Midgaria, část II.
Midgaria, část II.
Anotace: Co a kdo přesně byli Předchůdci? Odkryje chrám nová tajemství?
29.dubna 2986, 12:54, Ovidius-4, vykopávky, 116 stupňů celsia.
Kavka stál na pokraji obrovského „kráteru“, který vykopali jeho pracovníci a archeologové. Celá planeta byla jen skalistá, všechno živé bylo mrtvé. Slunce vyhasínalo a měnilo se v rudého obra. Spalujíce již více než 4 000 let těžké prvky, povrchová teplota planety se zvýšila z průměrných 21 stupňů, na 120-125 stupňů v létě, 100 stupňů v zimě. Vše se stalo vyprahlým a mrtvým.
Kavka a jeho pracovníci na sobě nosili kvalitní ochranné kombinézy, které je chránili před vysokou radiací, jedovatou atmosférou i extrémními teplotami.
Kráter jež vykopali archeologové měl kolem 12 kilometrů čtverečních. Bylo těžké lokalizovat Chrám.
„TADY JE KAVKA. HLASTE SE…“
„TADY TÝM ALFA. DOKONČUJEME ANALÝZU HORNIN. STAŘÍ TÉTO VRSTVY ODPOVÍDÁ VAŠIM PŘEDPOVĚDÍM…“
„ZDE TÝM BETA. JSME UŽ JEN 7 METRŮ ZÁPADNĚ OD CHRÁMU, ZBÝVÁ PŘED NÁMI ASI 25 TUN KAMENÍ, SUTIN A HLÍNY!“
„ZDE TÝM DELTA. DOKONČUJEME PŘÍPRAVNÉ PRÁCE NA STUDIUM CHRÁMU…“
„ZDE TÝM GAMA. JSME PŘIPRAVENI K PRŮZKUMU CHRÁMU…“
„BETO, JAK DLOUHO VÁM TO BUDE JEŠTĚ TRVAT?“zeptal se Kavka.
„24 HODIN MAXIMÁLNĚ…“
„DOBŘE, ODLÉTÁM NA OVIDIUS-2, NAHLÁSÍM POKROK V PRACÍCH NA ŠTÁBNÍM VELITELSTVÍ. POKRAČUJTE… VRÁTÍM SE ZA 36 HODIN. JAKMILE SE DOSTANETE K CHRÁMU ODPALTE VÝBUŠNINAMI VSTUP ČI NĚJAKOU ZE ZDÍ CHRÁMU. KONEC…“řekl Kavka a vydal se k provizornímu letišti.
U letiště ho zastavil velitel pracovních čet, poručík Naděryn.
„Pane inženýre…“
„Poručíku…“
„Potřebujeme, abyste promluvil s imperátorem Shepardem. Potřebujeme novější ochranné kombinézy. Tyto nejsou tak kvalitní jak se zdají být. Ale to snad cítíte sám. Tři naši dělníci zkolabovali z toho vedra. V mém skafandru je 36 stupňů celsia. Jediné obyvatelné místo tady je kolonie…“
„Nebojte komandante. Postarám se, aby do večera armáda odeslala 700 nových vylepšených ochranných obleků…“
„Děkuji…“
„A jakmile narazíte na něco nového, pošlete mi email…“
„Budete chtít podílet se na průzkumu Chrámu?“
„Na 100%. Ale… nejprve prozkoumejte první oblasti sami. Já mám ještě nějakou práci…“
„Jakou, smím-li se zeptat?“
„Ne…“odpověděl Kavka a odešel.
Kavkova kancelář, Ovidius-2, vojenské velitelství FA, 19:00.
Kavka seděl ve své kanceláři a kouřil jednu cigaretu za druhou. Dovnitř vešel major Schroder.
„Doktore. Chtěl jste se mnou mluvit?“
„Ano, veliteli. Mám na vás požadavek autorizovaný maršálem Shepardem. Okamžitě vyšlete 500 svých nejlepších vojáků a důstojníků na Ovidius-4…“nařídil Kavka.
