Dotkni se hvězd - 8. díl

Tarja se s obtížemi brodila hlubokým bahnem a s každým dalším krokem její znechucení narůstalo. A také její hněv.
Copak tohle byla nějaká pořádná mise?! Vždyť už přes dvě hodiny se prodírali tím neskutečně obtížným terénem a zatím nezaznamenali jedinou známku života. Krom močálů a všemožných rostlin tam nebylo snad vůbec nic. Žádní Laithani, žádní Mituriani, žádné příbytky ani lodě, které by naznačovaly, že tahle planeta byla kdysi obydlená, prostě dokonalé a naprosté nic!
Jenže Shaperd byl pevně přesvědčený o tom, že žádná civilizace nezmizí jen tak beze stopy, a tak na jeho rozkaz pokračovali dál v pátrání. Nenáviděla ho za tu jeho zatvrzelost. A taky obdivovala. Protože pohled na něho, jak klečí v té mazlavé břečce a zkoumá jakýsi drobný předmět, jenž právě nalezl, ji z neznámého důvodu bral za srdce.
„Co máte, veliteli?“ dotazoval se dychtivě jeden z vojáků, kterého i podle lehce zkresleného hlasu identifikovala jako Treba, jejich malého technického génia. Bylo jedno, jestli jste potřebovali něco opravit a nebo se nabourat do nějakého systému, v obou případech byl Trebo váš muž.
„Obávám se, že asi nic mimořádného,“ odvětil Shaperd a ochotně mu svůj objev postoupil. „Jenom kus pažby phaseru.“
„Ten nám toho asi moc neřekne, když všichni používáme stejný typy zbraní!“ poznamenal Simeon skepticky a poněkud znaveně se rozhlédnul kolem sebe. „Nepočkáme, až se rozední, pane? Myslím, že teď už tu beztak není koho zachraňovat.“
„Vypadá to tak,“ přisvědčil velitel a pro všechny případy se ještě spojil se Celeste. „Scotty, zjistil jsi něco nového?“
„Ne, pane. Jediní, koho vidím na scanneru, je váš oddíl,“ dostalo se mu okamžité odpovědi. „Našli jste nějaká těla nebo něco, co by prozradilo, co se tam dole stalo?“
„Zatím ne. Chceme to zkusit ještě za světla.“
„Dobře, zůstaňte na místě, hned vás z tý bažiny dostanu. Ale stejně se mi nezdá, že by Mituriani byli až takhle důkladní... jasně, neměli Laithany nikdy příliš v lásce, ale tohle mi na ně fakt nesedí...“ poznamenal ještě Scotty, než provedl obrat a nasměroval Celeste správným směrem.
„Aspoň někdo, kdo sdílí můj názor!“ zabručel Quark a zlostně dupnul nohou, až se bláto rozstříklo na metry daleko. Několik vojáků, jež mělo tu smůlu, že v tu chvíli stáli až příliš blízko, si mlčky otíralo hnědavou kaši z přileb. „Můj národ ctí konfederační úmluvy stejně jako ostatní! Jak se vůbec přišlo na ten nesmysl, že bychom to měli mít na svědomí?!“
„Přišlo hlášení z Aconcaguy. Skupina neregistrovaných miturianských lodí byla spatřena, jak přistává na Sírionu. Poslali i záznamy, můžeš se na ně pak na Sagittariu podívat, jestli budeš mít zájem,“ vysvětloval Shaperd pečlivě neutrálním tónem, protože nechtěl, aby Quark poznal, že té verzi o útoku Miturianů také příliš nevěří. Jenže jako velitel si nemohl dovolit s někým sympatizovat, obzvláště když hlavní základna na Venturii podložila své tvrzení důkazy.
„Proč bych to dělal, pane?“ opáčil Quark skoro nechápavě. „Jsem si jistý, že když nám to poslali, tak tam nějaké lodě budou. Ale to je pořád dost málo na to, abych uvěřil ve vinu svých lidí.“
„Všechno bude důkladně přezkoumáno, o tom tě ujišťuji,“ sdělil mu Shaperd ve snaze ho trochu povzbudit, ale jedinou vojákovou reakcí bylo mírné pokývání hlavou.
Mezi muži se rozhostilo lehce stísněné ticho. Většina vojáků stála na Quarkově straně, nicméně se našlo i pár takových, kteří si ho přeměřovali nedůvěřivými pohledy, jako kdyby snad očekávali, že v následujícím okamžiku obrátí svůj phaser proti nim. Tarja patřila mezi ně. Ani pořádně netušila, kde se v ní ten hluboký odpor vůči ostatním národům bere, rozhodně s nimi až dosud neměla jedinou nepříjemnou zkušenost, která by to mohla zapříčinit. Stačilo jí, že byli odlišní. A odlišní pro ni znamenalo horší.
Nikdy se jí nezamlouvalo, že s nimi na lodi slouží i vojáci jiných ras. Přišlo jí to... špatné... zhanobující... Jenže se proti tomu nedalo nic dělat. Mohla pouze požádat o převelení na některou z výhradně venturianských lodí, avšak to by znamenalo ztrátu prestiže, kterou s sebou služba na Sagittariu přinášela, a také nejspíš konec vztahu s Shapem, neboť pochybovala, že by se vzdal svého současného postu, aby mohl být s ní.
Nyní jí však vysvitla nová naděje, neboť pokud se ukáže, že jsou Mituriani zcela nevyzpytatelní tvorové se sklony k násilí a zkratovému chování, kapitáni si jistě propříště rozmyslí, jestli je přijmou do svých řad. Pravda, stále by tu zbývaly ještě další tři rasy, které by musela snášet, avšak ty už nebyly tak hrozné, hlavně když by se konečně zbavila toho otravného Quarka!
Na rtech se jí při té představě objevil potěšený úsměv a ona se raději odvrátila, aby si toho Shaperd nepovšimnul. Jedna lekce jí ten den bohatě stačila, nemluvě o tom, že se nechtěla připravit o ten luxus, až jí bude mýt záda. A možná i jiné partie... Usmála se ještě víc a v očích se jí žádostivě zablýsklo, když začala promýšlet, co všechno by se svým drahým komandérem mohla v mycí jednotce podniknout. Každopádně byla rozhodnutá si pořádně vynahradit každičkou minutu strávenou v té smrduté díře honosně nazývané Sírion.
A pak zahlédla to tělo...