Black-out 2 --Zajetí--

Zajetí
Neznámý čas kdesi pod Vyškovskou OL (Obranou Linií)

Nikdy jsme nevěděli proč berou rukojmí.
Zatím se nikdo nikdy nevrátil tak jsme si
mysleli že naše lidi prostě jí. Ale oni na nich
dělali pokusy. Vím to. Byl jsem tam.
Dělali je i na mě.Ale já se vrátil abych jim nakopal..

Jakub Koláček
Zápisy Armagedonu

Nahoru a dolů, nahoru a dolů. To bylo to první co cítil. Poblouzněně otevřel oči a uviděl dvě zelené půlky mutantovy zadnice. Přes rameno ho nesl jeden z mutantů cizáků. Jakub využil veškerou sílu, kterou v sobě měl a pokusil se tasit nůž, který se mu houpal u pasu.
Ruka už skoro dosáhla k rukojeti, když Jakub kousek od své hlavy uslyšel tiché zachrochtání.
S hrůzou pomalu otočil hlavu a stanul tváří v tvář odporné tváři dalšího mutanta. Ten zařval až T-Rexáckým řevem, až Jakubovy zalehly uši a navíc ho ovanul odporný puch z tlamy netvora.
Netvor se natáhnul a vrazil Jakubovy takovou ránu, že opět omdlel. Naštěstí, neboť ten puch byl k nevydržení.

Jakuba tentokrát probudilo hlasité čvachtání. Opět cítil stálý rovnoměrný pohyb nahoru a dolů. Mutant ho stále nesl. Jakub se rozhlédl po okolí. Připadalo mu, že jsou na jiné planetě.
Tohle bylo cizácké město tak, jak to slyšel z vyprávění. Zem pokrývala hustá takřka ztuhlá hmota světle růžové hmoty, která nechutně připomínala lidské maso. Všude se rozkládaly rozlehlé budovy ze stejné hmoty, jako byla na zemi. Mnoho menších budov, které připomínaly malá auta nebo bazény plné látek, o kterých Jakub vůbec nechtěl vědět co jsou zač. Přímo před nimi se rozkládala největší z budov, která vypadala jako cirkusový stan. Všude byl cítit silný zápach hniloby z rozkládajícího se lidského masa. Chvílemi se z pod země vynořila dlouhému střevu podobná roura a buď z ní nebo naopak do ní vyšla další monstra. Mutant Jakuba očividně nesl přímo do cirkusu podobné budovy. Vypadalo to na hlavní budovu. Vstoupili širokým průchodem do budovy a ocitli se ve stínu, neboť se s hlasitým skřípotem zahalil vstup. Uvnitř to vypadalo jako uvnitř organismu. Mnohé biologické trubice plné různých látek v roztodivných barvách. Vše pulzovalo jako srdce člověka. Okolo byly tůně plné podivných šedavých objektů s chapadélky. Okolo byly pavoučí sítě a Jakuba přikovala hrůza. Nevěděl odkud se ten strach vzal, ale Jakub věděl, že se od tam musí za každou cenu dostat – bylo to jako šestý smysl. Rychle se rozhlédl a zjistil že mutant, který ho nesl už je sám. Trhnul tělem a vysmekl se mutantovi z rukou. Bleskurychle tasil nůž a vrazil ho mutantovi do páteře přímo pod kloub Atlas. Mutant se skácel k zemi a kromě pár posmrtných záškubů zůstal nehybně ležet. Jakub nůž očistil a zasunul ho zpět do pochvy a rozeběhl se do míst, kde tušil východ. Najednou opět ucítil to tušení, ten animální strach, který Jakuba mrazil až do morku kostí.
Rozeběhl se opačným směrem a přál si aby ho To nenašlo.
Chvílemi slýchával tiché cupitání, které ho pomalu ale jistě obkličovalo. Jakub doběhl až nakonec místnosti kde našel další průchod. Uvnitř bylo šero a vzduchem se linula sladkokyselá vůně. Z kapsy vytáhl starý benzínový zapalovač a zažehl ho.
Naskytl se mu děsivý pohled. Ke zdím byly připoutané hrůzné kokony o výšce člověka. Všechny pulzovaly a vedly do nich i z nich trubice proudící tekutiny a chvílemi se ozval bolestný sten. Jakub očima sledoval kam vedou všechny ty trubice a pohlédl tváří v tvář cizákovi, který stál nad tůní odporné tekutiny, který ho klidně pozoroval. Byl ve stínu a tak Jakub neviděl nic přesnějšího, ale věděl že musí něco udělat. Rozhlédl se. Z jednoho kokonu čouhala pažba dvouhlavňové brokovnice. Jakub nezaváhal a vytrhnul zbraň a pak pozoroval jak se otvor v kokonu pomalu uzavírá a po chvíli po něm nezbyla stopa. Jakub v hrůze poodstoupil a pomalu mu docházelo že s ním cizák může udělat cokoliv. Jakub pohlédl na brokovnici a tiše se pousmál. S jistotou namířil na cizáka. Stín se lehce pohnul a Jakub nezaváhal a vystřelil. Cizák se nepohnul ani o milimetr, ale zasažen nebyl. Déšť broků se pomalu zastavil ve vzduchu asi dva metry před cizákem. Jakub hrůzou ani nedýchal, jakou obrovskou moc ten tvor má. Na zem zarachotily všechny broky, které Jakubovi v uších zněly jako bušení do bubnu.
Najednou Jakub za sebou zaslechl pohyb. Prudce se otočil a uviděl dva metry vysokého po dvou nohách chodícího pavouka, který neskutečnou rychlostí mířil k Jakubovi. Jakub rychle otočil pušku a vrazil ji pavoukovi přímo do úst. Pavouk se zastavil a ztuhnul. ,,Chcípni!‘‘ Stisknul spoušť. Cvak, ale výstřel se neozval. ,,Cože? Nééé!‘‘ Pavouk se vytrhnul a plivnul do Jakubova obličeje chomáč plynu. Jakuba zasáhla vlna bolesti takřka okamžitě, ale hned byla nahrazena opilou nevládností. Jakub se zakomíhal a o zem zarachotila zbraň.
Jakubovi došlo že ho nechtějí zabýt ale ,,něco‘‘ s ním udělat. Nechtěl to dovolit, ale svému tělu už nevládl. Podlomila se mu kolena a on jako ve snu padal k zemi, ale nedopadl.
Zachytil ho pavouk a začal ho omotávat bílou lepkavou hmotou. Kokonace? Napadlo Jakuba, ale bylo zbytečné se bránit jeho vědomí odplouvalo rychleji a rychleji.
Jeho poslední myšlenka patřila jeho spolubojovníkům a hlavně doufal, že jejich oběť nebyla zbytečná.

Pokračování bude...