Terzius

Servírka se na Terzia koukala vražedným pohledem. Muž, který měl s Terziem před chvílí konfikt se zvedl ze židle a sjel Terzia opilýma očima. ,,Neurážej tu mladou dámu, je ti to jasný jo?", prohlásil. Terzius se na něj podíval a odbyl ho slovy. ,,Ale dědo, s tebou se nikdo nebaví." ,,Nech toho!", okřikl ho Jamez. ,,Ty mladej klacku, co si na mě vodvejráš hubu.", rozkřikl se muž. ,,Jen mu jednu flákni!", naváděla muže servírka. ,,Ale to víš, že mu jednu vlepim." Ostatní přihlížející se jen dívali. Někomu to bylo i jedno. ,,Tak pojď, dědo, to chci vidět!",vytahoval se Terzius. Muž k němu beze slov přišel a natáhl mu pěstí, než se Terzius stačil nadát odletěl na protější stůl. A hned na to ho muž chytl pod krkem a kolenem mu držel nohy a druhou rukou ruce. ,,A jéjé, já jsem to věděl, že nemá žádnou fyzičku.", povzdychl si v duchu Jamez. ,,Pust mi ty svině!", křičel Terzius. ,,Tak se koukej této mladé dámě omluvit." Terzius byl zticha. ,,Tak se omluv a máš pokoj, vole.", křičel nějaký sjetý muž od jednoho ze stolů. ,,Zmlatˇ toho dědulu!", ozývalo se od jiného stolu. ,,Tak se vomluv!", křičel na Terzia muž. Jamez cítil, že musí Terziovi pomoci a tak se zvedl a šel k nim. ,,Prosim tě chlape...", oslovil muže. ,,Co chceš, vole." ,,Myslim si, že bys ho mohl pustit, nemusíš to přece řešit násilím, je to muj kámoš. Pust ho, on se omluví slečně, tobě se taky omluví a je po všem, sedne si ke mně ke stolu, ty si sedněš zpátky k baru a je to." ,,To...je...pravda", ozýval se přiškrcený Terzius. Muž pustil Terzia jednou rukou z krku. ,,Proč bych to dělal? Aáááá.", vykřikl najednou muž, protože mu Terzius dal hlavičku do tváře. Muž vykřikl bolestí a pustil Terzia. ,,Tak, to nám to tady pěkně začíná.", objevili se najednou v baru dva cyborgové, příslušníci ochranky. Jeden z nich chytl muže a odvlekl ho stranou. Druhý chytl Terzia. ,,Tak pánové, ještě jsme ani nevyjeli a vy už se rvete jako koně.", nechápal jeden z nich. ,,Odvedem je za Jeffym, ne?", navrhl ten druhý. ,,Budeme muset." ,,Počkejte!", ozval se Jamez. ,,Tohle je můj dobrej kámoš, je tady se mnou, bylo to nedorozumění." ,,Žádný nedorozumění, tenhleten mi urážel a ten druhej tady vyvolával konflikty.", promluvila servírka. ,,Nebudem to řešit, zkrátka jste se rvali, jdeme za šéfem." ,,Dobře, ale pustťe mě, půjdu sám!", řekl Terzius. Cyborg ho tedy pustil. Cyborgové šli s oběma za Jeffym. Jamez šel s nimi. ,,To bude mít Jeffy radost, sotva jsme vyjeli a už průšvih.", hlásil jeden cyborg. Cesta do řídícího prostoru, kde se Jeffy s Tramalem nacházeli, trvala více, jak pět minut. Když tam přišli, bylo tam pět lidí, kteří řídili loď a Tramal. Jeffy byl na obchůzce celého stíhače. ,,Tramale, máme tu dva zvrhlíky.", promluvil jeden ze cyborgů. ,,Co udělali?", zeptal se Tramal. ,,Stačili se ještě před odjezdem porvat." ,,Aha." Jamez se do toho vmísil a začal to celé Tramalovi vysvětlovat. Tramal se chvíli zamyslel. ,,Uděláme to následovně hoši, zavřeme vás oba do chladícího boxu. Dvě hodiny budou stačit. Neni