Dotkni se hvězd - 4. díl

„Nezdá se, že by tě má minulost nějak trápila...“ poznamenal Shaperd a upřeně se zahleděl do Tarjiných nevyzpytatelných očí. „Nebude to náhodou tím, že tobě samotné se výlety mezi spodinu zamlouvají?“
Potutelně se pousmála. „Já tě ale neberu jako spodinu, Shape... beru tě jako muže, který už leccos zažil... díky tomu s tebou aspoň není nuda...“
„To mi opravdu neuvěřitelně lichotí!“ ušklíbl se a kradmo se podíval přes rameno na displej. K jeho zklamání se mezitím spojení zřejmě přerušilo, neboť byl konfrontován pouze černou plochou. Lehce se zamračil.
„To by také mělo. Můžu ti říct, že není moc těch, kteří dokážou vzbudit můj zájem...“ Tarja zlehka přešla k němu a prstem mu přejela po rtech. „A tobě se to zrovna podařilo...“ Vyzývavé otření jejích boků o jeho. „Jenom by ses měl snažit, aby sis ho také udržel...“ Obratně vklouzla rukou mezi jejich těla a chystala se ho pohladit přes silný materiál jeho kalhot, ale on její paži včas zachytil.
„Řekl bych, že právě ti nešťastníci, co se tak snaží, to mají předem prohrané! A teď, jestli už nemáte nic dalšího na srdci, důstojníku, tak bych Vás rád upozornil, že před sebou máme malou záchrannou akci!“ oznámil jí a poté, co popadl svůj phaser, zamířil ke dveřím.
„Hodláte tomu opět velet sám, pane?“ otázala se, vyhlídka na společnou misi jí aspoň trochu zlepšila náladu.
Ráda pozorovala Shaperda při práci, byl vždy tak chladný a soustředěný. Ještě ho nezažila, aby se dopustil nějaké chyby. A byl také jediným vojákem, který dosud nosil u pasu berettu. Náboje do ní byly speciálně upravené pro použití v prostředí bez atmosféry, protože krom těch pár lidských kolonií na Ixionu, kde se podařilo vytvořit příznivé podmínky pro život, byla jedinou planetou, kde jejich staré verze fungovaly, Venturia, jejich domov. Modrá planetka, na kterou se před stovkami let uchýlili, měla údajně podobné parametry jako Země, ale byla o dost menší, a tak raději už s předstihem prozkoumávali okolní galaxie, jestli nenajdou nějakou další, kterou by mohli osídlit, a jež by dokázala pojmout jejich stále se rozrůstající populaci.
To byla holt nevýhoda Konfederace... aspoň její otec to vždy tvrdil… Když byli nuceni bojovat s několika rasami o právo na život, rozhodně jim nějaký nedostatek prostoru v důsledku přemnožení nehrozil. A ani by teď nemuseli trčet na oběžné dráze Sírionu, kde měli za úkol prověřit, co je pravdy na tom, že Mituriani napadli planetu mírumilovných Laithanů.
Tarje byly obě tyto rasy docela ukradené, vždyť veškeré plány na sestrojení všemožných mituriánských zbraní, které byly v rámci Konfederace považovány za nejvyspělejší, už stejně byly uloženy v databázi hlavní venturiánské knihovny, a od Laithanů už dávno získali všechny druhy vegetace, která jim mohla být k užitku. Tak nač se zatěžovat jejich osobními spory a navíc vysílat zrovna jejich loď, když by na to plně postačila Reliance se svou posádkou amatérů? Oni přece byli předurčeni pro mnohem důležitější mise!
„Chtěla by ses toho snad ujmout?“ otočil se k ní Shaperd znenadání, a stihnul tak zachytit její výraz plný nevole. „Stále ti žádná z těch ras nepřirostla k srdci, co?“ zkonstatoval pouze.
„Ne. A měla by snad?“ přiznala bez náznaku zahanbení a shrábla z jeho stolu příruční intergalaktický komunikátor, mezi vojáky zkráceně nazývaný hi-tor. „Něco jste si tu zapomněl, pane!“ upozornila ho, než mu ten hodinkám podobný předmět obloukem hodila.
Bez obtíží ho zachytil a hned ho odložil na regál ve své blízkosti. „Už je mi k ničemu, jsou tam nahrané jen konfederační jazyky a ty už ovládám.“
„Netušila jsem, že jsi tak pilný student!“ pronesla posměšně. „Že ses vůbec namáhal ty jejich hatmatilky učit!“
„A nenapadlo tě někdy, že pro ně je pravděpodobně hatmatilkou náš jazyk?“ opáčil Shaperd, kterému se její přezíravé chování ani trochu nelíbilo. Na co je vlastně tak pyšná?! Vždyť veškeré technologie, které používají, přejali od ostatních členů Konfederace, a neměli vůbec nic, co by jim za to mohli na oplátku nabídnout. Krom svých služeb. „Tohle jsou národy, které tu žijí už celé věky, a to, co za dobu své existence vynalezly, je prostě úžasné! Bez nich bychom na cestování do jiných galaxií mohli docela zapomenout. Ostatně podle toho, co je zaznamenáno v kronikách, tak nebýt Zyplarů, vymřelo by lidstvo na Měsíci. To oni nás odtamtud dostali a zavedli do své galaxie a pomohli nám začlenit se mezi ostatní národy. A pokud vím, tak tento dluh jsme jim dosud nesplatili.“
„Je to dluh našich předků, ne náš!“ ohradila se Tarja nedůtklivě a komandér se shovívavě pousmál.
„Znamená to, že na Sírion vystoupíš neozbrojená a docela nahá, aby ses náhodou také nezadlužila? Jsem si jistý, že to Laithané ocení!“
„Ani mi o nich nemluv! Už jen při pomyšlení na všechny ty bažiny a močály mám chuť se jít hned osprchovat! Jako kdyby nestačilo, že ti tam hrozí, že tě černá hmota navždycky pohřbí, ale ještě abys snášel ten ukrutný zápach!“ postěžovala si znechuceně.
„Přesto bych ocenil, kdyby sis tenhle svůj názor nechala při rozhovoru s nimi laskavě pro sebe!“ nařídil jí přísně, neboť nemínil připustit, aby někdo z jeho oddílu urážel přátelské obyvatele Sírionu. Co na tom, že vypadají takřka jako ještěři, důležitější přece je, jak se chovají, a vzhledem k tomu, že veškeré plantáže a zahrady na Venturii byly jejich dílem, neměli pražádný důvod ke stížnostem. Jenže to stejně nebylo dost, aby je Tarja vzala na milost.
„Já ani o žádný rozhovor nestojím, raději budu hlídat Cheda!“ nabídla mu tónem, jenž nepřipouštěl odpor. O to víc ho potěšilo, že ji musí zklamat.
„Na Cheda zapomeň, povrch tam není dostatečně stabilní, abychom mohli ten nový model použít! Ale věř mi, že až se večer budeš snažit odstranit zbytky bahna z nejrůznějších míst na svém těle, určitě se nudit nebudeš!“