Navždy probuzeni: 4.Nenávist

4. NENÁVIST

Vše co miluješ ztratí se v dáli.
Balada o pružné kulce.
Stephen King
Dvě jeho povídky, které mám ráda.
Měla nevím jak dnes.

Nejdelší noc v mém životě. Projela jsem všemi svými vzpomínkami. Měla bych vstávat. Dělat unavenou a jít do školy.

Dál lhát.

Měla bych jít.
Jít dál.
Vždyť život neskončil.
Jenom začal nový.

„Vendy do školy!! Vstávej!!“ Mamka. Asi si nikdy nezvykne, že nebudu spát až do oběda. Bude to velký skok. Ale zvyknu si. Doufám. Zajímalo by mě co mají všechno upíři za schopnosti. Možná je časem objevím. Nebo bych mohla narazit na dalšího upíra!
„Vendy!!! Co jsem řekla do školy!!!“ach jo nechce se mi tam,
„Jo vždyť už stávám!!!“ aspoň nejsem rozespalá. Co si na sebe vezmu? Hm…. Jako bych to někdy řešila, tak proč to řešit dnes. Něco jsem na sebe v rychlosti hodila a pádila do koupelny se trochu zkulturnit. Nebylo třeba. Všechny nedostatky typu akné přes noc zmizely .měla jsem čistě světlou pleť, rtěnka taky nebyla potřeba, rudé rty sem měla vždycky, ale rtěnkou sem jim dodávala trochu jasnější barvy. No dala jsem si aspoň řasenku a umyla zuby. Šok! Vždycky sem měla nažloutlé zuby a dole trochu křivé. Teť byly hezké bílé a rovné akorát špičáky nenápadně ostřejší. Byla jsem šťastná.

Po dlouhé době.

„Přijdeš pozdě!! Jsi dneska nějaká zpomalená“ Mamka .
„Už jdu mami!!“kdybych chtěla tak jsem ve škole během sekundy…….ale nemůžu. Prozradila bych se. No nic jdu do školy. Ještěže jí mám kousek.

Nenávist.
Čišela odevšad.
Byla tu vždy, ale teprve tet jsem ji cítila.
Nenáviděla jsem to tu, nebyla jsem samozřejmě sama.
A oni nenáviděli mě.
Co pak jsem byla tak odlišná?
Jestli sem byla tehdy co jsem pak teť?
Zrůda.

„Iren! Dory! Čekejte!“ kamarádky, doufám že počkají. Čekají. „Ahoj, Vendy! Tak co jaký byl víkend?“ Dorka je fajn, moc fajn. Je to moje nejlepší kámoška. Doufám, že to tak i zůstane. Vždycky jsme si rozuměly. Poslouchaly stejnou hudbu (čemž nám málokdo rozuměl), četly stejné knížky, ale i přesto jsme měli spoustu odlišných názoru. „Trochu jsem se ztratila v lese ale jinak v poho. Co vy dvě?“ Irena jen pokrčila rameny. To ji bylo podobné. Irena byla … no jak to říct? Byla to úplně obyčejná holka. My s Dorkou jsme byly trochu, no asi by sedělo extravagantní, nejen ve stylu oblíkání, ale i ve svých názorech. Mnoho lidí nás nechápalo. Irena naše názory nechápala a nenáviděla, nikdy je nechtěla ani slyšet. No, každý má svůj názor.
Došly jsme do školy, vysvlékly jsme se a přezuly. První hodinu jsme měli matiku. Do třídy nás chodí 22 lidí. 12 kluků a 10 holek. Zkusmo vám o každém něco povím, půjdu podle abecedy. Ondra = tichý, ne moc výrazný. Běta = silnější dívčina, ale ten její smysl pro humor… nikdy se sní nenudíte. Irena = tu už znáte. Pak jsem já. Vojtěch = je to můj bratranec přes koleno, ale je o rok mladší, někdy mi přijde jak “přihřátý“, baví se jenom s holkami, poďobaný a mastné vlasy. Michal = kubíček mu říkáme, je to takový malý dement, vím že se to nemá, ale přijde mi jak postižený, kdo ví. Karolína = jestli někoho nenávidím to je tohle to jedna s prvních osob, tlustá bloncka, která si o sobě myslí bůh ví co, taková typická barbinka, chybí jí jen malý čokl, vychrtlá postava a hezký obličej. Charakter na to má. Nenávidím ji, kdybych mohla zabiji jí.