to nic hroznýho, je tam na nule plus mínus. Máte oba dlouhý rukávy, takže o nic nejde, je to jenom tak pro výstarahu.", rozhodl Tramal a nechal je odvést. Oba byli celkem naštvaní, ale neodporovali. ,,Nedá se nic dělat, za dvě hodiny se uvidíme, zatim.", pokynul Jamez na Terzia. ,,To je v prdeli!", zasyčel naštvaně starší muž. Terzius se jen vytočeně otočil a nechal se spolu z mužem odvést do chladícího boxu. Jamez si zapálil cigaretu a odešel směrem ke svému stíhači. Tam si sedl a pustil si old school electro. Potom si sedl ke svému většímu laptopu a spustil si jednu ze svých nových her, kterou nedávno začal hrát. Asi po deseti minutách mu zapípal signál video emailu. Volal ho Mutti, postarší plešatý černoch, jeho v podstatě nový nadřízený. Jamez však nechal signál vyzvánět, dokud nepřestal zvonit. Bál se, že by se prozradil a i o ostatní a celou plavbu do podzemí. Jamez raději vypnul dva své laptopy, na které měl Mutti kontakt a šel ke třetímu, zahrát si jinou hru. Moc ho to nebavilo, protože všechny hry, co zde měl už otočil. Náhle přikráčel k vedlejšímu malému stíhači pro jednu osobu muž se světle červenými krátkámi vlasy. Měl hodně dobře udělanou postavu a potetované ruce. Měl na sobě černé tmevě hnědé užší kalhoty a modrou látkovou vestu bez rukávů. Odemkl svůj stíhač, sedl si do něj a začal konzumovat kotletu. Jamez ho zahlédl pouze koutkem oka. Muž se otočil na Jameze a zeptal se:
,,Co paříš?" ,,Ééé...co...jo, co hraju. H-Massacre." ,,To znám." Jamez jen přikývl. ,,A co tady tomu vůbec říkáš?" ,,Ale, zrovna mi před chvílí sebrali kámoše, se kterym tu jsem, za to, že se porval.", odpovídal Jamez a přestal hrát hru. ,,Jo to jsem slyšel,tak to je náhodička, že jsem se s tebou zrovna setkal." ,,Che, to jo, jinak já jsem ňějakej Jamez." ,,Já jsem Bangue, ale říkej mi 4Rest." ,,Jasně. Jseš tu sám?" ,,Jo, pocházim ze Shieldu. Ale už rok jsem žil v Shadow. Měli jsme gang a kradli jsme stíhače a auta a vydělávali jsme na tom. Poslední měsíc se nám ale lepila dost smůla na paty, většinu z nás pochytala ta zasraná vláda, šlo mi o kejhák, proto jsem tady." ,,Aha." ,,A co ty?" ,,Já...já jsem dělal zásahovku pro vládu, byly za to dobrý peníze, ale přišli jsme s kámošem o všechny kámoše, všichni blízcí okolo nás umírali nebo nás něčim posrali, už nás to tu moc nebavilo a měli jsme strach, žili jsme furt v nejistotě." ,,Hm, já jsem myslel, že ve vládě dělaj samý svině." ,,To taky dělaj, byl jsem taky pěknej zmrd, ale něčim jsem se živit přece musel, kdyť za to byl taky hodně nadprůměrnej plat." ,,To věřim a nejlepší na tom je rozdíl mezi náma dvěma. Ty jsi zabíjel neviný lidi, děti, holky, který jsi ani neznal, jenom proto, že se kvuli nějaký absolutně nepodstaný píčovině nelíbili vládě, ale dělal jsi to legálně a byl jsi vlastně veřejně prospěšná osoba. A já, já kterej jsem zabil člověka, pouze když mi fakt stál v cestě a když už jsem měl vyloženě na kahánku, tak jsem byl ten největší vyvrhel, kterýho je potřeba umučit, umlátit a vyhladit. No jó, to