Na hranici rovnováhy: 4.Lady Salene Menarchio (druhá část)

,,Euane! Ovládej se!“
Bratr zavrčel a láhev položil. ,,Přijmi mou omluvu, drahá sestřičko.“
Salene spokojeně přikývla. Naznačila, že by se sama ráda posadila a Durit ji přisunul židli.
,,Děkuji ti, můžeš jít.“
,,Paní?“
,,V mistra Ayilea mám naprostou důvěru. Můžeš jít.“
Strážce se uklonil, pak i Euanovi a nakonec i nekromancerovu. Ayile z jeho očí vyčetl varování, co by se stalo, kdyby se Lady Menarchio něco stalo.
Jakmile za sebou zavřel dveře, Salene ukázala na poslední židli. ,,Prosím posaďte se, mistře Ayile.“
,,Děkuji, raději postojím, a říkejte mi prostě Ayile.“
,,Nedáte si alespoň něco k pití?“
Zavrtěl hlavou. ,,Můj zájem nyní spočívá jen v tom, vyslechnout váš příběh, Lady Menarchio.“
,,Tak tedy přejdeme k věci. Ale jestli budete prostě Ayile tak mne od této chvíle oslovujte pouze Salene.“
,,A mě,“ prohlásil Euan a očividně si to užíval, ,,mě neoslovujte vůbec, nekromancere.“
Ayile ho ignoroval. Upřeně se zadíval hostitelce do očí. Svou zelení mu připomínaly svěží džungli, kde už nejednou strávil nějakou tu noc. ,,Pokračujte prosím, paní.“
Euan se dusil smíchem. Tentokráte jej Salene neokřikla. ,,Patříme k rodu Menarchioů. Je to velmi starý rod, ale také rod, který vymírá, Ayile. Vidíš před sebou poslední dva dědice.“
Šlechtična se odmlčela.
Euan zvedl pohár. ,,Na dávno očekávaný konec zla.“
Nekromancer se zamračil, jelikož ho právě něco napadlo. ,,Vy jste Menarchio, váš otec byl….“
,,Můj otec nebyl Menarchio.“
,,Jak tedy…?“
,,Má matka si nevzala toho, koho měla, ale přivedla si domů Alexia. To byl můj otec. Matka trvala na tom, že si jej vezme a tak se stalo pod podmínkou, že si nechá své jméno. Jenže to netušili, že mě má matka už dávno čekala.“
,,Co se pak stalo s vaší matkou a s vaším otcem?“
,,Otce zastřelili ve válce a matka zemřela na nemoc. Nikdo jí nedokázal pomoci.“
,,Jak je to dlouho?“
,,Bezmála deset let.“
,,Chcete si s ním tedy promluvit kvůli majetku?“
Salenin otec obchodoval s lordem Halelem Americem, ale jakmile zamřel, začal se s mladou šlechtičnou přetahovat o majetek. ,,Je schopný mi sebrat tento dům i všechno ostatní co mám, mimo jiné i knihu Mrtvých.“ Dokumenty se zdály být pravé. Místopřísežné prohlášení o převedení majetku v případě, že nebude ve stanovené lhůtě vrácena částka vypůjčená od lorda Halela America na jakýsi obchod, který nakonec nevyšel. Salene poznávala otcův podpis i jeho pečeť, ale naprosto ji šokovalo množství majetku, kterým šlechtici za peníze ručil. Odmítala uvěřit, že by byl její otec tak naivní.
,,Knihu mrtvých? Vy vlastníte knihu Mrtvých?“ Rathman se nestačil divit, jaké překvapení mu Lady Salene přichystala.
,,Ano, zdědila jsem ji po svém otci, který patřil mezi Ayiky.“
,,To jste mi ale neřekla…“
,,Ne, neřekla, teď vám to ale říkám.“
Ayile stejně nechápal, proč si s ním potřebuje promluvit kvůli knize Mrtvých. ,,Co je s knihou? Proč k tomu potřebujete otce?“
,,Nejde otevřít.“ Zavrtěla hlavou.
,,To není možné.“ Nekromancer tomu nevěřil.
Euan se jen tiše uchichtl.
,,Může za to Halel. Jeho nevlastní bratranec je poloviční Ayik, jak tvrdí. Je s ním spolčený. Drží ji v šachu. Musím se zeptat otce, jak to lze prolomit. Stejně tomu nevěřím. Musel by být kompletní, aby dokázal zkrotit tak mocný předmět jako je kniha Mrtvých. Je to divné.“
Ayile necítil žádnou lest. ,,Jak dlouho o svém nadání víte?“
Zeptal se zrovna ve chvíli, kdy se Salene chystala napít.
Nepokusila se odvést řeč jinam. ,,Začalo se to projevovat když jsem dospívala. Od té doby se to snažím udržet v tajnosti. Pro ženu mého postavení to není právě přitažlivá schopnost.“
,,Nejste tedy vyškolena.“
Přikývla. ,,Ne, i když některé aspekty chápu lépe, než ostatní.“
Ayile si vzpomněl, jak mu přišla na pomoc. ,,V tom kočáře… cítila jste, co se mi stalo. Věděla jste, že na mne něco zaútočilo… něco, co je poutáno k tomuto domu.“
,,Jistě. Nikdy jsem neviděla, že by to na kohokoli zaútočilo či jinak zareagovalo, jinak bych se vás sem nepokusila přivést. Málem jsem vás požádala, abyste odešel, jen kvůli tomu…“
,,Což bych odmítl. Nemám rád nerozluštěné tajemství. Žijete v tomhle domě od narození.“
,,Ano.“
,,A vy?“ Obrátil se Ayile na Euana.