„Ehm.. proč?“
„Z bezpečnostních důvodů. Na víc se neptejte…“odpověděl Kavka a Schroder odešel. Kavka si promnul rukama tvář. Měl právě poslat několik stovek lidí na smrt.
„POZOR. VIDEOHOVOR Z LABORATOŘÍ OVIDIUS-4…“ozvalo se z počítače.
„Spustit…“řekl chladně Kavka.
Na obrazovce se objevil šéf vědeckého týmu na Ovidius-4, mladý Andrej Babinskij.
„Doktore, co potřebujete?“zeptal se Babinskij.
„Okamžitě zahajte evakuaci vědeckého personálu…“
„Cože to prosím?“zeptal se s podivem Babinskij.
„Ať jsou všichni důležití vědci, archeologové a technici okamžitě transportováni pryč. Na planetě zanechte jen pracovní personál, vojenské jednotky a část technického sboru. Budeme z dálky řídit archeologické práce…“
„A důvod?“
„Buď mě poslechnete, nebo tam všichni zařvete…“řekl chladnokrevně Kavka a vypnul videohovor.
30.dubna 2986, 12:59, Ovidius-4, vykopávky.
Tým Beta kolem 10.hodiny ranní odkryl bránu do Chrámu Předchůdců. Byly na ní vyryté obrovské symboly různých pradávných nestvůr a zvířat z cizích planet společně s písmem Předchůdců. Chrám byl v podstatě pod zemí, resp.v zemi a tak bylo možno odkrýt jen vstup.
„Jaká je situace?“zeptal se velitel týmu Beta, velitele týmu Delta, jež pokládali výbušniny na bránu.
„Jsme téměř hotoví. Výbušniny jsou nastaveny přesně, odpálí to bránu, ale Chrám nebude zasypán a strop se nepropadne…“odpověděl velitel Delty.
„To bude Kavka rád. Jaké jsou naše cíle?“zeptal se přicházející příslušník demoliční čety.
„Jakmile odpálíme chrámovou bránu, máme informovat Kavku. Pak máme prozkoumat několik vstupních oblastí a vyčkat na Kavku a elitní vojenskou jednotku…“odpověděl velitel Bety.
„Ehm, nestačí ty elitní jednotky co dorazili před dvěma hodinami…?“tázal se velitel Delty.
„Evidentně ne…“odpověděl velitel Bety.
Pak společně s dalšími pracovníky ustoupili o několik desítek metrů od chrámového vstupu a kryly se za různými bednami a kamením.
„PŘIPRAVIT! VŠICHNI SE KRYJTE! 5… 4… 3… 2… 1… 0…“ohlásil příslušník demoliční čety a poté se ozvala strašlivá exploze. Chrámová brána, vytvořená z železobetonu a tlustá 40 centimetrů explodovala. Demoliční experti tam museli položit 2 tuny plastické trhaviny SEMTEX.
Hluboko v Chrámu…
„Narušitelé přišli… zničte je…“řekl podivný hlas vycházející z nicoty.
Před Chrámem.
Před Chrámem se začali shromažďovat technici a vojáci, chystající se začít první přípravný průzkum chrámu. Po pár minutách příprav opatrně vešli dovnitř. Prošli bránou a najednou se všude rozsvítila světla. Automaticky se zapnula s pohybem. Celý Chrám působil trochu bizarně, když byla kombinována malba a architektura podobná lidské dávnověké architektuře a zbytky elektronických systémů, monitorů a „nábytku“. Chrám byl vystaven z nějakého tmavě zeleného velice pevného materiálu.
„Jaká je situace?“zeptal se poručík Kobern.
„To je divné. Atmosféra je v pořádku. 79% atmosféry tvoří kyslík, zbytek dusík nebo oxid uhličitý…“ odpověděl jeden z techniků.
„Co ještě?“
„No tak tohle je ještě divnější. Teplota je jen 31 stupňů celsia…“
„Cože?“vykřikl Kobern.
