Ghost Whisperer - 1.kapitola

,,Au...‘‘ usykla dívka a chytila se za předloktí. Zpod prstů jí stékaly pramínky teplé krve a dopadaly na špinavou podlahu. Se slzami v očích se zadívala na podlouhlý kus železa, trčící z její školní skříňky.
'Už to udělali zase...proč?...'
Opatrně si přiložila na celkem hlubokou ránu kapesník a otřela si slzu, která jí vyklouzla zpod víčka. Ze vše sil se snažila nerozplakat. Nikdo ji nesměl vidět plakat....mysleli by si, že ji konečně zlomili.
Rychle vytáhl železo a odhodila ho za sebe. S hlasitým zařinčením narazilo do zdi a sesunulo se podél ní dolů. Chvíli se přehrabovala ve skříňce, lovíc knížky a sešity, nacpala je do potrhané, počmárané školní brašny a skříňku zamkla. Rozeběhla se po tiché školní chodbě a mířila přímo k chemické laboratoři. Tiše zaťukala a vklouzla do třídy.
,,Nearová!! Co tak pozdě?!‘‘ zarazil ji učitelčin přísný hlas a ona pohlédla do očí, schovaných za úzkými brýlemi.
,,Já...já...mně ujel autobus...‘‘ špitla dívka a bojácně se rozhlédla po učebně. Z všech lavic na ní zíraly obličeje s potměšilým úšklebkem, nezájmem nebo s čirou nenávistí.
'Co jsem jim udělala?.....'
Samozřejmě že jí autobus neujel, kdyby ji nezdržela Sammyho parta, tak ho krásně stihla. Sám ‘‘velký‘‘ Sammy na ní teď zíral ze své poslední lavice a jako by ji pohledem vyzíval k nějakému odporu.
,,Sedni si Christine.‘‘ nařídila jí učitelka a Chris se vydala přes celou třídu do své poslední lavice u okna, kde seděla sama. Když procházela kolem lavice, kde seděl Sammyho kamarád Frank, v mžiku jí nastavil nohu a ona se jak dlouhá, tak široká natáhla mezi lavice.
,,Ty neumíš chodit krávo?‘‘ vykřikla na ní spolužačka, které Chris spadla na tašku.
,,Promiň...‘‘ hlesla tiše Chris a pomalu se zvedala. Zjistila, že si bolestivě narazila koleno.
,,Au...‘‘ usykla dnes už podruhé a honem si nahrnula dlouhé, tmavě hnědé vlasy do obličeje, aby nikdo neviděl slzy, které tentokrát už neudržela. Rychle doběhla do své lavice a posadila se.
,,Tak už klid...pokračujeme. Jak jsem říkala, dnes budeme provádět esterifikaci, ale nejprve budeme trénovat rovnice, jelikož to nikdo kromě Katherine a Christine nepochopil.‘‘ poukázala učitelka na blondýnku v první lavici, která se potěšeně zaculila.
,,Šprtky!‘‘ vykřikl chlapec v druhé lavici a třída se zasmála. Katherine se na něj otočila a zpražila ho pohledem.
,,Počkej po škole!‘‘ zasyčela a třída se opět zasmála.
,,Proč? Už mi konečně dáš?‘‘ opáčil pobaveně kluk a třída lehla k zemi.
,,A DOST! Charlie, ztichni, nebo zavolám rodičům!‘‘ zařvala učitelka a všichni se uklidnili. Charlie se zašklebil na Katherine, která pohodila blonďatými vlasy a otočila se zpět na učitelku.
,,Tak...všichni si opište rovnici, kterou mám na tabuli a vyčíslete ji.‘‘ Všichni se sklonili k sešitům a psali. Tedy..až na pár vyjímek. Sammy a jeho partička se něčemu chechtali a Chris si nenápadně otírala zrudlé oči. Dvě holky které seděly před ní, se právě smály nějaké strašně vtipné historce a Frank poslouchal MP3.
Dívka otevřela sešit, ale nezačala psát. Jen si pomalu položila hlavu na lavici, zavřela oči a div blaženě nezavrněla.
Tohle byl její svět...tmavý, tichý....skrytý za víčky a vodopádem hnědých vlasů. A nikdo jí ho nemohl vzít.
'Chtěla bych takhle zůstat navěky...Bez nich. Bez těch všech lidí kolem...Jen spát...'
Něco ji bolestivě píchlo do ramene. Prudce zvedla hlavu a rozhlédla se kolem sebe.