,,Přistěhoval jsem se později.“
,,Má matka netušila, že mám nevlastního bratra. Jeho matkou byla služka.“
,,A i vy jste obdařen, mistře Euane?“
,,Jestli se počítá i to, že umím hrát karty,“ ušklíbl se a zhluboka se napil.
,,Jen náznaky, nic víc. Mé nadání je daleko silnější, i když jsem ho nikdy nepoužila, abych pro sebe něco získala.“
,,Což je velká škoda,“ skočil jí do řeči bratr.
Nevšímala si ho a pokračovala: ,,Vždy jsem byla schopna odhalit záměry lidí, kteří si chtěli získat mou přízeň…tedy až na lorda America.“
,,U něj?“
,,Dokonale prázdno.Vůbec nic.“
Toto byl pro nekromancera dost velký důkaz, že zmiňovaný šlechtic je obdarovaný stejně. Bylo docela možné, že knihu mrtvých blokoval on, jen se to bál přiznat. ,,A vy si myslíte, že soud jeho nárok podpoří.“
Salene odložila pohár. ,,On je muž a já jsem žena. Tohle je Eastmay, mistře Ayile.“
,,A čeho doufáte že rozhovorem s Alexiem dosáhnete?“
Euan vydal krákavý smích. ,,Ten nekromancer má ale smysl pro humor, aniž by to tušil!“
,,Nevím. Doufám, že se dozvím něco, co budu moct u soudu požít proti němu. A taky potřebuju konečně otevřít tu zatracenou Knihu mrtvých.“
,,Stejně se o ní nebudete moct zmínit.“
,,Jak to víte?“
,,Úřady by vám ji zabavily a pokoušely se zkoumat její podstatu i účely. V případě že by se dostala do rukou církvi, mohli by ji spálit bez konkrétního důvodu.“
,,To bych nerada.“
Ayile se zamračil. ,,Čekala jste na mě U zpívající svině. Přímo na mě.“
,,Ne na vás,“ zašeptala a sklopila oči. ,,Čekala jsem na něco. Nevěděla jsem, na co. Táhl mě tam takový zvláštní pocit, že tam najdu to, co hledám. Vůbec jsem netušila že to budete vy, i když mě to stálo devět nocí plných strachu.“ Zase ta devítka. Nekromancer se začal obávat, že s aktuálním narušením rovnováhy nakonec něco společného mít bude.
Jestli nejsi schopen najít si cestu, počkej a cesta si tě najde sama. Zdálo se, že slova Rathmy neplatí jen pro oddané stoupence, ale i pro ostatní.
V tomhle dobrodružství muselo jít o víc než o majetek a Knihu mrtvých. Nejdřív ten hostinec, kde zlodějům šlo o Ayileův největší pytlík. Potom prosba Lady Salene. To něco, co jej přepadlo v kočáře, posedlost devítkou a konečně neuvěřitelné blokování Knihy mrtvých. Nebylo zase tak těžké dát si to dohromady. V tom se skrývalo cosi nevídaného. Co to bylo, to stále nevěděl. Byl jen jeden způsob, jak to zjistit.
,,Tohle mi bohatě stačí. Udělám, co budu moct, abych přivolal ducha vašeho zesnulého otce, i když nemohu slíbit, že se to povede.“
,,To je nad moje očekávání.“ Oddechla si Salene.
Byla to pragmatická žena, a to nekromancer dokázal patřičně ocenit. Ayile zvažoval všechny faktory, které v této fázi podle něj hrály roli, a dodal: ,,Můžeme začít zítra večer s východem měsíce.“
,,A to nemůžeme hned? Proč až zítra?“
Ayilea vůbec nepřekvapilo, že z toho Euan nemá radost.
,,Protože to musí být zítra večer,“ opáčil Rathman a jeho šedé oči se upřeně zadívaly na Salenina bratra. Ten se schoulil na židli.
Salene Menarchio vstala. ,,Pak jste do té doby naším hostem.“ Když chtěl něco říct, jen se usmálá a dopověděla: ,,Na tom trvám a nebudu vám říkat prostě Ayile dokud mi vy budete říkat jinak, než Salene.“
,,Jak si přejete…má paní.“
Salene se zamračila, neboť odpověď nebyla zřejmě taková, jakou čekala. ,,Dobře. Ukáži vám váš pokoj. A ty Euane neusni u ohně.“ Otočila se ještě k bratrovi.
,,Bez obav drahá sestřičko, hořel bych studem.“
,,Můžete mě prosím následovat, mistře Ayile.“
Nekromancer ji následoval, když se vydala naproti ke dveřím. Na chodbě sáhla po jedné z lamp. Nevšiml si, že jdou sundat. I přesto byl ve střehu.
,,Děkuji, že jste se takhle rozhodl,“ zašeptala. Oči jí ve světle lampy jiskřily vzrušením.
,,Nemohu vám nic slíbit,“ ošil se Ayile, který byl najednou trochu nervózní.
,,Což je víc než jsem měla předtím,“ poznamenala Salene. Otočila se a šla první.