„Chrám má zřejmě vlastní atmosféru a i udržování teploty. Pravděpodobně vzhledem k těm světlům i vlastní energetický zdroj…“
„Jak je to možné?“zeptal se Kobern a jeho vojáci začali zajišťovat jednu vylidněnou místnost po druhé.
„Předchůdci byli co se týče technologického vývoje před námi o více než 60 miliónů let. Evidentně dokázali téměř zázraky… asi nás odděluje nějaké silové pole…“
„Veliteli, mám tu na senzoru nějaké pohyby… do háje… desítky pohybů… míří k nám velkou rychlostí…“oznámil podporučík Stěpanenko.
„Panebože…“vypadlo z Koberna, když se před nimi něco objevilo.
Velitelství armády, Ovidius-2, Kavkova laboratoře, 17:00.
Do laboratoře, kde právě Kavka dokončoval překlad další z destiček, jež popisovala hospodářský systém Předchůdců založený primárně na vědě, výzkumu a industrializaci, vběhl velitel bezpečnosti plukovník Samuel Ford.
„Doktore, na planetě Ovidius-4 se něco stalo! Ztratili jsem s nimi kontakt…“řekl udýchaně Ford. Kavka ani nezvedl oči.
„Doktore?“poté Kavka vstal.
„Dobře. Připravte výsadek. 1 000 elitních vojáků, 4 obrněné transportéry a 2 tanky s leteckou palebnou podporou…“nařídil Kavka jakožto zástupce Sheparda na této planetě.
Ford se překvapeně díval.
„A zavolejte maršála Sheparda, ať přiletí sem na velitelství. Já a výsadek zajistíme laboratoře a poté přesunu jednotky k zajištění Chrámu…“nařídil Kavka.
„Zajištění Chrámu? Vy víte co se tam stalo?“
„Ano…“
„A co se tam tedy sakra stalo?“
„To vás nemusí zajímat…“odpověděl Kavka a z přihrádky vytáhl laserovou pistoli.
„Dovolíte?“zeptal se Forda a ten odešel. Pak se začal převlékat z vědeckého úboru, do vojenské kombinézy. Poté došel k jedné skříňce a vytáhl z ní staré noviny z moskevské univerzity.
„PSEUDO-VĚDEC HANS KAVKA ODHALEN JAKO PODVODNÍK…“stálo na nich. To byl motiv Kavkova hledání a získání důkazů…
„Už brzy. Už brzy s vámi vytřu podlahu…“řekl s úsměvem Kavka.
Ovidius-4, letiště, 17:35.
Na provizorním letišti vedle vědeckých laboratoří přistálo několik transportérů s elitními výsadkáři a obrněnci. Všude bylo liduprázdno. Písečná bouře v dáli vířila prach a kamení velkou rychlostí. Slunce již pomalu zapadalo…
„VŠEM JEDNOTKÁM. ZAJISTĚTE OBLAST… JAKMILE ZAJISTÍTE OKOLÍ, VSTOUPÍME DO ZÁKLADNY!“zavelel poručík Pavlovský.
Kavka čekal v jednom z obrněných vozů.
„Jak to vypadá?“zeptal se po pár minutách.
„Oblast je zajištěná. Nikde nikdo… počkat, co to proboha je…“vypadlo z Pavlovského.
„Dobře, jdu do základny…“řekl Kavka, nasadil si ochrannou helmu, protože zbytek ochranné kombinézy už měl na sobě a vylezl přetlakovou komorou z obrněného transportéru.
Doprovázen dvěma elitními žoldáky došel k federálním vojákům u budov laboratoří.
„Doktore, toto jsme tu našli…“řekl jeden z vojáků a ukázal na zem. Před Kavkou ležela odporná zdechlina. Bytost obludných tvarů jakou nikdy neviděl, měla 4 „ruce“ s ostrými drápy, 2 nohy, kůže té bytosti byla tmavě hnědá, oči červené a zuby byli jen tesáky, nemělo to nos, ani uši.
