Black-out 1 --Pláň smrti--

Pláň smrti
20.4. 2010 22:00 Vyškovská OL (Obraná Linie)

Všichni jsme očekávali tvrdý boj ale ne jatka.
Přišli v takovém počtu a složení že naše chabé
pušky neměli šanci. Stejně jsme je měli jen
zadržet. Historie na nás bude pamatovat jako
na blázny.
Serem na historii, uděláme co je správné.

Jakub Koláček
Zápisy Armagedonu

Na Vyškov se hnala bouře. V dálce byly slyšet hromy a co chvíli oblohu pročísl blesk. Jeden z těchto blesků probudil i Jakuba. Ten se se škubnutím probral z dřímoty a pevně sevřel pažbu pušky. Tiše se okolo sebe rozhlédl ale nic nebezpečného nezahlédl. Vedle něj ležely čtyři další vojáci. Po celé obrané linii byly v zákopech podobné jednotky sestávající z kulometčíka, raketometčíka, specialisty a dvou puškařů. Jakub byl puškař, v rukou třímal pušku M-24 ve standardním provedení. U pasu se mu houpala pistole P-45 s její velkorážovou municí a dva tříštivé granáty. V uchu mu chvílemi pískala vysílačka jak se jednotlivé pozorovací týmy vracely za obranou linii se stále stejnou správou – přicházejí a je jich hodně.
Kusé správy mluvily o tisíci kusech. Okolo pětiset zombijí, čtyři sta mutantů a okolo sta blíže nepojmenovaných kreatur, které jsou vedeni jedním Cizákem.
Jakubovi zapraskala vysílačka. ,,Všechny jednotky do obraných pozic, dělostřelectvo připravit ke střelbě“. Jakub zaslechl charakteristické klapání zbraní, jak vojáci okolo něj připravovali své zbraně. Okamžitě se k nim připojil a zkontroloval svou pušku, další tři zásobníky které k ní měl. Odjistil pistoli a zkontroloval jeden záložní zásobník. Granáty jen okem zkontroloval a zakleknul do pozice, ze které měl dobrý střelecký výhled. Ostatní z jednotky udělali mlčky totéž. Zaslechl jsem lehké cvaknutí jak RPG zapadlo do odpalovače a další cvaknutí dvou dvounožek pod zbraněmi kulometčíka a specialisty – odstřelovače.
Nastalo hrobové ticho. Po celé obrané linii pomalu zhasínala světla až byly vidět jen zaměřovací lasery odstřelovačů a i ty po chvíli zmizely. Všichni byli připraveni, všichni čekali a doufali, že mají alespoň malou šanci proti armádě z jiné planety.
Pak začalo dunění. Z né tak velké vzdálenosti se k nám začaly šinout pomalé kroky obrovských monster, které vždy jdou za velkou armádou nemrtvých a mutantů. Všichni jsme věděli že to bude dlouhá noc. Hvězdy jasně zářily a měsíc v úplňku jakoby předpovídal události, že se kruh konečně naplní.
Pak jsme je zahlédli, byli asi kilometr od našich pozic a nezadržitelně se k nám blížili.
Zahlédli jsme i zrůdy Bakemono no Grande, což jsou několik desítek metrů vysoké zrůdy složené z mnoha nemrtvých v jeden děsivý organismus.
První z nemrtvých prošli naší linií dostřelu a všechny už svěděl prst na spoušti, když přišel rozkaz. ,,Palte, palte jako by to bylo naposled jestli je nezastavíme tak zemře mnoho civilistů, zastavme je a jsou z nás proklatí hrdinové, dělostřelectvo zahajte palbu! Za svobodu, za lidstvo, za právo na život!!“
A pak to začalo, křik mnoha zbraní začal a mnoho nemrtvých padlo k zemi. Začalo pálit i dělostřelectvo a první z Bakemono no Grande byl roztrhán na kusy. Šťastný zásah.
Jakub pálil o sto šest a už měl pěknou řádku zářezů, v dálce zahlédl mutanta s nákladem dynamitu jak běží k jejich pozicím, otočil pušku jeho směrem a poslal mu dávku olova obohaceného uranem, která ho srazila k zemi. Dílo dokonala kulka, která prolétla výbušninou.
Výsledkem byl obrovský výbuch, který sebou odnesl i několik dalších nemrtvých.
Jakub obrátil svou pozornost zpět k hordám přímo před nimi a posílal dávku za dávkou a přál si jediné. Přežit. Jakubova puška začala cvakat na prázdno. Jakub vyhodil prázdný zásobník a na místo vrazil plný. Charakteristické cvaknutí a palba pokračovala. Ať se snažili sebevíc tak se nemrtví blížili stále víc. Pak začalo vzdálené dunění a vzduch rozčísly neznámé koule. Jedna dopadla vedle našeho specialisty. Následující exploze nás odhodila a našeho specialistu rozsekala na malé kousky, tak i jeho zbraň, ze které zbyla jen optika. Všichni jsme se těžce zvedli ze země a pohlédli směrem k dobyvatelům. Pokusili jsme se vrátit na naše pozice, ale to už tam byli nemrtví a mutanti.
Vysílačka zapraskala. ,,Obraná linie na mnoha místech proražena, stáhněte se k dělostřelectvu a tankům a zničte své předchozí pozice, opakuji oka…“ vysílačka hlasitě zapískala a ztichla.
Jednotka okolo Jakuba začala ustupovat a Jakub hodil odjištěný granát do míst odkud před tím stříleli. Všichni se otočili a utíkali, aby se dostali z dosahu výbuchu.
