Zelená pochodeň 4.část

,, Veličenstvo, myslím, že se zítra vrátí, nebyli nadšeni ze svých ztrát." řekl Erik a ve tváři měl vážný výraz.
,, Nemysleme teď na to a radujme se z vítězství. Myslím, že budete unavení." odpověděl král
,, Demethere, doprovoď tady pány do jejich komnat." promluvil na kapitána. Ten se zvedl, uklonil se. Naznačil Erikovi a Valeriusovi aby ho následovali. Ti se za ním vydali. Vyšli bočním vchodem na dvůr. Zdálo se, že ve městě už je opět ticho. Prošli do vchodu naproti. Pak Demether otevřel jedny dveře.
Pak se otočil a vydal se zpět.
,, Dobrou noc." zvolal ještě do chodby. Oba vstoupili do pokoje. Dvě postele s nebesy. Sotva ulehly, už spali.
Když se Valerius ráno probudil. Pokoj byl plný světla. V otevřeném okně seděl Erik a kouřil fajfku. Mlčky se oblékl, pak usedl na postel. Věděl, že Erik přemýšlí a tak ho nechtěl rušit. Po době, která se zdála Valerisuovi nekonečná seskočil z okna a uklidil si dýmku. Srdečně se zasmál na Valeriuse, který mu úsměv oplatil znuděným pohledem. Erik vyšel z mistnosti a Valerius za ním. Přes dvůr přešli do vstupní síně. Ta však byla lidu prázdná. Natáhli si kápě a vyšli dubovými vraty. Stráže na ně pohlédly a mírně se jim uklonili. Šli dál, po schodech dolů. A pak zmizeli v nejbližší uličce. Celý den se procházely pomalu městem. Lidé si něco šeptali a koukali na ně, když je míjeli.
Na večer se vrátili k paláci. Prošli vchodem. Na trůnu seděl král a vedle něj kapitán a o něčem vášnivě diskutovali. Když uslyšeli kroky, ztichli a ohlédli se na příchozí. Když byli před pánem tohoto města, uklonili se.
,, Zdravím vás" promluvil král:,, Mám však špatnou zprávu, naši zvědi zjistili pohyb nemrtvých v lese na sever. Do večera tu jsou. Myslíme si, že to zorganizovala námi oblíbená skupinka upírů." pokračoval. Oba stály mlčky a na tváři jim bylo vidět hluboké zamyšlení. Čas kolem nich plynul, ale všichni zůstávaly mlčky ve svých myšlenkách.
,, Pomůžeme vám, co bude v našich silách." řekl po chvíli Erik. Kapitán jen přikývl hlavou. Panovník vstal a mlčky se odebral pomalou chůzí pryč.
,, Kapitáne, potřeboval bych šípy." řekl Valerius. Demether vstal.
,, Skočíme do zbrojnice." řekl a vydal svižným krokem ke vstupním dveřím. Prošli kolem dvou stráží, pak několika uličkami, až se objevili u větší budovy, která byla též hlídaná dvěma muži. Jakmile zahlédli velitele, uklonili se a otevřeli jim. Vstoupili do místnosti bez oken, která byla osvětlena pár olejovými lampami. Na policích byli vyskládané helmy, na hřebících pověšeny toulce plné šípů. Procházeli uličkou tvořenou dřevěnými, vysokými skříněmi, ve kterých viseli meče různých délek, štíty s erbem, halapartny a válečné sekery. Prošly uličkou dozadu, kde byla na stole vyskládána hromada šípů.
,, Naber si jich, kolik chceš." řekl kapitán nepřítomně. Valerius naplnil toulec. Pak se mlčky vydali zpět. Procházeli kolem jedné skříňky, když Valerius zahlédl dýku. Zastavil se a prohlédl jsi ji. Zahnutá čepel a ostří bez jediného zubu. Rukojeť pozlacená a zdobná.
,, Kapitáne!" zvolal, dvojíce se zarazila a ohlédla se zpět. ,, Mohl bych si vzít tuto dýku?"zeptal se nervózně Valerius. Demether jen tiše přikývl a dodal:
,, Snad ti poslouží lépe, než předchozímu majiteli." Vzal dýku ze skříňky a připnul si ji k opasku. Pak je pár kroky dohnal a vydali se ven. Po chvíli se kapitán zastavil.
,, Jdu zorganizovat obranu." řekl a bez odpovědi se otočil na podpatku a vydal se svižným krokem dál do města. Valerius i Erik došli k paláci a usadili se na schody. Slunce již bylo nízko, těsně nad hradbami a mraky se rudě zbarvili.
,, Dnes večer bude prolita krev." řekl zachmuřeně Erik při pohledu na západ. Valerius vytasil dýku a prohlížel si ji v posledních paprscích. Erik nastavil mlčky ruku a Valerius mu ji do nich vložil. Erik si ji pozorně prohlédl. Přejel prstem po čepeli.
,, To je dýka vyrobená Gremliny, velice kvalitní. Ostří skoro neotupíš. Lehká a padne do ruky." řekl a s malým úsměvem jí podával Valeriusovi, který si ji naposledy prohlédl a pak jí zasunul zpět do pouzdra. Seděli mlčky a čas utíkal. Slunce zmizelo za hradbou a obloha potemněla. Valerius sevřel v pravé ruce luk. Uslyšely dupot v uličce před nimi. Oba zbystřely a pohlédly stejným směrem. Zpoza rohu vybíhal tucet vojáků v uniformách. U pasu se jim houpaly meče a každý z nich svíral v pravé ruce kopí, a v levé štít. Jejich pláště za nimi vlály. Čtyři zůstaly na schodech a zbytek vběhl dovnitř. Měli na sobě stejnou uniformu jako všichni vojáci v tomto městě, ale zbroj měli zdobnější. Erik k jednomu přistoupil
,, Co jste zač." zeptal se Erik. Voják si ho nejdříve prohlédl pohrdavým pohledem.
,, My jsme elita! My jsme královská garda." řekl ještě pohrdavěji. Valerius se uchechtl a voják ho zpražil pohledem. Erik se vrátil k Valeriusovi.
,, Vypadají ostře." řekl pobaveně Valerius a na tváři měl úsměv. Erik jen mlčel. Městem se rozlehlo děsivé zapištění a pak jen hluk z města jak na sebe vojáci pokřikovali. Oba instinktivně pohlédli na nebe, kde zahlédli jim již známé siluety, Valerius sáhl rychle do toulce a poté hned napjal tětivu. Erik mu však sklonil napřaženou ruku. Prásk. Ozvala se ohromná rána a pak další děsivý jekot, až jim mrzla krev v žilách. Jedna silueta klesla trochu níže. Valerius pozvedl ruku a pak jen brnkla tětiva. Bolestný jekot a jedna silueta se řítila k zemi. Městem se rozléhaly obrovské rány a země se třásla.