Dotkni se hvězd - 11. díl

„Připadalo ti tohle moudré?“ zeptal se Noir, sotva se za Tarjou zasunuly dveře, a trochu vyčítavě si svého nadřízeného přeměřoval. „Jestli ti to nedošlo, tak bych z toho mohl mít problémy i já!“
„Žádný strachy, ona to přece nikde vyprávět nebude,“ uklidňoval ho Shaperd a kývnul hlavou směrem ke snímkům, které doktor dosud svíral v ruce. „Tak co si o tom myslíš?“
„Co?“ Noir se na ně zběžně podíval, než mu je zase vrátil. „Že měla pravdu. Nechápu, proč jsi to hned neposlal do Aconcaguy.“
„Něco se mi na tom celém nezdálo...“ svěřil se mu komandér tiše. „Proto jsem doufal, že na to přijdeme sami. Vždyť víš, jak to vypadá, když se do toho začnou vměšovat ti machři z vyšetřovacího týmu...“
„To jejich vměšování se má svůj význam, to přece víš. Nechápu, proč tě tak iritují.“
„Iritují? Takhle poeticky bych to sice nevyjádřil, ale v zásadě máš pravdu. V tom případě je měli na Sírion vyslat rovnou a nenechávat veškerou špinavou práci na nás. Teď ať se postaví do fronty a počkají, až na ně přijde řada.“
„Myslím, že to bude co nevidět, protože já ti s tímhle taky nepomůžu. Ne, že bych nechtěl, ale opravdu nemám ponětí, co by to mohlo být. Trochu to připomíná stopy po zubech, jenže to nedává vůbec žádný smysl.“
„Třeba jo. Nedokázal bys z toho vyčíst ještě něco víc?“ naléhal komandér.
„Já ne, ale možná někdo z Juvianů by mohl něco vědět. Pokud tedy budou ochotní ti pomoct.“
„Obával jsem se, že mě za nimi pošleš...“ povzdechl si Shaperd bez valného nadšení, protože Juviani byli jediným národem, který z příchodu lidí do jejich soustavy nebyl ani trochu potěšen. Ba co víc, když jim bylo nabídnuto místo v Konfederaci, Juviané tehdy demonstrativně vystoupili a stáhli se z veškerého dění. A tak tomu bylo zhruba až dodnes, přestože od té doby uběhlo už skoro osm století.
„Mohl jsem tě poslat také někam jinam, ale tam by se ti nejspíš líbilo ještě míň,“ ušklíbnul se Noir. Se svou mušketýrskou bradkou a po lopatky dlouhými tmavými vlasy staženými do culíku vyhlížel jako cokoliv jiného než doktor, ale Shaperd se mohl už párkrát přesvědčit, že tohle zdání opravdu klame, a že za svým xyonským kolegu nijak výrazně nezaostává. „A co se ti vlastně nezdálo?“ otázal se zvědavě.
Avšak komandér se mu zatím nemínil svěřovat, přinejmenším dokud nezjistí, jestli jsou jeho podezření vůbec opodstatněná. „Copak ses nic nenaučil od Tarjy? Co nevíš, to ti nemůže ublížit,“ odbyl ho a vysloužil si za to jeden důkladný dloubanec mezi žebra.
„Od té se tak zrovna budu něco učit!“ obrátil Noir oči v sloup. „Ty bys také udělal nejlíp, kdyby ses s ní přestal stýkat... jako soukromě. Protože si nemyslím, že ti může kdy přinést něco dobrého.“
„To by ses divil,“ pousmál se Shaperd. „Kdybych chtěl, mohl jsem už být kapitán. Aspoň to tvrdila.“
Doktor potřásl hlavou. „To jenom dokazuje, že nemá vůbec žádný rozum!“
„To ti teda náramně děkuju!“ zasmál se velitel. „Navíc musíš uznat, že na téhle lodi má bezkonkurenčně nejhezčí hrudník!“
„Tímhle poměřuješ ženy, Gabe?“ Noir se zatvářil útrpně. „To je dost ubohé. Co nějaká intelektuální rovina?“
„Pokud tím myslíš nějakou nevšední polohu, tak bych to i vyzkoušel, jinak nemám zájem.“
„Možná kdybys potkal někoho... normálního... tak by sis dal říct.“
„Noire...“ Shaperd udělal otrávený obličej. „Jestli v tom budeš pokračovat ještě chvíli, začnu si snad myslet, že mě balíš!“
„O tom si nech leda zdát! Já mám svou Sitaké a jsem s ní naprosto šťastný!“
„Však vám to taky přeju. Poslyš... jsou Laithanky lepší než Venturanky?“ vyzvídal Shaperd, kterého Noirův vztah s jednou ze zdravotních sester nepřestával fascinovat. On proti jiným rasám žádné výhrady neměl, ale ani si nedokázal představit, že by si s ženou některé z nich něco začal, na to byl až příliš staromódní.
„A já se tě snad ptám, co děláš s Tarjou, že jsi vždycky samý šrám?“ opáčil doktor na oplátku. „Jak se to vůbec vyvíjí s tím tvým novým objevem? Už jste nějak pokročili?“
„Myslíš s Eve?“ ujistil se komandér, než hovořil dál. „Nijak zvlášť, pořád čekám, co zjistí Chip.“
„To ten signál ještě nelokalizoval?“ podivil se Noir. „Vždyť tu není zas tolik míst, odkud by ta dívka mohla pocházet. Kromě Venturie jsou tu už jen tři hlavní kolonie a pár neregistrovaných menších.“
„To vím taky, ale ani jedno z nich to není. Štve mě to, protože... no, zdá se, že má doma problémy a já bych se rád ujistil, že je v pořádku.“
„Ovšem, to je u tebe zcela běžná praktika... Divím se, že s tím množstvím dívek v nesnázích, které zachraňuješ každý den, máš ještě čas na něco jiného...“ dobíral si ho doktor, kterého ten jeho nebývalý zájem opravdu zarážel.
Gabe byl jeho přítel a také byl dobrým vojákem i velitelem, ale jeho přístup k ženám se nedal nazvat jinak než sobeckým. Netušil, jestli byl takovým vždycky a nebo se kdysi zklamal, a proto už si raději udržuje odstup, avšak to, že se stará o bezpečí nějaké dočista neznámé dívky, naznačovalo, že to s ním není zas až natolik zlé.