Svět stínů - Předmluva

Předmluva

Představte si svět, kde neexistuje den.
Existuje jen nekonečná noc, osvícená měsícem a miliardami hvězd. Všude kam se podíváte je jen černá tma. Jak vypadá slunce, to už si nikdo nepamatuje. Nikdo už neuslyší ráno kohoutí zakokrhání probouzející nový den. Nikdo neuvidí, jak se rosa při rozbřesku leskne na stéblech trávy a na listech stromů. Žádné mladé dívky si nebudou za horkého léta opalovat svá těla. Nikdo neuslyší zpívat malé ptáčky na stromech, jen houkání sov, krákání havranů a vlčí vytí.
Lidé, jako jste vy, tráví své bezvýznamné životy ve svých domech v nějakých zapadlých městech a žijí převážně ve strachu. Protože noc je zákeřná a vyjdete-li ven z domu, nebo snad pryč z vašeho města, je dost pravděpodobné, že se už nevrátíte. Všichni lidé vědí, že jejich bytí nemá hlubší smysl. Mít nějaké sny je hloupé. Znají hlavně sklíčenost, smutek a strach.
Nikdo z nich nemůže nic změnit, protože světu vládnou nestvůry. Bytosti vzešlé z temnot, které milují noc, násilí a chaos. Neustále proti sobě bojují a trhají už tak zubožený svět na kusy. Lidé jsou jen jejich oběti. Zrůdy je loví, zotročují a páchají na nich nejrůznější zvěrstva. Jsou nemilosrdné, násilnické, zvrácené, krvelačné a zlé. Tenhle svět je jejich.
Takový je Svět stínů.
Tak se mu teď běžně říká. Jak se jmenoval dříve, to se už neví. A proč to na něm vypadá takto? Jednoduše proto, že tady odvěký konflikt dobra a zla už skončil. A temnota zvítězila. Prastaré náboženské svitky říkají, že v poslední velké bitvě, která měla rozhodnout o osudu světa jednou provždy, světlo prohrálo. Přestože se na bitevním poli shromáždila obrovská armáda národů světla, nemohla se v síle a počtu rovnat temným legiím. A ani dobří bohové neměli dost velkou moc na poražení svých zlých soků. Ve chvíli kdy byl poslední z nich zabit, slunce pohltil obrovský démon. Jakmile zmizelo v jeho tlamě, navždycky se setmělo. Pak nastala jatka. Všichni smrtelníci, kteří bojovali za světlo, byli koseni po tisících jako stébla trávy. Jejich nepřátelé je trhali na kusy a živili se jejich masem. Nikdo si nedovede představit, co ti nebožáci cítili. Tu hrůzu a beznaděj nemohla žádná mysl snést. Na bojišti nezůstal ani jeden živý bojovník dobra. Byli buď brutálně zabiti, nebo se stali služebníky temnot. Půdě pod nimi trvalo snad celý rok než do sebe vsákla všechnu jejich krev.
A pak začalo pronásledování všech národů světla. Ti nejdobrosrdečnější a nejkrásnější z nich, elfové, víly, skřítci, dokonce i mírumilovní hobiti, byli vyhlazeni. Ani kouzelní tvorové neušli čepelím temných národů. Nikdo už na v tom světě nespatřil majestátní gryfony, nádherné jednorožce ani přátele všeho dobrého, zlaté draky.
Trpaslíci se sobecky stáhli do svých dolů a podzemních měst a zasypali všechny vchody do nich. Nikdo neví, jestli přežily nebo byli také zničeni. Jen hrstka se jich nestihla stáhnout do podzemí, tak přežívají jako menšina v lidských městech. A lidé, ti kteří byli kdysi nejpočetnější rasou, se krčí v opevněných městech, majících jen několik stovek obyvatel, a přežívají. Nežijí, pouze přežívají. Mají se hůř než krysy. Snaží se "nepřemnožit", jak říkají temní páni, aby se tak nestali hrozbou a nemuseli být také zničeni.
A zatím co oni přežívají, říše temných národů vzkvétají. Temní elfové vyšli z podzemí na povrch a žijí blaze tam, kde dříve stávali kouzelné lesy a hvozdy, domovy jejich dobrých protějšků. Skřeti a jim podobné příšerky mají svá doupata po celé zemi. Kdekoliv můžete narazit na lykantropy. Kdyby jste se vydali na sever, budete cestou narážet na čím dál více sídel temných pánů. Jsou to nemrtví nejvyššího řádu, mocný černí mágové a dokonce i démoni. A neustále spolu bojují o moc v krvavých válkách.
I příroda trpí. Zvířata a rostliny byly znetvořeny, aby lépe zapadly do nového prostředí.
Všechny byliny jsou jedovaté, kůra stromů zčernala nebo ztvrdla jako kámen. Listy a jehličí si zachovali jen tím, že se naučili absorbovat měsíční světlo nebo černou magii, kterou je nasáklá většina půdy. Vzduch, který produkují, je těžký a zkažený. Zvěř zešílela. Jednotlivé druhy se zabíjejí navzájem. Černá magie pokřivila jejich podstatu a udělala z většiny zrůdy žíznící po krvi. Žádný živý tvor si není jist životem. Může žít a ve vteřině zemřít aniž by si uvědomil jak.
Takový je Svět stínů. Násilnický, zvrácený, nebezpečný, temný.
A kdo chce v tomhle světě přežít, musí být stejný jako on.