Dvanáct medailonů - Úvod do děje

Tosir. Země luk a pastvin, po kterých běhají koně,.stejně jako země kopců a horských velikánů, kde létají jen ptáci. Tam každá říčka, čí les kypí životem a energií. A tím vším prostupuje moc – Moc! Nesmírná a mocná prasíla.
Není snad člověka, co by o ní, byť jednou v životě neslyšel. Jen omezená skupina však smí z moci čerpat. Dávno zmizelí elfové přenechali toto umění Delorin, svým nástupcům. Je to národ hrdý a nespoutaný, na druhé straně moudrý.Téměř každý Delorin je vysoký, plavovlasý, často s modrýma očima.
Druhou skupinou byli mágové. Ti ne dědictvím, ale svou pílí a umem ovládli ony síly, na což byli patřičně hrdí. Právě mezi nimi se našli zlí, křivící všemožně dobrotu magie. Nejhorší z nejhorších se sdružili a vytvořili Knihu černé magie. Následkem toho se rozběhl koloběh událostí, které měly nastolit rovnováhu místo toho však obrátili vše dobře pro zlou stranu.
Nastalo opravdu špatné období a když se zdálo že už je všemu konec přišlo to nejhorší.
Temný král pomocí onoho mocného svazku ničil a ovládal všechno a všechny. Vyhlazoval města, vesnice, hrady, lesy, kalí a znečišťuje řeky. Každý, kdo se k němu nepřidal, byl mučen, zabit, nebo zotročen.
Postupem času, oslepen svou mocí a velikostí, upustil od ostražitosti. V řadách otroků a těch, kteří se k němu přidali se vytvořilo spiknutí. Za jeho vůdce byl zvolen postarší mág Mendos. Znal Temného krále dobře, sám ho učil magii, mohl tedy nejlépe odhadnout jeho slabiny.
Možná právě i proto se většině Odporu, jak si říkali, podařilo uprchnout. Obsadili několik měst a hradů.
Tuto skupinu zanedlouho napodobilo mnoho dalších. Díky tomu přišel Temný král o většinu svých území.
Aby je získal nazpět, pohroužil se více do temných rituálů. Při jednom z nich se přecenil a málem přišel o život. Pro příště je z něj tajemná postava, neustále se halící do černého pláště, pod kterým skrývá svou zjizvenou tvář a zohavené tělo.
Mendos několik měsíců nato přestal tolerovat stupňující se zuřivost soupeře. Tajně pronikl až před brány jeho sídla. On ve své nekonečné pýše vyšel ven, porazit svého soka.
Mendosův plášť se tiše vzdouval ve větru a Temný král vedl v každé ruce jednoho otroka. Měsíční světlo zvýrazňovalo jejich bledost. Muž šel sice vratce ale hlavu hrdě vztyčenou v očích plamen.
Žena, zlomená mučením byla kostnatá a nejistá. S jejími vlasy si hrál vítr jemně, skoro jako by ji chtěl utěšit. Král je oba zabil. Těla dopadla na zem s tichým zaduněním.
Rozhořel se boj na život a na smrt. Mendos měl jasnou nevýhodu. Král se svou knihou byl téměř neporazitelný. Zapomněl však na svou největší slabost – denní světlo.
Vycházející slunce spolu s Mendosovou magií zasadilo Temnému králi hlubokou ránu. Ten zbaběle prchá. Většina jeho přisluhovačů mizí za ním, Kniha černé magie zůstává ležet bez povšimnutí.
Mendos zvoláním zničil palác a odnesl knihu pryč. Během dvou měsíců byl vystavěn velkolepý chrám – vrchol umu všech mágů a Delorin, kam Mendos Knihu uložil. Jednak ji zde chránila mocná magie a Chrám byl také uzamčen na dvanáct klíčů – medailonů.
Jeden z nich zůstává u Mendose, tři dostávají mágové, po třech také Delorin a vládci horského lidu, poslední dva lidé, bezvýznamní mezi svými.
Tohle všechno se stává na popud věštce Rinela. Ten prorokoval, že Knihu zničí jedině sám Temný král. K tomu ho prozatím nikdo nedonutí, byl sice slabý ale ne sám a tak její uschování zabrání zneužití té nečisté moci.
Několik let po uzamčení se znovu sejde dvanáct strážců medailonů. Umírající Mendos chce ležet v chrámu navěky i po smrti. Tohle bylo naposled co se strážci sešli v původním složení.
A Gipsi, syn těch dvou zavražděných otroků, o kterého se po smrti rodičů staral Mendos, se spolu s medailonem přestěhoval ke svému kmotrovi.
Další léta byla pouze klidem před bouří. Temný král sbírá síly aby se znovu vrátil, ukradl Knihu černé magie a znovu se ukázal v celé své „kráse“!