„…tak je to pravda…“řekl si Kavka v duchu. Tato nestvůra byla dalším důkazem pravdivosti jeho výzkumů.
„VŠEM JEDNOTKÁM, TADY KŘIŽNÍK ARKTURUS. NEDALEKO CHRÁMU DETEKUJEME 16 ZNÁMEK ŽIVOTA. ZAMĚŘILI JSME JE, JDE O NĚJAKÉ PODIVNÉ BYTOSTI…“
„TADY KAVKA. ZAHAJTE NA NĚ PALBU! VŠECHNY ZNIČIT! ZNIČTE I VÝZKUMNÉ CENTRUM! UŽ HO NEPOTŘEBUJEME!“nařídil Kavka a s ostatními vojáky se přesunul o kousek dál od nestvůrami také zamořených vědeckých laboratoří.
Z nebe se pak snesli modré záblesky výstřelů z protonových děl křižníku Arkturus. Každá z explozí měla sílu 1 tuny TNT. Během pár vteřin byla většina nestvůr mrtvá a celá výzkumná kolonie v plamenech.
Laboratoř musela být zničena… nacházeli se v ní důkazy o tom, že Kavka věděl co se skrývá v Chrámu. V archívu emailových zpráv byl email od Kavky, kde píše pár zajímavých informací maršálu Shepardovi. Celkem 250 lidí bylo zmasakrováno těmi nestvůrami…
„TADY ARKTURUS. HLÁSÍME, ŽE KROMĚ VÁS UŽ ŽÁDNÉ ZNÁMKY ŽIVOTA NA PLANETĚ NEJSOU. VŠE OSTATNÍ JE MRTVÉ. CHRÁMOVÝ VSTUP JE NEDOTČEN. KONEC…“
„ZAVOLEJTE MARŠÁLA. AŤ PŘISTANE I S IVANIČEM, CORTÉZOVOU A GENERÁLEM JOHNSONEM…“nařídil Kavka.
„ROZUMÍME. HNED MARŠÁLA UVĚDOMÍME…“
Kavka stál na pokraji obrovského „kráteru“, který vykopali jeho pracovníci a archeologové. Celá planeta byla jen skalistá, všechno živé bylo mrtvé. Slunce vyhasínalo a měnilo se v rudého obra. Spalujíce již více než 4 000 let těžké prvky, povrchová teplota planety se zvýšila z průměrných 21 stupňů, na 120-125 stupňů v létě, 100 stupňů v zimě. Vše se stalo vyprahlým a mrtvým.
Kavka a jeho pracovníci na sobě nosili kvalitní ochranné kombinézy, které je chránili před vysokou radiací, jedovatou atmosférou i extrémními teplotami.
Kráter jež vykopali archeologové měl kolem 12 kilometrů čtverečních. Bylo těžké lokalizovat Chrám.
„TADY JE KAVKA. HLASTE SE…“
„TADY TÝM ALFA. DOKONČUJEME ANALÝZU HORNIN. STAŘÍ TÉTO VRSTVY ODPOVÍDÁ VAŠIM PŘEDPOVĚDÍM…“
„ZDE TÝM BETA. JSME UŽ JEN 7 METRŮ ZÁPADNĚ OD CHRÁMU, ZBÝVÁ PŘED NÁMI ASI 25 TUN KAMENÍ, SUTIN A HLÍNY!“
„ZDE TÝM DELTA. DOKONČUJEME PŘÍPRAVNÉ PRÁCE NA STUDIUM CHRÁMU…“
„ZDE TÝM GAMA. JSME PŘIPRAVENI K PRŮZKUMU CHRÁMU…“
„BETO, JAK DLOUHO VÁM TO BUDE JEŠTĚ TRVAT?“zeptal se Kavka.
