Odsouzení k životu

15.12.2008

Milý deníčku,

fakt nevím, co mám psát, přijde mi to šíleně stupidní...
No jo, Joshi, prohrál jsem, fajn, uznávám, ale rok vest deníček je příliš krutý trest, nemyslíš?
To je nechutná buzerace z tvé strany.
Ok, první zápis mám, teď už s tím dej pokoj a pojď na 1.6.

19.12.2008

PIŠUUUUU, vidíš snad, ne?!

Milý deníčku,

ten kripl nedá pokoj a stále mě nutí sem něco psát. Ale já proste nevím co. Nevím. Doma je nuda, škola je peklo, jediné, co mě udržuje při životě jsou síť, hry a alkohol. Ve světě se válčí, v Bombaji jsou útoky, nechutný masakr, Indové ukazují prstem na Pákistán, ten přísahá, že s tím nemá nic společného, po Bushovi v Iráku hází boty, zprávy z Gazy už ani nestíhám sledovat, proste svět kolem šílí, my s Joshem paříme, chlastáme a od teď navíc musím psát tento podělaný deník. Jsi držka, Joshi, horší trest jsi vymyslet prostě nemohl.

24.12.2008

VVaŠNR všem zoufalcům, kteří se sem podívají !

29.12.2008

Veselé Vánoce, lidí!
Joshi, zdarec, koukej, píšu dobrovolně!
Hele, konečně jsem dostál noťase a navíc k tomu ještě adaptér a solární panely na dobíjení ! ! !
Fotřík ví, že bych ty dva měsíce na chatě bez kompu nepřežil. Snad tam už konečně bude signál, někdy opravdu mám pocit, že civilizace končí 10km za Prahou.
Jinak asi nic nového, milý deníčku, teď jen přežit Silvestra. Izrael pěkně válčí, prý je v totální válce s Hamasem a budou povolaní záložáci. Psal jsem Evženovi, jak to tam u nich doopravdy vypadá, ale zatím mlčí, snad nestráví Silvestra někde v tanku...

2.1.2009

Kde to jsem a v kolikátého je dneska? Mám pocit, že jsem byl něčím otráven, deníku, buď rád, že nechlastáš.

5.1.2009

Tak lidi, kdo mě tady čte a pamatuje si na Evžena z letních pařb, držte teď palce, aspoň minutu.
Byl povolán jakožto záložák, sám zatím neví, jak a co, ale je tam prý docela husté napětí. Slíbil, že bude psát, až něco konkrétnějšího zjistí, tak to pak hodím sem. Aspoň k něčemu bude tento blog dobrý.

9.1.2009

Večer jedeme na tu chatu, tak se tu mějte. Moc reportáži z vesnice nečekejte, je tam nuda jak v prdeli, ale nout beru, tak že zůstávám ve spojeni.
P.S. Nenávidím svoji ségru! Budeme spat v jedné posteli! :(

10.1.2009

Díra, opravdu díra! Mám to tu sice rád, příroda, zvířátka, návrat ke kořenům a další kecy, ale Praha je Praha a pořádná pizza je přece jen pořádná pizza. Polorozpadlý baráček v lese, kde žije pouze stará babička, která rozhodne každé ráno neseká trávník v okolí. Lidi, Help! Ale babičce pomoct musíme, to zase jo. Ještě že tu chytá mobil, můžu hrát aspoň onlajnovky. Zlaté Space Fighters, co bych bez vás dělal! A právě jsem zadal další level nanitů, tak že za dva dny budu mít 4ku! Celkové jsem na 34.místě z necelých 7 tisíc, bodů 354.780! Jsem MONSTRUM!
P.S. Nenávidím svoji ségru!

12.1.2009

Co třeba šibenice? Pravý návrat ke kořenům...
Eri, nechceš na houpačku?!
Muhahahaaaaa, sedm let a mozek žádný...

15.1.2009

Milý deníčku, první „výročí“ ! !
Už měsíc snáším krutý Joshův trest a pro prohrané sazce tě takhle vedu, zbývá ještě 11.
Tady se toho moc neděje, já pomáhám babičce s opravou baráčku, chodím pro vodu a tak. A ukrutně se nudím.
Zato Moucha tu prožívá doslova ráj na zemí, ani ji nechybí kamarádky, nechce čokoládu, pohádky, domu, k rodičům, nebrečí... Breeeeeeeč, mrcho malá!

edit: Drsné zprávy, jak tak koukám. Dodávky plynu z Ruska do Evropy byly přerušeny, nikdo neví jak a proč, bomba. V ČR jsou zásoby pouze na 40 dní. Ještě že tu takové problémy neřešíme.

