Forsaken - 190. díl

„Tos udělala ty?“ zeptal se Riel udiveně a bedlivě zkoumal hromádky popela a pár kousků zuhelnatělýho dřeva, který zbyly z kdysi vysokých stromků.
„Když ti řeknu, že tu zuřila děsivá bouřka a uhodil sem blesk, budeš mi to věřit?“ vrhla jsem na něho docela nevinnej pohled.
„Ne,“ odvětil nesmlouvavě a i v tom svým absurdním ošacení dokázal vypadat jako někdo, s kým není radno si příliš zahrávat. Teda... kdybych si zrovna v tu chvíli nevzpomněla na ta tanga...
„Fajn, tak jsem to udělala já,“ připustila jsem se špatně potlačovaným smíchem.
„A ukážeš mi to?“
A ukážeš se mi ty v tom svým svůdným prádélku? napadlo mě a měla jsem co dělat, abych nešla do kolen.
„Teď hned?“ vypravila jsem ze sebe a snažila se udržet vážnou tvář.
„Jo,“ přikývl Riel rozhodně a zdálo se, že naštěstí nechápe, proč jsem tak vytlemená.
„Nebylo by to lepší až po těch nákupech? Přece jen je to dost namáhavý a nejspíš si předtím budu muset dát novou dávku krve.“
„Dobrá, ale ne že se pak budeš vymlouvat, že seš unavená z nákupů. Ostatně mám v úmyslu si pořídit jenom jedno jediný použitelný a především černý oblečení,“ prohlásil a radši si zazipnul bundu, aby z jeho růžovoučkýho trička bylo vidět co nejmíň.
„To znamená i nové spodní prádlo?“ uchechtla jsem se potměšile. I když po pravdě řečeno bych dala nevím co, kdybych ho mohla v tý meruňkový vidět...
„Především nový spodní prádlo!“ zavrčel a z malý místnůstky, která očividně sloužila jako skladiště zahradnickýho vybavení, vytáhnul motorku. Neušlo mi, že ji měl pečlivě přikrytou plachtou.
„Copak? To od Marcella ti nesedí?“ optala jsem se a musela se brutálně kousnout do rtu, abych neřvala nahlas.
„To bys ráda věděla, co?“ ušklíbnul se na mě a s útrpným povzdechem nasedl. „Tak polez, ať se toho co nejdřív zbavím. Nejsem útlocitnej, ale nerad bych zrovna takhle navlečenej potkal Ariela!“
„Proč ne? Třeba bys ho svým zjevem okouzlil natolik, že by se nechal i dobrovolně uškrtit tvýma tangama!“ zavtipkovala jsem dřív, než jsem si to stačila rozmyslet.
„Nejseš těma mýma spodkama nějak posedlá, drahá Jezabel? Copak tě tu Marcell zanedbával?“ odvětil Riel pohotově a já se radši rychle vyšplhala za něj, aby mi neviděl do tváře.
„K čertu s ním!“ vyhrkla jsem vášnivě. „Copak nevíš, Rhette, že tobě se vyrovnat nemůže?!“
„To mi lichotí, Scarlett...“ chytil se toho okamžitě. „Ale i tak jsem příliš velký gentleman, než abych si s tebou povídal o svém spodním prádle!“
„Oh, nebuď přece tak prudérní!“ vyhrkla jsem afektovaně jako ta největší koketa.
„Prudérní? Ale kdepak, drahá Scarlett, pouze mi připadá zajímavější hovořit o tvém spodním prádle!“ odsekl s nádechem samolibýho frajera.
„To je přímo skandální, Rhette!“ předstírala jsem, že předstírám naprosté zděšení, jak se na slušně vychovanou jižanskou krasavici sluší. „Ale když jinak nedáš... Pokud ti ukáži krajku svého prádélka, ukážeš mi ty pak to své?“
„Což o to, Scarlett... nabídka je to více než lákavá, ale nejsem zase takový zloduch, abych tě tu nechal vysvléci se donaha a pak tě musel zklamat!“
„Pak se musíš vynasnažit, abych zklamaná nebyla, Rhette. Nepochybuji o tom, že ty už si najdeš způsob, jak to provést!“
„Drahá Scarlett, tento neuvěřitelně lákavý obchod má jednu potíž... že ti nemám co nabídnout... Už to ta tvá hezoučká hlavička pochopila a nebo ji máš pouze na klobouky?“ dobíral si mě Riel a vyrazil směrem k bráně.
Ujeli jsme sotva pár metrů, když mi ta jeho poznámka konečně došla.
„Chceš tím říct, že...?!“ vyhrkla jsem už svým normálním hlasem, i když trochu rozrušeným z představy, že je Riel fakt naostro.
„Dáma se neptá a gentleman neprozrazuje!“ odsekl potměšile. „A zavři už pusu nebo ti tam nalítaj mouchy!“