„24 HODIN MAXIMÁLNĚ…“
„DOBŘE, ODLÉTÁM NA OVIDIUS-2, NAHLÁSÍM POKROK V PRACÍCH NA ŠTÁBNÍM VELITELSTVÍ. POKRAČUJTE… VRÁTÍM SE ZA 36 HODIN. JAKMILE SE DOSTANETE K CHRÁMU ODPALTE VÝBUŠNINAMI VSTUP ČI NĚJAKOU ZE ZDÍ CHRÁMU. KONEC…“řekl Kavka a vydal se k provizornímu letišti.
U letiště ho zastavil velitel pracovních čet, poručík Naděryn.
„Pane inženýre…“
„Poručíku…“
„Potřebujeme, abyste promluvil s imperátorem Shepardem. Potřebujeme novější ochranné kombinézy. Tyto nejsou tak kvalitní jak se zdají být. Ale to snad cítíte sám. Tři naši dělníci zkolabovali z toho vedra. V mém skafandru je 36 stupňů celsia. Jediné obyvatelné místo tady je kolonie…“
„Nebojte komandante. Postarám se, aby do večera armáda odeslala 700 nových vylepšených ochranných obleků…“
„Děkuji…“
„A jakmile narazíte na něco nového, pošlete mi email…“
„Budete chtít podílet se na průzkumu Chrámu?“
„Na 100%. Ale… nejprve prozkoumejte první oblasti sami. Já mám ještě nějakou práci…“
„Jakou, smím-li se zeptat?“
„Ne…“odpověděl Kavka a odešel.
Kavkova kancelář, Ovidius-2, vojenské velitelství FA, 19:00.
Kavka seděl ve své kanceláři a kouřil jednu cigaretu za druhou. Dovnitř vešel major Schroder.
„Doktore. Chtěl jste se mnou mluvit?“
„Ano, veliteli. Mám na vás požadavek autorizovaný maršálem Shepardem. Okamžitě vyšlete 500 svých nejlepších vojáků a důstojníků na Ovidius-4…“nařídil Kavka.
„Ehm.. proč?“
„Z bezpečnostních důvodů. Na víc se neptejte…“odpověděl Kavka a Schroder odešel. Kavka si promnul rukama tvář. Měl právě poslat několik stovek lidí na smrt.
„POZOR. VIDEOHOVOR Z LABORATOŘÍ OVIDIUS-4…“ozvalo se z počítače.
„Spustit…“řekl chladně Kavka.
Na obrazovce se objevil šéf vědeckého týmu na Ovidius-4, mladý Andrej Babinskij.
„Doktore, co potřebujete?“zeptal se Babinskij.
„Okamžitě zahajte evakuaci vědeckého personálu…“
„Cože to prosím?“zeptal se s podivem Babinskij.
„Ať jsou všichni důležití vědci, archeologové a technici okamžitě transportováni pryč. Na planetě zanechte jen pracovní personál, vojenské jednotky a část technického sboru. Budeme z dálky řídit archeologické práce…“
„A důvod?“
„Buď mě poslechnete, nebo tam všichni zařvete…“řekl chladnokrevně Kavka a vypnul videohovor.
30.dubna 2986, 12:59, Ovidius-4, vykopávky.
Tým Beta kolem 10.hodiny ranní odkryl bránu do Chrámu Předchůdců. Byly na ní vyryté obrovské symboly různých pradávných nestvůr a zvířat z cizích planet společně s písmem Předchůdců. Chrám byl v podstatě pod zemí, resp.v zemi a tak bylo možno odkrýt jen vstup.
„Jaká je situace?“zeptal se velitel týmu Beta, velitele týmu Delta, jež pokládali výbušniny na bránu.
„Jsme téměř hotoví. Výbušniny jsou nastaveny přesně, odpálí to bránu, ale Chrám nebude zasypán a strop se nepropadne…“odpověděl velitel Delty.
„To bude Kavka rád. Jaké jsou naše cíle?“zeptal se přicházející příslušník demoliční čety.