je hold už dost dlouhej čas spravedlnost. Ale to je teď už jedno, všechno v dobrym Jamezi.", poklepal mu 4Rest na rameno. ,,Minulost nás obou může bejt teď tabu, né, teď jsou z nás obou jiný lidi." ,,Přesně tak.", souhlasil Jamez. Mezitím co se spolu tihle dva zapovídali, Terzius tvrdnul spolu se svým spoluvězněm v chladícím boxu. Každý z nich seděl na opačném rohu, než ten druhý. Až teprve po deseti minutách na sebe promluvili. ,,Hele všechno v dobrym, ne. Vomlouvám se.", ozval se muž. ,,Jo, v pohodě, sorry, já to neměl tak přehánět." ,,Zapomeň na to, kámo, já jsem nějakej Johny Smith.", představil se muž a podal Terziovi pravici. ,,Já jsem Terzius.", představil se Terzius. ,,Občas se prostě něco posere.", dodal Terzius. ,,To jo. Já už jsem starej, ty máš celej život před sebou, udělali jste s tvym kámošem dobře, že jste vypadli. Jsem rodák, ze Shadow a i přes ty všechny sračky to tu mám furt rád. Mam tajný zdroje v Shieldu, kde jsem měl byt. Stavěj obrovskou armádu a chtěj zlikvidivat všechny ostatní kontinenty, Aliancí počínaje. Sice s náma hrajou příměří, ale přitom nám tečou sračky do bot. Je to jen otázka času. A proto mě to už nebavilo čekat, kdy něco zkurvenýho přijde. Fandim svýmu státu i když je to samá korupce,sračky a svinstvo. Byl jsem v New Shield City dost dlouho a vim všechno, už jenom podle toho, jak tam o nás mluvěj domorodci, kurva.", skončil Johny. ,,Je to v prdeli, máš pravdu, korupce je všude, dělal jsem nájemníka pro naší vládu a bylo to tvrdý, když jsi neměl vyšší funkci, což já jsem neměl. Měl jsem známý, který sejmuli za to, že se prokecli nebo nezvládli nějakou
důležitější akci." ,,Pryč z tý mrdky, kurva!", zvolal Johny. Terzius se jen nezúčastněně díval na Johnyho a vyjetě se pousmál, jako to dělal vždycky. ,,Ty fetuješ?", zeptal se najednou Johny. ,,Nó.", odpověděl Terzius. ,,Jaký to je, nikdy jsem to nezkoušel a dneska je to koukám docela móda, kurva chlape." ,,Móda to je, ale já jsem se k tomu dostal v podstatě nechtěně.", odpověděl Terzius. ,,Jo a jak?" ,,Bylo to krátce po mejch třináctejch narozeninách. Moje rodiče nepřežili pumovej útok, když se vraceli večer z kina. Já jsem chodil do tý doby normálně do školy, po smrti rodičů si mě ale vzal na starost můj starší bratr Ursinus, který už s náma dávno nežil, bylo mu už jedenadvacet. Dělal na černo, kradl a už od patnácti fetoval. Byl na koksu. Taky prodával. Jeho byt byl hroznej. Bydleli jsem v předměstí a byly to jen dvě místnosti. Brácha byl většinou doma jen chvíli. Většinou odešel tak v osm ráno a vrátil se ve tři nebo ve čtyři ráno. Kšefty. Vždycky mi řekl ať si vezmu něco k jídlu v lednici. Bylo tam většinou pár konzerv, které jsem musel jíst pokaždý syrový, protože mu nešel plyn. K pití jsem si dával většinou zrezlou vodu z vodovodu, protože v lednici bejval jen tvrdej. Ze začátku mě ven nepouštěl. Bál se o mě. Ale už asi po měsíci jsem si mohl dělat co jsem chtěl, courat, kde jsem chtěl. A tak jsem poprvý šel podívat do tý hnusný šedi našeho předměstí. Bylo