Začátek konce - 4. Kapitola

Nervózně přecházel po svém malém vězení. Co bylo s Arcalime. Co se to sakra děje a proč se to děje? Ozvalo se zaklepání na dveře. Neměl zrovna veselou náladu, ale přesto se tomu pokusu musel usmát.
„Jen vejdi,“ řekl, „Přítele tu nemám a nepřítel nebude dbát, když odmítnu.“ Dovnitř vstoupil Klaudius.
„To znělo skoro, jako vtip.“ Odpověděl chladně hlavní kancléř Rady a zavřel za sebou dveře.
„Co mi chceš?“ Mótimér přešel k oknu a vyzývavě se na něho podíval.
„Kdo se s tebou pokoušel spojit?“
„Nevím o tom, že by se se mnou někdo okoušel spojit, ale jestli ti to udělá ra…“
„Drž už konečně jednou hubu, Valduci. Kdybys pořád nežvanil, mohl bych tě nechat uniknout.“
„Ty si vážně myslíš, že zradím své přátele, abych si zachránil kůži?“
„Vidíš?“ Kancléř se ušklíbl, „To je ten důvod, proč vy, elfové pomalu vymíráte. A taky ten důvod, proč se nám podařilo tě chytit. Za okamžik mi povíš, co chci.“ Zvedl ruku. Mótimér věděl, co udělá. Byl připravený. Zamžilo se mu před očima. Vnutil mu jenom ty nejhorší vzpomínky. Nechtěl, aby zjistil, cokoliv o tajemství, kterého byl strážcem.