Dotkni se hvězd - 16. díl

„A jak víš tohle?“
Shaperd se zamyšleně díval na tu modrou vlajku a už chápal, proč měl Chip pochybnosti, že bude z jeho zprávy nadšený. Pro cestování do jiných dimenzí bylo zapotřebí svolení nejen velitelstva ale i celého senátu a to nebylo zrovna lehké získat. Za tu dobu, co sloužil na Sagittariu, podnikli podobnou cestu všeho všudy jednou a tu navíc kapitán z důvodu nestability transdimensionální spojnice rozkázal předčasně ukončit. Tudíž jestli se Chip nezmýlil a Eve pochází opravdu ze Země, není příliš velká naděje, že by se s ní mohli někdy střetnout...
„Byla zřejmě ve škole a měli tam zapnutý projektor. Podařilo se mi rozluštit datum ve spodní části projekce. Podle něho zbývá do střetu Země s cizím tělesem něco málo přes měsíc,“ vysvětloval inženýr. „A jen pro tvou informaci... nebýt mě, tak snadno by sis ten nápis na vlajce nepřečetl... musel jsem ho trochu upravit. Znaky, kterými to bylo napsáno, se přestaly používat už před hodně dlouhou dobou. Naštěstí ve venturiánském archívu jsem o tom starém písmu našel ještě pár zmínek... včetně zaznamenané celé abecedy i s překladem.“
„To leccos vysvětluje,“ přikývnul komandér. „A máš ji pro mě? S její pomocí by se mi mohlo podařit zjistit od Eve něco víc...“
„Víc?“ Chip vyhlížel zaskočeně. „Není co víc zjistit, Gabe, ta záhada je rozluštěna. Původ signálu je odhalen a tím to pro nás zatím končí. Teď musíme veškerá fakta poslat na Aconcaguu a to co nejdříve. Pokud vyhodnotí, že se máme v téhle záležitosti dál angažovat, třeba se dokonce pokusit zachránit tu Zemi, pak zkusím vypočítat pravděpodobnou spojnici a můžeme vyrazit do akce, ale do té doby bychom se od toho měli raději distancovat. A to i ty.“
„A co když se tím odmítnou zabývat? Pak budeme prostě v klidu přihlížet, jak je další Země zničena a milióny lidských životů zmařeny? Není to... nehumánní? Možná tenkrát neměli vybavení, aby tomu střetu zabránili, ale s phasery, co máme na Sagittariu k dispozici, by to muselo být zatraceně velký těleso, abychom s ním nepohnuli!“ pronesl Shaperd a měl co dělat, aby nedal najevo své znechucení.
Věděl až příliš dobře, jak uvažují v Aconcague; co se dělo dostatečně daleko od jejich soustavy, jim bylo docela ukradené, pokud jim z toho neplynul mimořádný zisk. A měl vážné pochybnosti, že by je nadchla vyhlídka na záchranu nějaké pro ně úplně cizí planety. Popravdě řečeno jemu by byl osud Země nejspíš také víceméně lhostejný, vždyť oni už to samé ve své dimenzi zažili a dokázali to časem překonat... možná to byla součást evoluce... jenže tu byla Eve... A jemu se příčilo, že by ji měl i v tomhle nechat na holičkách.
„Já naprosto sdílím tvůj názor, Gabe, ale nám nepřísluší o tom rozhodovat,“ sdělil mu Chip pokojně a zvedl se k odchodu. „Pošli jim to... třeba tě tentokrát mile překvapí...“
„Ti určitě!“ Shaperd se znovu zadíval na nevadskou vlajku. „Dokážeš přesměrovat ten signál na jinou frekvenci?“ otázal se jakoby mimochodem, ale ve skutečnosti byl napjatý, co mu inženýr odpoví. Vlastně ani nepotřeboval vědět, jestli to dokáže, o tom ani na okamžik nepochyboval, spíš jestli bude ochotný to pro něj udělat. Protože on o to spojení nemínil přijít a k tomu by určitě došlo, kdyby se do toho začali montovat ti rádoby odborníci z Aconcaguy.
„Jinou frekvenci?“ Chip se ihned zastavil a vrhnul na něho káravý pohled. „To není zrovna moudré... kdyby zjistili, že jsme s tím manipulovali...“
„Pak bys to musel udělat tak, aby to nezjistili.“
Inženýr zaváhal. Tohle byla rozhodně výzva a navíc mu Shaperd kdysi zachránil život a tímhle by mu to aspoň trochu splatil. Zadumaně si přejel rukou po tváři, pod prsty cítil hrbolatou strukturu zjizvené tkáně, na kterou byly veškeré lékařské vymoženosti krátké, a jež pokrývala převážnou část jeho hlavy, památka to na jeden bouřlivý večer na Ixionu. Přišel tehdy i o levé oko, ale to už dávno nahradil částečně umělý implantát a vzhledem k množství speciálních funkcí, jimiž disponovalo, ho to zas až tolik netrápilo. Nemohl si však nepovšimnout, jak na jeho zjev reagovala ta světlovlasá dívka, šok v její tváři byl až příliš evidentní. Ostatně také Tarja na něho hleděla povětšinou s opovržením, ovšem u takové chladné vypočítavé mrchy ho to ani moc nepřekvapovalo, navíc na jedince jiných ras se dívala ještě mnohem hůř.
„Trochu si s tím pohraju... uvidíme...“ odvětil neurčitě, ale Shaperd věděl, že to může považovat za hotovou věc.
„Díky,“ ocenil to.
„Neděkuj. Jestli to ti nahoře smetou ze stolu, pak ti to bude stejně nanic. Leda bys unesl Sagittaria a vydal se na záchrannou misi i proti jejich rozhodnutí,“ ušklíbnul se pobaveně, než zaregistroval velitelův zatvrzelý výraz. „To snad ne…!“
„Klid, Chipe, něco takového opravdu v úmyslu nemám. Kdyby nebylo zbytí, jsou přece i jiné lodě…“ konstatoval neutrálním tónem.
„To ano a skoro všechny jsou v konfederačním registru! Zkus si s jednou z nich vyrazit na neohlášený výlet a uvidíš, jak rychle budeš mít společnost!“ upozornil ho inženýr s rostoucím znepokojením. „Ostatně... jestli použiješ neregistrovanou, hrozí ti, že tě rovnou bez varování sestřelí, tohle víš přece lépe než já! A taky určitě dobře víš, jaký trest by ti za podobný čin hrozil! Teda samozřejmě za předpokladu, že bys vůbec přežil... Za tohle riziko přece žádná holka nestojí!“
Shaperd na něho vrhnul pohled, který jasně říkal, že tohle s ním opravdu probírat nehodlá. „Mrkni na tu frekvenci... a pak se uvidí...“