Dotkni se hvězd - 10. díl

Shaperd sledoval rudovlasou důstojnici a v duchu přemítal, proč ji senátor během výchovy nevedl k větší pokoře. Copak jsou lidé něčím výjimečným, aby měli právo chovat se tak nadřazeně, jako to s oblibou dělává ona? Myslí si snad, že pozná, co je v nitru každého jedince pouze na základě toho, jaké je rasy?
Dobře si povšimnul, jak hrubě se chová ke Quarkovi a mrzelo ho to za něj, neboť ten Miturian měl vskutku zlaté srdce. Nemluvě o tom, že její povýšený přístup způsoboval mezi osazenstvem Sagittaria akorát napětí. Část Venturanů, kteří smýšleli podobně jako ona, se domnívali, že když je to trpěno jí, můžou si dovolit podobné neomalenosti také, a jak se zdálo, ostatním národům, jež tam byly zastoupeny v menšině, už pomalu ale jistě docházela trpělivost. A to do té míry, že Shaperd považoval za nezbytné pohovořit na toto téma s kapitánem. Ten sice připustil, že Tarjiny vyhraněné názory jsou všem na obtíž, ale též neopomněl zdůraznit, že pro jejich loď je přínosem, když na ní slouží senátorova dcera. Kdyby ji vyloučili, připravili by se tak pravděpodobně o řadu výhod, a to bylo riziko, které McLeary na rozdíl od něho nebyl zatím ochoten akceptovat.
Jo, možná se mohlo zdát trochu divné, že klidně spí s ženskou, kterou by nejraději dostal pryč z lodi, ale nepovažoval to za něco nemorálního. Jako každý měl i on své potřeby a neviděl důvod, proč by je neměl ukájet zrovna s ní. Byla krásná a byla svolná. A dokud zůstával jejich poměr zcela nezávazný, neviděl v tom žádný problém. Jeden přece nemusel mít rád toho druhého, aby jim spolu bylo dobře. Naopak, připadalo mu, že jakmile se do toho začnou plést city, sex už pak nikdy za moc nestojí. Namísto toho, aby si každý vzal to, po čem touží, zatěžuje se nějakými ohledy a nakonec je frustrovaný, protože si ani pořádně neužije. V podobné situaci se jednou ocitnul a bohatě mu to stačilo. Vážný vztah? Ne, díky, už nikdy víc!
Naprosto mu to vyhovovalo tak, jak to bylo teď. Když měli oba chuť, někde se sešli, a když na ni neměl zrovna náladu, prostě ji ignoroval, aniž by mu hrozilo, že ho zahrne přívalem výčitek, jak je krutý a bezcitný. Ne, že by to Tarja párkrát nezkusila, ale poté, co jí sdělil, že víc od něho prostě nedostane, smířila se s tím a dala pokoj. Byl tomu rád, protože jejich společné chvíle byly rozhodně víc než uspokojivé. Stále ho nepřestávalo fascinovat, že někdo navenek tak chladný jako ona, dokáže být v soukromí natolik odlišný. Její divokost a záliba v experimentech činily z každého jejich setkání nezapomenutelný zážitek, ačkoli nezřídka mu šrámy po těle, jež mu způsobila svými nehty či zuby, mizely i několik dní. Naštěstí to většinou bylo na místech, kde nebyl problém to skrýt, aspoň do onoho dne, kdy se rozhodla ozdobit mu krk dost nápadným kousancem.
Tehdy byl nucen zajít na ošetřovnu, kde ke své úlevě narazil na Noira, jenž se ukázal být velice chápavý a diskrétní. Bez jediné poznámky zhojil jeho poranění a poté prohlásil, že takovou maličkost ani nebude uvádět do záznamů, protože by samotná administrativa zabrala více času než samotný úkon. Byl mu za tu vstřícnost neskonale vděčný, už jen proto, že nezůstalo u toho jediného případu.
A podle pohledu, který na něho Tarja vrhla, když přestala zkoumat jeho snímky, by se za ním zřejmě musel zastavit i dnes. Kdyby tedy měl na nějaké hrátky s ní zrovna náladu, což vzhledem k tomu, že kamsi zmizela celá populace Sírionu, v nejbližší době nehrozilo, takže jeho krk a jiné partie byly prozatím v relativním bezpečí. Spíš potřeboval naléhavě vyřešit, co napsat o jejich záchranné akci do hlášení, aby to u jeho nadřízených obstálo.
„Musím říct, že to vypadá... nezvykle...“ prohodila posléze Tarja, čímž přerušilo ticho, které v místnosti až na občasné pípnutí přístroje, jenž udržoval mozek toho neznámého Laithana stále při životě, panovalo. „Ale proč jste to přinesl sem? Noir je přece doktor, co čekáte, že Vám k tomu řekne?“
„Jeden nikdy neví, tak jsem chtěl radši vyzkoušet všechny možnosti,“ pokrčil Shaperd rameny a podal ty snímky Noirovi, aby si je mohl prohlédnout.
„Copak není lepší počkat, až Vám z Aconcaguy pošlou odpověď? Pokud to nezjistí odborníci tam, tak my tady jen stěží!“ podotkla Tarja netrpělivě a trochu se nahrbila, aby komandérovi poskytla lepší výhled do svého výstřihu.
„Nechtěl jsem je tím zatěžovat...“ přiznal a ona udiveně pozvedla obočí.
„Vy jste to tam neposlal?!“
„Zatím ne. Říkal jsem si, že bychom si s tím nejdřív mohli pohrát my,“ mrknul na ni spiklenecky.
„Tak pohrát?“ Tarja nevěřícně potřásla hlavou. „Myslela jsem, že na hraní nemáte náladu, ale jak se zdá, Vy jste si pouze našel jinou hračku!“
„I to se někdy stává...“ odtušil.
„Ovšem!“ přisvědčila krátce. „Jste si ale, doufám, vědom toho, že tím, že jste neprodleně nenahlásil tento nález a neposlal ho přes transportní plošinu do Aconcaguy, jste porušil hned několik hlavních zákonů?“
„Já jsem už holt takový. Ale co Vy, důstojníku? Pokud nenahlásíte mé opomenutí, porušujete tytéž zákony a hrozí Vám tentýž trest. Nevzbuzuje to ve Vás jisté obavy?“ škádlil ji Shaperd, neboť jedním si byl kupodivu jistý. Že by neudělala nic, co by mohlo ohrozit jeho případné povýšení na kapitána.
A nemýlil se, jen co domluvil, zamířila Tarja bez dalšího otálení ke dveřím. „Ani ne, pane, já totiž o žádném opomenutí nevím...“ sdělila mu, než je tam opět zanechala o samotě.