Dědictví minulosti...

Dědictví minulosti.
Kapitola I.: Zabedněnost.
Centrální archeologicko-historický institut při Akademii věd ČR, Praha, Česká republika, 11.října 2012, kancelář ředitele CAHI, doktora Emila Voráče.

“…doktor Edmundson jasně dokázal internacionální propojení lidských kultur, kultury vikingské, egyptské, rétorománské, čínské, japonské i jihoamerické v letech 522-401 před našim letopočtem…”pronesl jsem rozvášněně k Voráčovi. Jednomu z “etablovaných” vědců, jinak řečeno zabedněných vědců, dogmaticky se držících starých “vědeckých teorií” Charlese Darwina.
“…Adame, žádný z římských historiků nepopisuje jakékoliv byť jen potencionální transatlantické spojení…”namítl rozhořčeně Voráč.
“Egyptská naleziště mluví o opaku. Technické záznamy a spisy v hrobkách egyptských faraónů nejenom, že naznačují, ale přímo potvrzují tyto teorie… Emile, řekni mi. Odmítáš teorie CVS, protože jim nevěříš, nebo protože se bojíš reakce Vědecké obce?”
Emil na mě s plamenným výrazem pohlédl, promnul si tvář a povzdechl si.
“Kolik?”
“4 500 000...”řekl jsem.
“Zbláznil ses. Tolik nemohu uvolnit na pomoc výzkumu organizaci, která je oficiálně prohlášena za ilegální, i její teorie jsou sami o sobě ostrakizovány…”namítl na moji žádost o finanční pomoc pro “Operace poslední objev”, Emil.
“Emile, může to být zlomový okamžik v historii lidstva, můžeme narazit na věci, které změní dosavadní podobu našeho dějepisu, můžeme nalézt věci, které zlomí vaz dnešním dějepiscům a donutí revidovat historii starou tisíce let…”
“CVS, které jsi tajným členem není ani možno považovat za vědeckou organizaci. USA, EU, Interpol i NATO označili Centrální vědeckou skupinu za polovojenskou teroristickou organizaci. Ozbrojení příslušníci CVS, jestli si dobře vzpomínáš, 6.dubna 2011 přepadli a zabili ředitele Britského muzea v Londýně, protože odmítl uveřejnit rozsáhlé dokumentace týkající se výzkumu CVS a dalších pochybných skupin…”
“Jistě, metody CVS byli pochybné, ale pokud si dobře vzpomínáš, od jara letošního roku jsme neprovedli jediný atentát ani teroristický útok. Po III.kongresu jsme i proti apelacím radikálního křídla CVS opustili od útoků. Chceme naši práci vést demokratickými a etickými způsoby a napravit pošramocenou reputaci, kterou způsobili militantní radikálové zejména z řad mládeže v naší organizaci…”
“NE. Přispěji ti 100 000 korun, ale víc ne… a jestli se dozvím, že to šlo na vyzbrojení vaší organizace, udám tě při první příležitosti…”
“Neboj se…”řekl jsem a Emil mi vypsal šek na 100 000.
Odešel jsem z kanceláře a vydal se po chladné betonové chodbě, do své laboratoře. Všiml jsem si, že u mé laboratoře je zástup vědců z okolních laboratoří.
Rychle jsem se tam rozeběhl… spatřil jsem děsivou scénu. Policisté a příslušníci Centrální bezpečnosti zabírali mé vědecké materiály a celé to řídil předseda Akademie věd, Miloš Šafránek.
“Co se to děje?”zeptal jsem se rozhořčeně.
“Doktore Adame Vávro, tímto jste zatčen za účast na teroristické činnosti CVS, za podíl na bombovém útoku proti prezidentovi republiky budete odsouzen na 25let tvrdého vězení…”pronesl ke mně přistupující ozbrojenec v modré uniformě. Miloš, kterého jsem do té doby považoval za přítele a spojence po mě vrhl nenávistný výraz.
Mezitím jsem si všiml, že vojáci přinesli kovový sud a začali do něj házet mé diskety, počítačové hard-disky, CD-čka, dokumenty, spisy a knihy jež jsem sepsal a pak je polili benzínem a zapálili za pro mě ponižujícího přihlížení mých kolegů.
Pak mi policisté nandali pouta a odvedli mě pryč z laboratoří.
Před budovou Akademie věd bylo rušno, všichni chtěli vidět zatýkání “teroristů”. Jak hořce byla hloupost lidu zklamána, když viděli jen jednoho “vědeckého teroristu” a ne celou bandu ozbrojenců, kteří chtěli vyhodit do vzduchu Akademii věd jak se údajně proslýchalo.

Jedouce na zadním sedadle policejního vozu, poslouchal jsem policejní rádio.
“Devítko, tady velitelství. Dneska jsme provedli ten zátah, celá jihopražská buňka CVS byla pozatýkána a prominentní členy jsme popravili…”
“Tady devítka, rozumíme. Chcete vojenské posily?”
“Ne, zvládli jsme to v pohodě, jen jeden náš to schytal brokovnicí od militanta…”
Přivřel jsem oči a tvář se mi zkroutila smutkem a bolestí nad neúspěchem.

19:34, vazební cela.
Seděl jsem v chladné vazební cele a díval se upřeně do zdi. Přítelkyně se na mě vykašlala a kamarádi… tedy “kamarádi” taky… hned se mnou rozvázali kontakt. Mám jim to za zlé, zbabělcům. Jediné co bylo dobré na pobytu ve vazební cele bylo, že jsem si mohl trochu utřídit myšlenky a “uklidit si v hlavě”.
V televizi stále probíhali stejné nesmyslné komerční kraviny a lidé zapomínali na svoji minulost, neuvědomujíce si, že zapomenout minulost je akt rovný sebevraždě celé civilizace, národa či státu. Civilizace jež ve své pýše a slávě zapomněli na svoji minulost, nejenom že byli odsouzeni k tomu opakovat ji, ale ještě… a to je horší, na ně dopadla mnohem silněji a mnohem hůře. Naše civilizace spadla do povrchnosti, bída ducha, bída citu… nic už není svobodné, myšlení je zkažené… takové byli mé myšlenky… když tu…
“Adame Vávro, máte tu návštěvu…”ozval se hlas vojáka a ve vchodu do cely stanul vysoký a statný muž zahalený v kabátě, dlouhých kalhotách a klobouku.
“Doktore Vávro…”řekl a kývl na dozorce, aby odešel.
Pak se posadil na rozvrzanou židli naproti posteli na níž jsem seděl.
“…neřeknu vám jak se jmenuji tak se ani neptejte, nejsem odsud a neřeknu vám odkud jsem. Za půl hodiny přijde vysoce postavený důstojník vězeňské služby a omluví se za omyl, kterého se dopustili, odejdete jako technický poradce energetických služeb a vrátíte se domů. Váš dům byl otevřen a odpečetěn, vynaložili jsme do vás velkou sumu…”. Všiml jsem si i přes klobouk a jeho silnou snahu, abych na něm nic neviděl, že má silné asijské rysy ve tváři, zřejmě nějaký středoasijský Rus. Měl husté černé obočí, vlasy jsem neviděl, ale taky hádám, že byli černé a oči byli modré.
“Vy jste nějaká tajná frakce CVS?”
“Věřte mi, že s CVS nemáme absolutně nic společného… ale pokud opravdu tak lpíte na identitě, jsem Georgij Petrovský… více vám neřeknu… až se dostanete domů, otevřete svůj notebook…”
“Notebook mám zničený a je v opravě…”
“Máte nový, otevřete ho, pročtete si email a odpovíte na něj…”
“Pokud to neudělám?”zeptal jsem se podezíravě, ale v tu chvíli muž vstal a zaklepal na dveře.
“Pokud neodpovíte kladně či záporně do 2:00 zítřejšího dne, policie se vrátí a znova vás zatkne…”řekl Georgij a odešel, když se otevřeli dveře. Ještě předtím mi věnoval poslední pohled.

20:12.
Na chodbě u vazebních cel se ozval silný dupot a dveře do mé cely se otevřeli. Dovnitř vešel vysoce postavený důstojník v doprovodu ozbrojené stráže.
“Pane Vávro, omlouvám se za nedorozumění. Už máme z důvěryhodných zdrojů potvrzeno, že jste se neúčastnil teroristické činnosti CVS, konec konců pracujete v energetickém průmyslu. Vaše šatstvo a osobní věci vám budou ihned vráceny. Policejní vůz vás může dovést domů pokud chcete… jako náhrada za toto nedopatření…”
“Ne, děkuji. Půjdu po vlastních… potřebuji se trochu projít…”řekl jsem a vojenští policisté mi předali oblečení a osobní věci.

Kapitola II.: Naděje???

21:55, Jižní město, předměstí, dům Adama Vávry.
Prošel jsem brankou mého u zahrady mého domu, kde stáli byli různé pozůstatky policejního útoku, jako žluté pásky a podobně…
Vešel jsem do svého domu a porozhlédl se jestli tam nikdo není, pak jsem dům zamkl a posadil se na kanape. Potřeboval jsem si odpočinout. Až po pár minutách jsem si všiml nového notebooku na stole, byl od firmy Hayden Industries. HI byl jeden z 3 největších nadnárodních velkokoncernů, disponoval kapitálem v hodnotě 750 biliónů Eur, ovládal třetinu světové infrastruktury, polovinu zásob ropy a měl kontrolu nad téměř polovinou světových zásob a těžišť zlata. Soustředil se i na elektronický průmysl, vojenský výzkum, těžký a strojírenský průmysl, měl kontrolu nad 2 z 5 hlavních automobilek. HI byl založen v roce 2000 ještě jako malá farmaceutická firmička, Dayton Corp., doktory Jamesem Edwardsem, doktorem Alexandrem Vavilovem a doktorem Pierrem Haydenem. Byli elitou biogenetického výzkumu a farmaceutického průmyslu. V roce 2009 se již firma rozrostla do gigantických rozměrů a začala působit v 15 odvětvích lidského hospodářství.
Tři mamutí velkokoncerny, Hayden Industries, který de facto vznikl po velice podivné sebevraždě doktora Vavilova a podezřelé autonehodě doktora Edwardse, a převzetí firmy Pierrem Haydenem, dnes ovládá celé státy. Například české hospodářství firma ovládá z 82% a má přímí vliv na politické dění skrze Industrialistickou internacionálu, mezinárodní sdružení instalovaných dceřiných společností a podniků vedených a řízených HI.
Otevřel jsem notebook a bylo tam upozornění na nový email.

Pozvánka.
Od: Hayden Research Council HRC-SD@gov.ua.org
Pro: Dr.Adama Vávru A.V.@cnt-email.com
Předmět: Průlomový objev.
Datum: 11.října 2012.
Zpráva:
Tento email jste obdržel po vyhodnocení vašeho možného zapojení do našeho výzkumu v archeologické oblasti. Doktor Pierr Hayden rozeslal tento email skupině 9 vědců a archeologů již před vámi, kteří věří ve stejné teorie jako vy. Nabízíme vám podíl na největším možném objevu v lidských dějinách. Doktor Hayden považuje za svoji lidskou povinnost učinit tento objev a pomoci tak lidstvu v dalším vývoji a pochopení své minulosti.
Nedávné archeologické objevy doktora Stevensona v Peru dokázali společně s podklady doktora Edmundson a doktora Thoriana, že internacionální spojení před tisíci lety mohlo a pravděpodobně i existoval. Doktor Hayden bude v této operaci zastupován Cameronem Mitchelem, profesorem antropologie a lingvistiky, který bude dle rad “Vědeckého výboru”(vás a oněch 9 již pozvaných spolupracovníků a kolegů…) řídit operaci a práce.
Samozřejmě je zde i finanční ohodnocení vaší práce, týdenní plat bude 50 000 Amer. Pokud se nechcete podílet na výzkumu odpovězte záporně a můžete se vrátit ke svému normálnímu životu, jen budete mít přísný zákaz získat práci v jakémkoliv vědním oboru.
Na odpověď máte po přečtení emailu 60 minut.

HRC, doktor James Cold.

Nebylo nad čím se rozmýšlet, okamžitě jsem sestavil kladnou odpověď, i kdybych nebral v potaz obrovský plat 50 000 Amer(měna, která v roce 2010 nahradila mexické peso a americko-kanadský dolar po sjednocení tzv.Severoamerické unie), byla zde obrovská touha po vědomostech, touha objevit neobjevené, prozkoumat neprozkoumané, nalézt to co bylo ztraceno před tisíci a tisíci lety… najít místa, která byla zanesena prachem dějin, válek, katastrof a smrti. Místa jejich síla a moc stále přetrvávají v úkrytu a které nám mohou sdělit obrovské množství informací o našem původu, o naší existenci, o tom kdo jsme, kam směřujeme a čeho se máme bát. Mayské kalendáře objevené před pár desetiletími dali lidstvu nejpřesnější astronomický kalendář, přesnější než počítačové výpočty. Dali i lidstvu tisíce otázek… právě Máyové byli ti kdož mě dostali k archeologii. Národ jehož architektura a hospodářství nacházelo se na úrovni doby kamenné, ale jejichž astronomie, astrologie a kultura předstihli naši civilizaci o stovky a stovky let… národ jež dokázal s absolutní přesnosti vypočítat sluneční erupce… zatímco v Evropě si prostí lidé mysleli, že Země je plochá a na jejím konci můžete spadnout do pekla, Máyové už věděli kde přesně je rovník a znali dokonale polohu planety ve sluneční soustavě…

Poté co jsem odeslal kladnou odpověď velice rychle jsem dostal odezvu.
V jejich reakci stálo, že se mám připravit. V 8:00 pro mě přijede limuzína, mám si vzít jen nejzákladnější věci a léky(jsem epileptik, což HI vědělo z mých lékařských záznamů). O vše ostatní bude postaráno.
Tak jsem si sbalil a šel se trochu prospat. Potřeboval jsem si odpočinout.

4:52.
Probudilo mě z ničeho nic bouchání a rána rozpadajícího se skla. Rychle jsem vytáhl pistoli, kterou jsem disponoval a jež jsem měl schovanou v zásuvce svého nočního stolku, nabil ji, vyskočil z postele a skryl se za dveře. Slyšel jsem kroky asi tří lidí na chodbách mého domu. Evidentně ho prohledávali.
“Jdi do ložnice a zastřel ho, my mezitím zjistíme jak to zvládl… Petře, hackni ten počítač…”uslyšel jsem hlas Aloise, byl jedním z nejradikálnějších militantů CVS… a můj kat.
Nyní jsem zaostřil sluch a slyšel přibližující se kroky jeden z ozbrojenců CVS jež se blížili k mé ložnici. Přimáčkl jsem se ke zdi a téměř nedýchal.
Když ozbrojenec otevřel dveře a rozsvítil spatřil moji postel prázdnou… já se vrhl na dveře a bouchl ho jimi. Pak jsem namířil pistoli a bez ostychu jsem ho zastřelil… už jsem v životě bohužel několik lidí v našem “boji za pravdu” zabil.
Pak se k ložnici rozeběhl Alois, ten měl rovnou samopal AK-110 a mířil s ním před sebe. Skryl jsem se ke zdi, protože bylo jasné, že začne střílet na dveře a skutečně se tak stalo. Kalašnikov s tlumičem rozstřílel dveře na hadry, ale já to přežil.
“Petře, pojď mě krýt!”zakřičel Alois a jeho spolubojovník rychle přiběhl, aby mu pomohl. Přivřel jsem oči a čekal, až se Alois dostane blíže. Když byl metr od dveří rozeběhl jsem se a rozpadajíc dveře jsem vytrhl z pantu a použil jako štít… nebo spíš zbraň, prohodil jsem je rámy a spadli na Aloise, než se Petr vzpamatoval stihl jsem ho zastřelit. Alois mezitím vstal a já mu z ruky vykopl Kalašnikov.
“Tohle se ti moc nepovedlo…”řekl jsem a zamířil mu pistolí na hlavu.
“Zatracený parchante…”pronesl svá poslední slova a já ho popravil. Těla jsem pak hodil do sklepa… po teroristech se nikdo shánět zbytečně nebude…

Kapitola III.: Cesta…
7:59.
Po té menší přestřelce jsem se šel ještě trochu prospat, abych se připravil na celou tu následnou eskapádu. Léků jsem si vzal na tři měsíce, HI mi obstarají léky, až mi dojdou… ještě jsem si vzal pár svých dokumentů a knih, které jsem měl doma jako pomocný materiál… a čekal jsem.

V osm hodin se ozvalo zatroubení limuzíny, ta byla dokonce doprovázena kulometným džípem a vlála na ní vlaječka HI. HI mělo ve vlajce planetu Zemi, horní polovina vlajky byla modrá a dolní černá.
Popadl jsem své věci a odešel z domu. U branky už čekal jeden dobře oblečený člověk, doprovázen samopalníkem z “Gardy”-vojenské oddíly HI. Druhý velkokoncern Global Industrial System měl tzv.Železnou legii žoldáků a třetí World Energetical Society měl zase “Bezpečnostní sbory”.

“Doktore Vávro, je mi ctí vás poznat… jsem Cameron Mitchell, organizační šéf výzkumného projektu… pojďte, hned pojedeme…”řekl Mitchell a nasedli jsme do limuzíny. Voják odnesl mé zavazadla a dal je do kufru auta.
Mitchell byl přátelsky vypadající čtyřicátník, již trochu prošedivělý s černou kozí bradkou a ostrými rysy ve tváři, které byli ještě zvýrazněny zelenýma očima.
“Doktore, nyní pojedeme na Ruzyni a odtamtud poletíme do Washingtonu, kde dostanete všechny informace o pracích a informacích jež vedli Pierra Haydena k vytvoření této, řekněme vědecké expedice… jediné co vám zatím mohu prozradit je, že došlo k obrovskému průlomu při historickém průzkumu na opravdu, ale opravdu nečekaném místě…”řekl s úsměvem doktor Mitchell. Já byl jen o něco málo mladší, bylo mi 37 let a měl jsem pevnou atletickou postavu, husté hnědé vlasy a zelené oči, tvář “jemnými” slovanskými rysy.
“Řidiči, ještě se zastavte ve Wilsonově… musíme vyzvednout ještě jednoho vědce…”řekl Mitchell k řidičovi a zapálil si cigaretu.
Pak se podíval na můj trochu nemile působící výraz ve tváři.
“Ah, omlouvám se. Zapomněl jsem, že jste epileptik… vzhledem k vašim rozsáhlým znalostem a důležitosti a také tomu, že doktor Kant trpí těžkým astmatem jsme se rozhodli pro zavedení zákazu kouření na pracovištích projektu…”řekl a típnul cigaretu, protože kouř s cigaret a doutníků je špatný na epilepsii.