to tu samej feťák a špína. Taky nějaký mutanti. Působilo to na mě hrozně depresivně. Hned první den jsem se rozhodl, že se pojedu podívat nadzemkou za svym kámošem ze školy, Jamezem, kterej je tu se mnou. Známe se už od šesti let. Je jedinej, kdo mi zbyl. Jen jsem vlezl do podchodu, nabízeli mi tam nějaký mutanti héro, já jsem odmítl. Pamatuju si přesně, co jsem řek. Můžete si to strčit do prdele, brácha je ve sračkách už šest let, tak táhněte do prdele. Tomu jednomu to však nedalo. Tak takhle s náma mluvit nebudeš. Já se totiž od mladejch vocasů jako seš ty urážet nenechám. To neni urážka, ale fakt. Šel jsem dál ke schodům a měl jsem celkem nahnáno. Ten jeden šel ale za mnou. Ty ostatní na něj pokřikovali. Mrdej to, je to jen malej cucák. Žádnej cucák o našem zboží...prvotřídnim zboží nebude mluvit takhle. To už jsem měl strach docela velkej a tak jsem začal utíkat rychle po schodech nahoru. On se ale rozeběhl za mnou. Začal jsem přemejšlet o tom, jestli jsem to měl vůbec řikat. Protlačoval jsem se lidmi až jsem byl na druhé straně ulice. Vtom jsem cítil jak mě něco chytlo prudce za rameno a loket. Otočil jsi mě k sobě. Ten mutant mě držel a já jsem nemohl nic dělat, protože jsem proti němu byl tak slabej, že ani necejtil, když jsem ho kopal do nohou. ,,Co, chceš ty, zmrde?", nedalo mi, nebejt na něj hnusnej.
To jsem ale neměl dělat. Viděl jsem jen jeho ruku, jak se blíží k mému obličeji. Pak už si nic nepamatuju. Až pak, probudil jsem se na gauči v nějakém bytě a bylo mi krásně. Byl jsem úplně mimo realitu. Připadalo mi, jako bych v životě neměl žádnej problém a jako by na světě nebylo nic, co by mě vadilo nebo někdo, kdo by mě sral. Kolem sebe jsem viděl motající se lidi, ale vůbec jsem je nevnímal. Ten stav trval ještě skoro tři hodiny, potom ještě asi dvě hodiny dojezd. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to zatim asi nejhezčí stav, který jsem v životě zažil. Nevim, jestli to bylo tím, že jsem slabá povaha nebo tím, že jsem měl pořád jen samý problémy a byl jsem na tom psychicky dost špatně. Když jsem byl na dojezdu, začal jsem teprve normálně vnímat lidi kolem sebe. V křesle tam seděla sjetá žena, taky na heráku. V druhém křesle pálil doutníka muž v šedém kvádru s černým motýlem. Vlasy měl modré, delší na patku. Byl středního věku. Tak co, jak je?, otočil se na mě. Nic jsem neříkal. Kumpán mi řikal, že prej si nadával na naše zboží. Tak jsme ti ho dali, aby ses přesvědčil, zdali to je tak špatný, jak jsi o tom mluvil. Stále jsem nic neříkal, pořád mi bylo ještě skvěle a s údivem jsem toho typa sledoval. Víš, pokračoval. Tohle neni herák, tohle zboží nikdo nemůže mít od nikoho než od nás. Je to absolutní vymejvač mozků. Tak čistý zboží neseženeš jinde. Jo, bylo...to dobrý...che., konečně jsem promluvil. Muž jen pokývl. Pak si sedl vedle mě na gauč. Já jsem Walk. A ty? Terzius. odpověděl jsem. Najednou se otevřeli dveře. Dovnitř vstoupila mladá dívka, celá v růžovym, oblečená jako děvka. Jen zakoktala. Ahoj. Už máš po šichtě