Dotkni se hvězd - 15. díl

„Gabe, můžu tě vyrušit?“
Komandér vzhlédl od zprávy, kterou právě sepisoval, a téměř vděčně se pousmál na inženýra nahlížejícího opatrně dovnitř, zřejmě aby se ubezpečil, že nejde nějak mimořádně nevhod.
„Jasně, budu jenom rád,“ pozval ho bez váhání dál a pohodlně se rozvalil na židli. „Třeba mi poradíš, jak sepsat hlášení o tom, že jsme nezjistili vůbec nic.“
„Co na tom potřebuješ radit? Buď zkopíruj předchozí hlášení a nebo napiš, že se stav od posledního hlášení nijak nezměnil,“ vyřídil to Chip během té chvilky, co si k jeho stolu přistrčil volné křesílko a usadil se.
„Ne, že by mě to už nenapadlo, ale mám pocit, že na velitelství očekávají víc než to,“ povzdechl si Shaperd otráveně. „Řeknu ti, že tohle papírování fakt nenávidím! Kdyby šlo jenom o to sepsat stručně průběh celé akce, tak to mám hotové hned, jenže oni vždycky požadujou přímo literární dílo včetně napínavé zápletky a rozřešení! A to je v tomhle případě nad mé síly.“
„To jste během té ranní výpravy nenašli vůbec nic nového? Ani za použití scannerů?“
„Ne, bylo tam dočista pusto prázdno.“
„Takže úplně zbytečný výsadek...“ zkonstatoval Chip věcně, jak bylo ostatně jeho zvykem.
„Zbytečný?“ Shaperd se lehce ušklíbl. „To ani ne. Tarja vydatně nadávala a náladu jí nezlepšil ani východ slunce, který byl dneska mimořádně pěkný.“
Jeho společník se tiše zasmál. „Nemyslím si, že ona je ten typ, co by to dokázal ocenit. Bažinatý kraj, nad kterým se vznáší opar metanu... úplná romantika, co?“
„A jak ty to víš, když se jakživa nehneš od svých počítačů?“
„Viděl jsem kdysi nějaké záznamy... bylo s podivem, do jak rozsáhlého spektra barev se dokázala ta mlha zabarvit... ale to by spíš zaujalo tu tvou zlatovlásku než důstojnici,“ odtušil Chip a Shaperd pozvedl obočí v lehkém podivu.
„Na to jsi přišel sám a nebo jsi o tom předtím diskutoval s Tarjou?“ poznamenal významně.
„Jo, tohle...“ Chip se zatvářil provinile. „Já se moc omlouvám, ale ona mě úplně zaskočila... Nevěděl jsem, co jí na to rychle odpovědět. A pak jsem si říkal, že nemůže uškodit, když jí prostě řeknu pravdu. Stejně vy dva... hm... není to jako že bys jí dovolil, aby si na tebe dělala nějaké nároky, ne?“
„To ne, ale stejně nevidím důvod, proč by o tom měla vědět. Víš, jak je posedlá pravidly... Pokud se potvrdí, že je to signál z jiné dimenze, určitě to osobně půjde nahlásit do Aconcaguy...“
„A to by bylo tak špatné?“
„Těžko říct. Ale ten Laithan, co jsme ho našli... Aconcagua naši žádost o použití Biotecu zamítla. Prý mají už dostatek důkazů o tom, co se na Sírionu událo. S opětovným výsadkem sice ještě souhlasili, ale další kroky už prý podnikat nemáme. Vyšetřování je podle nich uzavřené a zástupci Miturianů budou předvolání před senát, aby podali vysvětlení pro svůj čin.“
„To šlo rychle...“
„Až moc rychle. Nechali si akorát poslat snímky ze Sírionu, aby měli doloženo, že veškeré budovy byly skutečně zničeny.“ Shaperdův hlas byl plný nesouhlasu, který se před Chipem ani nenamáhal skrývat. „A to tělo jsme k nim museli okamžitě transportovat. Prý ho zatím uchovají pro případ, že by z něho dodatečně potřebovali získat nějaké informace. Na což jsou mnohem lépe zařízeni než my tady, jak mi neopomněli zdůraznit.“
„To mají pravdu. Jsme přece průzkumná a bojová loď, máme tu jenom o něco víc než základní lékařské vybavení.“
„Hm,“ ušklíbnul se komandér skepticky, protože jestli ho život na ulici něco naučil, pak být podezíravý vůči autoritám.
„Mám pocit, že to, co ti teď řeknu, tě taky moc nepotěší, Gabe... Lokalizoval jsem konečně ten signál... kvůli tomu jsem taky přišel...“ spustil Chip zdráhavě.
„To je dobrá zpráva, ne?“
„Možná...“
Inženýr sáhnul do kapsy svého overalu a vytáhnul dva složené papíry, které nabídnul Shaperdovi k prozkoumání.
„Říká ti to něco?“
„Tohle poznávám...“ Komandér zapíchnul prst do jednoho z papírů, které si rozprostřel po stole. Ten, jenž ho zaujal, byl plný pruhů a hvězd. „Takhle kdysi vypadala vlajka Spojených států amerických.“
„Správně. To druhé je vlajka jednoho ze členských států. Nevady,“ prozradil mu Chip.
Shaperd se zadíval na modré pole s oranžovo-zeleným emblémem kolem bílé pěticípé hvězdy a také na dva nápisy které ji lemovaly. „Battle born... Nevada...“ přečetl a lehce se ušklíbnul. „To asi nebylo těžké určit. Ale proč jsi mi to sem přinesl?“
„Protože zatímco jsi byl na své výpravě po Sírionu, prováděl jsem na tvém počítači testování a došlo k dalšímu spojení... I když ta tvá dívka nevypadala zrovna potěšeně, že mě vidí, zahlédl jsem na zdi za ní tyhle dvě vlajky... Myslím, že už můžeme s určitostí říct, že pochází ze Země, i počítač to tak podle vložených dat vyhodnotil.“
Komandér se zamračil. „Ale Země byla přece dávno zničena, nezbylo z ní vůbec nic!“
„V naší dimenzi ano...“ přikývnul Chip. „V téhle, se kterou jsme náhodou navázali spojení, k tomu buď ještě nedošlo a nebo se to ani nestane. Každopádně se to dozvíme velice brzy...“