Edit: Já jsem to normálně zakřikl! Když to slyšela babička, tak mi hned napsala seznam věcí, co nám dochází a co se musí pořídit do zásoby... Teď musím do vesnice pro PB lahve a další kraviny. Asi chcípnu, na kole to je hodina jedním směrem. Jako kdyby to nemohlo počkat na rodiče, ty by to hodili autem během chvilky.

17.1.2009

Aaaaaaaaaaa ! ! ! ! ! ! !
Nemůžu hnout nohama, na kole jsem byl naposledy před rokem.

18.1.2009

Vůbec nechápu, jak stvoření s tak nízkým IQ může reagovat na světlo... To je prostě mutant, hříčka přírody! Nevyměnili nám jí náhodou v porodnici?

20.1.2009

Joshi, na ten deník si už docela i zvykám.
Dneska mam takovou smuteční náladu, přesně před 5 lety mi zemřel děda.
Zvláštní pocit, chci o něm psát, vylíčit vše důležité, čeho v životě dosáhl, vše dobré, co pro mě udělal... A zároveň to nejde, něco mě brzdí, nemohu najít vhodná slova... Nechci faleš...
Byl to šíleně živý a silný člověk, nepamatuji si, aby někdy odpočíval. Když po odchodu do důchodu přijal post hajného a přestěhovali se z Prahy sem, do lesa, vstával každý den v 6 ráno a furt něco kutil. Babička stále používá soudky, misky, hrnce, příbory, které vyrobil děda. Vyřezal ze dřeva nebo vykoval v malé kovárně, kam ho pouštěl jeho kamarád. Jednou za čas se tam vždycky vydal, 3 hodiny pešky, pak práce s kladivem, jedno pivo a cesta zpátky. Říkal tomu vesnický aerobik.
Největší jeho láskou byly nože a příroda. O nožích mi vyprávěl hodiny a hodiny, listoval ve svých encyklopediích, ukazoval různé pojistky zavíracích nožů, materiály, z nichž se ve světě nože vyrábějí a spoustu dalších věcí. Nikdy by mě nenapadlo, že rukojeť nože se dá udělat i z penisu mrože, z kosti nacházející se v něm. To mě, tehdy dementního puberťáka, zaujalo snad nejvíc...
V osmi letech jsem dostal svůj první nůž, zavírací lovecký Mikov Fixir, ve čtrnácti už jsem pod jeho dohledem vyrobil vlastní. Patnácticentimetrová čepel z uhlíkové ocele a exotické dřevo Jarrah na rukojeti. Vyrobit pouzdro z kůže už jsem nezvládl, stále si pamatuji, jak mě to štvalo... Hodně se mému vzteku nasmál. Udělal ho za mě nakonec on. Takové velké, ze silné hnědé kůže, s kapsičkou na podpalovací tyčku a diamantový brousek...
Nedovolil mi ho vzít do Prahy, říkal, že ten nůž na mě bude čekat tady u něj.
Vždycky o prázdninách, když si rodiče potřebovali odpočinout a hodili mě sem, tak tu na mě opravdu čekal... Vždy nabroušený tak, že holil, naolejovaný proti korozi... A vždy jsme hned ten večer šli do lesa a první noc přespávali tam.
Žádné stany, žádné celty, žádné batohy plné žrádla. Děda a já, starý moudrý chlap a městský puberťák. S sebou jen to co je na nás oblečeno a naše nože, nic víc. Za jakéhokoli počasí. Stačilo nám to. Učil mě stavět přístřešky, dělat sněhové úkryty, rozdělávat oheň bez sirek nebo zapalovače, hledat jídlo... Dneska se tomu říká přežití v přírodě, survival, tehdy to byly jen vycházky do přírody a nádherný spánek pod širákem.
Stále nevím, zda žertoval, nebo ne, když mi občas nabízel k vyzkoušení „pravý zálesácký recept“ červů na tvarohu. „Po dešti nachytej pár tuctů pěkných velkých červů a hoď je na dva dny do čerstvého tvarohu. Červi ho začnou žrát a on postupně bude vytlačovat hlínu, kterou obvykle mají v sobě. Za dva dny je vyndej a lehce opeč na rozpáleném kameni. Budou jako tenoučké listové těsto plněné tvarůžkem“, říkával s lišáckým úsměvem.
Babička nad tím jen nevěřícně kroutila hlavou. Strašně ho měla ráda, byli to dvě poloviny jednoho celku. Nikdy jsem si nedokázal představit, že by tomu mohlo být jinak, nikdy mě to ani nenapadlo. Vždy jsem považoval za jakousi samozřejmost, že babička a děda jsou tady v malé chatce uprostřed lesa, stále spolu, stále spokojení a šťastní...
A pak přišel infarkt, který děda nepřežil.
Babička tehdy během měsíce zestárla o deset let, odmítla se přestěhovat do Prahy a zůstala tady v lese sama...
Doteď mám občas pocit, že by nejradši teď byla s nim, že už jen čeká...
Proto sem jezdíme každé léto na prázdniny a také v zimě, jako teď, po Silvestru, aby v období kolem 20. ledna tu s ní někdo byl. Někdo, kdo jí připomene, že stále žije.
Rodiče jí navštěvuji samozřejmě častěji. Jednou za tři týdny vždycky přivezou zásoby jídla a dalších potřebných věcí a pokaždé ji už tradičně zkoušejí přemluvit ať už to tady nechá a jede s nimi. Babička tradičně odmítá... Obě strany vědí, že se nic nezmění, ale stal se z toho už jakýsi rituál.
Ty jo, nějak jsem se rozkecal, pro dnešek asi stačilo...