Wilsonova 166, Praha, centrum, 8:45.
Kvůli kolonám aut jsme se dost dobře nedokázali dostat rychle do města a tak to trvalo docela dlouho než jsme dorazili k cíli.
“Kdo je ten vědec?”zeptal jsem se, až nyní.
“Doktorka Adriana Novotná… slyšel jste o ní?”zeptal se mě po odpovědi Mitchell.
“Jistě, hodně mladá a velice nadějná archeoložka, vědkyně a vytrvalá pracovnice. Aniž by se zapojila do aktivit CVS, pilně a silně propagovala teorie CVS a ostatních nekonformních vědců a teoretiků-archeologů…”řekl jsem.
“Dobře, takže ji můžeme považovat za dobrou posilu?”
“Jisto jistě!”odpověděl jsem s úsměvem.
Limuzína zastavila před jedním tří patrových domů v ulici, jeden z vojáků a Mitchell pak vystoupili a šli pro doktorku Novotnou. Já jsem se mezitím díval z okna na všechny ty masy lidí a přemítal o tom co se děje. Po pár chvilkách se ozvalo otevření dveří a dovnitř nejprve nastoupil Mitchell a po něm v krátké sukni a volné halence ona mladá vědkyně. Měla dlouhé světlé blond vlasy v culíku, modré oči a příjemné rysy ve tváři. Byla velice překvapená, že mě vidí. Byl jsem pro ní v podstatě legenda podle toho co jsem slyšel. Vycházela ze všech mých prací. Byla sice o 14 let mladší, ale tím spíš mi padla do oka…
“Doktorko Novotná, velice mě těší…”
“Ehm, ne… potěšení je hlavně na mé straně, doktore Vávro…”řekla s úsměvem.
“Budete chtít něco k pití, pane Vávro, máme i nealkoholické nápoje…”nabídl nám pohostinství Mitchell, když se limuzína zase rozjela.
“Kofolu…”řekl jsem.
“Whisky…”požádala Adriana a já si prohlížel její krásné nohy a blaženě se usmíval. Naštěstí si toho nevšimla… co víc, posadila se hned vedle mě.
“Doktore Vávro, slyšela jsem, že jste byl zatčen vládními vojáky, prý jste byl… terorista…”tázala se velice zvědavě.
“Ano, oficiálně jsem byl terorista, ale reálné teroristické činnosti jsem se neúčastnil… vyjma několika extrémních případů…”
“Vouv…”řekla udiveně a usmívala se. Zřejmě jsem ji imponoval…
“Takže pane Mitchelle, nemohl byste nám konečně prozradit co přimělo Hayden Industries přestat věřit oficiální vědecké linii???”zeptal jsem se po chvíli.
“Jistě. Pro zatím vám mohu říct jen to, že díky velké náhodě bylo nalezeno něco co mělo být před více než 60 lety zničeno… ale to všechno se dozvíte ve Washingtonu, na hlavním setkání, kterého se bude účastnit i prezident naší korporace a zakladatel, doktor Pierr Hayden…”odpověděl zase nejasně Mitchell.
“Pane, z vás to leze jako z chlupaté deky…”řekla s úsměvem Adriana.
“Mimochodem, díky čemu se mohou expedice účastnit hned dva čeští vědci, vědci z tak malého národa…?”tázal jsem se.
“Víte, pečlivě jsme vybírali koho ano a koho ne. Vy jste jedním z nejlepších průkopníků teorií CVS a nekonformních zakázaných výzkumů v Evropě. Jste elita. A doktorka Novotná byla vybrána, protože je to mladá krev do našeho týmu, kterou potřebujeme… dalším důvodem také může být to, že matka Pierra Haydena se jmenovala Marie Hájková… ano, Pierr Hayden je skutečně na půl Francouz a na půl Čech…”odpověděl k našemu milému překvapení Mitchell.
“…proč si myslíte, že loni HI věnovalo české vládě na hospodářsko-sociální pomoc 600 miliard dolarů, jako dar…?”

Letadlo Boeing-757, vojenský speciál, 10:00.
Dorazili jsme k transportnímu vojenskému speciálu a vystoupili z limuzíny.
“Vojáci a technici ještě musí naložit technický materiál a nástroje, které použijeme pro projekt. A také 1 429 artefaktů a relikvií z muzeí a vědeckých institucích… Pierr Hayden na celou operaci již nyní vynaložil přes 2 miliardy Amer. Rozpočet operace ustanovil na 15 miliard Amer, pokud vše půjde dobře, ale bude nedostatek peněz, je ochoten pro finanční injekci dalších 7 miliard Amer… s vámi v letadle bude cestovat ještě doktor Wilhelm Axelrod. Profesor archeologie na berlínské Akademii věd. Pro svoje odvážné teorie v nichž vyvracel neexistenci Atlantidy byl vyloučen z tří vědeckých institucí, všechny jeho přednášky byli zrušeny a většina článků cenzurována…”informoval nás Mitchell zatímco jsme přicházeli k letadlu.

Paluba letadla, 10:33.
Po půl jedenácté jsme již dokončili závěrečné přípravy a šli se posadit na svá místa. Bylo tam jen pár sedadel speciálně a komfortně udělaných jen pro nás. Slušný luxus.
Seděl tam i postarší a prošedivělý muž, byl to Axelrod a prozkoumával nějaký podivný artefakt. Byla to tmavě modrá koule, dokonale kulatého tvaru bez jediné chybičky. Vevnitř byl vidět pouze bílý bod-přímo ve středu koule. Axelrod na něj civěl jako by ho uhranul.
“Profesore Axelrode, zdravíme…”pozdravili jsme Axelroda, ten nám nevěnoval ani pohled.
V tu chvíli jsem si všiml, že má vypnuté naslouchátko na uchu. Opatrně jsem se k němu naklonil a zapnul ho. Profesor se lekl, zpozorněl a podíval se vyděšeně našim směrem.
“Pitomci, chcete, abych měl infarkt…”zeptal se nasupeně, ale hned zase “změknul”.
“Ehm…”
“Omlouvám se…”řekl následně profesor.
“Jsem doktor Adam Vávra, toto je doktorka Adriana Novotná…”představil jsem nás a podali jsme si s profesorem ruce.
“Doktor Wilhelm Axelrod…”představil se on a posadili jsme se naproti sobě. Kolem nás ještě prošli nějací vojáci a technici směrem k pilotní kabině a nastartovali jsme.
“Pane profesore, co je to za kouli?”zeptala se Adriana a profesor odložil kouli do kovové krabice.
“To… to právě nevím. Našel ji v roce 1812 doktor Dimitrij Stěpanov, jeden z prvních ruských archeologů a přední vědec moskevské Akademie věd. Našel ji v dolech, dostal informaci o podivných jevech od místních obyvatel. V podstatě byl prvopočátečním vědcem paranormálních jevů. Od 4.dubna 1812 do 1.září 1812 se svým týmem prováděl terénní vykopávky v dolech. Jednou došlo i k důlnímu neštěstí při němž zahynuli dva členové jeho týmu. Ovšem on chtěl zarputile přijít na to co to je. Zjistil totiž, že v místní vesnici, respektive v celé oblasti do 3 kilometrů od dolů dochází k podivným událostem…”
“Jakým?”tázala se Adriana.
“Předně čím dál tím více hynul dobytek i domácí zvířata, ptáci a další divoká zvěř se oblasti vyhýbali. Hned několik vesnice se vylidnilo poté co začali sklízet jedovatou úrodu. Stěpanov to nechtěl vzdát. Poté co se sklizeň dostala na 15% oproti roku 1800, kdy začali ony divné události, se rozhodli místní stařešinové k velkému kroku. Shromáždili všechny muže nad 15 let a do 50 let a přivedli je za Stěpanovem a jeho týmem. Stařešinové nabídli pomoc při kopání a pracích. Situace se dostala na naprosto fatální situaci 4.září, kdy zemřelo 17 lidí, kteří pili z nedaleké studny. Voda ve studni se ukázala jako toxická, vědci v ní našli obrovské množství těžkých kovů a arzenu, nikdo si nedokázal vysvětlit jak se to tam dostalo. Dne 27.září pak došlo k explozi v dolech. Téměř celá jedna šachta se propadla a vzala sebou další, která se nacházela pod ní a jak tak padali prorazili vchod do obrovské jeskyně… ve chvíli, kdy se Stěpanov a jeho tým k jeskyni přiblížili jejich doprovodní psy začali zuřivě štěkat a šílet, doslova se vytrhli z řetězů a utekli z dolů. Stěpanov hnán zvědavostí a rolníci hnaní zoufalstvím se vydali vstříc jeskyni. Uvnitř jeskyně pak našli šest soch znázorňujících démonické bytosti a uprostřed podstavec s onou koulí, která se podle svědectví vznášela ve vzduchu. Všichni byli vyděšení. Jen hrdinný Stěpanov se vydal dopředu a těkajíce očima ze soch na kouli a zase zpět se chystal popadnout kouli, která v tu chvíli údajně bělomodře zářila. Když se dostal na pár metrů od ní, ještě stihl popsat své pocity, hlava mu třeštila jako nikdy v životě, oči měl v ohni, nos ho pálil, začal se motat a chtělo se mu zvracet. A pak nastalo finále, dotkl se koule… impuls z koule ho neskutečnou rychlostí mrštil o zeď jeskyně… a podle dochovaných záznamů nevypadal na 35 let, kterých mu tou dobou bylo… vypadal jako člověk, kterému táhne na sedmdesátku. Během pár vteřin zemřel a rozpadl se na prach. Jeden z rolníků pak vytáhl v zoufalství ručně stvořený lehký granát a hodil ho k podstavci. Výbuch roztrhal podstavec a koule spadla na zem. V tu chvíli přestala zářit a vydávat jakoukoliv energii, rolníky a vědce přestala bolet hlava a všechna… jak říkali, temná energie se vytratila pryč. Z granátníka-rolníka se stal hrdina a vědečtí pracovníci sebrali kouli, kterou pečlivě uschovali v Kyjevě a nikomu skryly ze strachu před dalším bádáním. V listopadu 1919 do pozůstatků vesnic vstoupili oddíly mladé Rudé armády a vyhnali místní vojenskou posádku bělogvardějského generála Děnikina. Sovětští technici a vojenští vědci následně prozkoumali jeskyně. Podle dochovaných zpráv se podstavec v jeskyni skládal z kamene, betonu, žuly a kovu, který se nepodařilo identifikovat, neprozkoumali tedy přímo podstavec, ale zničené zbytky, které na místě leželi přes sto let. V letech 1921, 1925, 1932, 1959, 1964, 1972 a 1990 se tam konali vědecké expedice. V roce 1925 dokonce přivezli ze Sovětské akademie věd na místo onu kouli a začala vyzařovat slabé, ale neznámé… tedy do té doby sovětům a většině lidí neznámé záření… radioaktivní záření! V roce 1990 se na místo vydala další expedice znova s koulí a naměřila, že čím více se blížili k jeskyni tím více koule vyzařovala radiaci. Když se nacházeli šest kilometrů od jeskyně vydávala radiaci průměrnou jako všechno ostatní na světě. Když se dostali 3 kilometry k jeskyni vydávala 1.5x průměrnou radiaci, 2 kilometry od jeskyně vydávala 4x vyšší průměr radiace. 500 metrů od jeskyně to dosáhlo 10 násobku průměru, to už si sovětští vědci vzali ochranné kombinézy. V jeskyni přímo vydávala koule 25 násobek průměru. Podle zpráv z roku 1927, většina členů expedice z roku 1925 zemřela na nemoci související s nemocí z ozáření, někteří dostali leukémii, jiným selhal celý organismus… v roce 1999 Rusové poslali kouli na speciální chemickou analýzu. Obal koule, který můžeme držet v ruce je ze skla, ale vnitřek je i když to tak nevypadá tekutý a složení se nepodařilo zjistit ani radiologií, ani jinými vědními obory. Podařilo se provést chemickou analýzu jeskyně a skla chránící obsah koule. Jeskyně byla vyhloubena podle analýzy eroze a půdy někdy kolem roku 2 500 před našim letopočtem. To není vše, sklo koule je staré… 152 miliónů let…”řekl k našemu překvapení Axelrod.
“…po tomto zjištění ruská Akademie věd okamžitě nechala kouli zabavit a zakonzervovat… protože byla v rozporu s oficiálními vědeckými thesemi o vzniku života a druhů podle Ch.Darwina…”
“Jistě, že… kdo by vyrobil v před stovkami miliónů let takovouto podivuhodnost s nám neznámým obsahem, když první člověku podobný tvor započal svoji existenci před čtyřmi milióny let…”odvětil jsem.
“Přesně…”dodal Axelrod.
“Počkat, není nebezpečné ji takhle převážet?”zeptal jsem se po chvilce uvažování.
“Ne, funkčnost té věci byla závislá na podstavci jež byl zničen… mimochodem jsem zapomněl říct, že výprava z roku 1932 zjistila, že na podstavci jsou drobné kresby a vědecká expedice z roku 1972 je identifikovala jako máyského původu…”
“Takže to byl oopart…”dodal jsem a Axelrod přikývl. Oopart je pojem pro archeologické předměty nalezené tam, kde by správně vůbec neměli být… podle oficiální historie.
“Za jak dlouho budeme ve Washingtonu?”zeptala se Adriana.
“Asi za 11 hodin…”odpověděl jsem.
“Uf…”ozval se Axelrod. Pak jsme si začali pročítat katalog transportovaných artefaktů a říkali jsme si co o nich víme…

… o tři hodiny později …
“Tohle je další ze známých oopart artefaktů… kolumbijské letadlo…”řekl Axelrod a podal nám fotografii miniatury letadýlka vyrobeného před tisíci lety. Nebylo to klasické letadlo, ale struktura onoho “stroje”-modelu nevypadala ani jako pták a ani jako hmyz jak se to snažila prezentovat oficiální věda, ale jako letadlo. Jací ptáci či hmyz mají vrtuli na svém těle a kterým z nich rostou křídla ze spodní části trupu???
“A tohle je obzvlášť zajímavé…”pronesl Axelrod a podal nám fotografie “genetického kotouče” a “genetického papyru”. Tyto dva artefakty, jeden z Jižní Ameriky a druhý z Egypta, představovali naprosto unikátní problém pro dnešní oficiální vědu. Na “genetickém papyru” z dob faraóna Tutanchámona je vyobrazeno naprosto jasně genetické dělení buněk během reprodukce ve stádiu metafáze! Na papyru vytvořeném egyptskými kněžími před tisíci lety, jsou zobrazeny dvě ženy jak zalévají kulovitý útvar v němž se nachází dvě koule znázorňující dělící se buňky, kolem nich jsou “muži”, kteří drží zemědělské nástroje což znázorňuje úrodnost, k tomu mají ztopořené penisy, což představuje oplodňovací součást procesu. Jednodušeji, stručněji a srozumitelněji nemohli egyptští kněží popsat rozvoj plodu a buněk v prvních stádiích po oplodnění. To co jsme zjistili a pochopili my na začátku 20.století, věděli a znali egyptští kněží před tisíci a tisíci lety…
Druhý artefakt, “genetický kotouč”, je ještě zajímavější. Je z dob Máyů a je na něm v několik různých fázích vyobrazen celý vývoj plodu a dokonce i vývoj plodu žáby. V podstatě dokonale stručně zmapovaný genetický proces oplodnění a vývoje.
Pak jsme narazili i na “méně známé” oopart, jako “egyptské trubky”, také z do Tutanchámona. Když v roce 1954 restaurátoři a archeologové upravovali a kontrolovali tyto trubky vyzkoušeli na ně zafoukat tak se v případě “zlatých” nic nestalo. Když “zatroubili” stříbrnou vypadla v Káhiře, kde se nacházeli a okolí celá energetická síť. Nezávisle na této události to vyzkoušeli egyptští vědci o dvacet let později a jak by jen nejnaivnější člověk mohl říct, šlo o čistou náhodu, že přesně v tu chvíli zase vypadla elektřina…
Axelrod pokračoval s pročítání katalogů a dokumentací.
“O můj bože…”řekl po chvíli zatímco my jsme studovali miniatury lidských hlav z dob Inků dokazujících transatlantický kontakt civilizací.
Podívali jsme se udiveně na něj a on vypadal naprosto šokovaně.
“Myslel jsem, že to zničili, ale zdá se, že se pár zkamenělin dochovalo…”řekl následně.
“Zkamenělin čeho?”tázal jsem se.
“Když vám řeknu slova Utah, Texas, Ekvádor a Bolívie co vás napadne?
“Co mě napadne? Spousta artefaktů, nádherné prostředí a velice bohatý ekosystém…”
“A co když dodám nálezy zkamenělin lidí… co vám to pak řekne?”tázal se. Byl jsem trochu zmaten, ale po chvíli jsem si to dal dohromady a i Adriana si to uvědomila.
“Oni získali ty zkameněliny, vždyť při tom zločineckém aktu kolumbijské Akademie věd dokonce ve spolupráci s církví byly zničeny!”namítl jsem.
“Ne všechny. Americko-německá archeologická expedice nalezla celkem 32 zkamenělých pozůstatků lidí. Ovšem podle toho co je tu napsáno bylo 7 z nich ukryto v roce 2009 archeologickou-výzkumnou divizí Hayden Industries… zbytek byl zničen při tom, takřka teroristickém aktu Kolumbijských pseudovědců…”odpověděl Axelrod.
Jednalo se o zkameněliny, které na počátku 21.století našla skupina amerických, německých a bolivijských archeologů v pohořích a pouštích. Tyto pozůstatky doslova usekli hlavu všem dosavadní teoriím o vzniku lidské rasy, nebo při nejmenším by se kvůli ním museli přepsat tisíce a tisíce učebnic, dokumentů, knih a zpráv.
Tyto zkameněliny totiž měli dvě shodnosti.
Zaprvé, tou méně důležitější bylo, že pozůstatky těchto “lidí” byli v podstatě hrůzostrašné v jistém ohledu, “nejmenší” z koster měřila na délku 220 centimetrů, nejdelší kolem 400 centimetrů! Další část pozůstatků byla zkamenělina otisku nohy dlouhé 130 centimetrů a široké 50 centimetrů.
Zadruhé a to bylo podstatnější, důkladná a několikanásobná chemická analýza ukázala, že tito “lidé” se mohli dennodenně potkávat s dinosaury… ano, pozůstatky byli staré v rozmezí 300-375 miliónů let… co byli tito lidé, tito… obři zač? To se nepodařilo nikomu ještě vysvětlit pořádně… mohlo jít o… první evoluci lidské rasy???
“Proč je přivezli? Jaké to může mít souvislosti s našim výzkumem?”tázal jsem se.
“Oficiálně je to tady vedené pod komickým dodatkem jako technický doplněk… ale… nevím…”povzdechl si Axelrod. Ty pozůstatky jsem si přál vždy vidět.
“…počkat, těch pozůstatků je deset, ne sedm…”z ničeho nic vyhrkl Axelrod.
“Cože?”tázala se překvapeně Adriana.
“Tady, v roce 2006 ruští archeologové našli na hranicích mezi Ruskem a vnějším Mongolskem tři zkameněliny lidí, nejdelší měřila 490 centimetrů, nejkratší 330 centimetrů. Tato skupina archeologů je ukryla, aby je mohla v klidu studovat bez zásahu církve a Akademie věd, v roce 2011 je prodali Hayden Industries, protože sami neměli potřebné vybavení pro profesionální výzkum…”dodal Axelrod pročítající si report technického poradce přiložený k dokumentaci.
Celou cestu jsem se obával té chvíle kdy stanu před největším důkazem chybnosti oficiálních vědeckých teorií… celé mé srdce se těšilo i obávalo té chvíle…