„Jakmile odpálíme chrámovou bránu, máme informovat Kavku. Pak máme prozkoumat několik vstupních oblastí a vyčkat na Kavku a elitní vojenskou jednotku…“odpověděl velitel Bety.
„Ehm, nestačí ty elitní jednotky co dorazili před dvěma hodinami…?“tázal se velitel Delty.
„Evidentně ne…“odpověděl velitel Bety.
Pak společně s dalšími pracovníky ustoupili o několik desítek metrů od chrámového vstupu a kryly se za různými bednami a kamením.
„PŘIPRAVIT! VŠICHNI SE KRYJTE! 5… 4… 3… 2… 1… 0…“ohlásil příslušník demoliční čety a poté se ozvala strašlivá exploze. Chrámová brána, vytvořená z železobetonu a tlustá 40 centimetrů explodovala. Demoliční experti tam museli položit 2 tuny plastické trhaviny SEMTEX.
Hluboko v Chrámu…
„Narušitelé přišli… zničte je…“řekl podivný hlas vycházející z nicoty.
Před Chrámem.
Před Chrámem se začali shromažďovat technici a vojáci, chystající se začít první přípravný průzkum chrámu. Po pár minutách příprav opatrně vešli dovnitř. Prošli bránou a najednou se všude rozsvítila světla. Automaticky se zapnula s pohybem. Celý Chrám působil trochu bizarně, když byla kombinována malba a architektura podobná lidské dávnověké architektuře a zbytky elektronických systémů, monitorů a „nábytku“. Chrám byl vystaven z nějakého tmavě zeleného velice pevného materiálu.
„Jaká je situace?“zeptal se poručík Kobern.
„To je divné. Atmosféra je v pořádku. 79% atmosféry tvoří kyslík, zbytek dusík nebo oxid uhličitý…“ odpověděl jeden z techniků.
„Co ještě?“
„No tak tohle je ještě divnější. Teplota je jen 31 stupňů celsia…“
„Cože?“vykřikl Kobern.
„Chrám má zřejmě vlastní atmosféru a i udržování teploty. Pravděpodobně vzhledem k těm světlům i vlastní energetický zdroj…“
„Jak je to možné?“zeptal se Kobern a jeho vojáci začali zajišťovat jednu vylidněnou místnost po druhé.
„Předchůdci byli co se týče technologického vývoje před námi o více než 60 miliónů let. Evidentně dokázali téměř zázraky… asi nás odděluje nějaké silové pole…“
„Veliteli, mám tu na senzoru nějaké pohyby… do háje… desítky pohybů… míří k nám velkou rychlostí…“oznámil podporučík Stěpanenko.
„Panebože…“vypadlo z Koberna, když se před nimi něco objevilo.
Velitelství armády, Ovidius-2, Kavkova laboratoře, 17:00.
Do laboratoře, kde právě Kavka dokončoval překlad další z destiček, jež popisovala hospodářský systém Předchůdců založený primárně na vědě, výzkumu a industrializaci, vběhl velitel bezpečnosti plukovník Samuel Ford.
„Doktore, na planetě Ovidius-4 se něco stalo! Ztratili jsem s nimi kontakt…“řekl udýchaně Ford. Kavka ani nezvedl oči.
„Doktore?“poté Kavka vstal.
„Dobře. Připravte výsadek. 1 000 elitních vojáků, 4 obrněné transportéry a 2 tanky s leteckou palebnou podporou…“nařídil Kavka jakožto zástupce Sheparda na této planetě.
Ford se překvapeně díval.
„A zavolejte maršála Sheparda, ať přiletí sem na velitelství. Já a výsadek zajistíme laboratoře a poté přesunu jednotky k zajištění Chrámu…“nařídil Kavka.
„Zajištění Chrámu? Vy víte co se tam stalo?“
„Ano…“
„A co se tam tedy sakra stalo?“
„To vás nemusí zajímat…“odpověděl Kavka a z přihrádky vytáhl laserovou pistoli.