,,Co to-‘‘ vyjekla šeptem, ale když zaslechla to povědomé chechtání, povzdechla si. ,,Prosím vás-‘‘ otočila se, chtějíc požádat, aby ji alespoň na chvíli nechali na pokoji, jenže tentokrát ji to něco štíplo do tváře.
,,Au!‘‘. Tentokrát vykřikla. Oni po ní stříleli z kuličkovky!
Sammy napodobil odfouknutí kouře od hlavně a zasmál se. Chris se rychle otočila a ohmatala si bolestivé místo pod okem.
'Už jen kousek....a byla bych slepá! Přišla bych o oko!'
Ne. Tohle prostě nemohla pochopit. Nic jim nedělala...
,,Slečno Nearová!‘‘ ozval se profesorčin hlas jako prásknutí biče. ,,Christine!‘‘
Chris zvedla hlavu a vytřeštila oči.
,,A..ano?‘‘ vyhrkla zahanbeně. Profesorka se na ni zamračila a zavrtěla hlavou.
,,Co to s tebou je? Jsi nesoustředěná, roztěkaná, už nejsi premiantkou třídy, jako jsi bývala. Máš nějaké problémy?‘‘
'A komu na tom záleží...Prý jestli mám problémy. Jó kdybys věděla...'
,,Ne. Promiňte...‘‘ špitla dívka a profesorka si povzdechla. Viděla, že Chris nechce komunikovat, a tak se neochotně otočila zpět k tabuli a napsala na ni další rovnici. Chris si znovu položila hlavu na lavici, ale i tentokrát ji něco vyrušilo. Těsně vedle jejího obličeje přistála zmuchlaná kulička papíru.
Chris se nejprve opatrně rozhlédla po třídě, ale všichni předstírali soustředěné úsilí.
Pomalu papír rozložila a uhladila pomačkané části, aby mohla lépe přečíst text, který tam byl napsaný. Ne že by ho bylo nějak hodně. Jen dvě slova. Velkými, tiskacími písmeny.
BOJÍŠ SE?
'Cože?'
Chris se znovu rozhlédla a zachytila Sammyho pohled. Jak jinak, na rtech mu pohrával škodolibý úsměv, kterým říkal, že je sám se sebou spokojený. Přiložil ruku k ústům a poslal jí vzdušný polibek.
'Bojím se?'
Chris už na nic nečekala. Tohle už nešlo....Už nemohla dál jen tak sedět a ignorovat všechno kolem sebe. Už nemohla dál udržet slzy.
Vstala, rychle naházela věci do tašky a vyběhla ze třídy, ignorujíc profesorčino volání a nadávání.
Chtěla jen pryč. Pryč z tohohle místa. A už věděla kam půjde.

***

11:58
Její autobus jel v 11:58.
A teď bylo rovných dvanáct.
Povzdechla si.
'Sakra! Jen dvě minuty...'
Bezradně se rozhlédla kolem sebe, snad jako by čekala, že autobus se přece jen trochu zpozdil a za chvíli ho uvidí přijíždět zpoza rohu. Stařenka, která na zastávce seděla už předtím, než tam Chris s pláčem přiběhla, se na ni pořád dívala. Dívku to znervózňovalo, měla pocit, jako by se její oči samovolně stáčely ke staré paní. Ta se na ni vždy usmála. Ale tak...podivně. Chris nevěděla, co je na té ženě tak zvláštního.
Raději se znovu zadívala na jízdní řád.
'Další jede v...12:45?!! Sakra, proč musím bydlet v takovým zapadákově, kam jezdí autobus jednou za uherák!'
Najednou se jí před očima zatmělo a ona konečně pochopila. Už konečně věděla, co na té stařence bylo tolik zvláštního.
'Vždyť ona byla oblečená jako v sedmnáctém století!'
Chris se otočila, ale stařenka tam už nebyla. Zvláštní....neslyšela ji odcházet. Jako by se vypařila.
'Fakt divný...'
,,Ty mi pomůžeš.‘‘ ozvalo se vedle ní a Chris leknutím div nevyskočila z kůže. Couvla, narazila do sloupu s jízdním řádem a sjela k zemi. Před ní teď stála ta stará paní a nepřítomně se na ni usmívala.
,,J...já? Jak? Proč já? Já vám nemůžu pomoct.‘‘ vyhrkla dívka zmateně a zírala přímo do ženiných očí, které vypadaly, jako by byly plné husté mlhy.
,,Pomůžeš mi. Určili mi tě.‘‘ řekla žena, ale Chris zavrtěla hlavou.
,,Kdo mě určil? Já nevím, jak vám pomoct. Co ode mě chcete?‘‘ odporovala jí, vstala a začala couvat k silnici. Stařenka stále postupovala k ní, až ji nakonec vytlačila na silnici.