Vždyť teď už můžu!
Ticho! To mě vůbec nesmí napadnout!
A proč by ne? Komu bude chybět? No mě ne.
Nebuď sobecká!

Pavel = typický frajírek, Ireně se líbil, líbí se Monice, mě je z něho na zvracení, hnusák, ale bavit se sním dá je sním sranda, celkem pohodář. Jessica = je velmi zvláštní člověk, má svůj vlastní svět své kamarády v jiné vesnicí, ale taky je mírně podobná Karolíně. Monika = ta je nová, chodí sem od ledna, teď je Březen, konec Března, teď tu dva měsíce nebyla, jela do lázní, moc ji neznám, ale není mi sympatická. Martin Hokuf = brácha Moniky ale je o rok nebo dva mladší. Martin Horák = poskok Lukáše, sám o sobě nevýrazný. Barča = šprtka. Kuba Kyselý = kamarád Pavla, je v poho. Martin Melichařík = blázínek, jemu všechno jedno, úplně jedno, jeho známky jsou nízké, jeho rozum taky,ale je sním sranda stejně jako s Bětkou. Lucka = ta je fajn, je ze všemi proti všem, nezávislá. Robin = největší, nejvyšší kluk ze třídy, jinak takový normál. Veronika = Barčina kamarádka taky šprtka obě chodí do kostela a jsou hodné.Kuba Pokorný = prokop, taky nový moc ho nemusím. Lukáš = asi nejhezčí kluk ze třídy, i když taky stoji za málo, nadrženec jeden. Dorka = oni už jsem mluvila. Jarek = malý, podsaditý, ale sranda sním je. To je celá naše třída, trochu dlouhé, ale nebojte všechny si pamatovat nemusíte.
Karolína ve škole nebyla, aspoň mi bylo lípe.Seděla jsem s Dorkou. Změny si nikdo nevšiml. Učitelka něco mlela, ale já ji nevnímala. „Vendy? Kde máš brýle?“ Dorka mi šeptla.

Co teď?
Jenom přece si někdo něčeho všiml!
Co ji mám říct?
Že mam čočky!
To bude nejlepší.

„Mám čočky, byla jsem u doktorky, zrak se mi zlepšuje“ budu si muset koupit obyčejné čočky. „Ukážeš mi je?“ musím se z toho nějak vymluvit. „Dneska ne, teprve si zvykám“to zabere. „Aha“ dorka se obrátila a dál sledovala učitelku.
„Dobrý den! Promiňte paní učitelko, já se zdržela s bráchou ve školce“ Karoliná se vrátila, vypadá to, že smůla mě jen tak neopustí.
„Sedni si“ učitelka jí jen odbyla. Pak se Karolina otočila na mě. Pohltila mě vlna nenávisti. Div sem ji nezabila pohledem. Chtěla jsem ji zabít! Tak jsem jí nenáviděla. Ona mě taky nenáviděla, ale spíš ji bylo jedno co si oni myslím. Vzedmul se ve mně vztek, proč by měl tenhle člověk žít. K čemu je potřebný? Blbka,která si o sobě myslí kdo ví co.

Proč bych ji nemohla zabít?
Kdo na to přijde?
Ale jak to udělám? Rychlá jsem, ale co s jejím tělem?
Kde jí přepadnout?
Doma,až bude spát…….

Odtáhnu ji do lesa a tam ji vysaji, tedy pokud mi bude chutnat, když tak si rovnou zabiji zajíce, a vykopu jí hrob. Mám silu a rychlost měla bych to stihnout, i když proč její mrtvolu neumýt od mých otisku. A vrátit ji domů………
„Vendulo k tabuli!“Učitelka,úplně jsem se lekla. Zbytek školy jsem sem strávila přemyšlením nad přípravou vraždy.

Stal se ze mě netvor, ale líbí se mi to.