Lunaris díl první

Lunaris

Paul

Paul se pomalu protáhl a vstal z postele, ještě jednou se podíval na digitální hodiny na stěně, které ukazovali 11 hodin 46 minut, přesně za 14 minut musí vystřídat kolegu na stráži na strážní věži číslo 11.
Rychle se oblékl a naposledy koukl na čas. Má to tak tak musí si pospíšit.
Vyrazil ze své kóje a poklusem se přesunul k výtahu, který ho zavezl těsně pod povrch. Posledních čtyřicet metrů pak muset vystoupat po žebříku. Vše šlo jako vždy hladce a za minutu dvanáct vstoupil do kopule strážní věže.
Simon Bauer se uchecht a ironicky řekl: ,,Teda Paule ty jsi přesný jako švícarský hodinky.“
Paul jen přikývl a Simon úředním hlasem pokračoval: ,,Nic pozoruhodného by se nemělo dít. V sektoru 196 je nějaký pohyb, ale nevypadá, že by Nereovci něco chystali. Ze sektoru 56 se očekává návrat konvoje z obchodní zony. Nahlásí se kodem Alerus, když budou na 95 stupni.“
Simon se naposledy usmál a odešel.
Paul zůstal sám. Teď ho čeká dvanáct hodin služby.
Je přesně 12 hodin a 3 minuty. Paul celý svůj život prožil na Lunarisu a dost dobře nechápal proč musí oni tak vzdálení Zemi měřit svůj čas dle pozemského času, ale tradice velela měřit den na dvacet čtyři hodin jako kdysi tam někde daleko.
Zaplašil jalové úvahy a obrátil svojí pozornost k úkolu, kterým byl pověřen. Zodpovídal za strážení sektoru 10,5 až 11,5 obraného perimetru základny Ronald Regan. Věž číslo 11 na které sloužil dominovala horskému hřbetu na hraně kráteru California. Za obraným perimetrem začínala oblast polární čepičky, která byla po mnoho let hlavní základnou lidí, kteří se sami nazývali technologiky a ke, kterým Paul také patřil.
Pohled mladého muže sklouzl k obrazovce radaru. Ta byla rozdělena na 360 stupňů a dokonale zobrazovala okolí věže. Jediný pohled potvrdil slova Simona v sektoru 196 byl skutečně vidět pohyb, ale šlo o něco nevýznamného. Byli tam dva malé cíle asi čtyřkolová vozidla, kterým se říkalo ,,buldok“ a Nereovští otrokáři je používali k lovení svých obětí. Je jasné, že s těmito omezenými prostředky se ani nepřiblíží k obrané linii. Kdyby se o to přeci jenom pokusili zničí je Paul během asi tří sekund s pomocí rychlopalných malokaliberních plynových děl.
Stačilo jen mrknout na dlouhou řadu zelených světel na ovládacím panelu zbraňových systémů. Co zelená kontrolka to jedna nabitá a odjištěná zbraň. Byla tady již zmýněná plynová děla na nejmenší cíle. Na větší atak byli přichystány vrhače náloží, které během jediné salvy dokázali zničit celou kolonu těžkých pancéřových transportérů. Na ještě mohutnější útok by použil jeden ze tří vysokofregvenčních laserů. Těm nedokázalo odolat nic co si jen člověk dovede představit. Na celém měsíci prostě nebyla zbraň, která by se této děsivé zbrani dokázala postavit. A na samém konci panelu byla zbraň poslední spásy. Tak jako se obránci starých hradů ne zemi ukrývali do útočistních věží tak se mohl Paul ukrýt za toto tlačítko. Jakmile by se útočník dostal k samé věži a hrozilo by, že pronikne do nitra říše ,,technologiků“ odpálí Paul tuto super zbraň. Věž i s každým v okolí bude totálně zničena. Velký aktivátor odpálí ložisko lunaritu na kterém věž stojí. Dojde k řetězové reakci a oblast ve tvaru čtverce s hranou 15 kilometrů přestane existovat. Všichni ve věži doufají, že nebudou nikdy nuceni použít zbraň posledního soudu, ale pokud to bude nutné nikdo z nich váhat nebude ani okamžik.
Radar najednou ožil. Ze středu perimetru se blýžili čtyři cíle. Tři nákladní transportéry a jeden těžký pancéřovaný zcela jistě eskortní vůz ,,tiger 6“.
Paul prověřil přístupový úhel.
Je to sektor 56. To musí být ten konvoj z obchodní zony o , kterém ho informoval Simon.
Teď je třeba zapnout identifikátor a čekat na smluvené heslo. Jakmile konvoj přetne 95 stupeň musí se nahlásit.
Paul si je na 99 procent jistý, že sleduje ohlášený konvoj, ale nesmí nic ponechat náhodě. Odjistí dvě plynová děla a zaměří je na předpokládaný cíl. Teď už vše řídí střelecký počítač. Dělová věž opustila podzemní silo a pomalu se otáčí směrem k nic netušící oběti.
Pokud se konvoj neohlásí správným kodem bude zničen bez další výzvy.
To je zákon Lunarisu.
Ve chvíli, kdy čelní vozidlo dojelo ke stanovené linii zazářil na indikátoru kod Alerus. Paul si oddechl a zbraně deaktivoval. Perimetr věže číslo 11 byl opět bezpečný. Paul se pohodlně opřel a natáhl ruku po univerzitní učebnici dějin. Pokud nechce celou karieru strávit na věži číslo 11 bude muset začít studovat.