Washington D.C., 23:42, hotel Wild-Day.
Hned jakmile jsme přicestovali do Washingtonu uvedli nás do pětihvězdičkového hotelu Wild-Day vlastněného Hayden Industries. Byl jsem tam já, Adriana, Axelrod i zbytek vědců a archeologů. Právě my tři jsme dostali společný pokoj. Zároveň jsme měli na “kontě” automaticky 100 000 tzv.kreditů, s tím jsme si mohli dělat téměř cokoliv jsme chtěli. Rozhodli jsme se s Adrianou a Wilhelmem, že si užijeme poslední chvíle před tím obrovským projektem, který má započít úderem 12.hodiny dalšího dne a tak jsme si zašli do jednoho z barů a objednali nejlepší pití co tam bylo… já měl Coca-Colu.
“Co takhle, přátelé, povědět si naše příběhy… každý člověk má svůj příběh, je to jeho historie…”řekla s úsměvem Adriana a na to jsme si ťukli a sedli si k jednomu stolu v rohu baru.
“Dáma první…”řekl jsem s úsměvem k Adrianě.
“Jak galantní…”odvětila Adriana a zasmála se.
Axelrod mlčky v dobré náladě přihlížel.
“No, narodila jsem se v roce 1989, v Břeclavě, na jižní Moravě. Do roku 1992 jsem tam vyrůstala, pak jsme se přestěhovali do Zlína. Tam jsem chodila na základku a střední, následně jsem se přesunula do Brna a tam jsem chodila na univerzitu se zaměřením na historii, archeologii a mytologii. Vše začal, když do mého života vstoupil Jan Menšík… bože já ho tak milovala a on miloval mě, vše bylo nádherné. Zasvětil mě do něčeho o čem vědělo jen pár lidí… do nekonformní a ilegální vědy… do něčeho tak úžasného a podivuhodného co jsem si nedokázala ani představit, tehdy mi bylo 21 a všechno co jsem se naučila a učila na univerzitě padlo na hlavu… on mi dodal sílu do boje a já dodávala tuto sílu jemu… společně jsme sepsali 200 stránkový dokument o trhlinách v oficiálních teoriích a 25 stránkovou brožuru o našich názorech. Dne 21.prosince 2011 se mi zhroutil svět. Protože byl nižším a méně známým, ovšem velice aktivním autorem, najala si místní pobočka Akademie věd zabijáka, který shodil mého milovaného z okna v 10.patře jednoho paneláku. Na takové eso jako jste byl vy by si Akademie věd nemohla dovolit. Měl jste obrovský kredit… můj milovaný Jan ovšem ne… no a tak jsem pokračovala v jeho práci. Věděla jsem, že ani Akademie věd nemá dost silný žaludek na vraždu ženy, vydávala jsem a psala seč mi síly stačili brožury a články, ale většina byla cenzurována. Tajně jsem spolupracovala s CVS a skrze ně jsem publikovala ilegálně své články. Přesto jsem zastávala na místních vědeckých institucích co možná nejtužší a nejkritičtější stanovisko hlavním oficiálním idejím. Vycházela jsem z vašich prací, protože ty nemohli být tolik cenzurovány… a před nedávnem jsem dostala email s nabídkou podílet se na tomto projektu… okamžitě jsem přijala a neváhala ani minutku… teď vy, doktore Vávro…”
“No… můj příběh začíná v roce 1975 v Praze. Tam jsem se narodil a vyrůstal. Otec od nás odešel, když mi bylo deset… matka si nechala raději změnit jméno na své původní, protože zmizení otce bylo velice podivné. Když mi bylo patnáct zjistil jsem, že odešel do Kolumbie a přidal se k levicovým povstalcům z řad Národní lidové armády. Já jsem mezitím studoval na základce, na střední a pak na vysoké, klasicky. Kritický jsem začal být vůči oficiálním teoriím poté co jsem si nastudoval různé věci o Mayích, to byl impuls. Ve svých dvaceti letech, když ještě bylo ovzduší našich zemí celkem demokratické jsem publikoval mnoho článků a dokumentů z nichž jsi pravděpodobně vycházela… ve dvaadvaceti se ozvala minulost. Z Kolumbie došla zpráva, že otec se vrací od NLA do Česka, museli jsme se skrýt, protože se skupinou dalších levicově-nacionalistických aktivistů chtěl vést partyzánskou válku, kterou skutečně v prosinci 2009 začal a vedl přes dva roky, než byla nakonec jeho Revoluční demokratická armáda poražena vládním vojskem, leč s obrovskými ztrátami. Povstalci ztratili 1 000 bojovníků zabitých či zajatých, vládní vojáci přes 7 900 mrtvých a zraněných, ještě k tomu ztratili aut, obrněných vozů a tanků, že by to vystačilo na menší brigádu… no, k otcově odkazu, ač jsem na něj dnes hrdý, jsem se nikdy nehlásil, bál jsem se… mezitím jsem ovšem stejně tak vstoupil do CVS a organizoval ozbrojenou propagandu a agitaci… však víte co všechno jsem dokázal… nedávno mě vládní síly zatkli a HI vyjednali… vlastně uplatili moje propuštění a já dostal nabídku podílet se na dokončení svého celoživotního snu… za svůj život jsem se účastnil 5 expedicí, které pomáhali vyvrátit Darwinův omyl… toť zatím vše…”zakončil jsem své vyprávění.
“No, já se narodil v roce 1952 v Rostocku u Baltu. Žil jsem tam, až do ukončení střední školy. Pak jsem se odstěhoval do Berlína. Tou dobou jsem vstoupil do SED, nebo-li Sjednocené socialistické strany Německa, východoněmecké vládnoucí garnitury. Nevstoupil jsem tam z prospěchářství či tak, věřil jsem v socialismus a v hloubi duše jsem stále socialista, byť ne tak radikální jako v mládí… stále jsem socialistou. Díky členství v SED se mi otevřeli dveře na univerzity a tak… velice rychle jsem se propracoval, ale teprve s pádem NDR jsem získal mnohem více možností a pomoci pro svoji práci. Již od roku 1980 jsem zpochybňoval Darwinovi teorie, 32 let usilovné práce jsem zasvětil více méně úspěšné snaze vyvrátit mnoho Darwinových omylů a přehmatů, které byli vyhlášeny oficiální vědou za svatou krávu. V roce 2011 jsem dokonce poslal 50 000 Eur jako finanční pomoc CVS… za svůj život jsem vedl nebo se účastnil 41 vykopávek a expedic… HI mě kontaktovalo poté co jeden z jejich pracovníků přečetl moji 450 stránkovou knihu Revize historie… no a to je zhruba vše k mému příběhu…”řekl Axelrod. Pak jsme ještě kecali o tom jak se cítíme, co cítíme za naděje a obavy z neznáma a tak dále…
Na hotelový pokoj jsme se vrátili kolem 2.hodiny ranní a šli hned spát.

Kapitola IV.: Schůze…
13.října 2012, Washington D.C., centrála Hayden Industries, 65.patro mrakodrapu, hlavní konferenční místnost, 11:57.
S Adrianou a Axelrodem jsme stáli u okna a pozorovali metropoli pod námi. Přemýšleli o všech těch životech. Zbylých 8 vědců buď sedělo nebo se nervózně procházelo po místnosti.
Byli to, Irvin Mayer, americký archeolog rakouského původu, bývalý člen CVS, známý kritik všech hlavních teorií o vzniku života na Zemi. Organizoval několik expedic po Africe.
Susana Reisigová, německo-ruská již postarší bioložka a genetička, která svým výzkumem podkopala genetické podklady Darwinových teorií.
James Belluci, Kanaďan italsko-amerického původu, geolog jež provedl rozsáhlé analýzy hornin a revidovali mnoho oficiální datací historie struktury Země.
Dimitrij Kowalský, polsko-ruský historik, který nalezl v 70.-80.letech obrovské množství nesrovnalostí a doslova z nich udělal archív. Později se věnoval jihoamerické historii a stou provedl totéž.
Muamel Samus, jediný černoch ve skupině, botanik a archeolog, který poukázal na nesrovnalosti v historii zemědělství lidstva.
Jing Than, vietnamský vědec a biolog, prováděl rozsáhlé historické analýzy civilizací jihovýchodní a východní Asie, dospěl k mnoha průlomům co se týče internacionálního spojení lidstva v dávnověku.
Johnatan Kent, fyziolog a elita v anatomii člověka, poukázal na další historické nesrovnalosti ve vývoji lidské rasy.
Juan Rodriguez, mexický vědec a expert na jihoamerické kultury, organizoval velkou sérii expedicí a výzkumných vykopávek v Jižní Americe, shromáždil více než 700 artefaktů narušujících oficiální teorie.
Konferenční místnost byla velká a prostorná, na dvou stranách byli vstupní dveře, my jsme přišli jižními, které vedli z ostatních pater a severní vedli do kanceláře prezidenta korporace Haydena. Vlevo byla stroze namalovaná zeď, vpravo velké okno s žaluziemi.
Na zdi vedle dveří směrem k prezidentské kanceláři bylo promítací plátno menší stůl s židlemi, na kterých má sedět Hayden a jeho nejbližší spolupracovníci, kteří nás informují o tom co se děje.
Probíhali chvíle napětí a strachu z toho co se stane… pak se otevřeli dřevěné dveře a do nich vstoupil prezident Hayden a jeho tým nejbližších vědců.
Pierr Hayden byl poměrně vysoký a statný muž s hustými černošedými vlasy, zelenýma očima a tvář autoritativní ovšem i přátelskou tváří. Na sobě měl černou vestu, kalhoty, kravatu a polobotky.
“Je mi ctí, že jste se zde všichni shromáždili…”započal a jeho vědci v laboratorních úborech i s ním se posadili ke stolům u plátna.
Pak jsme se všichni usadili.
“Přátelé, jsem rád, že vás poznávám. Jsem Pierr Hayden, prezident nejvyššího vedení Hayden Industries a zároveň její zakladatel. Jsem rád, že se zde setkáváme před objevem, který může změnit dějiny lidské rasy jako ještě nikdy a nic jiného. Před stovkami let…”začal proslov a postavil se před nás stůl.
“…věda vyvrátila náboženské mýty a posunula hranice lidského chápání o stovky a stovky tisíc kilometrů dál… ovšem postupem času, rádoby-vědečtí experti a pseudovědci ustrnuli na mrtvém bodě a zasekli se ve svém výzkumu. Co více, odmítali přiznat své chyby a báli se, že věřili v něco co bylo špatně podložené a špatně vytvořené. Přátelé, nyní jsme se zde shromáždili, abychom za pomoci finančních a technických prostředků mé korporace zlomili vaz pseudovědě a konečně odhalili skutečnou minulost lidské rasy. Začnu s tím co mě přimělo jít do tohoto výzkumu jehož technické, logistické a operační parametry plánujeme od léta 2011. V únoru 2011 skupina našich horníků z dceřiné firmy Industrial Materials Corporation těžila uhlí v oblastech Pobaltí, v bývalém Královci, též známém jako ruská kaliningradská enkláva, jež jsme v roce 2010 odkoupili od Rusů za jaderný materiál a vojenské plány na nové tanky. Při jedné z částí těžby se sesunula značná část šachet a horníci, kterým se naštěstí nic nestalo, se propadli do bývalého tajného nacistického vojenského vědeckého zařízení. Naše vědecké týmy provedli průzkum a objevili více než 160 000 stran tajného vojenského, průmyslového a archeologického výzkumu oddílů Waffen-SS. Příslušníci SS během tažení do Sovětského svazu ukradli téměř 200 různých artefaktů a studovali je. V roce 1943 nacisté zjistili…”řekl Hayden, nechal zatáhnout rolety a zapnul promítací plátno.
“…zjistili, že ještě v roce 260 před našim letopočtem se setkávali čínští, vikingští, japonští a mayští lidé v Jižní Americe…”pak zapnul promítací plátno kde se objevili fotodokumentace různých artefaktů a kopií dokumentů SS.
“…mimo jiné, našli po důkladném průzkumu sovětských archeologických ústavů i mapu s přesnými koordináty… El Doráda…”dodal a nám se zatajil dech. El Dorádo bylo podle legend jihoamerických obyvatel mayské město postavené ze zlata… celé španělské armády a divize dobrodruhu se ho snažili najít, leč marně. Podařilo se nacházet různé koordináty a zprávy, ovšem většina byli neúplné falzifikáty… jestli získali naprosto přesné koordináty může to být průlom.
“…leč je zde malý problém. Koordináty jsou sice přesné, ale neúplné… chybí přesnost několika minut severní šířky. Problém je v tom, že podle dokumentů jediný vstup do El Doráda je jeskyně na přesně určených koordinátách. El Dorádo je totiž v podzemí… musíme získat dokonale jasné koordináty, proto abychom ho našli. Souběžně s tím budeme hledat tzv.Chrám temnot, chrám jež postavili Máyové také v podzemí a v němž se nachází veškeré vědění historie od roku 1495 našeho letopočtu do roku 3900 před našim letopočtem. Mimo to je tam i archív popisující minulost před více než 300 milióny lety… ten nám prozradí pravdu o našem původu… o naší minulosti a naší budoucnosti… vás cíl je, najít El Dorádo, shromáždit co nejvíce poznatků a najít Chrám temnot…”zasvětil nás Hayden a posadil se.
“Nějaké otázky?”zeptal se.
“Ano, kde budeme pracovat?”
“Pozice hlavní laboratoře a výzkumného střediska s archeologickým vykopávkami se nachází na severovýchodě Peru, tedy na místě, kde údajně se nachází jeskyně se vstupem do El Doráda. Budete pracovat jako přesně koordinovaný a dobrý tým s co nejlepším vybavením. Podle našich indicií ví přesnou polohu jeskyně jeden údajně vymřelí mayský kmen živící se kanibalismem, v džungli poblíž laboratoří. Nemusíte se bát, základna je hlídna 4 000 elitními gardisty vybavenými obrněnými transportéry, plamenomety a dokonce i několika tanky…”
“Kolik času máme na výzkum?”zeptal se Muamel Samus.
“Kolik chcete… ale bylo by dobré dokončit výzkum co nejdříve vzhledem k tomu jakými prostředky disponujete…”
“Mám jeden dotaz…”začal Axelrod.
“…podle dokumentace jež jsem si pročítal disponujete nalezenými pozůstatky lidí z dob dinosaurů nalezených v Utahu, Texasu, Bolívii, Ekvádoru a na Sibiři… je to pravda?”
“Ano, podařilo se to zachránit. A právě i to byl jeden z prvních slabších impulsů k přípravě nápadu na tuto operaci… prosím pojďte se mnou…”řekl Hayden a s vědci odešel z místnosti. My ho následovali.
“Nyní se výtahem svezeme do biologických výzkumných laboratoří, které jsou ukryté 450 metrů pod zemí… ukážeme vám ony sibiřské nálezy…”informoval nás Hayden.
“Jaký je mezi nimi a ostatními rozdíl?”zeptal jsem se.
“Ano, proč jsou v biologické a ne archeologické laboratoři?”dodala další otázku Adriana.
“To vše uvidíte… dočkejte času…”dodal s úsměvem Hayden a my jsme se svezli výtahem do podzemí.