nebo co?, obořil se na ní Walk. Ne, ale...je mi dneska nějak špatně. Už nemůžu. Jak nemůžu?, přiběhl Walk blíž. Děvko! Mazej zpátky. A dal jí facku. Kde je ten zasranej mutant, co tě má hlídat. Předávkoval se. Cože, ty zasraný mutanti, v ničem se na ně člověk nemůže spolehnout. Zmrdi zaprcaný, zmrdi!, začal křičet Walk a mlátit děvku pěstmi. Když spadla na zem začal do ní kopat. Mě to ale v tu chvíli nepřišlo tak hrozné, jako kdybych to viděl za úplně normálního stavu. Stejně mi to ale nedalo a upozornil jsem toho Walka. Co děláš, nech toho, né. Děvka byla v těžkém bezvědomí, Walk jí chytl za krk a hodil jí do koupelny. Vrátil se a šel ke mě. Heleď se, nemysli si o tom, co jsem udělal nic špatnýho, rozumíš, já jsem to musel udělal, kdybys byl na mym místě, udělal bys to taky. Prostě jenom nenávidim, když se mě lidi snažej vojebat. Ona dělá práci, za to má svuj výdělek a přijde s timhle, no tak takhle to přeci nejde, všechno má svůj řád, všechno má svůj systém. Já jsem na něho jen s údivem hleděl, nevěděl jsem, co jsi o něm mam myslet, asi jsem měl i trochu strach, jestli mi nic neudělá. Žena, která seděla v křesle začala najednou něco mumlat, ale nebylo jí rozumět. Bere chvíli, tak půl roku, ani ne, ale jede ve velkym. Komentoval Walk. Nic jsem na to neříkal, jen ho sledoval. Udělám ti kafe, chceš?, zvedl se ze židle. Kývl jsem, jako že jo. Netrvalo dlouho a přinesl mi kafe na stůl. Začal jsem pít, za chvíli jsem byl zas tak mimo, jako před tím. Nasypal mi tam héro. Jako bych už neměl dost. Asi po půl hodině se mi zatočila hlava a padl jsem do bezvědomí. Potom mám výpadek. Až pak, probudil jsem se zase někde úplně jinde na lůžku. Venku byla už tma. Nebyl jsem už najetej, ale strašně unavenej. Byla to místnost, kde bylo hrozně zahuleno. A to jsem už v tý době skoro rok kouřil. Nade mnou stál nějaký plešatý černoch s bradkou a knírem. V pohodě?, oslovil mě. Kde to jsem? V klidu, v bezpečí. Do dveří najednou vstoupil mutant, díky kterému to všechno vzniklo. V ruce držel kulomet. Tak co, jak je na tom, zeptal se. Už se probral, řekl doktor. Můžu si ho už vzít. ,,Víš, něco ti řeknu, já to u toho kreténa nepochopim. Jak může tak zneužívat malí děti. Kdyby mu bylo aspoň patnáct, tak prosim, ale tohle je svinstvo, hodně velký svinstvo., obořil se doktor. ,,Hele tvuj úkol je léčit, vole, zbytek je na mě., bránil se mutant. Taky by se mohlo stát, že bych moh přestat. Tu děvku mu vyléčim vole, prosim, že má hysterický záchvaty a div neumlátí k smrti devatenáctku která šlape chodník a buhví čim všim je oblezlá, to se pochopit dá. Ale tohle je už psycho a perverze v jednom. Já jsem taky pěknej hajzl, ale tohle ne. Mýmu synovi je dvanáct, dceři deset, vole a miluju je nade vše, jenže to si vy bezcitný mutanti asi neuvědomíte. Walk je člověk, ale duší, jak vy. Dost, přerušil ho mutant, drž hubu, to stačí, mě nezajímaj tvý citový výlevy a tohle řekni Walkovi a ne mě. Ten ti rovnou udělá díru do hlavy, když mu řekneš, že přestáváš léčit ty kašpare., rozčiloval se