Rána a pak čvachtavé zvuky, jak se střepiny zabodávaly do těl nemrtvých a mutantů.
Ustupovali pozadu a pálili dávku za dávkou, když se najednou začala třást zem.
Jakub i ostatní měli co dělat, aby se udrželi na nohou. Pak zem praskla přímo pod druhým puškařem. Jakub se s ním znal ze základního výcviku, byli přátelé, ale Honza ho vždy v něčem převyšoval. Honza se zřítil přímo do praskliny, odkud začal znít uširvoucí řev, jak Honzu něco cupovalo na kusy. Jakub viděl jak z otvoru vylézají cizáčtí pěšáci, odporní psům podobné zrůdy. Měli dvě řady zubů a dvě obrovské oči. Byli schopni svými drápy roztrhat i kevlarovou zbroj jako by to byl bakelit. Jakub nezaváhal a vhodil odjištěný granát ladnou balistickou křivkou přímo do otvoru. Následující exploze konečně umlčela Honzův srdcervoucí křik ,, Vy bastardi!!“¨rozkřikl se Jakub a začal plnými dávkami pobíjet nemrtvé.
Zbylí vojáci se k němu přidali a dělali co mohli, aby příval smrti zastavili, ale bylo to zbytečné. Najednou se otřásla zem a nad hlavami nemrtvých se začalo vztyčovat dvacetimetrové tělo Asimilátora, který měl k ruce přirostlý těžký raketomet.
Za Jakubem se ozvalo charakteristické zacvaknutí RPG a pak řev vypálené rakety od dalšího vojáka. Jediný problém byl v tom, že Jakub stál přesně mezi raketou a Asimilátorem.
,,A kurva!“ zařval a vrhl se k zemi. Raketa ho minula jen o pár centimetru a Jakub cítil, jak mu spálila chlupy na zátylku. Raketa letěla čistě a zasáhla Asimilátora do hrudi, ale ten se jen zakymácel a namířil svůj raketomet na nás. Za ohlušujícího hukotu vylétly dvě rakety přímo na našeho raketometčíka a letěly stejně čistě – čili opět okolo Jakuba, který stále ležel na zemi. Obě rakety zasáhly svůj cíl a z raketometčíka nezbylo nic, podle čeho by se dal identifikovat.
,,Mizíme odtud do prdele!“ chytil kulometčík Jakuba za triko a vlekl ho pryč. Jakub se nenechal vléct dlouho a hned se otočil a pokropil místo za kulometčíkem a zachránil mu tím život, neboť se tam objevil další cizácký pes a chystal se zaútočit. Už to nestihl. Jakub rychle přebyl poslední zásobník a bok po boku s kulometčíkem po zadu ustupovali a kosili hordy nepřátel. Zrovna procházeli úzkou ulicí kam se Asimilátor nevlezl a početní převaha tu nebyla tak vidět. Rozdělili se k opačným stranám zdi, aby mohli nepřítele pokrývat křížovou palbou. Zem byla popraskaná a hluboké otvory do temnoty v nás důvěru nebudily. Pak se zem opět otřásla, ale tentokrát to nebylo odspodu, ale z vedlejší ulice. Pak se zhroutil dům, u kterého se kryl kulometčík a zasypal ho troskami, kde se objevil Asimilátor.
Jakub se otočil a nejvyšším možným tempem běžel od toho místa.
,,To ne, jsem poslední, všichni ostatní jsou mrtví do prdele, do prdele!“ z těchto myšlenek ho probudila exploze několik metrů před ním, až to s ním zatřáslo. Nemrtví na něj šli z obou stran. Nebylo kam uprchnout. Výhoda úzké ulice se stala jejich smrtí. Vypálil poslední dávku z pušky a pak ji odhodil na zem. Došla munice.
Tasil pistoly P-45 a dvakrát vypálil – dvě zombie se sesunuly k zemi. Toto několikrát opakoval až mu došel první zásobník, který okamžitě vyměnil za plný, ale poslední.
Něco za sebou zaslechl a prudce se otočil. Mutant s nákladem výbušniny se mu připlížil asi sedm metrů za záda. Tyhle zrůdy byly kdysi lidé, ale strašná radiace z nukleárních bomb a neznámé viry cizáků udělali dobrou práci a vytvořili solidní noční můru. Jakub o nich hodně slyšel, ale toto bylo poprvé co jednoho viděl tak zblízka. Kdysi lidskou kůži pokrývala nová, mechu podobná pokožka s nechutnými výrostky. Těla se jim zvětšila a byli mnohem silnější, ale jejich inteligence klesla na nulu. V armádách cizáků tvořili kamikadze s výbušninami a jeden přesně takový teď stál za Jakubem. Jakub nezaváhal a dvakrát vystřelil. První kulka zasáhla mutanta do hrudi a druhá do obličeje a tělo dopadlo do ohně.
Pozdě Jakubovi došlo, že díky ohni výbušnina exploduje. V dálce několika metrů se vynořil Asimilátor a namířil raketomet na Jakuba. Pak vybuchl mutant. Z ohniska výbuchu vylétly kousky zdiva a jedna větší cihla zasáhla Jakuba přímo do spánku. Jakub, který právě mířil na Asimilátora pomalu padal a upadal do bezvědomí a bezděčně zmáčknul spoušť.
Kulka vylétla a s chirurgickou přesností vlétla přímo do hlavně raketometu kde její výbušný obsah udělal své. Raketomet explodoval a vzal sebou celého Asimilátora a stovku dalších. Jakub propadl do jedné z prasklin a padal do temnoty nejenom tělem, ale i duše se propadala do bezvědomí.

Pokračování bude..