Můj anděl, jménem Joseph: část 6

V kanceláři ředitele
„Dobrý den, paní ředitelko! Jak se máte?“ zeptal se Joseph s úsměvem. „Mám se velmi dobře vy rošťáku, ale slyšela jsem od pana Bydžovského, že neplníte své povinnosti. Co mi k tomu řeknete?“ zamrkala řasami žena, která seděla za tím nehorším stolem vůbec. Byl přeplněný papíry a všude byly kolečka od kávy, zkrátka něco tak strašného si ani nepamatoval, a že už Joseph viděl dost. „No, o tom jsem si s vámi přišel pohovořit. Mým problém je to, že před tou třídou mám mediky a jistě vám je jasné, že s mediky se to občas trochu protáhne. Díky tomu jsem přišel posledně pozdě do hodiny. Chtěl bych vám navrhnout, aby je místo mne učila paní laborantka Eulalije. Nebo což je jiná možnost a myslím, že i pro vás složitější, přesunout ty dvě hodiny někam jinam.“ S těmito slovy se upřeně zadíval na paní ředitelku.
Díval se na tak upřeně až by se to mohlo někomu zdát divné, to proto, že se ji snažil dostat do hypnózy, aby řekla, že může místo nj učit Eulalije. Bohužel, jak se říká, náhoda je zákon schválnosti, do kanceláře vešel pan Ravlić. A bouchnul silně s dveřmi.
Paní ředitelka se probrala a řekla: „Hm, zadám tuto práci tady panu Ravlićovy.“. Otočila se k němu a zadala: „Stjepane? Potřebuji, abys nějakým způsobem pomohl tomuto mladému a sympatickému laborantovy s jeho hodinami. Je to externista a proto mu musíš vyjít vstříc. Ano?“. Pan náměstek se zasmál bujarým smíchem a odvětil: „Ale jistě, velmi rád. Pojďte se mnou a domluvíme se, kdy se vám to hodí.“ A vzal milého Josepha za loket, aby ho odvedl do své kanceláře, sousedící s ředitelčinou. Joseph se ublíženě otočil k ředitelce a řekl: „Děkuji a nashledanou.“.
Po cestě se zástupcem přemýšlel, dokud ho pan Ravlić neoslovil: „ Tak co byste rád?“ a upřeně na něho zíral. Joseph začínal mít pocit, že s tím člověkem není něco v pořádku. Do hlavy mu sice neviděl, ale… cítil to z něj, jako táhlý hnusný zápach. Jako kdyby měl ten muž v sobě něco zkaženého, něco nechutného. Potřásl hlavou, když si všil, že Ravlić nesleduje jeho, ale nějakou dívku, která akorát vcházela do dveří školní knihovny. S mírnou nelibostí poznal, že to je Martina Kekez a v tom mu došlo, co je na tom člověku divného. Nechápal, proč mu to nedošlo hned! Vždyť ten muž má na rukou krev!
Jako kdyby někoho zavraždil… Joseph se vyděsil, protože si vzpomněl na nedávný palcový titulek v novinách:

Masový vrah? Či blázen?

Split/ 10.10 2009
Dnes okolo šesté hodiny odpoledne se našlo tělo mladé dívky, kterou její rodina začala pohřešovat předvčírem, když se nevrátila ze školy, u popelnice. Tělo našel náhodný chodec, když venčil svého a psa. Pes se prý zastavil, začal čmuchat a pak začal něco kousat a rvát. Když se pan R. šel podívat, co to ten pes žere, zjistil, že se dívá na něčí ruku. Z jistých zdrojů víme, že dívčino tělo bylo zohavené. Pachatel ji zřejmě spoutal, unesl do auta a u sebe doma ji pak znásilnil. Kruhy a odřeniny na dívčiných zápěstích jasně ukazují, že byla spoutána a krvavé jizvy na zádech nasvědčují bičování. Dle zaschlých stop krve, jenž jí tekla po zádech je jisté, že dívka byla naživu, když ji pachatel takto týral. Jedná se o člověka, který je zvrhlý a zřejmě ho to uspokojuje a to nejen fyzicky, ale i duševně. Patří za mříže nebo do psychiatrické léčebny? Dle doktorky Maríi Márquez, jež působí na jedné z nejlepších psychiatrických klinik, se tento pachatel pohybuje v těsné blízkosti mladých dívek, pozoruje je a představuje si je v různých, pro ně ponižujících pozicích. Do teď mu to zřejmě stačilo, ale asi se stalo něco, co ho vyprovokovalo k jednání. Mohla od něj odejít žena, nebo mu mohla nějaká taková dívka dát košem. Uvidíme, zda má paní doktorka pravdu, či ne. Jisté je, že se pohřešuje další dívka. Jmenuje se Mirjana Omara. Budeme pro naše čtenáře sledovat, jak se příběh dále vyvíjí.

Damir Franco

Po zádech mu přeběhla husí kůže…