Na hranici rovnováhy: 6.Přípravy (první část)

6.PŘÍPRAVY


Salene trvala na tom, aby si nekromancer před vyvoláváním ještě odpočinul, ale Ayile odmítnul. Odpočinek nepotřeboval a ve skutečnosti se nemohl dočkat, až vyvolá ducha Salenina otce. Už dvakrát byl terčem útoku neznámých sil, ale čím víc o tom přemýšlel, co se ho pokoušelo vlastní rukou zabít, tím více nabýval přesvědčení, že mezi těmito útoky neexistuje žádná spojitost. Mohlo být něco, co je spojovalo, ale určitě to nebylo totéž. Ten druhý útok daleko více připomínal smrtelníka, lépe řečeno nekromancera. Ayilea ovšem nenapadal žádný nekromancer, který by usiloval o jeho smrt, ještě k tomu takovýmto způsobem. Ano, tohle je typická situace, ze které může nepřátel vyvodit určitá plus, ovšem k žádnému z těch, které znal se to moc nehodilo.
Mohl to být obyčejný člověk? Pokud ano, musel stoupence Rathmy studovat velice podrobně. Právě Ayile měl spoustu svých oblíbených metod, které málokdo znal.
Dalšího dne byla obloha temně modrá, což bylo pro Ayilea znamení, že nastal ten správný čas. Salene ovšem nic neřekl. Ve svém koutečku začal s přípravami vědom si toho, že tohle vyvolávání nebude jako ty ostatní. Přesto se těšil. Musel ovšem kolem celého shromáždění rozestavit bariéry a různé ochranné kouzla.
Salene za ním přišla už brzy ráno, optat se, zda něco nepotřebuje. Tahle šlechtična byla jiná než ženy, jaké dosud potkal. Snad to částečně způsobovalo nadání, kterým byla obdařena.
Báječným příkladem byla Ayileova lebka Futlaie Daimonna. Místo aby se jej lekla či štítila jako každá jiná žena, proměnilo se její překvapení v úžas. Ráno, jakmile vešla do pokoje pozdravila lebku, jako by byla rovněž její host a plnohodnotný člověk. Futlai se už už chtěl rozvykládat o svých nebezpečných zážitcích ale jediný Ayileův pohled jej umlčel. Podařilo se mu dodržet slib, který dal nekromancerovu po včerejším incidentu, že Salene se nic nedozví.
Připravoval se skutečně pečlivě, jelikož nechtěl být rušen žádnými okolními vlivy, natož napaden jiným způsobem.
,,Chvilku po půlnoci,“ oznámil po delším přemýšlení šlechtičně těsně před obědem. ,,Před místem, kde je pohřben.“
,,To znamená v hrobce pod domem.“
Ayile si myslel, že rodina Menarchioů má takové podobné místo, a předpokládal, že k tomu místu jsou poutány všechny duše, které včera objevil. ,,Dobrá…“
S chutí se pustili do výborného guláše, který měli na oběd. Nekromancer si moc nenaložil, jelikož nepotřeboval jíst tak často a tak hodně jako obyčejní lidé. Musel ale uznat, že zdejší kuchaři vaří znamenitě.
Neposlouchal, o čem se sourozenci baví. Rozjímal o svých problémech. Snažil se dát si dohromady vše, co ví a vyvodit nejaký závěr. Moc toho nevěděl, takže mu to nepřineslo nic, co nevěděl.
,,Pavouk?“ zašeptal náhle Ayile. ,,Jedovatí pavouci…Jsou tu běžní?“
,,Vlastně velmi vzácní, ale…“
Dál se Salene nedostala, protože ve dveřích se objevila služebná. Snažila se nedívat na nekromancera, zalomila ruce v bok a prohlásila: ,,Generál Mandylion na vás čeká!“
,,Generál Mandylion?“ Lady Menarchio vypadala zmateně.
,,Ano paní.“
,,Řekni mu, že nemám čas, buď tak laskavá.“
,,Myslím, že na mě čas máte, alespoň teď!“ zahřměl hlas zpoza služebné.
Mandylion byl ztělesněním schopného vojáka, o jakých se vyprávějí příběhy. Hnědé dlouhé vlasy měl sčesané dozadu. Jeho vykrojenou část zobila spousta malých jizviček s tou největší pod levým okem stejně hnědým jako to druhé. Byl o mnoho vyšší a širší v ramenou, než Ayile.
Byl oblečen do šedivé uniformy. Pod pravou paží si nesl helmici. Ostře řezaný meč podle Ayilea velmi dobré kvality měl prakticky zasunutý v pochvě, připravený na okamžité použití.
,,Čemu vděčíme za tvou nečekanou návštěvu?“ zeptala se s úsměvem Salene.
,,Budeme potřebovat vaši podporu k volbě nové skupiny vojáků. Nechceme zažít to, co před třemi lety.“
,,A tehdy se stalo co?“ zeptal se Ayile.
Menadylion poprvé zaregistroval přítomnost černě oděného muže. Bleskově sáhl po meči. ,,Chraň Bůh! Co tady dělá tenhle pes? Zmocnil se vaší mysli Lady Salene?“
Euan se posunul o kousek dál. Umožnil tak případně generálovi zasáhnout Ayilea plnou silou. Ovšem Mandylionovi v tom naopak zabránila Salene.
,,Drahá Salene, víte, co je tohle zač? Víte, jakých ohavností se dopouští na hřbitovech a v hrobkách a…“
Ztichl tasil měč.