21.1.2009

Strašně sněží, přes noc napadal snad metr sněhu, musel jsem vylézt oknem a do oběda rozhazovat ty bílé sračky, aby se daly aspoň otevřít dveře. Moucha se mi nejdříve smála, pak prohodila oknem svoji malou lopatku na písek... Rad bych tu mršku nechal pod sněhem do jara, ale toho si asi rodiče všimnou... Škoda.

Edit:
Muhahahaaaa, teď mi něco poslala Pi-Pi, brečím smíchy!

Vědec zkoumá mouchu. Utrhne jí 2 nohy a říká:
"Moucho, běž!"
A moucha jde. Tak jí utrhne další 2 nohy a zase říká:
"Moucho, běž!"
Moucha zase jde. Tak jí utrhne poslední 2 nohy a povídá:
"Moucho, běž!"
Moucha však zůstává na místě. Znovu na ní řve:
"Moucho, běž!"
Když se ani poté nepohne, napíše vědec do zprávy:
Po odtržení všech nohou moucha ohluchla.

24.1.2009

Přijeli rodiče, přivezli další zásoby jídla a.... PB LAHVE ! ! Sakra, vždyť jsem to věděl!
A první, na co se zeptali hned po výstupu z auta bylo: „Kde je Erika, jak se má? Dáváš na ní pozor?“, sakra, jako kdyby měli dítě jenom jedno. Já se mám fajn, děkuji za optání.
Další termín jejích návštěvy je 14.února, to už se vracíme s nimi do Prahy. Nemohu se už dočkat...

25.1.2009

Dnes stručně. Sněží, odklízím. Nestíhám dělat nic jiného.

26.1.2009

Stále sněží, stále makám. Včera večer jsem nebyl schopen udržet ani sklenku s vínem, tak silně se mi klepaly únavou ruce. Po 15 minutách odpočinku jsem prý usnul u krbu a babička mě musela „přenášet“ do postele. Vůbec si to nepamatuji, spal jsem jak zabitý. A dneska mě stejné peklo čeká zase.
P.S. Nějak blbne signál, snad budu ve spojeni i nadále! Zdravím z divokého lesa.

27.1.2009

Sakra, nějak dneska nemohu rozjet icq, pořad padá, ani se nenačte. Skype to samé.
Jinak sněží, odklízím. Ale už je toho aspoň méně.

28.1.2009

Hodně blbne signál, dneska dvě hodiny trvalo, než jsem se vůbec připojil na síť. Malem mě přitom rozsekali ve Space Figters, aliance Ježků už poslala útok. Uhnul jsem a raději rovnou zmrazil účet, nechci riskovat svoji slávu TOP hráče kvůli chybám operátora.

Edit: Volali rodiče, v Praze začínají nějaké nepokoje, ale nevěděli nic konkretního, jen že se rabovalo, nebo tak něco. Všude policie kontroluje doklady. Tátu prý brzdili asi pětkrát, když jel z práce. Ale na netu nic není, žádné zprávy, zvláštní.

Edit: Na mail psal Arnie, říká, že zprávy o bitkách v ulicích byly, ale během pár hodin je admini stáhli...

29.1.2009

Volala máma, nejspíše přijedou k nám už tento pátek nebo sobotu a zůstanou, dokud se situace v Praze neuklidní, dneska v noci se prý střílelo. Podrobné informace nejsou, ale mám pocit, že to je záměr. Litvínovský skandál byl slyšet ještě měsíc potom a o tomhle ani zmínka. Každopádně rodiče dneska po práci jedou nakoupit a v pátek večer nebo v sobotu ráno budou tady.
Lidi, kdo ví něco konkrétnějšího o těch průserech v Praze, písněte na mail, icq mi stále nejde.
Nějak se mi to celé nelibí, zkouším hledat info různě po světě, ale net stále padá, skoro se to nedá.
Zase začalo hustě sněžit, tak že od rána mám co dělat...

