Čarodějka Reena - kapitola 5.

Pečlivá příprava
„Au!“ zaúpěla Reena toto odpoledne už poněkolikáté. Kalev se na ni škodolibě usmíval a provokoval ji svým chováním. Dřevěnou tyč, kterou používali při tréninku místo skutečného meče, si přehazoval elegantními obloučky z jedné ruky do druhé a ještě stíhal předvádět i některé další triky, které se čarodějku snažil naučit.
„Musíš držet meč výš, takhle tě každý hned probodne,“ poučoval ji jako už tolikrát předtím. Protáhl si ruce a znovu se postavil do střehu.
„Dáme si pauzu, Kaleve. Já už nemůžu,“ žadonila Reena, ale marně. Elf se jen ušklíbl a zvolna zaútočil. Reena tak tak stačila vykrýt jeho úder a couvnout z dosahu jeho cvičné zbraně, když se napřahoval k další ráně.
„Tak ji nech, ne každýho baví nechat do sebe mlátit jako tebe,“ zavolala na elfa Deidre, která si u stěny jeskyně, kde cvičili brousila svoji dýku, „jde jí to stále líp, tak si pauzu rozhodně zaslouží.“
Kalev zkusil ještě jednou vtáhnout Reenu do boje, ale ta mu stále unikala z dosahu. Nakonec přeci jen sklonil tyč k zemi a šel si sednout vedle nymfy.
„Díky, Deidre,“ usmála se na dívku čarodějka a sedla si vedle ní z druhé strany, „mě by nikdy neposlechl.“ Trochu si protáhla záda, ale hned toho pohybu zalitovala, když se ozvala všechna její zranění utržená při výcviku. Každý večer na sobě objevila nové odřeniny a podlitiny, ale její odhodlání naučit se bojovat i bez kouzel to neoslabilo.
„Tak jak dlouho tu budete ještě hopsat?“ ozval se z ústí jeskyně výsměšný hlas mladé elfky zvolna se opírající o kamennou stěnu, „zapomínáte, že jsou tu i jiní, kteří by si rádi zatrénovali.“
„Zrovna máme pauzu, Sheo,“ usmál se a ni Kalev, „tak si můžeš zatrénovat, jak se ti zachce. Aspoň Reena bude moct okoukat další techniku, kterou ještě nezná.“
Elfka vstoupila do jeskyně a tasila meč houpající se doteď u jejího boku. Několikrát jím jen tak na zkoušku máchla kolem sebe a nakonec se zastavila před Deidre.
„Co si trochu protáhnout tělo?“ ušklíbla se a provokativně dloubla mečem do země těsně vedle nymfiny nohy.
Nymfa dál klidně brousila ostří své dýky, jen se na elfku úkosem podívala a odvětila: „Nemám zájem, Sheo. Jsem v boji dobrá i bez toho, abych si musela ničit tělo zbytečným tréninkem několikrát denně.“
V očích elfky se nebezpečně zalesko a znovu několikrát švihla mečem. Tentokrát v jejích pohybech bylo více síly a mnohem méně nevinné provokace. Nymfa se však nenechala vyvést z míry a stále uvolněně seděla na kameni a přejížděla soustředěně brouskem po ostří dýky.
„Mě nebude nikdo zesměšňovat. A už vůbec ne nějaká malá nymfa motající se neustále kolem sukně nějakýho čarodějnickýho nemehla,“ zasyčela Shea směrem k Deidre, ale s tou ani tohle nehnulo. „Není to tak dlouho co jsi se motala kolem mě a žadonila jsi, abych tě naučila zacházet s mečem a ještě mnohem víc. A najednou jsem pod tvou úroveň nebo co?“ pokračovala dál, „ta vaše banda ženských, dětí a přestárlých bojovníků nás zatáhla do zbytečnýho nebezpečí, když jste se usadili v našich jeskyních,“ nadávala dál, ale než stihla pokračovat vložil se do všeho Kalev.
„Tak do vašich jeskyní, říkáš? Pokud vím, tak naši tu byli dřív než vy. Přišli jste až večer a rozhodli jste se zůstat, i když jsme vašemu veliteli vysvětlili, co se děje. Děláš jako by vaše skupina byla lepší než naše. Jenže my se staráme o celé rodiny, nejen o ty, co umí bojovat,“ probodával elf Sheu pohledem, který se pohyboval na hranici nenávisti a opovržení, „kolik těch, kteří už nemohli bojovat jste zanechali v lese jejich osudu?“
„Co s nimi, když se pro nás stali jen přítěží?“ odvětila elfka a pevně uchopila meč ve své ruce.