Podzemní výzkumné zařízení.
Vystoupili jsme z velkého výtahu a objevili se v dlouhé chodbě jež byla střežena několika komandy gardistů vybavenými těžkými ručními zbraněmi.
Došli jsme k titanovým dveřím na konci chodby a Hayden je otevřel svým osobním kódem a otiskem ruky.
Za dveřmi byla další chodba, která vedla třemi směry. Podle nápisů chodba vlevo vedla do kontrolní místnosti, chodba napravo vedla do laboratoří a před námi byla krátká chodba zakončená neoznačenými dveřmi a hlídaná elitními gardisty.
“Přátelé, zde se nachází něco co zvrátí vše v co dnešní vědci věří… důkaz… první evoluce lidské…”pronesl velkolepě Hayden a otevřel dveře zase kódem, otiskem a ještě navíc elektronickou kartou. Pak jsme s ním vešli do velké místnosti, kde byla úplná tma.
“Nebojte se přátelé, to co uvidíte potvrzuje vaše teorie…”dodal hrdě Hayden a zmáčkl jeden knoflík. Světlo se zapnulo a my stanuli tváří tvář něčemu absolutně šokujícímu. Něčemu co nám vyrazilo dech, něčemu co nás přimrazilo na místě, že jsme nebyli schopni se ani hnout.
Axelrod i já jsme měli ústa i oči do kořán, většina ostatních jen ty oči…
Na konci této “laboratoře” se nacházeli ty obrovské předměty připomínající nějaké široké válce. Všechny měli do výšky asi 450 centimetrů a uvnitř byli naplněny podivnou tekutinou… v níž plavali… lidé. Nebyli to lidé, byli to bytosti výrazně podobné lidem, ale nejmenší z nich měla takové tři metry, nejdelší dosahovala téměř ke konci té tuby, takže něco kolem těch 450 centimetrů. Fyziologií byli dokonale podobní lidem, měli normální genitálie, stejnou stavbu těla, jen na krku měli něco co připomínalo k šoku našeho fyziologa Kenta žábry.
Byli to dva muži a jedna žena. Muži měli černé vlasy a žena hnědé, jinak byli dokonale “holí”, žádné mimo vlasů žádné chlupy.
“Vzorky A, B a C, Adam, Barbora a Cecil…”řekl Hayden.
“Tvůj jmenovec…”řekla s úsměvem ke mně Adriana.
“To přece, ale nemůže být pravda…”namítl Kent.
“Je to pravda, těm bytostem je přibližně 368 miliónů let. Žili v době dinosaurů, když dopadl na povrch Země meteority skryly se ještě s několika dalšími v podzemních jeskynních. Ty byli mezitím zality mořem a stalo se z nich tádžické jezero Issky-Kul, kde je již v roce 1985 poprvé potkalo sovětské námořnictvo. Pak se v roce 1990 vydali na povrch planety a upadli do bezvědomí. Tam je uprostřed pustin našla naštěstí vědecká expedice a odvezla je do bezpečí. Bytosti zůstali ve stavu komatu, ale postupem času se jejich stav zhoršoval, pak nám ji Rusové předali a my je umístili do kryogenické hibernace, kde se jejich stav zlepšil…”zasvětil nás Hayden.
“Chystáme se je probudit a čekali jsme už jen na vaši přítomnost. Nejprve jsme si nevěděli rady s tím jak je probudit, nakonec jsme skrze různé experimenty došli k závěru, že jediná možnost je silný elektrický impuls, který v podstatě zapne jejich organismus…”řekl jeden z vědců.
“Probuďte Adama…”nařídil Hayden a vědci v kontrolní místnosti, která se nacházela polevé straně haly začali spouštět systém.
Před nás přiběhl oddíl gardistů a zamířil na kryogenické nádoby, měli nás krýt v případě nepřátelského chování těch… “lidí”…
“Všichni připravit na svá místa…”nařídil jeden z vědců.
“… impuls bude vyslán za 3...2...1...0... Teď!”řekl jeden technik a první kryogenní lahví projel elektrický záblesk.
“Tady doktor Petterson, hlásím, že životní funkce Adama se zlepšili. Puls je na 145... Tlak 195 na 160...”oznámil jeden z lékařů u počítače.
“Cože? 145? 195 na 160?”zeptal se s podivem Kent.
“Ano, doktoři a archeologové zjistili, že taková je jejich stabilní životní funkce…”odpověděl Hayden.
“…zvýšení elektrických výbojů v mozku… mozková aktivita dosahuje 49%… kapacita mozku je užívána na 72%…”
“Proboha, vždyť normální člověk dokáže svůj mozek využívat maximálně ze 7%… chcete říct, že tyto bytostí dokáží využívat svůj mozek desetkrát více…”řekl Kent a vypadal znepokojeně.
Pak došlo ke zlomu, ten “člověk” otevřel oči. Jeho výraz v očích vypadal nejprve překvapeně, pak prázdně a pak… pak nenávistně a zlostně!
Z ničeho nic se ozval strašlivý pískavý zvuk a všichni jsme se začali potácet, měli jsme mžitky před očima a bolela nás hlava. Následoval zvuk praskajícího skla a ona bytost prorazila sklo láhve a vylezla ven. Rozeběhla se proti dezorientovaným gardistům, popadla je a s dvěma mrštila o zeď, okamžitě se jim zlámali všechny kosti v těle.
Pak se ta bytost uklidnila a spadla celá vysílená ke zdi. Zřejmě toho na sebe vzala moc poté co se sotva probudila…
Promnula si tvář a začala se sama potácet. Naše bolest hlavy a další problémy v tu chvíli zmizeli. Gardisti popadli zbraně, které předtím odhodili a my jsme znova zpozorněli.
Já a Adriana jsme sebrali všechnu odvahu a vydali se k němu.
Pohlédl na nás se zoufalstvím a bolestí v očích. Plakal…
Adriana se nadechla a… pozdravila ho.
“Jste primitivní zvířata… nezasloužíte si, abyste s námi mluvili, ba ani abyste nás viděli…”řekl z ničeho nic našim jazykem… aniž by otevřel ústa… telepatie!
Ostatní vypadali jakoby to neslyšeli.
“…vězte, že vás varuji před vámi samotnými… brzy nastane váš konec… nahlédl jsem do vašich myšlenek a vím jak vypadá tento svět… kvůli té katastrofě bylo zničeno vše co jsme budovali… celá Atlantida byla zničena…”dodal a z očí mu tekli slzy. Pak pohlédl na kryogenní láhev s tělem té ženy a natáhl k ní ruku snažíce se dotknout láhve, ovšem marně.
“Anario… Anario!”vykřikl v myšlenkách.
“Copak jsme si to zasloužili… celá ta katastrofa… výbuch toho zničil více než dinosaury a naši půdu… zničil vše co jsme pracně budovali… celou naši civilizaci, naše bohatství, naši vědu, kulturu a technologii… vše co jsme měli bylo zničeno pro nic za nic…”řekl směrem k oné Anarie. Pak pohlédl na nás…
“Vy jste… naše druhá, leč primitivnější a barbarštější… o hodně primitivnější a barbarštější evoluce… ne kmeny v lesnatých džunglích, ale vy z ocelobetonových džunglí jste skuteční primitivové…”dodal a z ničeho nic zemřel. Jeho ruce klesli na zem, jeho tělo strašně rychle zestárlo a rozpadlo se.
Otočili jsme se a pohlédli na ostatní, tvářili se nervózně a vyděšeně.
“Doktore Haydene, umírají!”vykřikl jeden z vědců v kontrolní místnosti a všichni jsme se podívali na láhve. Skutečně, jejich těla se rozpadala a změnila se v prach…
“Zatraceně…”řekl Kent, který byl nejvíce naštvaný, protože přišel o úžasný studijní a experimentální materiál… vlastně šok a zloba byla ve všech z nás…
“Myslím, že se můžeme vrátit k našemu projektu…”řekl posmutněle Hayden a nařídil zastavit další práce v tomto sektoru podzemních laboratoří.
“Co bude s dokumenty a informacemi?”zeptal se Axelrod.
“Budeme je archivovat pro další generace…”odpověděl Hayden a vrátili jsme se do jednací místnosti. Tam jsme probrali ještě poslední detaily operace a vydali se na cestu. Já a Adriana jsme Axelrodovi pověděli co nám “řekl” “Adam”.

Kapitola V.: Zabydlení…
Americké vojenské letiště, Washington D.C., 15.října 2012, 14:00.
Nasedli jsme do transportních letadel… celkem letěli tři letadla, které měli přistát v Limě, hlavním městě Peru. Cesta trvala jen pár hodin a většinou jsme vzrušeně debatovali o tom co se stalo a co bude dál.
Jen já jsem asi po hodince usnul, byl jsem tak trochu přepracovaný…
Zdál se mi opravdu podivný sen. Stál jsem v nějaké obrovské místnosti, kolem mě stovky a stovky knih, papyrů, dokumentů, polic a knihoven, nade mnou černočerná tma, země byla z pevného kamene, zdi také. Vydal jsem se před sebe a uviděl siluetu, která se ke mně začala přibližovat. Vypadala divně… nebyla to silueta, byla to nějaká černá bytost, která akorát vypadala jako silueta, ale ani, když se přiblížila k záři jedné louče nebylo vidět co to je. Jen jedné věci jsem si všiml… nesla tu “kouli” o které jsme mluvili s Axelrodem. Vlastně ji nenesla, vznášela se nad jejíma napřímenýma rukama a zářila jasným modrým světlem všemi směry kromě směru odkud šla postava. Já jsem se začal strašlivě bát a rozeběhl jsem se pryč jak rychle to jen šlo. Ta postava běžela za mnou a já uviděl, že ona knihovna je téměř nekonečná. Ale po pár kilometrech běhu jsem se dostal na konec. Tam byli velké dveře a v nich stáli Haydenovi gardisti a mezi nimi Hayden. Gardisti na mě začali střílet. Já se kryl a pak jsem spadl na zem. Ona podivná postava kolem mě proběhla a vystřelila modrý paprsek z koule přímo na Haydena a jeho gardisty. Ten je spálil na popel. Já vstal, byl jsem v pořádku a všiml si, že se ta bytost znova přibližuje ke mně. Tentokrát jsem se již nebál. Vlastně jsem cítil ochranu a klid. Postava ke mně došla a sundala si “kápi”… spatřil jsem Adrianu, která se usmívala a dívala se mi do očí. Pak mě políbila a já ji pohladil po tváři…
“Neboj se, vše bude v pořádku… pro nás dobré lidi…”řekla s úsměvem a znova jsme se začali líbat.
Náraz letadla mě probudil, byli jsme v Limě a já si ten sen dokonale pamatoval. Jako ostrý hřeb se mi to vrylo do paměti.
Popadli jsme naše zavazadla a odešli z letadla. Venku na nás čekala ozbrojená kolona peruánské armády, která nás měla doprovodit do výzkumného centra. Všimli jsme si taky velké demonstrace u letištní plochy. Několik tisíc lidí se shromáždilo a bojovalo s policií, pálili vlajky HI a Severoamerické unie, útočili proti policejním zátarasům a vyhlašovali nám nesmrtelnou válku. Nenáviděli nás. Hayden Industries zničilo jejich domovy, půdu a nerostné bohatství. A my? My jsme nyní byli pracovníci Hayden Industries… tedy jejich nepřátelé…
Když jsme nastoupili do transportérů a vydali se na cestu, byla naše cesta lemována demonstracemi a shromážděními. Nejednou museli vojáci zahájit palbu do davu, abychom se dostali dál. Davy na nás začali házet zápalné láhve a dokonce podomácku vyrobené granáty, většinou spíše slabé. Nikomu se nic nestalo, kromě doktora Kowalského, který dostal střepinu z granátu do ramene skrze jeden otvor v transportéru. Kant mu to hned ošetřil.

Centrála Hayden Industries, Washington D.C., 70.patro, kancelář prezidenta Haydena.
Do kanceláře prezidenta Haydena přišel Mitchell, který měl do Peru přicestovat, až další den.
“Pane prezidente…”
“Camerone, podejte zprávu. Jak to vypadá?”tázal se Hayden.
“Dobře, velice dobře. Nic netuší…”
“Pokud vše půjde správně můžeme získat to po čem nejvíce toužíme…”
“El Dorádo z nás konečně udělá pány světa…”dodal Mitchell.
Hayden vstal od svého stolu a šel k oknu.
“Ale já nemluvil o El Dorádu…”odvětil.
“Pane prezidente?”

Peru, výzkumné středisko Alfa-2, 23:45, 1 340 kilometrů severovýchodně od Limy.
Byla to neskutečně dlouhá a pekelná cesta skrze džungle a horská pásma… v transportéru navíc bylo vedro…
Ale nakonec jsme těsně před půl nocí dosáhli cíle. Výzkumného střediska Alfa-2.
Alfa-2 bylo tvořeno skupinou velkých stanů a jedné velké betonové laboratoře, základna byla obehnána elektrickým plotem a kulometnými hnízdy. Ještě tam byli vojenské kasárny a zbrojnice pro gardisty. Dále budova pro archeologický výzkum, jídelna, ubikace pro vědce atd., to všechno bylo betonové.
Celý objekt měl velikost přibližně 1 kilometr čtvereční.
Hned jsme se vydali “zabydlet”. Vojáci a technici přesunuli výzkumné materiály do laboratoří a stanů a my se přesunuli do ubikací a vybalili si svoje věci. Já si vzpomněl k mému zděšení, že už dva dny jsem si nevzal léky a tak jsem si rychle vzal své léky… doktor Kant si zase vzal své léky na astma…
Všichni vědci si šli hned odpočinout, kromě mě, Adriany a Axelroda, rozhodli jsme se, že vzhledem k tomu, že máme dost energie tak začneme s prvním výzkumem hned. Jako první úkol stanovený Hayden Industries bylo prozkoumat místní domorodou vesnici, kterou údajně obývají přímí potomci inckých kněží.
Oblékli jsme si vojenské uniformy, vzali pistole a vydali se do kasáren sebrat ještě dva vojáky, kteří nás doprovodí.

0:00.
Přesně o půl noci jsme vyrazili džípem ze základny a mířili do vesnice vzdálené čtyři kilometry. Já i Axelrod jsme byli experti na tyto pradávné kultury a uměli jsme jejich jazyky.
“Co víte o těch domorodcích?”zeptal jsem se jednoho z vojáků, když se náš džíp prodíral hustou džunglí.
“No… chovají se vůči nám dost nepřátelsky, ale nikdy by jiného člověka nezabili, takže se nemusíme bát. Disponují ovšem velice účinnými jedy, stačí jedna jejich šipka a člověk okamžitě ochrne…”odpověděl voják a sledoval cestu.
Do vesnice jsme se dostali, až za hodinu neboť cesta byla dost kamenitá a museli jsme mnohokrát zpomalovat.
“Nevzbudíme je?”zeptala se Adriana, až nyní jsem si to taky uvědomil, že touhle dobou obvykle většina lidí spí.
“Oni nespí, tedy téměř nespí. V průměru spíš jen 1 hodinu denně, vždycky mezi 8.-9.hodinou ranní a to spí tak tvrdě, že jsme je neprobudili ani palbou z kulometu…”odpověděl druhý voják se smíchem a vystoupili jsme z auta. Skutečně, celá vesnice byla na nohou, žila svým každodenním životem.
“Podle hlášení doktora Jamesona, který je jedním z prvních vědců zde v tomto zařízení pracujících, je šance, že tito lidé vědí, kde přesně je jeskyně do El Doráda asi 30%…”dodal Axelrod při čtení jednoho reportu.
Hned k nám přišel kmenový náčelník a dva ozbrojenci s meči nápadně podobnými vikingským.
“Ale Inkové, ani žádný jiný kmen neužíval takovéto meče…”zašeptala Adriana.
“Oficiálně ne… ale neoficiálně? Co my víme…”namítl jsem.
“Jsem Girian, takže zde jsou oni cestovatelé…”řekl arogantně náčelník vojáků.
“Ano…”odvětil jeden z vojáků, který se nám předtím představil jako Ricardo.
“Jsem…”chtěl jsem se představit, ale náčelník mě přerušil.
“Víme kdo jste Adame Vávro, Adriano Novotná a Wilhelme Axelrode…”řekl k našemu překvapení náčelník. Vojáci nevypadali překvapeně, zřejmě věděli co se děje.
“…Alinian předpověděl váš příchod i to, že budete hledat zapovězené místo. Řeknu to takhle, můžete se setkat s Alinianem, ale odpoví jen na tři vaše otázky, kromě otázek týkajících se umístění zapovězeného města. Pak budete našimi hosty a pohostíme vás nejlepším jídlem… ale vězte, že je to jen ze slušnosti vůči tomu, že jste návštěvníci z daleka… pomineme-li, že jste sluhové temných sil…”řekl náčelník Girian a odvedl nás do vesnice. Ta byla tvořena přibližně 20 slámovými nebo kamennými domky, žilo tam asi 100 lidí a většinou se živili lovem nebo rybolovem. Žili v úplné koexistenci s přírodou…
…většinou se nás báli, jak jsme si hned všimli… jeden z vesničanů dokonce na nás plivl, ale náčelníkovi stráže ho odehnali pryč.
Náčelník nás dovedl k největšímu slámovému domu ve vesnici z jehož komína vycházel čoud. Vešli jsme dovnitř… hned nás do nosu uhodil strašlivý zápach rozkládajících se mrtvol. Skutečně, vevnitř byli rozkládající se zvířata, “oběti bohům”.
“…je to jak bylo předpovězeno… přijdou cestovatelé jež nám všem přivodí nejhorší zkázu…”řekl čísi hlas. Šel od muže jenž seděl zády k nám u “krbu” a meditoval.
“Adame Vávro, Adriano Novotná, Wilhelme Axelrode, jen ze slušnosti mohu říci, že mě těší…”pronesl onen muž a nyní jsme uslyšeli další zvuk.
“…DNES V PODVEČERNÍCH HODINÁCH BEZPEČNOSTNÍ SÍLY VLÁDY DEFINITIVNĚ ROZPRÁŠILI DEMONSTRACE PROTIVLÁDNÍCH AKTIVISTŮ…”
Muž pak vstal a odešel k místu odkud šel zvuk.
“Omlouvám se, ale moderní technologie dorazili už i sem. Dostal jsem to, kdysi od jednoho přátelského badatele, dlouhou dobu tady žil, obstarával nám zásoby jídla a různých pomůcek, pak byl zavražděn zabijáky z vaší zločinecké korporace Hayden Industries, protože odmítl vyzradit naše tajemství, tajemství El Doráda…”řekl a vypnul malé rádio na baterky.
“Rádi bychom si s vámi promluvili Aliniane…”začal jsem.
“Mluvení nebude. Máte jen tři otázky… vyjma otázek o zapovězeném místě zodpovím všechny…”pronesl.
Pohlédl jsem na Adrianu a Axelroda, oba na mě kývli, důvěřovali mi.
“Ehm… je pravda, že… dnešní vědecké teorie o vzniku života jsou chybné…?”
“Ano… i ne… v něčem se zmýlili takovým způsobem, že by se dál od pravda dostati nemohli a v něčem se trefili do černého a jasně pochopili a rozpoznali minulost…”
“Nastane za pár týdnů konec světa dle máyského kalendáře?”byla má druhá otázka.
“Zase mohu odpovědět ano i ne. Pokud vše půjde tak jak jde, pak nastane konec světa… ovšem pokud dobří lidé pochopí co se děje… pak se máyské proroctví nenaplní a lidstvo v dnešní formě bude ušetřeno… budoucnost totiž není nezměnitelná…”odpověděl.
Chystal jsem se na třetí otázku o tom jestli nám vůbec nějak pomůže, když tu vystartoval Axelrod.
“Co je ta koule zač?”tázal se třetí otázku. Alinian rozevřel oči.
“Vy… ji máte?”zeptal se Alinian.
“Ne, byla před nedávnem zničena…”odpověděl Axelrod.
“Lžete…”
“Nelžu… řekněte co je ta koule zač!”
“Je to minulost, přítomnost i budoucnost… více vám neřeknu, ač mi zde do očí lžete… odejděte, pokud chcete naše ženy vám ještě připraví nějaké jídlo na cestu, toť vše…”řekl s opovržením Alinian.
Raději jsme odešli dobrovolně, abychom nemuseli odejít s násilně.
“Můžete se kdykoliv vrátit a studovat to tady, ale již vám nebudu odpovídati na žádné otázky a ostatní nemají téměř žádné znalosti toho co já…”řekl Alinian a my už jsme byli ve dveřích.