mutant. Víš co vem si ho, vole a vypadni! Já nikam nechci!, rozkřičel jsem se na celou místnost. Poslouchej mě, půjdeš teď se mnou a nebudeš řvát nebo ti nacpu do huby mý včerejší trenky ty malej bastarde! Počkej ještě, co s nim vlastně budeš dělat?, zajímal se doktor. Mutant jen mávl rukou a vedl mě pryč. Vyšli jsme tedy z místnosti a procházeli velkým skladem, kde byla spousta dílů ke stíhačům a autům. Po cestě jsme míjeli spoustu tak dvacet lidí i mutantů, který tam tu veteš dělali na černo. Poté jsme šli po jakýchsi úzkých schodech nahoru. Uvědomil jsem si, že když nebudu dělat problémy a kravál, bude to pro mě lepší. Měl jsem ale chuť na cigáro. Všechny věci i s cigárama mi ale sebrali. Zeptal jsem se tedy mutanta. Na prosim tě., a dal mi balenku bez filtru. Když jsme vyšli po schodech, dostali jsme se do úzké chodby. Najednou jsem nemohl uvěřit svým očím. Proti nám kráčel s nějakou krabicí v rukou můj brácha. Byl asi dvacet metrů od nás. Prosim tě, oslovil mutanta nechceš mi pomoct, jsem domluvenej z Walkem, že přivezu nějaký nový součástky a chladiče. Potřebuju pomoct s nošením. Nikoho jinýho jsem tu zatim kromě hlídačů neviděl. Já jsem hned na to vykřikl: Brácho, co tady děláš? Najednou si mi brácha všiml.
Cože, co tu děláš?, nemohl uvěřit. Ty jseš jeho brácha?, otázal se mutant. No to jsem. A jseš od nás. Částečně, spíš s váma jenom kšeftuju. Ale docela často. Jo chlape, hele ten kluk je ale teď náš, Walk mi dal rozkaz a ten musim splnit, jsem za to placenej. Kdybych nebyl je tvuj., řekl mutant. Vy ksindlové, co si o sobě myslíte. Hele, jestli máš problém, určitě máš na Walka kontakt, ozvi se mu, vole, řekne ti víc. Klidně s tebou chvíli počkáme.
Brácho, já chci domu, řekni jim něco. Můžete mi říct, k čemu vám bude, doufám, že né drogový experimenty a pak jenom prachy a prachy a prachy., ujišťoval se Ursinus. Jo, přesně, tak brácho, neser se s nim, máš přece zbraň, sejmi ho a jdem. Vy vykurvený hovada, tak tohle bych od vás nečekal, muj brácha je jedinej, kdo mi v celý rodině zbyl. Máma s tátou jsou mrtví. Tak mi ho dej, vo co vám jde, takovejch klacků tady chodí, je to takovej problém najít si někoho jinýho. Řikám ti zavolej Walkovi, víc nic vole, my jdem. Ursinus se ale jen tak nevzdal. Vytáhl z bundy lasergun a než se stačil mutant nadát měl díru v mozku. Dělej jdem. Chytl mi za ruku bratr a utíkali jsme směrem ke vchodu. Netrvalo dlouho a byli jsme tam. Stáli tam dva kyberneticky upravení mutanti a jeden člověk s kybernetickým psem, myslim že boxerem, na vodítku. Brácha je oslovil: Hele kluci, nechám vám to tady, jsem hned zpátky, zatim to můžete vyložit. Mám něco důležitýho, bude to chvilka. A co ten kluk?, zeptal se důležitě jeden z mutantů. Jo, je to muj brácha, pomáhal dneska ve vaší společnosti, má tam novou brigádu. To je ale blbost, protože toho jsme dneska viděli, jak ho jsem kolega nesl v bezvědomí, je to šéfovo obět, ty vůbec nepatříš k nám, jak si ho můžeš dovolit, někam brát?, supil se člověk se psem. ,,Jo...