,,Ale ale...Zase si mluvíš sama pro sebe?‘‘ ozval se za ní hlas, který až moc dobře znala. A ten hlas doslova překypoval ironií a pobavením. Otočila se a sklopila hlavu.
,,Já přece...Nemluvila jsem pro sebe. Mluvila jsem s tou starou paní...‘‘ špitla a zaslechla pobavené chechtání. Zvedla hlavu a zadívala se před sebe. Stál tam Sammy a celá jeho parta, vlastně všichni kluci ze třídy.
'Všichni jsou stejní...Všichni si to užívají...'
,,Tady žádná stará baba není a nebyla!‘‘ utrhl se na ni Sammy. ,,Ty jsi prostě jen blázen!‘‘ křikl a prudce do ní strčil. Zavrávorala, ale na nohou se neudržela a sedla si přímo doprostřed silnice.
Jak není? Vždyť ji vidím...Stojí přímo za vámi!
Stála tam! Stála za nimi a upřeně ji pozorovala. Jenže oni ji neviděli...nebo ji nechtěli vidět, jen proto, aby Chris mohli dál ubližovat. To by jim bylo podobné.
Černovlasý mladík k ní přistoupil, popadl ji za předloktí a hrubě ji vytáhl na nohy. Usykla bolestí, když se nehty zaryl do jemné kůže.
,,Bolí tě to co? Bolí?‘‘ zeptal se s jakýmsi zvrhlým potěšením a prudce s ní zacloumal.
Možná by jindy jen útrpně snášela jejich zacházení, jenže dnes, dnes už ne. Už to nemohla...a nechtěla dále snášet!
Vytrhla z jeho sevření pravou ruku a vlepila mu facku.
A čas jako kdyby se zastavil. Celá Sammyho parta ztichla a tiše je pozorovala. Čekali, co jejich ‘‘velitel‘‘ udělá. Ten na Chris strnule zíral. V očích se mu mísilo překvapení, ale i zlost. Věděla, že to přepískla. Věděla, že on se pomstí.
,,To jsi neměla dělat. To jsi teda vážně neměla dělat!‘‘ zavrčel a znovu jí sevřel i pravou ruku. A v tu chvíli to zaslechla.
Chrčení.
Bouchání a vrzání.
Přesně takhle o sobě dával vědět stařičký autobus, kterým denně jezdila domů. Byl to ten, co měl jet v 11:58, jenže měl zpoždění. Jindy by děkovala Bohu, ale dnes....
Stála uprostřed silnice, ruce jí svíral její úhlavní nepřítel a nenáviděný člověk a ona jen bezmocně naslouchala stále se blížícímu nebezpečí. Jen čekala, kdy se autobus objeví v zatáčce, a pak už nestihnou utéct. Musela jednat.
,,Hele, jede au-‘‘ začala opatrně, ale on s ní zatřásl.
,,Sklapni ty krávo!‘‘ okřikl ji, ale sám věděl, že by měli zmizet ze silnice. Náhle ale dostal chuť ji potrápit. Znovu. Za to, co provedla, za to co si dovolila.
,,Prosím! Musíme ze silnice!‘‘ prosila ho zoufale, ale on se jen usmál.
,,Bojíš se?‘‘
Zvuk autobusu se stále blížil. Co nevidět se určitě objeví v zatáčce...
,,Prosím!‘‘
,,Tak bojíš se?! Přiznej to!‘‘
Chris bezmocně zavrtěla hlavou. Věděla, že když to řekne, vrátí se na chodník. Jenže to, že mu nikdy neřekla, že se bojí, to bylo její vítězství. Nechtěla o to jediné přijít.
,,Bojíš se?!‘‘ zařval naposledy a autobus se konečně objevil v zatáčce. Vyděšeně se otočila a zírala přímo na velké čelní sklo, které odráželo sluneční paprsky.
Blížilo se...autobus troubil....
'No tak...'
,,Jo!! Bojím se!! Bojím!!‘‘ zařvala zoufale a Sammy konečně usoudil, že by mohli uhnout.
Jenže už bylo pozdě...Nestihli utéct.
Stačili udělat jen dva kroky a do Sammyho narazila hrana autobusu a stáhla ho s sebou na zem. Snad jen instinkt mu přikázal chytit se Chris za triko a strhnout ji s sebou. Dívka se při dopadu prudce uhodila do hlavy a ještě než ztratila vědomí, viděla, jak přes Sammyho tělo přejíždí velká pneumatika.
'Ne!'
'To ne...'