Výzkumné zařízení Alfa-2, ubikace, 2:35.
Kolem půl třetí jsme dorazili do laboratoří a sepsali záznam o setkání včetně všech informací a detailů. Pak jsme šli spát… vlastně jsme padli vyčerpáním.

Kapitola VI.: Nemoc bohů…
7:55, 16.října, výzkumné středisko Alfa-2, Peru.
Probral jsem se kolem 8.hodiny a většina vědců už se seznamovala se svými brífinky a dokumentacemi.
Já jsem se oblékl a vydal se do jídelny na snídani. Měli jsme k snídani bagetu a kafe. V tomhle na nás trochu šetřili, na výzkum dali miliardy Amer, ale na jídlo dali skoro kulové…
Seděl jsem s Adrianou, Axelrodem, Kantem, Reisigovou a Kowalským u jednoho stolu a pročítal si hlášení vojáků o situaci v okolí.
“Dneska provedeme celkovou expedici do té vesnice, kde jste v noci byli. Chceme zjistit o nich co nejvíce informací a pokud to bude možné, tak se v okolí podíváme a pokusíme se určit lokaci chrámu Quetzacoatla…”řekl Kowalský a já se na něj s podivem podíval.
“Ale Queztacoatl je nejvyšší aztécký, ne incký ani máyský bůh…”řekl jsem.
“Ano, to je právě zajímavé. Satelitní průzkum ohlásil nalezení chrámu velice podobného aztécké kultuře. Mohla by tam být nějaká z odpovědí po níž pátráme…”řekl Kowalský.
“Budiž…”odvětil jsem.

10:00, domorodá vesnice Qurian.
V “expedici” do vesnice jsem jel já, Adriana, Axelrod, Kowalský, Kant, Reisigová a Rodriguez, v doprovodu komanda gardistů.
Vesnice neustále žila a jen velice pomalu se rozvíjela… to bylo na ní charakteristické…
Kmenový náčelník nás “uvítal” a doprovodil na kulaté náměstí ve vesnici. Tam jsme začali náš průzkum či vyzvídání. Já, Adriana a Kant jsme zjišťovali něco nového od místních, Rodriguez a Kowalský se s dvěma gardisty vydali do nejbližšího okolí najít nějaké stopy po chrámu, Reisigová a Axelrod si dohodli jednání s kmenovým náčelníkem, pokoušejíce ho přesvědčit o našich křišťálově čistých úmyslech…
Ve 12:53 už byla vesnice pro nás, lidi z mírného pásu, peklem na Zemi. Vedro, vedro a zase vedro! Vesničané byli zvyklí, ale my jsme nebyli moc zvyklí na 35 stupňů Celsia ve stínu a dobrých 40 mimo stín.
S Adrianou jsme šli po náměstí a přemýšleli koho vyzpovídáme dál, když tu… začal jsem mít mžitky před očima a začala se mi motat hlava.
“Sakra!”vykřikl jsem.
“Co je?”zeptala se Adriana vyděšeně.
“Moje epilepsie…”řekl jsem, zapotácel se a spadl na zem v bezvědomí a silných křečích…

…

Být v bezvědomí při epileptickém záchvatu je jako být v bezesném spánku… který ovšem musí skončit… probral jsem se.
Všiml jsem si, že ležím na jednom vesnickém lůžku, kolem něj stál Axelrod, Adriana, Kant, kmenový náčelník a Alinian, který na mě pohlížel s rozzářenýma očima.
“Zase záchvat…”řekl jsem potichu.
“Adame, jsi v pořádku?”zeptala se Adriana a položila mi studený obklad na hlavu. Axelrod mi podal skleničku se studnou vodou a já se napil, abych se uklidnil.
Podíval jsem se na Aliniana.
“…ty máš nemoc bohů!”řekl s úžasem.
Pohlédl jsem lépe kolem sebe a uviděl, že skrze okna v té chatrči mě pozoruje snad celá vesnice.
“Ale ten název, je starořeckého původu…”řekl jsem.
“Ano, to řečtí mořeplavci řekli našim prapředkům před tisíci lety a dodnes je tato nemoc pro nás znakem božského původu!”pronesl hrdě Alinian.
“Ah…”
“Jakmile budeš mít dosti sil, stav se za mnou a pohovoříme o čemkoliv si budeš přát… ale pouze ty sám!”dodal a odešel pryč doprovázen náčelníkem.
“Kde jsou ostatní?”zeptal jsem se.
“Zbytek týmu se vrátil do základny, učinili objev a taky chtěli nahlásit tvůj záchvat. Za hodinku by to měli být, Kowalský ti přiveze tvoje léky. Neboj, všechno bude v pořádku…”řekla s konejšivým úsměvem Adriana a lehkým pohybem ruky mě donutila, abych si zase pořádně lehl a odpočinul.
“Co je to za objev?”zeptal jsem se jí ještě než všichni odešli pryč, aby mi dali pokoj.
“Našli stopy, kde může být aztécký chrám. Vlastně oni ten chrám našli, ale nechtěli se tam sami vydávat…”odpověděla a s úsměvem odešla.
Zjistil jsem také, že od mého epileptického záchvatu se začali vesničané k ostatním mým spolupracovníkům chovat téměř jako ke svatým. Slovo mých přátel a hlavně moje bylo prostým vesničanům téměř zákonem…
Podíval jsem se na hodinky, 13:55. Hodinu jsem byl v bezvědomí…

19:00, obydlí Aliniana.
Přišel jsem k věštci Alinianovi jakmile jsem nabral dostatek sil.
Alinian seděl v tureckém sedu a upřeně se na mě díval, když jsem vešel. Posadil jsem se taky do tureckého sedu naproti němu.
“Kdy to vše začalo? Kdy jste se poprvé střetli?”tázal jsem se.
“Vše začalo v roce 3200 před našim letopočtem. Čínští námořníci překonali se svými japonskými spolubojovníky tisíce a tisíce kilometrů oceánu a přistáli na západním pobřeží Mexika. Tehdy bylo Mexiko obýváno Diry. Nejstarším americkým kmenem z něhož později vzešli Aztékové, Toltékové, Máyové, Inkové a Xaninové. Dirská civilizace se rozhodla postavit Xorian, úplně nové město. Xorian bylo městem lidstva…”
“Městem lidstva?”
“Ano. Námořníci, obchodníci, cestovatelé, kolonisté, budovatelé a dobrodruhové 21 různých národů a civilizací se setkávali v Xorianu… mimo čínské a japonské výpravy byli první ještě Sumeřané a sjednocené africké kmeny. V roce 2000 před našim letopočtem už v Xorianu, městě světové civilizace, žilo 1 200 000 lidí z 49 různých národů a civilizací. V roce 1 034 před našim letopočtem ovšem přicestovali Hoxové… národ z dnešní Austrálie. Velice vyspělý národ, jehož jedinou tradicí a kulturou byla válka a krvelačnost. Jediným úderem zničili Xorian. Ukradli 400 tun zlata a stříbra, které se v Xorianu nacházelo, zabili přes 760 000 lidí a přes 1 250 000 odvlekli do otroctví. Ovšem bohové na ně seslali odplatu. Xorian byl totiž sídlem spojení mezi národy i mezi sférami existence, mezi lidmi a bohy. Za jediný rok Hoxové vymřeli na neznámou nemoc a otrokům se podařilo uprchnout do svých domovů. Velkou chybou bylo, že lidstvo nepostavilo více takových měst. Jen jedno se trochu blížilo k městu typu Xorianu a tím bylo El Dorádo. Kolem roku 100 našeho letopočtu v něm žilo přes 150 000 lidí z různých národů a kultur, město ovšem postihla katastrofa. Zemětřesení a propad půdy způsobil, že město jež bylo na pevném železném podkladě se propadlo pod zem. Město, ale jako takové zůstalo nepoškozeno, je chráněno technologií jakou byste mohli nazvat… jako energetický štít…”
“Cože?!”vyjekl jsem.
“Ano. Je to technologie Předchůdců… první evoluce lidské rasy, technologie jejíž úrovně dosáhne dnešní lidstvo, až nejdříve za padesát možná sto let…”řekl Alinian.
“A tento… štít… stále funguje?”
“Podle mých vizí ano. A bude chránit město před milióny tun hornin ještě více než 7 000 let… leč neřeknu vám, kde je… ale prozradím vám tajemství… nevím kde je…”
“Vy to nevíte?!”zeptal jsem se udiveně.
“Bohužel ne… mám pouze vize toho jak město vypadá a vězte, že jen část, ne celé město, jest ze zlata… skutečný poklad je Archív dávnověku…”
“Cože?”tázal jsem se.
“V Archívu dávnověku jsou sepsány dokumenty a spisy, které kněží z Xorianu zachránili před barbarským útokem Hoxů. V tomto Archívu jsou zaznamenány historické údaje z let 400 miliónů, až 300 miliónů před našim letopočtem a z let 5000 před našim letopočtem, až do roku 99 našeho letopočtu… je tam celá stará historie lidské rasy, i historie první evoluce lidské rasy, prvních lidí… každopádně přeji vám osobně štěstí ve vašem hledání, poradím vám jen, že v onom aztéckém chrámu je pár indicií, které vás dovedou k cíli. Vám přeji štěstí, ale ne ostatním, neb jste se zaprodali silám temnot, smrti a strachu…”
“Hayden Industries?!”
“Ano. Vězte, že jejich úmysly nejsou čisté a dobré, jsou ztělesněním zla… to si pamatujte a nezapomeňte na to!”řekl a zakončil tak náš rozhovor Alinian.
“Moc vám děkuji…”
“A také si pamatujte, vědomosti jsou skutečným pokladem, ne zlato, ani stříbro ba ani diamanty, ale knihy, spisy a znalosti jsou skutečným bohatstvím lidské rasy…”dodal a já se s ním naposledy rozloučil. Pak jsem se vrátil ke zbytku týmu.
Přemýšlel jsem neustále o jeho slovech.
“Kam nyní půjdeme?”zeptal jsem se.
“Kowalský poslal přesné koordináty aztéckého chrámu, půjdeme tam zítra ráno na průzkum…”odpověděl Axelrod.
“Dobře. Už jsme nějak zorganizovali práce?’”tázal jsem se pak.
“Ano, pečlivě jsme vyčlenili personál pro různé administrativní a technické práce, vše vypadá dobře. My se můžeme nyní soustředit pouze na výzkum a připravujeme na zítřek vše potřebné…”odpověděl nyní Kent.
“Jo, mimochodem, Mitchell odpoledne dorazil a vypadal dost ustaraně a nervózně, nevíme proč…”dodal Rodriguez.

Centrála Hayden Industries, tou dobou, Washington D.C., kancelář prezidenta Haydena.
Do kanceláře prezidenta Haydena vstoupil ředitel archeologického výzkumu Hayden Industries, doktor Eugen Korik.
“Pane prezidente…”ohlásil se Korik.
Hayden seděl na svém vypolstrovaném křesle a pročítal několik zpráv.
Korik se automaticky posadil.
“Podařilo se vám dokončit analýzy a vypracovat expertízu?”tázal se chladně Hayden.
“Ano, pane. Provedli jsme všechny nutné výpočty, simulace jsme zopakovali 5x, ale…”řekl Korik a Hayden odtrhl oči od psaní a vrhl proti Korikovi smrtící a děsivý výraz.
“…ale co?!”
“…ale všechny dopadli špatně. Nejsme schopni přijít na správnou frekvenci…”
“Hned jak to bude možné tak to aktivujeme, na frekvence se nyní vykašlete, podle toho co víme se to dá určitým leč ještě nezmapovaným způsobem regulovat…”
“Ale pane prezidente… jestli to špatně nastavíme tak to bude konec všeho…”
“A jestli dokážeme frekvenci dobře regulovat získáme nejsilnější a nejmocnější zbraň jaká kdy existovala!”zařval nepříčetně chamtivý a nenávistný Hayden. Jediné co ho v životě hnalo dál byla touha po moci a penězích, to on zabil své spolupracovníky a spoluzakladatele původní firmy, on chce za každou cenu získat kontrolu nad El Dorádem a tím získat přístup k přístroji mocnějšímu a hrozivějšímu než všechny zbraně světa dohromady.
“Vypadněte odsud!”křikl pak a Korik raději vzal nohy na ramena. Hayden vstal a odešel k oknu sledujíce metropoli. Zapálil si doutník a přemýšlel co bude dále.
“Nedovolím ti to…”ozval se čísi hlas a Hayden se jen znuděně otočil. Tam stál vysoký, mladý muž jihoamerického vzezření v béžové kápy a tunice.
“Táhni už konečně k čertu ty parchante!”zakřičel Hayden a mrštil po muži panák whisky. Ten se od muže odrazil, spadl na zem a rozpadl se.
“Hovno mi nedovolíš! Pokud vše půjde dobře již brzy budou tví přátelé věšení na svých vlastních střevech…”zaječel zoufale Hayden, odešel ke svému baru a nalil si další whisky.
“Ničíš sám sebe… tvým největším nepřítelem nejsou tví konkurenti, ani tví lidí ba ani vlastní rodina jež si zavrhl, tvým největším nepřítelem si ty sám. Tvá nenávist, strach a pýcha ničí tebe i všechny kolem tebe, pamatuj si to…”pronesl muž.
“Možná… a možná začnou z nebe padat krávy…”pronesl stupidní hlášku Hayden a zasmál se smíchem hodným šílence.
“Připravuješ si hrob… ale nejen sobě… kdyby šlo jen o tebe vykašlu se na to… ale tam venku jsou stále tisíce dobrých a inteligentních lidí, lidí kteří se mohou stát nadějí do budoucna, lidí jež jsou sice v menšině, ale jež dalekosáhle převyšují většinu ve všech ohledech. Nechci, aby tisíce těchto lidí zemřeli kvůli tvé touze po moci a penězích…”
“Od kdy se staráš o to co se s námi stane… hik…”tázal se sarkasticky Hayden a opíral se o pult baru.
“Od té doby co jste zdegenerovali. Od té doby co jste se upnuli na náboženský fanatismus, od té doby co pro vás peníze začali hrát absolutní roli ve všem, všude a pořád!”
“Vždyť jsme jen vaši poskoci… co poskoci, jsme vaše experimentální opičky, hu hu hu hu!”Hayden začal napodobovat opici.
“Nejste žádné experimentální opičky, jste naše budoucnost, je naše jediná naděje a náš jediný příslib do budoucna a ty nyní držíš osud lidstva ve svých rukou…”řekl již naštvaně onen muž.
Hayden si ho přestal všímat a ten muž zmizel.

Kapitola VII.: Sen…
Výzkumné středisko Alfa-2, Peru, 17.říjen 2012, 10:00.
Vstali jsme kolem deváté hodiny ranní, připravili se a hned vyrazili na turu… no tura se nedá říct, jeli jsme kulometným vozem.
Vše vypadalo jistě a dobře, leč jsem v duchu cítil strach a neklid. Přemýšlel jsem o Alinianovi a jeho proroctvích… o jeho vizích…
Po půl hodině kodrcavé cesty jsme se dostali k rozpadlé kamenné cestě, kterou Kowalský identifikoval jako přístupovou cestu k pláni obklopené lesy, kde se nachází pozůstatky chrámu.
Tam jsme již museli vystoupit z aut, popadli jsme naše nářadí a technické pomůcky a vydali se po vlastních dál. Uviděli jsme to. Chrám byl velký asi jako jednopatrová budova, byl obehnán rozbořenými zdmi, celý byl z kamenných kvádrů a doplněn sochami zvířat ztělesňujících aztécké bohy.
Po pár minutkách chůze jsme došli k chrámu a vše připravili na průzkum.
“Jdeme na to, vojáci ať tady zůstanou a Kente, jdi k rádiu…”řekl jsem.
“Ok, trochu moc poroučíš, máš sice nemoc bohů, ale nezapomínej, že nejsi bůh…”řekl se smíchem Kent.