Historické okénko č.1

Začátek cesty

Paul se začetl do první kapitoly ze stručných dějin Lunarisu.
Během dvacátého prvého století byli na Měsíci vybudovány první trvale obydlené stanice. Svojí základnu jako první vybudovali Spojené státy Americké, po nich následovala Čína, Rusko a jako poslední se přidali státy Sjednocené Evropy. První průkopnické stanice měly výhradně vědecký charakter a ukázali cestu ke konečné kolonizaci Měsíce. Doba skutečného osídlení přišla až o padesát let později.
Odstartovala ho velmi silná ekonomická pohnutka. Na Zemi byli zcela vyčerpány zásoby niklové rudy.
Už první expedice na povrchu luny objevili velká ložiska ryzího niklu v hloubce několika metrů. Byla ustavena soukromá společnost West-Ost-Nikolum /WON/ s Americkým a Ruským kapitálem, která během pouhých dvou let vybudovala těžební komplex Nicolum Town v oblasti Měsíčního rovníku.
Zde byli položena základy trvalého osídlení. Horníci dobývali nikl a pomalu rozšiřovali labyrint podzemních chodeb a sálů do nevýdaných rozměrů. Tlačné raketoplány pak vytěžený kov dopravovali na oběžnou dráhu Země odkud byl menšími čluny transportován na Zem k dalšímu zpracování.
Zpět pak byli převáženi noví kolonisté, kyslík, voda, potraviny a vše co k životu potřebovala kolonie s jedním tisícem mužů a žen. Během dalších let se podařilo pomocí intenzivního geologického průzkumu najít ložiska dalších kovů od zlata po železnou rudu. WON se díky tomu stala nejmocnější ekonomickou silou v nám známém vesmíru. Počet dělníků, techniků, inženýrů a pomocného personálu, kteří pro alianci pracovali na Měsíčním povrchu rostl geometrickou řadou a jejich zásobování představovalo neřešitelný problém. Naštěstí se geologům podařilo v prostoru lunárního severního polu objevit ložisko úplně nového chemického prvku. Tento objev, který zaplnil poslední volné místo v periodické soustavě prvků dostal jméno ,,Lunarit“.
S využitím jeho skutečně jedinečných vlastností se vědcům podařilo vytvořit relativně jednoduchý reaktor, který mohl obyvatele Měsíce zásobovat levnou, lehce dostupnou a navíc i čistou energií.
Pak už nestálo v cestě vybudování obřích kyslíkových generátorů poblíž ložisek Lunaritu, které mohli led proměnit v plynný kyslík a pitnou vodu. Ve stejném čase expedice na jižní lunární polokoupi objevili ložiska extrémně úrodné hornity, která dostala jméno ,,ČEZEM“ /Černo Zem/.
Teď už bylo ne Měsíci vše nutné k životu. Do gigantických jeskyní v okolí rovníku, které byli pozůstatkem po těžbě niklu, mědi, zlata, železa a dalších kovů byli navezeny tisíce tun ČEZEMU. Reaktory poháněné lunaritem dodali světlo, teplo a vláhu. První úroda byla sklizena skoro na den přesně po deseti letech od položení základního kamene Nicolum Townu a Lunaris se stal plně nezávislím na mateřské zemi.