Pod křídly draka - 5. část

„Tady to bude pohodlnější.“
Tom se rozhlédl po malé místnůstce, kam ho Lilith zavedla. Byla mu povědomá, ale ubezpečoval se, že to je jen díky tolika hradům, které v životě viděl. Naproti velké posteli s nebesy stál malý psací stolek s křesílkem potaženým brokátem. Mohutné ručně dělané skříně na šaty vídal na každém hradě, tady měl ovšem nejasný pocit, že jsou stále ještě používané. Zástěna působící asijským dojmem stála mezi oknem a stolkem, ke kterému se nyní posadil. Lilith před něj postavila tác s pečenou slepicí a domácím chlebem.
Tom chvíli se zájmem sledoval, jak Lilith oblečená v dlouhých krémových a zřejmě těžkých šatech zatahuje závěsy před probouzejícím se slunkem. Vlasy měla zase stáhnuté do copu, ve tvářích měla víc červeně než včera, což ho trochu znervózňovalo, ale nedal na sobě nic znát, a její pohyby nebyly tak unavené jako včerejší. Uvědomoval si, jak je nádherná, ale stále nevěděl, jestli mu má být odporná pro to, čím je, nebo k ní má cítit sympatie.
„Nemáte hlad?“ usmála se, když si všimla, že Tom sleduje ji, místo aby se pustil do slepice. Bylo lehké ji již připravenou ukrást v některé chaloupce, kde se lidé stále nezamykali. Jejich hloupé pověry o česneku a svěcené vodě, které mají domov ochránit, jí byly k smíchu, ale dalo se z nich stále ještě těžit. „Není otrávená, ani jsem ji nepřipravovala já …“ řekla a znovu se usmála. Usadila se na postel, která dřív patřila Marice. Tom to mohl vědět, kdyby si pamatoval… Rozhlédla se také po místnosti. Tolik vzpomínek.
Pustil se do studené pečeně, byla vynikající, pohlédl na Lilith, která zrovna koukala jiným směrem, ale přesto jako by jeho pohled cítila, promluvila na něj.
„Co chcete slyšet dnes?“
„Jak ses dostala k němu. Prostě pokračuj, kde jsi včera přestala,“ povzbuzoval ji.
Lilith se objevil nepřítomný výraz v očích, „Kde jsem včera přestala. Ale je ještě dlouhá doba, která uplynula od té chvíle k momentu, než Vlad našel mne.“ Tom sebou při vyslovení toho slova mírně trhnul a byl rád, že ho Lilith skoro nevnímá, jak byla ponořená do vzpomínek. Když teď neměl paměť zamženou únavou, docházelo mu plno souvislostí. Vlada Napichovače, v literatuře proslaveného románem Dracula, znal přece každý. Teď o něm mluvila s takovou něhou a láskou, že to nemohl pochopit. On „Syn dračího řádu,“ krutý a nemilosrdný vůči svým nepřátelům, ji chránil a pečoval o ni a ona mu to oplácela s veškerou něhou a láskou, které byla schopna.
Bylo mu to opravdu hloupé, znal ji dva dny, věděl, co je zač celou dobu, od té chvíle, co ji uviděl na obraze, jen si to prostě nechtěl připustit, ale stále nechtěl zcela uvěřit tomu, že to není sen, ona není člověk… Znovu se zaposlouchal do jejího vyprávění. Celý den poslouchal Vladův příběh. Lilith se skoro nepohnula, oči měla zamžené, jako by to, co vyprávěla zároveň sledovala ve své paměti.
„Jak to, že to všechno víš? Ty jsi přece ještě nežila, nebo jo?“ zeptal se k polednímu Tom.
„Vyprávěl mi to, on i tety…“ odpověděla potichu. „Když máš věčnost, začneš se nudit rychle. Pak jsem přišla já. Nechtěl, aby se tety začaly nudit, mít větší hlad a tak podobně… Chtěl mě chránit tím, že cestoval, aby ony přišly na jiné myšlenky. Možná doufal, že se jich někde zbaví, i když je měl vlastně rád…“
„Počkej! Kdo jsou vlastně ty tvé tety?“ přerušil ji Tom.
„Marika a Gina. Nejsou mé tety, jen jsem jim tak říkala. Vladovi jsem říkala strýčku… Nejdřív přišla Marika…“