„Přítěží jste si sami a všichni,“ odsekl Kalev, „zvláštní je, že naše společenství, jak jsi to říkala, žen, dětí a přestárlých bojovníků, má mnohem menší ztráty než vaše stále se zmenšující skupinka rádoby drsných bojovníků. Bojujete jen kvůli boji samotnému, ne abyste ochránili své blízké a to vás bezhlavě žene do nesmyslných šarvátek, ve kterých umíráte.“
Odpovědí mu bylo vzteklé zavrčení několika nadávek z úst elfky a následný útok mečem na jeho hruď. Kalev se rychle chopil jediné zbraně v jeho dosahu, dřevěné cvičné tyče. Souboj, který následoval, byl velmi rychlý. Shea útočila na Kaleva rychlým sledem seků, ale on se velmi obratně všem jejím ranám bránil. Když už se začínal bát, že meč natolik oslabil tyč v jeho rukou, že už dlouhu tvrdé a ostré nárazy meče nevydrží, všiml si jedné drobné chyby v obraně mladé horlivé elfky. Toho hned využil a několikrát ji tvrdě udeřil do žeber, aniž by sám utržil nějaké zranění ostřím jejího meče. Elfka, vyvedená z míry, udělala ještě další chybu, které Kalev hned využil a několika zkušenými pohyby ji přitlačil až ke zdi a odzbrojil. Tyč přitisknutou k jejímu hrdlu nechal po chvíli volně klesnout k zemi a ušklíbl se na poraženou ženu před sebou: „Tak vidíš, jste si sami přítěží. Kdyby jste byli skutečně tak dobří bojovníci, za jaké se vydáváte, mohl bych tě porazit v souboji meče proti kusu dřeva?“
Shea ze sebe vychrlila ještě několik nadávek a vztekle vyběhla z místnosti. Svůj meč nechala na zemi. Podle zvyklostí byl teď Kalevův, který jej nad ní vyhrál v souboji. Mladý elf se otočil k dívkám sedícím stále u stěny jeskyně a radostně se na ně zašklebil.
„No, myslím, že tahle ukázka byla dostačující, aby sis uvědomila, že jen pravidelný trénink z tebe skutečného bojovníka neudělá. Potřebuješ taky své blízké, abys měla důvod se z boje vrátit,“ neodpustil si Kalev malé poučení směrem k čarodějce.
Nymfa po jejím boku se usmála a nabroušenou dýku zasunula do pochvy přivázané k jejímu stehnu, vzala čerodějku za ruku a zvedla se k odchodu.
„Myslím, že je čas jít navštívit Fae k jejímu jezeru,“ vysvětlila Kalevovi jejich náhlý odchod, „pokud chceme využít její podvodní východ z jeskyní, musíme ji lépe poznat.“
Sice se při těch slovech tvářila, jako by jí právě trhali několik zubů současně, ale přesto se vydala společně s čarodějkou do temného labyrintu chodeb a jeskyní směrem k vodní ploše v jeho hlubinách.
I bez světla louče našla Reena cestu k jezeru, i přesto že tudy už několik dní nešla. Hladina byla klidná a temná, jen matné zelené světlo vycházející z jejích hlubin přízračně osvětlovalo jeskyni kolem dvou dívek. Čarodějka bezstarostně došla až k samotnému okraji jezera a natáhla ruku k jeho vodám, nymfa zatínala zuby, aby ji nestrhla zpět do bezpečí, mimo dosah víly, jejíž hlava se za chvíli objevila nad hladinou.
„Dlouho jsi tu nebyla, Reeno,“ zazněl jeskyní vábivý hlas vodní bytosti.
„Já vím, Fae, musela jsem trénovat, abych se v dalším boji aspoň trochu uplatnila,“ vysvětlovala čarodějka a podvědomě si přejela rukou po žebrech posetých podlitinami.
