a tak jsem upřela zrak na vybavení koupelny, do který jsem se vlastně dostala poprvý. Moc tu toho teda nebylo. Pár ručníků, který Gert vyčaroval někde v báglu, prasklý umyvadlo, upatlaný zrcadlo, něco, co bejvalo ve středověku nejmodernější toaletou pro papeže a pár plesnivých koberečků, bez ladu a skladu rozházených po hnědých dlaždicích. Sem tam pavouk, nebo nějaká jiná havěť, ale jinak pusto prázdno. Prostě dokonalej stav pro opravdu dlouhou přemejšlecí sprchu.
Vlezla jsem do sprchovýho koutu a zhodnotila jsem ho jako dostačující, pár prasklin, trocha nevydrhnutelný špíny, ale jinak paráda.
Horkej proud mi uvolňoval tělo, který jsem po noci s Gertem měla totálně ztuhlý a hlava se probírala myšlenkama, který se s železnou pravidelností dostavovaly po každým novým zážitku.
Tak jo, za prvý: tohle mělo bejt fajn. Hodnocení: bylo to fajn. Za druhý: myslí si to i Gert? Hodnocení: kdyby ne, nedotáhnul by to do konce a hlavně by teď tak nevyspával, takže jo. Za třetí: Asi si zajdu k doktorovi pro antikoncepci. Hodnocení: Pozdě, ale přece.
Zatímco jsem docházela k celkem pozitivním odpovědím a hodnocením, Gert se potichoučku protáhnul mezi dveřma a po špičkách doputoval až k závěsu, aby mě mohl pořádně vyděsit. Očividně to byl na nahánění hrůzy talent, protože jsem nadskočila tak vysoko, že mě zvládnul celkem bravurně chytit do náruče. Sice trochu zahekal, ale držel, což svědčilo o značný síle, vzhledem k faktu, že pytel cementu byl proti mně, co se váhy týče, slabej odvar.
„Fíha..“ vydechla jsem a snažila se uklidnit prsty, kterým zatím nedošlo, že není proč se třást.
„Ahoj krásko,“ zašvitořil a políbil mě na krk, což byla očividně jeho skrývaná úchylka. „jsi v pořádku?“
„No, jasně.“ Vyhrkla jsem trochu moc rychle, takže jsem si vysloužila moc fešně povytažený obočí a prímovou vrásku na čele. „Vážně jsi v pohodě?“
„jo, vážně, naprosto a zcela, možná víc než to.“
„Jak to sakra myslíš?“ nejistě sklouznul očima k mýmu břichu a já se musela začít smát.
„Nejsem zbouchnutá, ty pako!“ Vymáčkla jsem ze sebe se smíchem. „Jsem jen šťastná!“
„Proboha! A to jsi chytila kde?“ zeptal se naoko vyplašeně, ale opustil ten výraz, jakmile mu moje pěst přistála na hrudníku s razancí beranidla.
Opatrně mě postavil zpátky do sprchovýho koutu a docela sebejistě vlez za mnou. Ne že bych ho neviděla ráda, ale jsou chvíle, kdy si holka potřebuje prostě myšlenky utřídit v soukromí. Dlaněma jsem mu zatlačila na hrudník a se slovy: Táhni dělat snídani!“ jsem ho dostrkala za závěs, kterej jsem rozhodně zatáhla před jeho nosem.
„Někdy bych tě láskou zabil!“ ozval se se smíchem Gertův hlas, těsně předtím, než klaply dveře.