„Dovolíte?“zeptal se Forda a ten odešel. Pak se začal převlékat z vědeckého úboru, do vojenské kombinézy. Poté došel k jedné skříňce a vytáhl z ní staré noviny z moskevské univerzity.
„PSEUDO-VĚDEC HANS KAVKA ODHALEN JAKO PODVODNÍK…“stálo na nich. To byl motiv Kavkova hledání a získání důkazů…
„Už brzy. Už brzy s vámi vytřu podlahu…“řekl s úsměvem Kavka.
Ovidius-4, letiště, 17:35.
Na provizorním letišti vedle vědeckých laboratoří přistálo několik transportérů s elitními výsadkáři a obrněnci. Všude bylo liduprázdno. Písečná bouře v dáli vířila prach a kamení velkou rychlostí. Slunce již pomalu zapadalo…
„VŠEM JEDNOTKÁM. ZAJISTĚTE OBLAST… JAKMILE ZAJISTÍTE OKOLÍ, VSTOUPÍME DO ZÁKLADNY!“zavelel poručík Pavlovský.
Kavka čekal v jednom z obrněných vozů.
„Jak to vypadá?“zeptal se po pár minutách.
„Oblast je zajištěná. Nikde nikdo… počkat, co to proboha je…“vypadlo z Pavlovského.
„Dobře, jdu do základny…“řekl Kavka, nasadil si ochrannou helmu, protože zbytek ochranné kombinézy už měl na sobě a vylezl přetlakovou komorou z obrněného transportéru.
Doprovázen dvěma elitními žoldáky došel k federálním vojákům u budov laboratoří.
„Doktore, toto jsme tu našli…“řekl jeden z vojáků a ukázal na zem. Před Kavkou ležela odporná zdechlina. Bytost obludných tvarů jakou nikdy neviděl, měla 4 „ruce“ s ostrými drápy, 2 nohy, kůže té bytosti byla tmavě hnědá, oči červené a zuby byli jen tesáky, nemělo to nos, ani uši.
„…tak je to pravda…“řekl si Kavka v duchu. Tato nestvůra byla dalším důkazem pravdivosti jeho výzkumů.
„VŠEM JEDNOTKÁM, TADY KŘIŽNÍK ARKTURUS. NEDALEKO CHRÁMU DETEKUJEME 16 ZNÁMEK ŽIVOTA. ZAMĚŘILI JSME JE, JDE O NĚJAKÉ PODIVNÉ BYTOSTI…“
„TADY KAVKA. ZAHAJTE NA NĚ PALBU! VŠECHNY ZNIČIT! ZNIČTE I VÝZKUMNÉ CENTRUM! UŽ HO NEPOTŘEBUJEME!“nařídil Kavka a s ostatními vojáky se přesunul o kousek dál od nestvůrami také zamořených vědeckých laboratoří.
Z nebe se pak snesli modré záblesky výstřelů z protonových děl křižníku Arkturus. Každá z explozí měla sílu 1 tuny TNT. Během pár vteřin byla většina nestvůr mrtvá a celá výzkumná kolonie v plamenech.
Laboratoř musela být zničena… nacházeli se v ní důkazy o tom, že Kavka věděl co se skrývá v Chrámu. V archívu emailových zpráv byl email od Kavky, kde píše pár zajímavých informací maršálu Shepardovi. Celkem 250 lidí bylo zmasakrováno těmi nestvůrami…
„TADY ARKTURUS. HLÁSÍME, ŽE KROMĚ VÁS UŽ ŽÁDNÉ ZNÁMKY ŽIVOTA NA PLANETĚ NEJSOU. VŠE OSTATNÍ JE MRTVÉ. CHRÁMOVÝ VSTUP JE NEDOTČEN. KONEC…“
„ZAVOLEJTE MARŠÁLA. AŤ PŘISTANE I S IVANIČEM, CORTÉZOVOU A GENERÁLEM JOHNSONEM…“nařídil Kavka.
„ROZUMÍME. HNED MARŠÁLA UVĚDOMÍME…“
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.