Forsaken - 175. díl

Seběhla jsem do haly a vyhlídla ven právě včas, abych spatřila, jak se Marcellovo velký černý auto vzdaluje od domu.
Cayenne Turbo, rozpoznala jsem ještě nápis na zadních dveřích, než mi zcela zmizelo z dohledu. No, i přes spoustu nectností se Marcellovi nedalo jedno upřít… že si umí vybírat pěkný vozítka. Na druhou stranu mít takovejch peněz co on, tak to nepochybně umím taky.
Dobrý den, mám spousty milionů a ráda bych si za ně koupila nějaký pořádný snobácký fáro.
Tak to jste u nás na správné adrese. Jen si račte vybrat…
Jak snadné! Rozhodně jednodušší než Rielova očista, kterou jsem měla před sebou. Skočila jsem si jenom do kuchyně pro nůž, abych ho mohla zbavit pout, a už jsem zase běžela nahoru. Chtěla jsem být se vším hotová, než se Marcell vrátí, protože se mi pranic nezamlouvala představa, že bych to měla provádět za jeho dohledu. A byla jsem si jistá, že by se to nezamlouvalo ani Rielovi.
Svýho zuboženýho ochránce jsem našla přesně v tý samý zkroucený poloze, ve který byl, když jsem odcházela. Vypadal tak… zlomeně… Asi jako divokej panter, když ho necháte strádat v kleci. A mě se zcela nečekaně zmocnil vztek nad tím, že to nechal dojít takhle daleko. Na co jenom myslel?! Jak ještě mohl věřit, že to dokáže přemoci?! Mně osobně stačila ta zkušenost u Viktora… znovu bych takový muka rozhodně dobrovolně zakoušet nechtěla!
„Rieli…“ zašeptala jsem a zlehka jsem se dotkla jeho zamazaný tváře. A pak jsem s obavami sjela níž, dokud jsem na jeho krku nenahmatala slabej puls. Trochu mě to uklidnilo. A povzbudilo k činnosti.
Nejdřív jsem opatrně přeřezala jeho pouta a pak jsem ho s obtížemi vymotala z tý zašpiněný deky. Za celou dobu se ani nepohnul. Teď jsem ale aspoň byla schopná sledoval pravidelný zdvíhání jeho tričkem zahalenýho hrudníku. Pár pohyby nožem jsem tu látku odstranila a naskytnul se mi tak celkem děsivej pohled na jeho pohublý tělo a našedivělou kůži, přes kterou se div neprodírala žebra. Nedokázala jsem pochopit, jak se z něho za tak krátkou dobu mohla stát takováhle troska. Vždyť muž, ke kterýmu jsem se docela nedávno tulila, byl velice dobře stavěnej, zatímco tenhle nápadně připomínal víc než cokoli jinýho mumii.
Jenom ta zarostlá tvář, i když nesla stopy prožitýho utrpení, mi stále připadala povědomá. A já jsem strašně moc toužila po tom, aby konečně otevřel oči a promluvil na mne. Jenže Marcell ho zřejmě uspal dost důkladně, protože se neprobral ani tehdy, když jsem mu zouvala boty a s tlumeným klením ho vyklepávala z odporně páchnoucích nohavic. Veškerý hadry jsem pak urychleně popadla a vyhodila z okna ven, aby tu dál nekazily vzduch. Nejradši bych ani nezavírala, ale obávala jsem se, aby se Riel, kterej měl na sobě už jenom černý boxerky, nenachladil.
Lítostivě jsem si povzdechla. Ve vaně už jsem ho jednou měla, ale tehdy vypadal docela jinak. Ne jako někdo, kdo prošel koncentrákem. Copak je vůbec přirozený, aby takhle rychle zchátral?
Vypustila jsem špinavou vodu, pak jsem vanu znovu zašpuntovala a začala jsem Riela opatrně sprchovat příjemně teplou vodou. Nejdřív jsem mu důkladně omyla tvář a vlasy a postupně i zbytek těla. S výjimkou oblasti schovaný pod těma jeho spodkama. Stále jsem se totiž nemohla odhodlat k tomu, abych mu je sundala. Jasně, dokud to neudělám, tak ho nebudu moct pořádně očistit, jenže mi přišlo blbý svlíkat a osahávat nahýho chlápka v bezvědomí. Možná, že se mu fakt líbím, ale ani to mi nedává právo lízt mu do spodků.
Nerozhodně jsem si skousla spodní ret. Kruci… Proč jsem na tohle nepomyslela dřív? Byla jsem tak odhodlaná se o něj postarat, dokonce jsem ho zvládla zbavit těch zasviněnejch hadrů, aniž bych veřejně prezentovala obsah svýho žaludku, a teď se zaseknu na tomhle. No tak… hraju si přece na zdravotní sestru… a nahýho chlapa jsem už taky viděla, nejsem přece hrdinka nějakýho viktoriánskýho románu. Jenom ho svlíknu a umeju. Bez zbytečnýho zdržování. Jo.
S novým odhodláním jsem natáhla ruku ke gumě jeho boxerek a bezmocně jsem vnímala, jak mě okamžitě polilo horko. Fakt super… Já zrudnu i před chlápkem v bezvědomí! Co teprve, až se mu budu muset podívat do očí? Ale třeba ani nezjistí, že jsem to byla já, kdo ho myl. A navíc… nic jinýho mi ostatně ani nezbejvalo. Po Marcellovi to chtít nemůžu a nikdo jinej se sem v nejbližší době nedostane. Takže…