ééé...hoši...nějak se můžem domluvit, ne. Dám vám prachy. Ukaž, kolik máš.,oznamoval člověk. Brácha vytáhl peníze z kapsy od bundy. Člověk s mutanty se na to šli podívat. Jeden z mutantů mu vytrhl peníze z ruky. To neni ani pětina z toho, kolik tady berem, ty káre!, strčil do něj. Klídek, blbečku. Stejně si to můžem rozdělit., rozhodl člověk a namířil na mého bratra kulometem. Ostatní dva mutanti vytáhli také své zbraně. Jeden z nich mě vytrhl bráchovi a chytl mě paží pod krkem. Hele vy čuráči, tak to jsme si nedomluvili., řekl roztřeseně brácha. Neboj se, vole., oslovil ho člověk. Tvuj brácha sice zůstane s náma, ale ty máš ještě šanci, že přežiješ. Dám ti desetivteřinovej náskok, pak za tebou pustim psa, jestli jsi hodně rychlej, máš šanci., usmíval se. Ty kurvo! , vykřikl bratr a zamířil lasergunem na toho chlapa. Ten mu však ale v okamžiku prostřelil devítkou dlaň. Bráchovo zbraň spadla na zem on vyjekl bolestí. Mutanti na něj začali mířit. Jseš připravenej, muj pes už jo. Špatně vymrdana kurvo!, usykl vteky Ursinus. Brácho, drž se, nevim jak já, ale ty vydržíš., podíval se na mě se slzami v očích bratr. Jo, tak běž, počítám do deseti. Bratr začal sprintem utíkat rychle pryč, pes už vrčel.
Nezapomeň na mě brácho, ještě se uvidíme!, byla jeho poslední slova . Po deseti vteřinách pustil ten hajzl svýho zasranýho boxera a jen řekl: Trhej! A přines srdce! Bratr zaběhl za roh, takže jsem to naštěstí neviděl, jenom jsem slyšel křik. Začal jsem hrozně řvát a brečet. Ani ne za minutu se vrátil ten zpíčenej čokl a v puse měl srdce mýho bráchy. Vyplivl ho přede mě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to odporný. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem přišel snad o všechno na světě, jenom sem koukal a tekly mi slzy, po chvili jsem z toho dostal histericky zachvat a zacal sem se psychicky hroutit." Mezitím se Jamez bavil se svým novým známým 4Restem. ,,Už tady v těch stíhačích tvrdneme dlouho, zajdem na skleničku.", navrhl 4Rest, zahodil nedopalek a vylezl ze svého stíhače. ,,Dobrej nápad.", souhlasil Jamez a šli do baru, tentokrát si vybrali jiný než předtím. Jamez neměl tendenci se již vidět s falešnou servírkou. 4Rest si objednal láhev pálenky. Jamez si vzal jedno červené pivo. Všude bylo bohužel obsazeno. 4Rest zašel k jenomu mladému muži, který seděl u stolu samotný. ,,Máš tu volno, chlape?", zeptal se. Muž kývl, že ano.
A tak si oba přisedli. Měl před sebou láhev vodky a jen si doléval do sklenky. ,,Taky si nerad objednáváš každou chvíli frťana?", obrátil se k němu 4Rest. ,,Nesnášim to pokřikování na vrchní, takhle mam aspoň tak půl hodiny co pít.", domluvil znuděně. ,,Moje slova.", přitakal 4Rest. ,,Vy jste extrémisti.", podivil se Jamez a dal si loka ze svého piva. ,,Tak na zdraví.", zvedl 4Rest svou láhev. Ostatní si s ním ťukli. ,,Jinak, mě řikaj 4Rest a tadyto je Jamez.", oslovil týpka 4Rest. ,,Soleander.", přikývl týpek. ,,Tak na zdraví a na nás, na naší cestu. Ať se vydaří!", přiťukl 4Rest. Jamez se Soleanderem si ťukli znova.