Srdce bojovnice II - 3. díl

Přinutila jsem se k pousmání. „Samozřejmě, pane. Bude pro mne ctí setkat se s tak váženým ellonem!“ odvětila jsem, jak se slušelo, i když podle Elrondova podezíravého pohledu jsem hádala, že jsem ho příliš nepřesvědčila.
„Glorfindel je spravedlivý, nemusíš se obávat, že by posuzoval něco jiného než tvé schopnosti, Riel,“ uklidňoval mne. „O dalším bych se s tebou domluvil, až jak obstojíš v jeho zkoušce. Uvidíme, jak si povedeš... Saeros se tvářil spíše skepticky, když jsme hovořili o tvém lučištnickém umu, ale vzhledem k tomu, že znám jeho záměr, raději se chci přesvědčit na vlastní oči.“
Tak skepticky?! zopakovala jsem si v duchu a neubránila jsem se nahněvanému zamračení. Tohle bylo opravdu výborné! Jak se zdálo, Saeros se velice pečlivě postaral, aby moje šance dostat se do armády byly co nejnižší. Umínila jsem si, že za tuhle laskavost mu musím velice důrazně poděkovat.
„Nu, do té doby zbývá ještě pár hodin času... Pokud bys měla zájem, máme tu rozsáhlou knihovnu, a nebo bys raději, aby tě tu někdo provedl a pak tě vzal na cvičiště? Jen si řekni, Riel, zatím jsi tu pouze mým hostem, tak toho využij,“ mrknul na mě spiklenecky.
„Potom bych spíše to cvičiště, pane,“ sdělila jsem mu bez dlouhého přemítání.
Přikývnul. „To je rozumné. Zavedu tě nyní za svým pobočníkem. Bývá trochu mrzutý, ale stále ještě doufám, že to pouze předstírá. Však uvidíš sama,“ prohodil Elrond a zamířil na chodbu.
Trochu neochotně jsem ho následovala. „Nenosí tmavou róbu, či snad ano?“ otázala jsem se s nepříjemnou předtuchou.
„Á, tak už ses s Erestorem střetla!“ zvolal Elrond potěšeně, zatímco mě vedl chodbou kdoví kam. Možná do nějaké kobky. „Nenech se jeho odměřeným chováním nijak odradit a klidně se ho zeptej, na co jen budeš chtít. Je to úplná studnice znalostí. Jak v oblasti historie a jazykovědy tak i etikety. Jeho největší zálibou je hra v šachy, i když musím přiznat, že zatím ho pouze Glorfindel jako jediný dokázal porazit. Hraješ šachy, Riel?“
„Ne, pane,“ zavrtěla jsem hlavou. A i kdybych hrála, pak bych si partii s tímto ellonem zcela jistě odpustila.
„Já hrával poměrně často s Gil-galadem v Lindonu,“ zavzpomínal Elrond a na jeho úzkých rtech se objevil nádech úsměvu. „To bývaly ještě poměrně klidné časy...“
„S králem Gil-galadem?“ vytřeštila jsem oči. Už jsem toho o tomto vládci slyšela mnoho, avšak zatím jsem nemluvila s někým, kdo by ho znal osobně.
„Přesně s tím. Pokud budeš chtít, můžu ti o něm někdy vyprávět. A nebo to udělá Erestor, že?“ houkl směrem k jedněm pootevřeným dveřím a o chvilku později z nich vystrčil hlavu právě zmiňovaný ellon.
„Co že to mám udělat, Elronde? Nemyslíš si, že už toho mám na práci více než dost?! Ta smlouva od krále Orophera je naprosto nepoužitelná! Kdyby Eldar nebyli imunní vůči vlivu vína, pak bych se domníval, že to jeho rádci sepsali značně podnapilí!“ hašteřil a mračil se hůř než Oropher ten večer na slavnosti.
„Klid, příteli. Tohle je pouze taková malá službička...“
„Malá službička?! Nelíbí se mi ten tón, Elronde, a ani výběr tvých slov! Malé službičky si zadávej malým služebníčkům! Jak tu mám něco včas dodělat, když mě neustále vyrušuješ?! A proč jsi souhlasil s těmi strašnými podmínkami smlouvy?! Vždyť to pro nás není vůbec výhodné! Ale tys jistě opět myslel více na jiné než na blaho svých vlastních lidí, že?!“ pokračoval Erestor ve své litanii a nevypadalo to, že někdy v nejbližší době skončí.
„Proto tu mám tebe, abys mě hlídal!“ zasmál se Elrond. „Erestore, dovol, abych ti představil Riel. Zřejmě ji budeš občas vídat, protože tu s námi v Imladris bude nyní žít. Tak se k ní hleď chovat mile. A můžeš s tím hned začít a provést ji po domě.“
„Já teď opravdu nemám na starosti nic lepšího, než si hrát na nějakého průvodce, že?! Proč si pro to nevybereš někoho jiného?! Co například dělá Glorfindel?! Pokud jsem si dobře povšimnul, pak včera opět dlouho do noci hrál se svými vojáky kostky!“ zlobil se Erestor dál, jako kdyby Elronda ani neslyšel.
„Nejspíš proto, že jsi mu po minulé porážce v šachách sdělil, ať ti již nechodí na oči. Ale dobrá, jak chceš. Proveď Riel po domě a pak ji vezmi za Glorfindelem, aby jí ukázal své teritorium. Jasně mu ale sděl, že to má být prozatím vše!“
S narůstajícími rozpaky jsem sledovala slovní výměnu těchto dvou tmavovlasých ellyn a nebyla jsem si jistá, jestli bych se raději neměla vzdálit. Jejich rozhovor se zdál být až příliš důvěrného rázu, než aby při něm ocenili nějaké svědky. Ale dřív, než jsem se stihla rozhodnout, obrátil se Elrond zpátky ke mně.
„Věř mi, že s Erestorem jsi v těch nejlepších rukách. A my dva se opět uvidíme u oběda. Pokud tedy nebudeš něco potřebovat. V tom případě za mnou kdykoli zajdi,“ nabídl mi velkoryse a s jemným pokynutím hlavy nás opustil.