Dotkni se hvězd - 7. díl

„Přeleť to ještě jednou... a vem to tentokrát níž...“ nařídil Shaperd pilotovi, zatímco si pátravě prohlížel záběry z povrchu Sírionu, které se mu bez ustání zobrazovaly na monitoru. „Zatím se nezdá, že by se tam dole dělo něco mimořádného...“
„Výborně, takže odsud můžeme zase vypadnout a do hlášení uvést, že je vše v pořádku,“ zamumlala Tarja, přestože věděla, že její návrh se u velitele nesetká s kladnou odezvou. Ba co víc, Shaperd se ani neobtěžoval na to nějak reagovat.
„Tady ještě níž, Scotty,“ instruoval mladíka vedle sebe. „A teď doprava. Hm... zajímavé...“
„Co je zajímavé? Že tam není nic než bláto?“ ušklíbla se Tarja, kterou jeho přezíravost ani trochu netěšila, ale když hodila letmý pohled na snímek, který si Shaperd právě přibližoval, musela uznat, že není samo sebou, aby z místa, kde vždy stávalo množství pro Laithany typických nízkých příbytků vyrobených výhradně z přírodních materiálů, byla najednou docela pustá planina.
„Fajn, začneme tady!“ rozhodnul komandér a šel hned také příkladem, když se rázně zvednul a za chůze k východu si pečlivě zajišťoval hledí své přilby. Krom toho, že jí bylo zapotřebí kvůli nedostatku kyslíku na Sírionu, měla také zabudované noční vidění, což se jim vzhledem k tomu, že venku panovala hluboká noc, dost hodilo. Tarja ho se znatelně menším nadšením napodobila.
„Mám ještě o něco sestoupit a nebo si vy borci už poradíte?“ houknul Scotty dozadu a byl upřímně rád, že může zůstat hezky v suchu a bezpečí jejich výsadkové lodě Celeste a nemusí se brodit žádnými močály. Však byl také Zyplar a ne nějaký Laithan, jak ostatně jeho nazelenalá kůže a velké tmavé oči, které viděly stejně dobře v noci jako ve dne, dosvědčovaly!
„To nebude potřeba, však oni si hoši rádi zašplhají, že jo?“ odtušil Shaperd s takřka ďábelským úšklebkem, který naštěstí pro mužstvo jeho helma skryla. „A slečinka taky.“
„Jak chcete, pane! Tak zlomte vaz a nezapomeňte si očistit boty, až se budete vracet!“ neodpustil si Scotty poněkud poťouchlou poznámku, která u pár mužů vyvolala smích, ale u Tarjy se s příliš kladnou odezvou nesetkala.
„Abych si je neočistila o tebe!“ zavrčela jeho směrem, zatímco si v rychlosti naposledy kontrolovala výzbroj.
„To jste byl teda zatraceně rychle nahrazen, veliteli!“ zachechtal se dobrosrdečně Quark, jeden z Miturianů patřících k posádce Sagittaria.
Shaperd v hrané rezignaci pokrčil rameny. „Co naděláš, přízeň ženy je holt vrtkavá!“
„Stejně jako nepřízeň, takže vás varuji, pokračujte v tom a přeříznu vám lano, když na něm budete ještě viset!“ zahrozila jim Tarja, která se chystala na sestup jako první. Ne, že by se nemohla dočkat, až se jí podrážky bot zaboří do té odporné břečky, jež pokrývala takřka celou tu odpornou planetu, spíš si chtěla být jistá, že jí nikdo nebude zírat na zadek jako posledně.
„Nemám jít první, abych Vás dole chytal?“ vycenil na ni Quark své obrovské zuby v přátelském úsměvu a ona se jen stěží zdržela toho, aby nahlas neprojevila svou nechuť vůči jeho nabídce. Jediné, co jí v tom zabránilo, byl Shaperd, který postával poblíž ní a probodával ji přísným pohledem.
„Díky, ale to nebude potřeba! Myslím, že i takhle to bude dost měkké přistání!“ odvětila sladce, narážeje tím na jeho obrovskou zavalitou postavu.
Jeho šedavá kůže se vždy leskla, jako kdyby byla pokryta nějakým slizem, a ani silná kombinéza nedokázala úplně zamaskovat jeho tukové záhyby. Při boji ho nemohla neobdivovat... ale jinak se jí dokonale hnusil. A už vůbec nedokázala pochopit, proč jí neustále tak nadbíhá, když už mu několikrát důrazně sdělila, že někdo, jako je on, je pod její úroveň, a to nejen vzhledem ale i postavením. Jenže jemu to přes tu jeho tlustou lebku zřejmě ještě nedošlo. A nebo je jenom zatraceně tvrdohlavý! To byl, aspoň jak se jí jevilo, společný rys všech mužů, bez ohledu na to, jaké rasy byli!
Když jen pomyslela, že Shap už mohl být dávno kapitánem, jenom kdyby trochu chtěl, zmocňovala se jí zlost. Copak si neuvědomuje, že jako komandéra ho její otec nikdy nebude považovat za dostatečně seriózního partnera pro svou jedinou dceru?! A nejhorší na tom všem bylo, že jí připadalo, že tenhle fakt je mu docela lhostejný! Že ona sama je mu docela lhostejná!
Nepřívětivě se zamračila. Čím déle o tom přemítala, tím více se jí zdálo, že postřílet pár Miturianů je celkem dobrý nápad!
„Jdu na to!“ oznámila odhodlaně, aby byli ostatní připraveni ji shora krýt, kdyby toho bylo zapotřebí. „Jak to tam vypadá?“
„Scannery nevykazují žádné známky života a že jste to Vy, madam, tak jsem to projel dokonce dvakrát!“ zaculil se na ni ze svého sedadla Scotty.
„Doufám, že jsi přitom snímal i pohyb! Tedy pokud jsi mezitím nezapomněl, že Laithany teplotním čidlem nedetekuješ!“ ujišťovala se Tarja ještě předtím, než se chopila lana.
„Stejně jako Vás!“ vylétlo polohlasně z hloučku asi dvaceti mužů, kteří byli vybráni pro výsadek, a ona by se ani moc nedivila, kdyby ta prostořeká poznámka pocházela přímo od Shaperda. Podobná impertinence by mu totiž byla podobná!
S phaserem připraveným k výstřelu se raději začala rychle spouštět dolů, ale hurónské salvě smíchu stejně úplně uniknout nemohla.