Opatrně jsme vešli dovnitř chrámu a zapnuli baterky. Ještě jsme si pomáhali loučemi a světlicemi a celkem dobře jsme viděli na cestu. Okamžitě jsme se dali do prozkoumávání zdí a nápisů na zdech.
Chrám byl tvořen třemi chodbami a vedl do několika menších místností, v nich bylo jen pár obřadních předmětů, různé zlaté a stříbrné šperky a pradávné texty na kamenných deskách.
“Struktura chrámu je stabilní, zdá se, že to je vše z chrámu. Moc toho tady není…”řekl zklamaně Kowalský.
“To bych neřekl…”namítl Rodriguez a zamyšleně se díval na jednu ze zdí v komnatě, kterou obývali dříve aztéčtí kněží.
“Co je?”zeptal jsem se.
“Podle toho co se zde píše, jsme pravděpodobně našli El Dorádo…”
“Tohle je El Dorádo?”zeptali jsme se s podivem.
“Ne, ale našel jsem lidi, kteří znají přesnou polohu El Doráda, píše se zde, že tajemství zlatého města bude chráněno na věky věků potomky… potomky kněžích, kteří nyní žijí hluboko v lesích…ploskolebci…”
“Kdo?”tázala se Adriana.
“Ploskolebci, kmeny dodnes žijící v nejhlubších džunglích, některé jsou kanibalské. Ploskolebci se jim říká, protože jako malý si připevňují dlahy podél hlavy, tak aby jim lebka rostla do výšky… laik by řekl, že je to skutečně bizarní a děsivé… a v podstatě to tak je, jde o starodávný náboženský rituál, pravděpodobně založený těmito aztéckými duchovními…”odpověděl jsem a také si prohlížel zeď.
“Pojďte sem…”vykřikl Axelrod z jedné z místností. Přiběhli jsme k němu a já si všiml, že v místnosti se nachází podstavec shodný podle popisu s podstavcem koule z Ukrajiny. Ale tento byl jen z kamene.
“Něco je na něm vyryto…”řekl jsem a Rodriguez to přišel rozluštit.
Když došel na krok k podstavci ozvalo se zavrzání… Rodriguez šlápl na past.
“Pryč!”zaječel vyděšeně, když se začal chrám otřásat v základech a padat omítka i kamení ze zdí. Rozeběhli jsme se seč nám síly stačili zpět k východu.
“Neee…”uslyšel jsem vyděšený výkřik a spatřil, že Adriana zakopla a spadl na zem.
Rozeběhl jsem se zpět,, abych ji zachránil.
“Rychle…”řekl jsem zoufale a pomohl ji vstát. Měla naražený kotník, jak zakopla.
“…takhle to nepůjde…”řekl jsem po vteřince, popadl ji pod nohami a běžel s ní v náručí pryč.
Těsně před východem jsem ji odhodil, protože už jsem ji nedokázal nést, spadla naštěstí do trávy, ale já upadl a na levém chodidle mi přistál asi desetikilový kus kamene padajícího z výšky několika metrů. Přátelé a Adriana mě rychle odtáhli pryč než se to celé zřítilo… musel jsem mít rozdrcený kotník, protože jsem bolestí upadl do bezvědomí.

Probral jsem se večer na ubikacích a cítil jsem se celý rozlámaný. Opatrně jsem se pokusil vstát. Adriana seděla utrápeně vedle mé postele a najednou zbystřila, když si všimla, že jsem se probral.
“Proboha, díky bohu…”vyjekla a objala mě.
“Moc ti děkuji Adame, moc… strašně moc… nebýt tebe byla bych mrtvá…”řekla udýchaně. Já jsem si najednou uvědomil, že necítím levé chodidlo. Sundal jsem ze sebe přikrývku a uviděl to-neměl jsem chodidlo.
“To snad ne…”povzdechl jsem si.
“Pád, tlak, celý ten náraz byl tak strašlivý, že ani náš specialistický chirurg nedokázal zachránit tvoje chodidlo. Náraz ti rozdrtil prakticky všechny kosti a kostičky v chodidle… museli jsme ti ho odstranit, ale na rozkaz vedení Hayden Industries, které jsme informovali o tom co se stalo sem bude dovezena robotická náhrada, nové robotické chodidlo, které budeš plně ovládat svoji vůlí…”řekla Adriana utěšujíce mě.
“No budiž…”řekl jsem si a opatrně jsem vzal Adrianu za ruku.
“Jsi tak překrásná… jsem šťasten, že si tu s námi…”dodal jsem k ní a usmál se.
Adriana se uculila a začervenala.
“Děkuji…”řekla, ale než stihla říct cokoliv dalšího políbil jsem ji.
“…ne, já děkuji…”namítl jsem.
“Oh… dobře počkej přinesu ti jídlo… hned jsem zpět…”řekla a odešla.

Já znova usnul… zdál se mi zase velice podivný sen, začal jsem si uvědomovat, že zřejmě jde o nějaký vzkaz.
Stál jsem v obrovském chrámu aztéckého typu, uprostřed byl podstavec s koulí, která ovšem nezářila… kolem ní stálo několik lidí zahalených od hlavy, až k patě různými hadry.
“Toto je rekonstrukce…”pronesl čísi hlas za mnou a já spatřil něco šokujícího, muže… asi tři metry vysokého, teprve nyní jsem si uvědomil, že i ti lidé jsou velice vysocí…
“Rekonstrukce čeho?”zeptal jsem se. Onen muž vypadal již postaršího a prošedivělého vzhledu, byl pravděpodobně západoevropského původu.
“Rekonstrukce Arai… naší nejvyšší technologie. Technologie schopné předat svému uživateli všechny vědomosti vesmíru, pozvednout jeho fyzickou i psychickou úroveň a vytvořit z něho dokonalou bytost, z něho i příslušníků jeho rasy… a zároveň technologie schopná během pár dnů vyhubit vše živé na celé planetě… ultimátní technologie… technologie života i smrti! Takto Arai vypadalo…”odpověděl onen muž.
“Kde jsme?”zeptal jsem se.
“Toto místo se nacházelo před kolapsem štítů hluboko pod zemí, v místě, které znáte jako Berlín… je to jedno z našich měst… nyní se zde píše rok přibližně 29 562 312 před vašim letopočtem. Před milióny let proběhla na světě obrovská katastrofa. Naše nejbohatší a nejrozvinutější města jako Atlantida, Uro, Sangreál a Kos byli po pádu meteoritu zničeny obrovskými vlnami a sopečnou činností. Milióny a milióny našich obyvatel zemřeli. Většina organismů zahynula a do ovzduší se uvolnili desítky miliard tun prachu jež zastínil slunce… v něčem takovém se nedalo přežít, pouze část přizpůsobivých zvířat a savců byla schopna přežít toto peklo, ale my, obyvatele nejmocnější civilizace jaká, kdy obývala tuto galaxii jsme byli bezradní. Tato super-katastrofa nás zastihla nepřipravené a vyděšené. Nejvyšší rada narychlo postavila sérii 10 podzemní měst kam mohli ukrýt 40 000 obyvatel do každého. Nyní se nacházíme v jednom z nich. Všechna jsou naprosto identická a to, které hledáte… El Dorádo je také identické a je posledním svého druhu. U všech ostatních již zkolabovali energetické štíty… kouli jež jste získali jsme neukryli v žádném chrámu. Nemohli jsme ji nechat existovat pro další civilizace, které se vyvinou, nemohli jsme ji zničit a nemohli jsme ji vzít do žádného z měst. Ukryli jsme ji proto do podzemní jeskyně, která byla chráněna také energetickým štítem, takže se pohybovala souběžně s pohyby kontinentů a zemské kůry…”
“Počkat… toto není sen, že ne?”
“Ne… toto je náš vzkaz, odkaz… jsme… to co vy nazýváte uměla inteligence. Naše poselství včetně všech důležitých informací a detailů… pro civilizaci jež objeví naše tajemství a naši minulost… vy jste se nyní dostali, až sem po více než několika stovkách let… pro vás to je dlouhá éra, ale pro nás jsou stovky, ba i tisíce let krátkými obdobími. Poslední příslušníci první evoluce lidské rasy zemřeli v roce 1025 před vašim letopočtem, poté co již byla reprodukce technicky nemožná a byl nedostačující genofond což by vyvolalo těžké genetické deformace. Ironií je, že tehdejší lidská civilizace byla co se týče vyspělosti a kultury na tom mnohem lépe než vaše dnešní civilizace… civilizace prolezlá korupcí, zločinem a podvodem…”
“Jak to můžete vědět?”
“Pročetl jsem vaše myšlenky, vím totiž, že vy a oni vědci jež hledáte El Dorádo, jste dobří lidé. Proto vás musíme varovat… těsně předtím než zemřeli, se příslušníci první evoluce lidské rasy, Předchůdci taky známí jako Alteráné, povznesli skrze svojí filozofickou a sociální úroveň na vyšší stupeň existence v podobě čisté životní síly, dokonalé energie existující v harmonii a koexistenci… doufali, že vše půjde dobře, ale nemohli zabránit tomu co se dál stalo a mohli jen přihlížet jak barbarští zabijáci, Hoxové vyvražďují střediska světové integrace a zabíjí poslední naději na rozvoj vzdělání, inteligence, kultury a sociálního cítění lidstva… chtěli, ale nemohli zasáhnout. Průběžně ještě od té doby nám posílali ze své úrovně do vnitřní sítě updaty informací a aktualizace dokumentů a historických dat. My jsme jediná možnost jak vám pomoci…”
“Pomoci před čím?!”
“Jak jsem již říkal, Arai je ultimátní technologie, která může na jednu stranu obdařit celou civilizaci vysoce vyspělým myšlením, dokonalým zdravím a rozvinutým mozkem, v podstatě upgradovat lidská těla, ale na druhou stranu může postupně zničit vše živé, lidstvo i celý ekosystém jako zbraň poslední soudu…”
“Ukrajina?”
“Ano, to co se dělo na Krymu byl defektní problém, chyba v programu Arai, která nikdy neměla nastat. 1.dubna 1210 prováděl náš systém kompletní kontrolu všech našich přežívajících technologií a bohužel došlo k chybě při aktivaci a deaktivaci Arai. Ztratili jsme nad ní kontrolu a postupem času začala zvyšovat svoji aktivitu, co se týče zbraňového systému. Na začátku dvacátého století dosáhla aktivita 4.řádu z 25...”
“Počkat, chcete mi říci, že to všechno co se dělo v okolí těch vesnic nad jeskynní v níž byla Arai, se dělo za vlivu, kdy Arai nebyl ani na pětině výkonu?”zeptal jsem se a muž přikývl.
“Ani si nedokážete představit jakou hrůzu způsobil test 25.řádu jež jsme, kdysi provedli. Vyzkoušeli jsme ho na jednom odlehlém území s bohatým ekosystémem, faunou a flórou. Výsledek byl tak děsivý, že se začalo diskutovat o zničení výzkumu. Vše živé v okruhu 20 kilometrů od místa aktivace Arai okamžitě zemřelo a rozpadlo se, stromy uhynuly a půda se stala na tisícovky let otrávenou, vody a řeky se stali trvale toxickými a kdysi úrodné údolí se změnilo v radioaktivní peklo… výzkum, ale nebyl zakázán poté co se ukázalo jak obrovský užitek bude mít dokončení druhého systému…”odpověděl muž.
“Pověz mi, prosím, o tom jak skutečně vznikl život na této planetě…”požádal jsem toho “muže”, umělou inteligenci či co to bylo.
“Vaše věda má částečně pravdu v tom, že vznikl díky chemickým reakcím vodíku v atmosféře a vznikající biosféře… ale úplně se mýlí v několika věcech, zaprvé tato planeta je stará 6 miliard a nikoliv 4.6 miliard let. Stejně tak sluneční soustava je stará přibližně 6 miliard let. Život vznikl přibližně o 900 miliónů let po stvoření planety a velice rychle se do popředí dostali vysoce obratní a přizpůsobivý savci Akrové, bytosti podobné vašim lidoopům, jen mnohem vyšší, silnější a inteligentnější. Časem se výška a fyziologická i anatomická struktura těchto bytostí rozvíjela, až dosáhla fáze, kdy se z nich stala první evoluce lidské rasy, inteligentními bytostmi se stali kolem roku 520 miliónů před vašim letopočtem. O milión let později už de facto vládli světu, ale vládli mu spravedlivě, s rozvahou, bez emocionálních výkyvů a tak dále, postavili s pomocí svých technologií celé ostrovy a ostrovní kontinenty kam se přesunuli, aby nerušili ostatní živé bytosti a oni se mohli svobodně rozvíjet. Podle dnešních politických teorií by se dala jejich civilizace popsat jako ekologická, technokratická a vysoce demokratická s rozsáhlou přímou demokracií. Přesto vyvíjeli zbraně, je to snad nějaká skrytá podstata, ale lidé všech druhů touží po boji. To vedlo k onomu incidentu o němž jsem se zmínil. Skupina extremistů jež chtěla nastolit diktaturu a jmenovat se vládci vší planety získala kontrolu nad částí vojenských sil a rozsáhlými skladišti zbraní a munice… loajalistům a lidové domobraně se s vypětím všech sil podařilo puč odvrátit a obnovit demokratický režim. Po tomto puči bylo ve všelidovém referendu rozhodnuto 79% pro, 20% proti a 1% neplatně, zničení vojenského výzkumu a 99% zbraní a munice. 1% zůstalo v rukou Demokratické gardy, elitního vládě loajálního vojska… osobní bezpečnostní sbory a Republikánské gardy, oddílů střežících republikánské zřízení, republiku jako takovou. Alteráné se dokonce spřátelili s dinosaury a dalšími bytostmi této planety, dokázali pozvednout jejich inteligenční úroveň a tak dále. Většina věcí, které vaše věda údajně objevila je mylná, minimálně 75% vašich historických výzkumů je mylných… proto, aby budoucí generace nezapomínali na minulost vláda alteránská vláda vybrala 100 000 úředníků a organizačních pracovníků, kteří vytvořili velice rozsáhlý a dokonale detailní historický a vědecký archív. V roce 65 125 611 před vašim letopočtem žila na této planetě 1 miliarda Alteránů obývajících 400 rozsáhlých měst. Pak došlo ke katastrofě, první evoluce většiny živočišných a rostlinných druhů zanikla, přežilo jen 400 000 Alteránů převážně ženy, děti, příslušníci nejvyšší inteligence, důležití organizátoři-úředníci a vědci-technici, společně s vojáky gardy a pomocným personálem. Během miliónů let přežívání se 8 z 10 městských štítů zhroutilo, 9.padl v roce 31 000 před vašim letopočtem a 10.v El Dorádu se podařilo zachovat a většina Alteránů začala žít na povrchu v koexistenci s druhou evolucí lidské rasy. Pád meteoru totiž nejlépe přežili nejpřizpůsobivější bytosti a zvířata, většinou ironií osudu ty nejprimitivnější a z jedněch těchto primitivních savců jste se nakonec vy zrodili. Kolem roku 600 vašeho letopočtu bylo El Dorádo opuštěno lidmi druhé evoluce jež dostali kontrolu nad El Dorádem jako dědictví po Alteránech, byli zde ponechány technologie, vědecko-historických archív a rozsáhlé informační zdroje pro budoucí generace jakmile bude lidstvo na vyšší technologické úrovni. Jihoamerické národy pomáhali udržet tajemství o El Dorádu před primitivními Evropany jež šli jen za penězi a mocí skrze vraždy a teror… pouze díky tomu se El Dorádo dochovalo, ale v tuto chvíli je již 90% energie štítů vyplýtváno. Vydrželi tak dlouho jenom, protože se podařilo instalovat speciální solární energetické systémy, ale ty nejsou schopny zajistit něco takového na věky věků a oddálili konec o 16 000 let… zbývá energie na 30 let… chyba…”
“Co je?”zeptal jsem se znepokojeně.
“Došlo k porušení části vašeho spánkového systému našim vstupem, nebojte opravíme to, ale až se probudíte budete si pamatovat asi jen polovinu z toho co jsem vám řekl…”odpověděl onen muž a z ničeho nic se rozplynul…

Probudil jsem se, podle hodinek jsem zjistil, že jsem spal jen dvě minuty.
A na sen jež jsem měl jsem si pamatoval jen matně. Pamatoval jsem si na poslední informace, na to většinu informací o El Dorádu, energetických štítech a archivech a značnou část informací o vzniku života a historii, ale nepamatoval jsem si ostatní věci… hlavně ne to co se mluvilo o oné kouli, na jejíž jméno jsem si ani nedokázal vzpomenout a to mě nejvíce děsilo vzhledem k tomu, že jsem částečně tušil, že je to extrémně nebezpečná věc.
Po chvilce ke mně přišla Adriana a přinesla mi oběd.
“Děkuji… jak to vypadá s dalšími postupy?”zeptal jsem se.
“Další postupy? No, nyní celý tým pátrá po ploskolebcích a jejich vesnicích a kmenech, ale vypadá to na dost dlouhou práci. Souběžně s tím se snažíme ještě o jiné cesty jak najít El Dorádo… Mitchell vypadá od té doby co přicestoval nervózně a trochu roztěkaně a ty… ty podle lékařských prognóz tady budeš ještě víc než měsíc ležet, neboj budu se starat, aby si moc nezahálel s prací, budu ti nosit dokumenty, spisy, pomáhat ti s výzkumem v leže a tak dále, to zvládneme…”řekla s úsměvem.
“Zvládneme?”zeptal jsem se, usmál se a políbil ji.

Kapitola VIII.: Ploskolebci.
Výzkumné středisko Alfa-2, 20.prosinec 2012.
10:00.
Již měsíc jsem byl na nohou, respektive na noze a na robotické noze a pokračoval jsem v usilovné práci. Podařilo se nám konečně získat nové popisy a informace o místě, kde se nachází El Dorádo a také, kde jsou ploskolebci s nimiž jsme se měli nyní setkat a kteří nám podle našeho spolupracovníka z řad domorodců jež se s nimi setkal jako náš zástupce, jsou ochotni poskytnou informace o El Dorádu pod podmínkou, že je pak necháme na pokoji. Nyní za nimi jedeme a setkáme se s nimi. S Adrianou jsem za ten více než měsíc prožil nejkrásnější chvíle, zamilovali jsme se do sebe a začali spolu vlastně žít. Byla celou dobu u mě, pomáhala mi, opatrovala mě a já jí byl za to věrný a miloval jsem ji celým srdcem tak jako ona mě.
Nyní jsem jako ještě nikdy věřil, že uspějeme a že všechno bude v pohodě. Že najdeme El Dorádo a poskytneme lidstvu archívy úplného vědění.
O snu jež jsem měl jsem řekl pouze nejdůvěryhodnějším lidem z našeho týmu, před vojáky, důstojníky, oficiálními zmocněnci-byrokraty, Mitchellem a potencionálně nedůvěryhodnými členy týmu, jsem mlčel. Ostatní souhlasili, že tady dost věcí “smrdí” a tak jsme radši byli ve střehu, ale nadále pokračovali pilně ve výzkumu.
“Za pár dní budou Vánoce a já jsem v Peru uprostřed zeleného pekla…”řekl Kowalský ztrápeně a nastoupili jsme do obrněného vozu, abychom se dostali k ploskolebcům.
Od onoho “snu” či spojení, nebo co to bylo jsem měl jen bezesné noci… ale přesto jsem byl stále vyčerpaný a unavený, taky jsem pracoval 16 hodin denně… výzkum šel pomalu, ale jistě… a nyní jsme se začali konečně hýbat vpřed.

