Dotkni se hvězd - 9. díl

Tarja si provokativně shrnula průsvitnou látku svých nepříliš dlouhých zavinovacích šatů z jednoho ramene, čímž ještě více odhalila dráždivou linii svých plných prsou, a smyslně pomalým pohybem si olízla horní ret.
Jenže na Shaperda to valný účinek nemělo a to z jediného prostého důvodu, že se zatím neobtěžoval ukázat. A to ve své kabině nechala prostřít pro dva a byla připravená se s ním milovat klidně až do rána každičkým možným způsobem, na jaký si jen vzpomenou! Co připravená! Už se nemohla dočkat, až vnikne do jejího těla a podrobí si ho tím nekompromisním způsobem, jak to uměl pouze on… beze zbytku… bez slitování…
Jen při pomyšlení na jejich poslední setkání se neubránila hlasitému zasténání a její stehna se takřka jako na povel rozevřela, aby jí umožnila zabořit své dlouhé štíhlé prsty do zvlhlého klína. Dlouho tam ale nepobyly, její touha byla již příliš silná, než aby se spokojila s tímto. Chtěla Shapa! A chtěla ho hned!
Rázně se zvedla z lůžka, v rekordní rychlosti vyměnila svůdné prádlo za čistou uniformu a bez dalšího otálení vyrazila na ošetřovnu, kde předpokládala, že se dosud zdržuje. A nemýlila se. Když vstoupila dovnitř, byl zrovna zabrán do rozhovoru s Noirem, jedním z lodních doktorů, a přestože její příchod zaznamenal, rozhodně se jím nenechal nijak rušit.
„To skutečně nejde vůbec nic udělat?“ zjišťoval, čelo svraštěné jako pokaždé, když něco neprobíhalo podle jeho představ a nebo byl hluboce zamyšlen.
„Možná kdyby se sem dostal o něco dřív… ale takhle… je mi líto, Gabe.“
„Nebýt tady Tarjy, tak se sem nedostal vůbec, to ona ho našla,“ přenechal jí Shaperd spravedlivě veškeré zásluhy a ona se zmohla pouze na poněkud kyselý úsměv. Tušit, že ten zatracený Laithan zmaří její plány, radši by ho tam nechala shnít!
„Máte vynikající postřeh, madam. Není zrovna jednoduché je objevit, když se skrývají,“ pronesl Noir takřka s úctou.
„Pak se asi moc nesnažil, protože mu část ruky vykukovala ven,“ odvětila odměřeně, aniž by na ni doktorova pochvala nějak zapůsobila.
„Naopak… původně se zřejmě snažil až příliš… veškeré jeho dutiny byly plné bahna.“
„Myslela jsem, že dýchají otvory na hřbetní vyvýšenině…“
„To ano. Ale kvůli tomu také zůstávají nepříliš hluboko pod hladinou. Jejich dýchací otvory jsou jako systém brček… jakmile se ponoří příliš hluboko…“ Noir to raději nechal nedopovězeno.
„Chcete říct, že se sám udusil?!“ otázala se Tarja popuzeně, protože připravit se o vášnivou noc s Shapem jenom kvůli nějakému přiblblému Laithanovi, to už bylo na ni opravdu moc!
„Ano. Neshledali jsme na jeho těle nic, co by poukazovalo na cizí zavinění. Nejspíš se skryl, aby si zachránil život, ale když ho nedostatek methanu v organismu přinutil otevřít chlopně, byl ještě příliš hluboko, než aby mohl nasát něco jiného než bahno,“ vysvětloval jí doktor trpělivě.
„Takže je mrtvý,“ shrnula to bez sebemenšího pohnutí. A snažila se pochopit, proč v tom případě Shaperd stále marní čas na ošetřovně namísto toho, aby si s ní užíval.
„Vlastně ano, ale jeho funkce jsou dosud udržovány přístroji. Čekáme ještě na odpověď z Aconcaguy, kam jsme poslali žádost o připojení jeho mozku na Biotec a stažení posledních dat.“
„To zní slibně, třeba se díky tomu všechno vysvětlí a už tam nebudeme muset znovu,“ zadoufala Tarja a s pohledem upřeným na komandéra si pohrávala se zipem své kombinézy, aby mu naznačila, že na jeho příslib dosud nezapomněla.
Avšak podle jeho výrazu se nezdálo, že by měl na milování s ní zrovna náladu.
„Vadí Vám Sírion jako takový, důstojníku, a nebo úkol, který na něm máme? A nebo jenom Laithani?!“ vyštěkl na ni nevlídně. „Protože jestli jste si toho ještě neráčila všimnout, pár Laithanů se v našich řadách také nalézá a jim rozhodně není lhostejné, co se s jejich druhy stalo!“
„Vždyť to také prověřujeme!“ ohradila se ostře. „Nic víc však v tuhle chvíli dělat nemůžeme!“
„Jak kdo! Trebo mezitím prozkoumal ten kus phaseru! A odhalil něco dost podivného!“
„Podivného?“ Musela se držet, aby nezazívala. „Jako co? Je snad vyroben z nějakého nestandardního materiálu?“
„To ne, materiál i parametry odpovídají certifikovanému modelu. Jde spíš o to, jak ta část pažby byla oddělena.“
„Předpokládám, že ne paprskem, když se nad tím pozastavujete,“ hádala neochotně, její nestydaté představy o ní a Shapovi pozvolna mizící kamsi do nenávratna.
„To můžete posoudit sama,“ odtušil komandér a podával jí několik potištěných fólií. „Trebo mi vyjel pár detailů a já je sem vzal, aby se na to Noir podíval. Pokud to bylo odříznuto nějakou zbraní, pak takovou, kterou ani Grokch nezná. Leda že by pocházela z jiné soustavy. A nebo už jste se setkala s nožem, který by měl tři ostří?“
Tarja pozvedla snímky proti světlu a trochu ji zamrazilo, když spatřila roztřepený, jakoby okousaný okraj kovu, kde byl oddělen od zbytku zbraně. Nad ním se ještě ve dvou řadách táhly klikaté škrábance, z nichž ten vzdálenější byl tenčí, ale oba vytvářely v tvrdém materiálu dost výraznou rýhu.
Nepřisuzovala by ty stopy zbrani, ani kdyby to jejich zbrojní technik už předtím nevyloučil. Otázkou však stále zůstávalo, co je pak způsobilo…