„Buď vítána, nymfo,“ zapředla víla směrem k Deidre stojící za Reenou, „jsi tu jen jako její osobní stráž nebo pro tebe mohu něco udělat? Například provést tě mým podvodním domovem až k průchodu na druhé straně?“
Nymfa si vílu prohlížela nedůvěřivým pohledem a přemýšlela jestli má vložit svůj život do rukou bytosti živící lidským masem. Nakonec se rozhodla, že takový objev za trochu riskování stojí. Netrpělivě přešlápla z nohy na nohu a promluvila: „Ano, chtěla bych se dostat z jeskyní ven,“ snažila se o co nejklidnější tón, ale nervozitu tak úplně skrýt nedokázala, „musím vědět, jak daleko od hranice Hvozdu je jezero, do kterého tohe pozdemní ústí. Musím zjistit všechno, co by se nám mohlo v boji hodit.“
„Ale samozřejmě,“ pronesla víla svým tichým sametovým hlasem a natáhla ruku k Deidre, „pojď, ukážu ti všechno, co potřebuješ vědět.“
Nymfa nejistě polkla a pohlédla na čarodějka dosud klečící u jejích nohou. Pohladila ji po vlasech a sklonila se, aby jí zašeptala do ucha: „Jestli se mě pokusí utopit, tak se budu muset bránit.“
Po těchto slovech nečekaně políbila Reenu na rty a odhodlaně skočila do vody. Zmizela pod hladinou dřív, než si čarodějka uvědomila, co se vlastně stalo. Hned za ní se ponořila i Fae a obě zanechaly zmatenou Reenu jejím myšlenkám v tiché prázdnotě jeskyně.
Reena se posadila na velký kámen a prsty si přejela po rtech. Překvapení zračící se v jejím obličeji vystřídal lehký úsměv a jemné nachové zbarvení jejích tváří. Připadalo jí, že už je Deidre pryč moc dlouho. Ani Fae se nevracela. Čarodějka vstala a začala nervózně obcházet jezero kolem dokola a hledala jakoukoliv známku vracejících se vodních stvoření.
Už se začínala bát, když se hladina mírně zčeřila drobnými vlnkami a po chvíli se z vody vynořila nymfa plavající k protějšímu břehu. Reena rychle přeběhla k místu, kde právě Deidre vystupovala na břeh a vrhla se jí do náruče. Pevně ji objala a dlouhou chvíli ji nechtěla pustit.
„Už jsem bála, co se ti stalo,“ zašeptala úlevně čarodějka a konečně pustila nymfu ze svých paží, „tak co, zjistila jsi něco užitečného?“
Nymfa se otočila zpět k jezeru za svými zády a kývla na rozloučenou víle, která se bez jediného slova ponořila pod hladinu a zmizela do hlubin svého domova.
„Reeno,musíme se hned vrátit k ostatním,“ naléhala Deidre, „všechno ti řeknu, ale musí se to dozvědět taky Alarik, tohle je totiž naprosto skvělé.“
Čarodějka se chvíli rozmýšlela, ale nakonec vzala Deidre za ruku a rychle ji provedla labyrintem temných chodeb zpět do jeskyní, které obývalo jejich společenství. Deidre se ihned, jakmile se ocitly ve světle loučí ve známých prostorách, rozběhla za Alarikem a ostatními z jejich bojovníků.
„Alariku, tohle si musíš poslechnout,“ vychrlila ze sebe, jakmile se před ním udýchaná zastavila, „já, byla jsem se podívat s tou vílou, o které jsem ti vyprávěla, v jezeře za jeskyněmi. Je nedaleko hlavní obchodnické cesty vedoucí severně kolem Hvozdu do města. Můžeme přepadnout příští zásilku daní z venkova nebo povozy přepravující plodiny králi do jeho paláce. Je to mnohem lepší než místo, kde jsme krále okrádali doposud, tady nehrozí rychlý zásah vojáků z města, ani útok skrytého doprovodu.“
Alarik se zamyslel jen na krátkou chvíli, než si uvědomil jednu zásadní věc, na kterou se hned zeptal: „Ale jak tam dostaneme dost našich bojovníků? Jen málo z nich jsou nymfy schopné pohybovat se dlouho pod vodou.“
„To je jedno, Alariku,“ odvětila s úsměvem Deidre, „s nymfou to zvládne každej na jedinej nádech. Cesta je rychlá a snadná, ústí do venkovního jezera je dost široké, aby jím pohodlně proplavali dva nebo dokonce i tři bojovníci i s meči a štíty.“
„A co ta,“ pokračoval Alarik, ale zarazil se, protože hledal správná slova, „ta bytost, co tam žije, ta víla. Nehrozí nám nějaké nebezpečí od ní?“
„To rozhodně ne,“ vložila se do rozhovoru Reena, „Fae nikomu z nás neublíží. Znala se s elfy, kteří žili v lesní osadě nedaleko jezera. Není jako jiné víly, které žijí jen mezi svými a všechny ostatní mají jen jako svoji potravu. Fae žije celý svůj život sama a topí jen lidi, co se přijdou k jezeru vykoupat z nedaleké vesnice hned za cestou u Hvozdu.“
„No dobrá,“ pokýval nakonec hlavou Alarik, „Reeno, jdi k ostatním čarodějům a začni trénovat své schopnosti, budeme tě potřebovat. Teda jestli jsi připravená na další boj,“ zarazil se Alalrik, když zachytil Deidřin starostlivý pohled.
