Qemérova šifra- kapitola 1 pergameny

435 Me. l.
Trpaslík Morpi seděl na lavičce před vchodem do svého domu a pokuřoval dýmku. Užíval si jeden z posledních dnů velkých slavností na konec roku. Po slavnostech bude muset opět jít pracovat. Nechtělo se mu.
Morpi byl jeden z trpaslíků, kteří odešli z hor na východ a usadili se ve pahorkatině. Bydlel pod jedním kopcem, ale nekopal rudu nebo lil kovy, ale choval dobytek a obdělával zemi. Líbilo se mu to tak. Nebavilo ho být neustále zalezlý v noře a kopat.
Tabák v dýmce už dohořel, slunce už zapadalo a tak se uchýlyl do svého bytu. Měl útulný byt: předsíň, kuchyň, obývací pokoj, pracovnu a ložnici, ale přece to tu vypadalo tak trochu jako kdybyste stáli v jeskyni v hoře skřížené s útulným panským domovem. Měl tu staré skříně, židle, stoly... poměrně hezké obydlí pro zwerga. Usedl k plápolajícímu kamennému krbu v obývacím pokoji a začal si hrát s jakýmsi hlavolamem, který si kdysi pořídil. Morpi měl slabost pro takovéto hlavolamy a také uznávaným odborníkem na ně. Byl to drát spojený s dalšími dvěmi podivně zkroucenými a třemi kulatými obručemi. Existovali desítky možností, jak obruče vykroutit.
Zrovna když vykroutil z drátků jednu obruč, tak kdosi zaklepal. Morpic šel opatrně otevřít. Pomalu otevřel, ale ve dveřích nebyl žádný člověk, nýbrž malý zkroucený pergamen na zemi.....
Kap. 1-část 2
Elf Anest odložil luk a s naštvaným výrazem ve tváři odcházel ze střelnice. Byl naštvaný. Netrefil 2 střely z 300 do středu terče... špatný výkon pro královského střelce. Dnes prostě neměl šťastný den. Ubíral se do kasáren lesního hradu. Vešel do nálevny a objednal si jedno... no řikejme tomu víno. Zatím si šel sednout. Bylo docela plno a tak se usadil u svého přítele Seye. Sey Anestovi začal cosi vyprávět, ale Anesta to moc nezajímalo. Zaujmul ho totiž muž. sedícího u stolu poblíž jedné stěny. Muž jedl chléb a polévku. Něco se Anestovi na muži nezdálo.. nebyl zdejší a nikdy ho tu ještě neviděl.
Z přemýšlení ho vytrhl Sey:,,Zahraješ si?'' otázal se Anesta a z kapsi vytáhl hru Selmino*, ale věděl že to určitě prohraje. ,,Ale jo..'' odpověděl Anest ,aby se trochu odreagoval. Anest byl v této hře přeborník. Vyhrál uš spoustu elfích soutěží v této hře.
Poté, když si Anest zahrál (samozřejmě vyhrál) a vypil ,,víno'' , tak se vydal domů. Když vstával od stolu, všiml si, že tu ten muž už není. Zamyšleně vyšel z nálevny a vykročil dubovuo alejí do svého domova.
V elfských lesech většinou lemují cesty staré duby, a proto se cesty příliš nemění. U novějších cest většinou lemují mladší břízy, které rychleji rostou a nespotřebovávají
tolik živin. Zde blízko u elfského hradu ale byly převážně hodně staré duby.
Elf zahl za zatáčku od které byl už vidět jeho dům. Pomalým nejistým krokem docházel ke své chalupě ze dřeva. Přišel ke dveřím a zmáčkl kliku. Když ale vcházel cosi mu zašustilo pod nohama. Sehl se aby se podíval co to je a uviděl menší skroucený pergamen.
Venar seděl u okna a sledoval usínající Seneru. Senera bylo velké město, které tvořilo centrum celého Seqerského království. V Seneře také bylo vyhlášné centrum vzdělanosti, které tvořily tři univerzity, kam chodili všechni možní lidé mladí, či staří, kteří měli talent. Ostatní lidé se mohli naučit nějakému řemeslu, kterých tu také nebylo nejméně.
Venar vystudoval jednu z univerzit a hodlal se věnovat matematice a filozofii, čemuž se v Seneře věnovalo poměrně hodně lidí, ale Venar měl pozoruhodný talent a tak se ředil do těch nejlepších, což mělo své výhody i nevýhody. Velká výhoda byla jeho plat. Ten byl hodně nadprúměrný, což Venarovi vyhovovalo, aby mohl dělat své výzkumy. Nevýhodné ale bylo, že měl neustále hodně napráci a tak měl málo času na ženu a děti.
Venar měl z okna své kanceláře dobrý výhled, viděl od Hlavní brány až k řece Jedus, která se nedaleko odtud vlévala do moře. Zrovna přemýšlel nad uzavřením jakéhosi protokolu, na téma kosená rovina. Z přemýšlení ho vytrhlo otevření se brány do které vjel jakýsi poutník v černém obnošeném plášti. Ale v tuto dobu se do města lidé nepouštějí! Poutník se vydal směrem do města, takže ho Venar už neviděl. Převrhl myšlenky zase k protokolu, ale nic ho nenapadalo a tak se zvedl a šel si dát čaj s něčím silným... uvažoval o rumu. Prošel krátkou chodbou do kuchyně, kde si začal házet do hrnku bylinky, když tu ho přerušil manželčin hlas: ,, Něco ti přišlo zlato!''