30.1.2009

Je 22:08 a toto je první příspěvek, který píšu offline, snad jích nebude moc. Za celý den se mi nepodařilo spustit net ani jednou a to jsem byl opravdu hodně vytrvalý... Snad se vysílače/přijímače nebojaktovlastněfunguje nepoškodily sněhem, to by byl průser, zůstat tady v lese bez spojení s okolním světem.
Bez internetu si připadám stejně bezmocný jako třeba Erika.
Navíc mě nechutně sere, že jsem si nevzal sluchátka na mobil, funguji zároveň jako anténa pro FM radiopřijímač, mohli bychom aspoň poslouchat zprávy v radiu. Rodiče dneska nepřijeli, asi ještě dokupují poslední zásoby.
P.S. Ty jo, jsem nějak na nervy...

31.1.2009

Jsou tři hodiny po půlnoci, jdu spát. Čekal jsem na rodiče, ale ty asi přijedou až ráno.

Edit: Jsou dvě hodiny po poledni, signál stále není, rodiče zatím nepřijeli. Nechci zbytečně děsit babičku, proto půjdu ven házet sníh.

Edit: Je pět hodin, rodiče stále nedorazili, ale už se tomu ani nedivím, příjezdová silnička totiž není protažená, je tam snad pul metru sněhu. Nechápu, proč to ty kriplové odkládají...

1.2.2009

Do prdele, co bych teď dal za obyčejné čínské rádio na baterky! Signál není, tudíž jsme bez spojeni a netu, silnice stále není protažena a o rodičích taky nevím vůbec nic.

2.2.2009

Dneska v noci jsem nemohl vůbec spát, měl jsem nechutný strach o rodiče. Vstal jsem u kolem šesté a od rána čistím příjezdovou silnici. Naštěstí u druhý den nesněží, ale přes noc dost mrzlo, tak že se sněhem musím občas dost bojovat. Bolí mě všechno co bolet může, ale myšlenky o rodičích a o tom, jaký mají asi o nás strach mě nutí pracovat. Bylinkový čaj v termosce dochází strašně rychle a skoro nepomáhá. Zrovna jsem si udělal další porci a zase jdu.

3.2.2009

Vše je postaru, signál není. Odklízím sníh s cesty. Zmrda, který za to dostává prachy a sere na práci umlátím jeho vlastníma rukama, které mu před tím utrhnu. Ten sráč na nás snad zapomněl! Doufám, že mu rodiče ještě letos nezaplatili.

4.2.2009

Bojím se.
Včera večer jsem bezmyšlenkové odklízel sníh a najednou si uvědomil, že něco není v pořádku...
Až za chvíli mi došlo, že příjezdová cesta k chatce skončila a jsem na hlavní, propojující okolní vesnice...
A ANI ONA NEBYLA PROTAŽENA!
Stejná vrstva sněhu, jako na té, co jsem čistil dva dny. Nevím, co se děje, ale nedovedu si představit situaci, kdy jediné místní spojení bude takhle zanedbáváno. Už roky místní načerno, z vlastních kapes, dopláceli dopravákům za to, aby silnice byla protažena hned, jak začne sněžit a i během vichřic se jí snažili udržovat.
Domu jsem dorazil naprosto zničený, strachem se mi chtělo brečet. Nevím, co se děje, ale mám hrozný strach o rodiče. Nevím jak, ale podařilo se mi usnout. O to horší bylo, když jsem ráno běžel se podívat, zda se mi to jen nezdálo...
To už jsem ty slzy neudržel.
Dalo mi strašně moc práce zahrát před babičkou divadlo, že jsem vše vyčistil a teď už jen musíme čekat, až rodiče sem dorazí. O hlavní silnici jsem ji neřekl.
Nejsem schopen sedět na místě, potřebuji zjistit, co se děje a kde jsou rodiče.
V kůlně jsem našel staré dřevěné sněžnice. Bohužel za těch pět let po dědové smrti je nikdo nepoužíval a jsou naprosto zničené. Jednu se mi podařilo za pomoci drátů opravit, druhou budu muset vyrobit sám za pomoci větví a drátu.
Teď píšu o sněžnicích a mám před očima, jak mě táta těsně před odjezdem sem nutil, ať si vezmu běžky, že si prý zaběhám na čerstvém vzduchu... A já jsem je odmítl... Kdybych to jen věděl...
Edit: Babička si všimla, jak opravuji ty sněžnice... Chvíli mlčela, pak se jen tiše zeptala, co se děje. Nedokázal jsem ji říct pravdu a zalhal, že si je beru pro případ nějaké nouze. To, že jdu do vesnice zavolat rodičům, už zase taková lež nebyla. Naštěstí neviděla, jak jsem balil konzervy do batohu a schovával na samé dno svůj nůž. Nechci ji děsit, může to být nějaká kravina.

5.2.2009

Je sedm hodin ráno, tma, ale už brzy se rozední. Odcházím do vesnice, noťase nechávám sestře.
Kdyby se něco stálo a tyto řádky by četl někdo, komu původně určeny nebyly, prosím, postarejte se o Eriku.