„Jsem připravená,“ odvětila Reena a vydala se hledat ostatní čaroděje do jeskyní kolem.
O dva dny později už Reena zkušeně vrhala světelné koule na terče namalované na stěnách jedné z větších jeskyní. Stejně dobře uměla vyslat své duchovní tělo do kterékoliv části jeskyní. Dokázala zastavit dýku letící smrtící rychlostí přímo na ni a stejně tak uměla zacházet s převzatou Alarikovou mocí, vytváření a ovládání pevných řetězů vylétajících přímo z jeho rukou. Bohužel tato moc měla omezený dosah, takže i když to byla moc velmi užitečná, její použítí se hodilo jen v boji zblízka.
Také několik dalších schopností se Reena naučila přebírat a ovládat, ale ty nebyly v boji moc užitečné. Nejužitečnější, co se naučila, bylo přbírání schopností čarodějů v její blízkosti, aniž by je použili přímo proti ní. Dokázala také vycítit čaroděje skrývajícího se i několik desítek sáhů od ní.
Každý večer byla Reena z čarodějnického výcviku a výcviku boje z mečem natolik vyčerpaná, že usnula sotva se její hlava dotkla provizorního polštáře. První příležitost k rozhovoru s Deidre se jí tak naskytla až když ji a několik dalších bojovníků vedla labyrintem k podzemnímu jezeru.
„Ani jsme si nestihly od naší poslední návštěvy Fae promluvit,“ začala nejistě Reena.
„Copak je něco speciálního, o čem bys chtěla mluvit?“ podivila se nymfa, ale na rtech jí pohrával mírný úsměv, ten však nemohla čarodějka v temnotě chodby vidět.
„No,“ čarodějčin hlas zněl velmi nejistě, „ten polibek, tam u jezera, než jsi odešla dolů s Fae. Překvapila jsi mě tím,“ pokračovala i když cítila jak jí studem hoří tváře. Připadala si jak malá holka, která mluví o něčem zakázaném, i když věděla, že to tak není.
„Doufám, že to nebylo nepříjemné překvapení,“ odvětila Deidre a v jejím hlase slabě znělo pobavení nad Reeninou evidentní rozpačitostí.
„No, vlastně,“ čarodějka najednou nevěděla, jak má pokračovat, „ne, nebylo to nepříjemné,“ na chvíli se odmlčela, jak hledala správná slova, „jen velmi nečekané.“
Než mohly dívky v tomto rozhovoru pokračovat připojil se k nim Kalev, který před nimi zahlédl zelenou záři jezerní vody a zrychlil nedočkavostí krok.
Po několika krocích se před nimi otevřel velký prostor jeskyně a zatřpytila se jezerní hladina, na velkém kameni ležela víla Fae a usmívala se na všechny příchozí.
„Vítejte,“ zazněl pozdrav z jejích úst, „ráda vás provedu mým královstvím až na druhou stranu k venkovnímu jezeru.“
Polovina družiny byly nymfy, které při pohledu na vílu před nimy podvědomě couvly o krok zpět. Jen Deidre zůstala na svém místě. Ostatní byli čarodějové a elfové, které se dobrovolně přihlásili na tuto výpravu.
„Nemusíte se mě bát,“ zapředla tiše Fae, „nechci utopit nikoho z vás. Ráno jsem se dostatečně nasytila a jídlo si nikdy neskladuju,“ usmála se a pohladila si labužnicky své nahé břicho.
Reena jen protočila oči, už znala její humor, a věděla, že Fae se bez drobné provokace prostě neobejde. Usmála se na ni a pak se otočila k ostatním, aby je uklidnila sama: „Opravdu se jí nemusíte bát. Chodila jsem za ní několik dní. Ani když mě tu uviděla poprvé, seděla jsem zrovna na tom kameni, kde je teď ona, tak se ani nepokusila stáhnout mě do vody nebo mě do ní lákat. Jen si se mnou povídala. Sama mi řekla všechno o sobě a o jezeře před vámi.“
Její slova některé nymfy uklidinila, ale ne všechny. Některé přece jen ještě váhaly, ale snažily se na sobě nedat své obavy znát.
Nakonec přece jen všichni bezpečně přeplavali podvodní temnotou až do jasného slunečného dne venku. Podzim se chýlil ke konci, ale venku bylo stále příjemně teplo. Nymfy využily svoji moc, aby co nejvíce osušily ostatní a pak se všichni vydali lesem k jeho nedaleké hranici.