11:55, konvoj.
“Za jak dlouho budeme u ploskolebců?”zeptal se unaveně Kent.
“Za tři hodiny…”odpověděl důstojník.
“Nediv se, jedeme rychlostí padesát kilometrů za hodinu…”namítl jsem Kentovi.
“Nemůžeme zrychlit?”zeptala se Adriana, která tam seděla v propoceném tričku. Docela mě to rajcovalo, ale držel jsem se.
Všichni jsme se potili, v transportéru mohlo být 30 stupňů Celsia… klimatizace nefungovala a jediné co se tak dalo dělat bylo spát.
Což se mi podařilo dost rychle… k mému překvapení tentokrát jsem měl sen… nebo to byl “sen”?
Ocitl jsem se ve velké místnosti s obrovskými stoly a židlemi, nějakými elektronickými nástroji podobnými počítačům, velkými obrazovkami a okny z nichž jsem viděl největší město na světě. Byl jsem pravděpodobně dost vysoko, neb jsem dohlédl, až na konec tohoto města.
“119 miliónů…”ozval se čísi hlas.
Otočil jsem se tím směrem a tam stál mladý muž, jihoamerického vzhledu v béžové tunice a kápi.
“Cože?”
“Takto vypadala Atlantida před 75 milióny let, žilo tu 119 miliónů lidí, hospodářskou, sociální a politickou úrovní překonávala všechny vaše města a vesnice dohromady. Atlantida společně s velkoměsty Uro, Sangreál a Kos, byla hlavními správními středisky Alteránské říše…”
V tu chvíli jsem si uvědomil, že se mi vrátili všechny vzpomínky na předchozí “sen”.
“Kdo jsi?”zeptal jsem se.
“Jsem Tanos. Strážce alteránské říše… jsme strážcem odkazu alteránské říše, moci a síly této říše… jsem strážcem odkazu prvního lidstva…”odpověděl a přišel ke mně. Pak kolem mě prošel a podíval se z okna.
“Toto město bylo jedním z nejvyspělejších v této galaxii. Setkávali se zde zástupci, obchodníci a politici 17 různých ras v této galaxii. Zde vzniklo přes 500 000 různých dokumentů, smluv a vesmírných aliancí. Zde se zformoval Pakt svobody, vojenská koalice, která s pomocí nejmodernějších technologií porazila temné síly Akkádského impéria, jež zotročovalo tuto galaxii a týralo miliardy bytostí… vše bylo v pořádku, až do té velké katastrofy před 65 milióny let, kdy bouře meteorů vyhubila většinu života, Atlantida se potopila, Sangreál, Uro i Kos se zhroutili a byli zničeny v plamenech, pouze pár stovek tisíc lidí přežilo v podzemních městech vystavených narychlo na rozkaz nejvyšší rady… než byli úkryty v podzemí dokončeny zahynula více než miliarda Alteránů…”řekl onen strážce.
“Ježíši…”
“…rasa existující stovky miliónů let byla zničena jediným pásem meteoritů. Podle toho co později přeživší alteránští vědci a technici zjistili byl pád meteoritů způsoben tím, že o mnoho let dříve, poslední zoufalé jednotky Akkádského impéria použili zbraň jež energetickým výbojem vychýlila dráhu meteoritů a zamířila je k této planetě… bylo to extrémní, fanatické a… a v podstatě zbytečné řešení či útok jestli chcete… než meteority dopadli, Akkáďané byli dávno zničeni a jejich civilizace už stovky let neexistovala…”
“Proč mi to vše říkáte?”
“Jen abyste si dokázal představit, že i ve vesmíru existují krvelačné a diktátorské rasy jako byli Akkáďané… a jako jsou dneska někteří lidé…”
“Co bude teď?”zeptal jsem se.
“Teď… co vám mohu říci, snad jen to, že jdete správně, leč se špatnými lidmi. Musíte se jich zbavit, dostat se do El Doráda a tam použít Arai tak, aby pomohla vašim lidem rychle dosáhnout mnohem vyšší úrovně po všech stránkách, po stránce kulturní, inteligenční, sociální i morální…”
“Rozumím. Nedovolím, aby se Hayden Industries dostalo ke všemu tomu zlatu, archívu a ani k aktivaci Arai… k čemu ji chtějí?”
“To nevím…”zalhal strážce. Tehdy jsem nedokázal pochopit, že by někdo mohl být tak šílený, aby se pokusil získat Arai a zahrávat si s ní jako se zbraní a odmítal jsem si byť jen podvědomě připustit takovou možnost.
Povzdechl jsem si.
“Nyní vám už jen popřeji hodně štěstí…”řekl a celý se to rozplynulo.
Když jsem se probral zjistil jsem, že všechny mé vzpomínky jsou obnoveny i vzpomínky na onen “sen” s umělou inteligencí.
Akorát jsme dorazili k teritoriu ploskolebců.
Vystoupili jsme z transportérů a ucítili strašlivý zápach hnijícího masa… uviděli jsme také hned zdroj toho. Oběti kanibalských rituálů ploskolebců. Rozřezané a částečně snědené mrtvoly nabodané na kůly či pověšené na stromech.
“Nebojte, k nám se budou chovat přívětivěji…”řekl důstojník, ale pro jistotu si nabil AK-74ku. Vydali jsme se do centra ploskolebců.

Ploskolebci byli skutečně bizarní a pro většinu cizích lidí hrůzu nahánějící bytosti. Až na náčelníky a ozbrojené stráže chodili nazí…
Náčelník a jeho nejbližší k nám přišli a začali mluvit s Rodriguezeme.
Mluvili cizím jazykem, kterému kromě Rodrigueze nikdo nerozuměl… mluvili asi pět minut a Rodriguez se pak otočil.
“Chtějí metrák zlata a stříbra… pak nám řeknou kde to je…”oznámil nám Rodriguez. Já kývl na velitele.
“Vrátíme se s náklaďákem za deset hodin, zatím se tu pokuste vydržet…”řekl důstojník, vzal si džíp a odjel pryč. S námi tam zůstalo “jen” deset elitních gardistů, kteří nás chránili… raději jsme odešli do transportérů. Ploskolebci nevypadali moc přívětivě…
22:55.
Když se setmělo a důstojník se měl vrátit, až další den ráno, tak jsem vstal a odešel z transportéru. Sebral jsem všechnu odvahu a pevným krokem jsem si to mířil přímo do vesnice. Ploskolebci, kteří nespali se na mě udiveně a někdy i vyděšeně dívali. Já, ale šel zpříma vpřed, přímo k velkému obydlí nejvyššího náčelníka. Proti mně vyběhli ozbrojené stráže a namířili na mě luky.
Uslyšel jsem hlas náčelníka… něco vykřikl a vojáci ustoupili. Já pak vstoupil do jeho sídla. Byl tam se svými milenkami a pozoroval mě překvapen mojí odvahou a sílou.
Vstal a přišel ke mně. Upřeně se mi zadíval do očí… a pak po pár vteřinách odešel k jedné bedně, odemknul ji klíčem a vytáhl egyptský papyrus. Ten mi pak předal.
Podíval jsem se na něj… byla to dokonalá a jednoduchá mapa s určením místa, kde leží El Dorádo, respektive vstup do něj. Byl v horách padesát kilometrů severovýchodně od vesnice.
“Jdi, vezmi sebou přátele, my zabijeme vojáky…”řekl z ničeho nic našim jazykem.
“Je to příliš daleko, najdou nás brzo…”
“Nenajdou, neznají cesty, neznají nic. Moji průvodci vás doprovodí, až ke vstupu. Dále už budete muset sami… a toto je věc jež vám umožní vstoupit do El Doráda…”řekl náčelník a podal mi nějaký krystal.
“Je to mocný nástroj Alteránů… a teď jdi!”řekl a já se vydal pro své přátele.

Obrněný transportér.
Rychle jsem doběhl k transportéru a vzbudil své přátele z týmu, kteří spali v transportéru. Byl tam i jeden z vojáků.
“Pssst…”řekl jsem přátelům a vykopnul vojáka z transportéru. Pak jsem uzamknul dveře transportéru.
“Co se sakra děje?”zeptala se Adriana.
“Tohle…”odpověděl jsem a uslyšeli jsme strašlivou vřavu a smrtelné výkřiky vojáků, když je ploskolebci přepadli.
Když boj ustal vylezli jsme ven. Tam na nás již čekal náčelník a jeho průvodci, zatímco ostatní vesničané odnášeli mrtvoly vojáků a připravovali je k upečení a snědení.
“Co se děje?”zeptal se Axelrod.
“Znám cestu do El Doráda…”řekl jsem a kývl na něj s vítězným výrazem na tváři.
Hned jsme se vydali tím směrem. Průvodci dobře znali cestu ke vchodu a tak nás vedli co nejbezpečnějším terénem, kde není jedovatá zvěř a další nástrahy.

Netušili jsme, že jsme sledováni. Na nedaleké vyvýšenině stála “zaparkovaná” americká transportní helikoptéry UH-60 a u ní komando Haydenovi elitní osobní stráže.
Byl tam i sám Hayden a díval se na nás dalekohledem. Vedle něj stál Mitchell.
“Všechno jde ještě lépe než jsme doufali…”řekl s úsměvem Hayden.
“Ale pane, výzkum jasně naznačil, že nejsme schopni…”
“TICHO!”vykřikl Hayden a vrazil Mitchellovi pěstí. Ten se zapotácel a spadl.
“Tato operace je, až moc důležitá než, abych byl doprovázen neloajálními a idiotskými ubožáky…”dodal Hayden, vytáhl pistoli s tlumičem a zastřelil Mitchella. Pak přišel k veliteli své stráže.
“Tělo zlikvidujte. Jakmile bude možnost začneme je pronásledovat… pozorujte další postup, který učiní a zaznamenávejte ho nadále do mapy, pak za nimi poletíme…”nařídil veliteli načež se odešel prospat do helikoptéry.
“Ano, pane!”

7:39, 21.prosince 2012.
S průměrnou rychlostí pět kilometrů za hodinu jsme se dostali, kolem rána ke vstupu do El Doráda. Nacházel se u úpatí horského masivu a byl zakryt stromy a kapradím.
Rodriguez se rozloučil s průvodci a poděkoval jim. Dohodli se, že pro nás mají dojít další den touto dobou… pokud zde nebudeme může být průvodcům jasné co se stalo.
My ostatní jsme vytáhli mačety a začali si prosekávat cestu do jeskynního vstupu… a skutečně se to podařilo.
Po pár minutách bylo kapradí a překážky pryč a my jsme vyrazili vstříc tajemství minulosti.

Kapitola IX.: Chrám.
Kolem 8.hodiny jsme prošli všemi chodbami a objevili se v obrovské vstupní hale. V ní byla spousta dveří, schodišť a dalších chodeb.
“Kowalský, máš Arai?”zeptal jsem se.
“Tu kouli? Jasně, táhnu se s tím celou cestu!”řekl naštvaně. Nesl ji v baťohu.
Když jsme dorazili na konec haly uviděli jsme dvoje dveře, jedny ze zlata a jedny z železa.
“Kudy?”zeptala se Adriana.
“Podle toho co víme, obě dveře vedou do podzemí, zlaté vedou do vnitřku El Doráda a železné do Archívu minulosti…”odpověděl Axelrod.
“…El Dorádo i Archív jsou dole propojeny, takže se můžeme rozdělit, mějte vysílačky zapnuté…”řekl jsem.
“Dobře, já, Kowalský a Kent půjdeme obhlédnout El Dorádo a najít podstavec… ty s Adrianou a Rodriguezem se vydejte do Archívu…”navrhl Axelrod.
“Dobře, jdeme…”řekl Rodriguez.

Prošli jsme železnými dveřmi a došli na konec krátké chodby.
“Co je to za plošinu?”zeptal se Rodriguez.
“Podle toho co jsem zjistil se El Dorádo a Archív nachází na stejné úrovni, tedy téměř dva kilometry v podzemí… jde zřejmě o výtah…”řekl jsem a vytáhl krystal, který mi dal náčelník. Předtím jsme na cestu dostali ještě jeden a ten jsme před chvílí dali druhé skupině.
Nastoupili jsme na plošinu a já uviděl ovládací pult. Opatrně jsem k němu přistoupil a přejel po něm krystalem. V tu chvíli se výtah rozjel velkou rychlostí do podzemí.
Za dvě minuty jsme byli dole, takže jel rychlostí asi šedesát kilometrů za hodinu… celkem slušné.
“Provádím počítačovou analýzu komplexu…”řekl Kowalský a začal si prohlížet jeden ruční počítač.
“…energetický systém komplexu… funguje… technický systém taky, podpora života také, stabilizační jádro také, lokalizoval jsem podle energetického záření místo, kde se nachází podstavec… užil jsem údajů získaných sovětskými vědci na Ukrajině, abych identifikoval frekvenci záření tamějšího podstavce a porovnal ji s touto frekvencí…”informoval nás Kowalský.
Pak jsem krystalem otevřel dveře do archívu a hned se mi vybavil jeden ze starých snů. Archív vypadal přesně jako v tom snu, kde jsem byl obklopen knihovnami, byl tam Hayden, jeho vojáci a Adriana, která je zabila.
Byla to přesně tatáž místnost.
Bylo tam knih, dokumentů, spisů, zápisů a dalších textů, že by to člověk nepřečetl za mnoho a mnoho životů…
“Jak je to velký?”zeptal jsem se.
“Archív má podle propočtů 5 kilometrů čtverečních. Provádím vizuální analýzu… analýza odhaduje, že se zde nachází přes 10 miliónů knih a tak dále…”odpověděl po chvilce Kowalský a my jsme se vydali vpřed.
Už jsme téměř dokonale ovládali alteránštinu a tak jsme se rozhodli rozdělit při průzkumu.
Já a Adriana jsme se vydali prozkoumat historické oddělení, Rodriguez s Kowalským najít informace o Arai technologii.
Podlaha byla z pevného a studeného kamení, perfektně rovnoměrně postavená, knihy, spisy, dokumenty a další texty byli dokonale seřazeny v obrovských regálech.

“Druhá skupino, hlaste se…”řekl jsem do vysílačky, když jsme s Adrianou mířili k historickému oddělení.
“Tady Axelrod, vše je v pořádku, podstavec jsme našli a prozkoumáváme ho… zatím jsme na nic moc nepřišli, jen že je absolutně identický s ukrajinským…”ohlásil Axelrod.
“Dobře, pokračujte…”dodal jsem a vypnul vysílačku.
Začali jsme pročítat historické záznamy.
Adriana vyhledávala novější a já se zaměřil na to co se stalo přesně před 65 milióny let a na to co Alteráné dělali poté…
“To je divné…”řekl jsem, když jsem studoval historická data, která ještě předcházela katastrofě.
“Copak?”zeptala se Adriana.
“Onen… strážce ve snu mi říkal, že Alteráné a další rasy se spojili do vojenské koalice proti Akkádskému impériu. V dataci období, kdy měli probíhat nejtužší boje s impériem nejsou o této říši ani zmínky…”odpověděl jsem.
“…počkat, je tu něco dalšího. Část záznamů je zničená, poslední záznam se datuje do 160.dne 1.půlroka roku 6092 46.věku. Záznam nějaké zprávy o postupující invazní armádě, ale není tu napsáno jaké. Uvádí také, že k Atlantidě míří nepřátelská válečná flotila chystající se k rozsáhlému devastujícímu úderu… podle záznamů rozhodla Nejvyšší rada o… tady je to nečitelné… pokud to dobře přepočítávám krátce poté nastal pád meteoritů…”
“Není tam žádný další záznam?”
“Ne, pak je tu záznam s datací 100.dne 2.půlroka roku 2012, 192.věku, v přepočtu šlo o rok 400 před našim letopočtem. Je to obrovská mezera… mimochodem ten záznam patří k tvé části… zdá se tedy, že někteří přežili a nadále zaznamenávali historii…”řekl jsem.
“Počkej, takže ti onen strážce, lhal?”
“Asi ano, nebo mi neřekl celou pravdu. Ale proč by to dělal?”tázal jsem se řečnickou otázkou a pohlédl na Adrianu, která najednou byla vyděšená k smrti.
“Možná, protože se neodvážil říct pravdu o jeho neschopnosti a neschopnosti ostatních…”uslyšel jsem Haydenův hlas a otočil se. Stál tam s dvěma gardisty, kteří na nás mířili samopaly. On sám, nyní ve vojenské zelené maskovací uniformě, mířil na mě pistolí.
“Jdeme! Nebo vás zastřelím… celý komplex je nyní obsazen mojí elitní stráží, vědci a technici jsou již na cestě a brzy zde budou. Bylo jednoduché vás sledovat. Takhle to bylo pro nás mnohem jednoduší a rychlejší než, kdybyste šli oficiální cestou jakou jste měli původně jít. Nyní konečně získám zpět to co mi po právu náleží…”řekl se zvráceným úsměvem a já s Adrianou jsme dali ruce nad hlavu a šli radši za ním.
Když jsem procházel kolem něj vší silou se napřáhl a udeřil mě do zátylku. Spadl jsem na zem do bezvědomí.

