Příběh ze země Monzunu - ANO či NE? - 1.kapitola

Slunce svítilo.Bylo vedro. ,,Dnes to udělám" pomyslel si.Po čele mu stékaly kapky potu.,,Takovej kopec".Mluvil pro sebe sama.Ve svalnaté ruce svíral květinu.Kráčel po dlouhé, klikaté cestě.Jeho bosé nohy ho bolely z tvrdých úderů do horských balvanů, jež leželi na cestě.,,Určitě řekne ano!.Koutky úst se mu nadzvedli v letmém úsměvu.Vědel to.Milovala ho.Určitě.Ale již minue nenašel dostatek odvahy, a to to také věděl.,,Dnes to dokážu, vždyť ji miluji."
Konečně došel na rovinu.Posadil se na balvan vedle hučícího potoka.Zhluboka oddychoval.Vyčkával.Po minutě, možná dvou vstal a vydal se dále.Ale nedošel daleko.Po pár desítkách kroků jí uviděl.Čekala na něj.,,Dnes to dokážu" povzbudil se.Otočila se.Její modré oči ho vřele přivítali.Usmála se...
Oba se opět rádi viděli po dlouhém dnu.Po kruté a nekonečné práci na se zase můžou políbit, mohou spolu mluvit, usmívat se na sebe.
Leželi na pasece uprostřed voňavého lesa.Slyšeli zpě v ptáků, hučící potok.Věděl,že přišel ten okamžik.Okamžik, na který se již dlouho připravoval.Plánov si řeč.Nyní přesně znal každé slovo, které chtěl říci.Říci jí.Ta slova znal.Však si je také tisickrát opakoval, upravoval a připravoval.A teď to přišlo.
,,Terc!?" začal nejistě.
,,Copak?" ledabyle se ho optala.
Poklekl a hlasitě polkl.,,Teď to přijde, zvládneš to" naposledy se povzbudil.
,,Tercie, chtěl bych tě požádat o ruku..." odmlčel se.
,,Miluji tě.Miluji tebe, chvile s tebou, tvůj smích a úsměv.Vím, že tě budu milovat pořát, za každé situace.A proto se tebe, Tercie, ptám, zda-li by ses stala mou ženou?" dokončil řeč a napjatě čekal.
Seděla před ním v trávě.Vítr jí mírně rozcuchával blonďaté vlasy.Klekla si naproti němu.Podívala se do jeho hlubokých, tmavých očí.
Ví co má říci.Ví to.Z celého srdce to ví.Usmála se.On také.Spadl mu kámen ze srdce.Jejich hlavy se k sobě přibližovali.Blýž, stále blýž...