Měli štěstí, po cestě se právě blížilo několik povozů s královským erbem na stranách. Rychle se všichni ukryli za stromy a keře podél cesty. Reena se usilovně soustředila, ale necítila přítomnost žádného čaroděje, kromě těch, kteří přišli s ní. Zakroutila hlavou směrem ke Kalevovi, aby mu dala najevo, že v doprovodu nejsou žádní čarodějové a čekala na jeho reakci. Ukázal všem, aby zůstali na svých místech a čekali až se povozy dostanou přímo k nim.
Jakmile se celý průvod dostal na jejich úroveň, dal Kalev pokyn k útoku. Všichni vyběhli ze svých úkrytů a zaútočili na nejbližší vojáky. Reena už předem převzala moci všech přítomných čarodějů a teď oslepila dva vojáky a dalšího, který vyběhl s taseným mečem přímo na ni odmrštila a nejbližší kmen stromu.
Také ostatní se pustili s vervou do boje. Vypadalo to, že za chvíli bude po všem, když v tom Reena náhle strnula.
„Blíží se čarodějové, měli bychom se stáhnout, je jich několik a jsou hodně mocní,“ zakřičela čarodějka na Kaleva, který právě bojoval se dvěmi vojáky najednou.
„To zvládneme,“ odpověděl Kalev a zabodl svůj meč do hrudníku jednoho z protivníků, „nemůžeme se teď stáhnout.“
Za nedalekou zatáčkou se objevilo několik jezdců. Pobídli své koně a cvalem se přiblížili k bojující skupině před sebou. Reena se rychle přesunula mezi ně a své druhy a ze všech sil se soustředila, aby převzala jejich schopnosti dřív, než je použijí proti ní.
Náhle ucítila silný příval energie a věděla, že se jí to podařilo. Napřáhla ruku proti jednomu z čaroděju a z ní vyšlehl proud světla, který jej zasáhl přímo do hrudi. Čaroděj vyletěl ze sedla svého koně, který splašeně odběhl do hlubin lesa, zatímco jeho jezdec dopadl mrtev na zem pod kopyta koní jedoucích za ním. To stejné použila i na dalšího z blížících se nepřátel, ten ale stihl rozprostřit štít včas a tak si zachránil život. V tu chvíli však Reena pocítila další energii proudící do jejího těla – uměla vytvářet štít. Rychle jeden rozprostřela mezi sebou a protivníky a chránila tak i ostatní za svými zády před zásahem čarodějů.
Zatímco jednou rukou udržovala rozprostřený štít druhou opět zaútočila na jezdce, kteří se právě dostali jen několik sáhů od ní. Z ruky jí vystřelilo několik světelných koulí a čarodějové se je rychle pokusili odklonit dál od nich. Jen několika z nich je to podařilo. Další dva tak byli zneškodněni, oslepení se váleli po zemi v bolestech, které způsobil přímý zásah jasného světla do jejich očí.
Reena si stále víc věřila a její útoky byly stále silnější a ničivější. Zbýval už jen jeden čaroděj. Boj za jejími zády dávno utichl a ostatní nosili kořist do lesa. Nevypadalo to, že by Reena potřebovala pomoc a tak i čarodějové pomáhali přenášet kořist z vozů k nedalekému jezeru, zatímco čarodějka se snažila zničit posledního protivníka.
„Rychle,“ zakřičel z lesa Kalev, „musíme jít, všichni už jsou v bezpečí.“
Jeho hlas však najednou vyvedl Reenu z koncentrace a její štít se mírně zachvěl. Toho však využil čaroděj stojící proti ní a prorazil nožem vrženým proti ní její ochranu. Ve stejnou chvíli vyletěl z Reeniny ruky smrtící paprsek a zasáhl čaroděje do prsou. Zatímco čaroděj padl k zemi mrtev, Reenu zasáhla dýka do boku a i ona se zhroutila k zemi, zraněná, v bolestech, ale živá.
Kalev rychle přiběhl k ní a vzal ji do náruče. Vracel se se zraněnou čarodějkou k jezeru a za zády nechával prázdné povozy a mnoho mrtvých těl. U jezera čekala Deidre ještě s jednou nymfou. Když viděla, že je Reena zraněná rozběhla se Kalevovi naproti.
„Co se stalo?“ zeptala se vyděšeně, a prohlížela si Reenino zranění.
„Neboj, bude v pořádku, jen ji musíme dostat k léčiteli do jeskyně,“ odpověděl Kalev a položil Reenu na břeh. Pomohl jí do vody a tam už se o ni postarala Deidre, zatímco druhá nymfa se potopila pod hladinu i s elfem. Deidre opatrně objala Reenu a i za nimi se za okamžik zavřela hladina.