Kapitola X.: Arai.
Někde, někdy…
Byl jsem v bezvědomí, ale tentokrát se mi něco zdálo.
Stál jsem v chrámu El Doráda u podstavce a u mě stál Strážce.
“Vidíš to? Toto je místo skutečné moci a síly…”pronesl ke mně a vypadal zamyšleně.
“Co se stalo?”
“Cože?”
“Co se stalo před 65 milióny let? Snad mi nechceš říct, že rasa jejíž technologická úroveň stonásobně přesahovala dnešní lidskou, nebyla schopna zničit těch několik meteoritů, které mířili k Zemi… a proč v historických záznamech není nic o Akkádském impériu?”zeptal jsem se nepříčetně.
“Co se sakra stalo? Co byla ona nepřátelská válečná flotila a invazní armáda?”naléhal jsem.
Strážce přivřel oči a vypadal, že je sklíčen smutkem.
“Panebože… to vy… vy jste… vy jste aktivovali Arai!”řekl jsem s hrůzou.
“Ano… více než tisíc let předtím došlo k rozpadu naší říše. Rozdělili jsme se na dva státy, Alteránskou demokratickou republiku, která byla následovnicí původní republiky a Alteránský svobodný stát, zemi jež byla vedena separatisty. Separatisté, rebelové, povstalci a většina alteránského lidu žádali, aby byli provedeny demokratické reformy a obnovena demokracie, která byla po prohraném puči nahrazená diktaturou stanného práva. Nejvyšší rada tvořená zbabělci odmítala obnovit demokracii, bylo pro ně pohodlnější vést stanné právo… pak se pod nátlakem militaristických extrémistů z řad vládní a republikánské gardy rozhodli pro něco naprosto šíleného. Dali vědcům a inženýrům za úkol přetvořit ultimátní technologii Arai tak, aby… aby zabila jen ty Alterány, kteří nesouhlasili s vládou… když se to rozneslo po celé planetě tak vojska svobodného státu, rebelské skupiny, jejich dinosauří spojenci…”
“Dinosauří spojenci?!”
“Ano, dinosauři se přidali na stranu rebelů…”
“Pokračujte…”
“…spojená vojska a dokonce i část republikánské gardy se sjednotili do totálního úderu proti republice. Invazní armáda a nepřátelská válečná flotila se začali blížit k hlavnímu městu, Atlantidě. Rada měla už dávno zřízené podzemní úkryty jako tento, El Dorádo a další. Pak dala rozkaz vědcům, aktivujte předělaný Arai… výsledek byl nejhorší jaký mohl nastat…”
“Vy jste užili tuto super-destruktivní a smrtící technologii proti vlastním obyvatelům?!”zeptal jsem se zděšeně.
“Ano, výsledkem bylo, že vymřelo 90% živých bytostí a živočišných druhů, spolu s nimi se smrtící dávkou radiace a nemocí nakazilo 99% Alteránů…”
“Cože? 99% lidí nesouhlasilo s vládou?”
“Ne. S vládou nesouhlasilo jen 60% lidí, ale ve chvíli spuštění došlo k chybě v programu a ten se reaktivoval na původní nastavení… 99% lidí zemřelo, zemědělství prakticky přestalo existovat, většina vody se stala toxickou tak, že se do ní dostala radiace a pro Alterány jedovaté látky jako například sůl, kterou vy používáte dennodenně, zbylé 1% zemřelo v šílenství chaosu, anarchie a občanské války… vše co existovalo se zhroutilo. Rada spolu s důstojnictvem, nejbohatšími obchodníky, průmyslníky, techniky, vědci a některými vyvolenými rodinami uprchli do podzemních bunkrů a přežívali zde desítky miliónů let dokud se nezačal vytvářet v podstatě… nový život…”
“Zničili jste stovky miliónů let evoluce, vlastní rasu a stát, vše co jste měli jen kvůli své chamtivosti a zbabělosti…”řekl jsem zuřivě a užuž jsem měl chuť ho napadnout.
“Musíte se připravit. Jinak nastane nová zkáza!”řekl Strážce.
“O čem to mluvíš?”zeptal jsem se.
“Pierr Hayden chce aktivovat Arai jako zbraň a nastavit ji tak, aby ji mohl použít proti svým nepřátelům. Bohužel, příliš pozdě vědci zjistili, že Arai je tak univerzální a ultimátní technologií, že je nemožné změnit její protokoly, takovým způsobem, aby byla užita jako řízená a nikoliv jako volná zbraň… pro aktivaci Arai části s vědomostmi a vývojem člověk potřebuje obrovskou sílu, duševní moc a čisté úmysly… a potřebuje nenávist, pýchu, touhu po moci a alteránský gen, aby mohl aktivovat zbraňovou část. Musí mít všechny tyto čtyři faktory, aby aktivoval Arai jako zbraň, ten alteránský gen je pojistka pokud by Arai padl do rukou cizí rase…”
“Tak v tom případě se není čeho bát…”řekl jsem.
“Ale Hayden je moci chtivý, nenávistný a pyšný člověk, takže je čeho se bát…”namítl Strážce.
“Počkat, kam tím míříš?”zeptal jsem se.
“…ne… to nemůže být pravda…”dodal jsem, když jsem si s hrůzou začal uvědomovat co to znamená.
“Hayden je poslední žijící Alterán, respektive potomek Alteránů… proto taky není tak vysoký…”
Byl jsem v úplném šoku.
“…a pro deaktivaci je nutný také alteránský gen. Nevěřím, že pokud to Hayden spustí bude to chtít vypnout. I kdyby to nedokázal ovládat, je tak šílený, že raději nechá vymřít druhou evoluci lidské rasy než, aby prohrál…”
“Počkat, proč tehdy Rada nevypnula Arai, když to nevyšlo tak jak mělo…?”
“Protože bylo pozdě. Stačilo pár vteřin působení Arai a vše podlehlo zkáze…”odpověděl Strážce.
“Hodně štěstí…”dodal a zmizel. Já se pak probudil a uviděl, že mám svázané nohy i ruce, v puse roubík a u hlavy pistoli. Stál tam Hayden a mířil mi na hlavu pistolí.
“Konečně si se probral… neboj, nestál jsem tu celou dobu… tak moc jsem se o tebe nebál…”řekl se smíchem a vytáhl mi roubík z úst.
“Zešílel si?! Chceš aktivovat Arai?!”vykřikl jsem a teprve nyní si všiml, že jsem v nějaké zamřížované místnosti a kolem mě jsou mí přátelé, většinou už při vědomí a na rozdíl ode mě neměli roubík.
Na chodbě za mřížemi stál jeden technik a v ruce držel krabici s Arai.
“Přesně tak…”
“Všechny zabiješ… Strážce mi pověděl o všem…”řekl jsem.
“Cože?”
“Viděl jsem ho… ty jsi poslední Alterán! Poslední potomek Alteránů!”vypadlo ze mě k překvapení všech ostatních. Všichni se na Haydena jen nevěřícně dívali.
“Ano. Přesně tak. Já jsem poslední z rodu Alteránů… jediné vyspělé rasy této galaxie, která si ovšem nedokázala zajistit ani disciplínu a loajalitu vlastního lidu…”
“Protože první vůdci republiky věřili v demokracii a svobodu!”
“Byli to zbabělci a ubožáci, nedokázali pochopit nutnost vlády pevné ruky!”zařval nepříčetně Hayden a vrazil mi pěstí.
“A teď… teď už neruš! Mám ještě nějakou práci. Jakmile bude vše připravené pozvu vás na tu velkou show!”řekl se zvráceným potěšením Hayden a odešel pryč.
“Adame, co se děje?”zeptala se Adriana.
“To je konec… Alteráni vyhynuli, protože použili Arai proti svým nepřátelům… z řad vlastních lidí. To Alteráni způsobili největší vlnu vymírání před 65 milióny let, to oni zničili vlastní civilizaci i většinu života na planetě… musíme Haydena zastavit. Jen on dokáže aktivovat Arai, ale bláhově věří, že ho dokáže byť s pomocí svých vědců regulovaně a řízené ovládat. Strážce mi řekl, že zbraňoví systém Arai je neovladatelný a jakmile se jednou spustí může být pouze regulována síla a dosah jak bude vyzařovat smrtící nemoci, patogeny, toxické látky a radiaci do okolí…”odpověděl jsem.
“Co budeme dělat?”zeptal se Kowalský.
“Nemůžeme dělat nic…”řekl zoufale Kent.
“Kolik je hodin?”zeptal jsem se.
“Bude 12...”řekla Adriana.
“To snad ne… podle máyského kalendáře nadejde konec světa v přepočtu ve 12:18 21.prosince 2012...”řekl jsem.
Byli jsme zlomení.

Chrám, Sál moci.
U podstavce stál Hayden a prohlížel si ho, dobře ho studoval.
Přemýšlel o všem co se stalo, co se děje a co se bude dít.
“Vidíš to… nezastavil si mě…”řekl směrem ke Strážci, kterého viděl jen on sám.
“Studuješ svůj nástroj zkázy?”tázal se nepřátelsky Strážce.
“Proč bych to dělal, vždyť jsem architektem této technologie…”odpověděl pyšně a podle.
“…cože? O čem to mluvíš?”zeptal se překvapeně Strážce.
“Myslíš si, že víš co se tady děje? V tom případě se velice, ale velice mýlíš. Za pár dnů mi bude více než 72 miliónů let…”
Strážce vyvalil na Haydena vyděšeně oči.
“Ano. Za pár dní mi bude přesně 72 miliónů let… víš, vše se stalo milióny let před vytvořením Arai. Byl jsem původně biolog, genetik a genetický inženýr. Pracoval jsem na speciálním výzkumu k prodloužení dlouhověkosti o 150 let jak mi bylo nařízeno. Když jsem viděl značné úspěchy ve svém výzkumu rozhodl jsem se vyzkoušet jako první stroj, který by nejen o 150 let, ale o kolik by člověk chtěl prodloužil jeho život a zdraví, genetická struktura a DNA v člověku společně s jeho organismem by se po tu dobu neustále regenerovalo a jediné co by potřebovalo by byli klasické životní procesy, jídlo, pití a tak dále a i bez jídla dokáži vydržet milión let a bez vody půl miliónu. Po dlouhé úvaze a bez vědomí Hlavní vědecké rady jsem otestoval stroj sám na sobě. Kvůli chybě ve výpočtu jsem nezadal regeneraci svého těla na dalších 10 let, ale na dalších deset miliard let… došlo k výbuchu, já to přežil, ale výbuch mi utrhl ruku… která v zápětí opět dorostla… to byl důkaz úspěšnosti mého regeneračního výzkumu, leč stupidní vědečtí šéfové rozhodli o zastavení a zničení výzkumu. Já pak přešel do výzkumu zbraní. Stále mi zbývá více 9 miliard a přibližně 928 miliónů let života. Ani Arai mě nedokáže zabít, protože jsem ho také otestoval jako první na sobě. V izolované laboratoři jsem do sebe pustil záření Arai na nejvyšší 25.řád… nerozcuchalo mi to ani vlásek na hlavě. Zato jeden malý savec, kterého jsem použil jako testovací morče se téměř rozpadl na kusy…”
Strážce vypadal jako by viděl smrt… vlastně v podstatě viděl smrt.
“Počkej, jak je možné, že neměříš dva nebo tři metry?”zeptal se Strážce.
“Když se začalo vyvíjet nové lidstvo našel jsem starou genetickou laboratoř alteránské armády, obnovil ji a upravil své tělo tak, aby bylo menší více podobné novým lidem…a nyní… nyní zničím lidskou rasu a vše živé. Zůstanu jen já a budu přežívat dokud nevznikne nový život a nové civilizace. Budu jíst zbytky jídla co zůstanou, mé tělo je dokáže zužitkovat, i když budou otrávená či částečně zkažená… a až se objeví nové lidstvo stanu se prorokem, který povede lidstvo do budoucna… stanu se bohem!”řekl Hayden stojíce na pokraji svého vítězství.
“To ti nedovolím!”řekl zuřivě Strážce a pokusil se Haydena zabít svojí telekinezí.
“Opravdu si ty hlupáku myslíš, že tvoje síly na mě mohou působit?!”tázal se posměšně Hayden a odešel za svými vědci.

12:00.
Do “cely” pro nás přišel oddíl vojáků.
“Jdeme!”křikl velitel vojáků a rozvázali nám nohy, aby nás odvedli pryč.
Když jsme šli po chodbě byl jsem prakticky zničený… všichni jsme byli zničení a zoufalí.
Najednou jsem vedle sebe uviděl Strážce, šel souběžně s námi. Vojáci a velitel ho neviděli.
“…poslouchejte mě a neotáčejte se… Hayden není potomek Alteránů, on je přímo Alterán. Pomocí tajného experimentálního biogenetického výzkumu upravil nejprve své tělo, byť nechtěně, aby zemřel, až za deset miliard let a poté co zkolabovala alteránská civilizace ještě jednou upravil své tělo, aby se podobal nové lidské rase… bohužel ho nemohu zastavit, jediné co vím je, že pokud ho chcete zničit musíte jeho tělo úplně zničit. Myslím tím úplně! Ne kulka nebo něco takového, ale pořádný granát nebo nejlépe raketa… bohužel to tu nemáme…”řekl mi Strážce.
“…Haydenovi nejde o to, aby ovládl svět, ale nejdříve chce svět zničit a proměnit ho v mrtvou pustinu… a pak se chce stát bohem nové civilizace, která zde vyspěje… je šílený a nenávistný…”
“Můžeme ho vůbec nějak zastavit?”
“Nevím… pokusím se ještě něco vymyslet… kde je Adriana?”zeptal se s podivem Strážce.
“Na konci…”odpověděl jsem.
“Ne tam není…”namítl a já se ohlédl. Skutečně tam nebyla a nebyla ani vepředu. Teprve nyní si toho všimli i ostatní a vojáci.
Strážce vypadal překvapeně.
“Musím zmizet… pokusím se ještě nějak pomoci…”řekl a vypařil se.

Chrám, Sál moci.
12:10.
Vojáci ohlásili zmizení Adriany a Hayden nařídil okamžitý průzkum celého El Doráda.
Pak nás vojáci odvedli do Sálu moci, obrovského prostoru, kde byl uprostřed podstavec pro Arai, na konci byli zbytky alteránských soch a kulturních ozdob již zničené časem. My jsme stáli na jedné lávce nad sálem a v sálu jsem spatřil Haydena a jeho vědce doprovázené elitní stráží. Hayden na nás nenávistně pohlédl… byl to pohled nenávistný a zároveň krvelačný plný pýchy a arogance.
“Začněte se závěrečnými přípravami…”nařídil Hayden a vědci vyndali z kovové krabice Arai.
“Všechno je v pořádku pane…”ohlásil jeden z vědců. Hayden pak vzal Arai do ruky a šel k podstavci.
“Co to děláte pane?”tázal se jeden z vědců.

12:15.
“Jen já to dokáži zapnout…”řekl a šel vpřed k podstavci.
“STŮJ!”uslyšel jsem Adrianin výkřik.
Adriana stála na jedné z lávek nad sálem a plná zloby a touhy po odplatě se dívala na Haydena, který byl očividně překvapen.
“Co to má znamenat?”
“Nedovolím ti, aby tento nástroj, který zničil, kdysi naši říši zničil další civilizaci…”
“Co to meleš ty bláznivá slepice?”zahulákal Hayden a stál na místě.
“Jsem poslední potomek Alteránů. Vyjma tebe už jenom ve mně proudí krev alteránského lidu…”pronesla k Haydenově i našemu šoku.
“Ne…”zakřičel a rozeběhl se k podstavci. Adriana seskočila z lávky a svojí telekinezí odrážela kulky, které na ní stříleli Haydenovi vojáci. Ten mezitím stihl doběhnout k podstavci a umístil na něj Arai.
Pak se otočil.
“Nejdříve si to vyřídím s tebou ty šílená bestie!”zakřičel na Adrianu, rozeběhl se a odmrštil ji svojí telekinezí. Adriana si rozrazila hlavu o zeď, ale stále žila a dýchala.
Hayden se pak podíval mým směrem a “přitáhl” mě.
“Teď uvidíš konec sebe i svého… milovaného…”řekl Hayden se zuřivým smíchem a hodil mě k Adrianě. Posadil jsem se vedle ní a snažil se jí dodávat síly.
Hayden pak došel k Arai a aktivoval podstavec, který brzy aktivuje samotný Arai.
“Pane, Arai je na 1.řádu síly, opatrně!”řekl jeden vědec a najednou se kolem nás objevila tlaková vlna a ucítili jsme v našich tělech strašlivou bolest. Každá buňka v našem těle úpěla bolestí a naše organismy začali selhávat. Hayden aktivoval Arai na 20.řád. Pak se sklonil a změnil nastavení, tak aby účinek Arai okamžitě zasáhl celou planetu.
A zapnul ho na 25.řád…

12:18, 21.prosince 2012.
Byli jsme mrtví… všichni kdož chtěli zachránit svět… jen já ne… Hayden po pěti vteřinách působení Arai na nejvyšším řádu, vypnul systém a promnul si tvář.
“Zvládl jsem…”řekl šťastně. Pak prošel kolem našich rozpadlých těl.
“Všechno dopadlo dobře…”řekl ke generálovi Pettersonovi, původním jménem Arius, jež byl nejvyšším alteránské republikánské gardy těsně před prvním spuštěním Arai a jež byl nyní vrchním velitelem Haydenovi stráže. Stejně tak ostatní Haydenovi vojáci byli původně alteránští gardisté, kteří ale s pomocí Haydenova výzkumu prošli změnou genetického kódu, DNA, implantací regeneračních procesů a změnou vzhledu.
“Zatím jde vše podle plánu, ale snad se to nezvrtne…”odvětil skepticky Arius.
“Nemusíš se bát. Tentokrát už neexistují žádní jiní přeživší Alteráni než my. Vývoj třetí evoluce lidské rasy bude stejný jako u druhé, jen rozdíl bude ten, že MY se prohlásíme za BOHY!”řekl Hayden a Arius se usmál. K Haydenovi přišla Adriana.
“Jak se ti to vůbec podařilo?”zeptal se Hayden.
“Divadlo vyšlo tak jak mělo. Ty si zápasil s mým hmotným hologramem a já mezitím zabila Strážce, aby nepřekážel… chystal se z špatně chráněného skladu tvých vojáků získat granáty, které by pak na tebe hodil… můj milý…”
“Od nynějška, jsem já Hayden Všemocný, Nejvyšší bůh celého světa. Ty jsi má královna, bohyně Adriana Veliká, bohyně světla a dne a ty, ty jsi bůh války Arius Vojevůdce, bůh tmy a noci!”pronesl radostně Hayden.
“Kolik je nás celkově?”tázala se Adriana.
“Kolem 1 000 nejlepších republikánských gardistů, vědců, techniků, úředníků, mužů a žen prošlo naší genovou terapií. Nyní budou žít dokud nevznikne nová civilizace v podzemí a pak se prohlásíme za bohy. Bude 100 nejvyšších bohů a zbytek budou nakonec novou šlechtou… a až bude třetí lidstvo na dostatečné úrovni, obnovíme Alteránskou říši!”řekl na závěr Hayden a políbil Adrianu. Arius odešel, aby zkontroloval situaci…
“ON ŽIJE!”vykřikla Adriana a pohlédla mým směrem. Všichni byli překvapeni…

Konec 1.dílu.