Lunaris díl pátý

Historické okénko č.5

Otrokářství a rozchod s domovinou

Boj skončil a tři zbylé transportéry pokračovali za svým cílem.
Paul se mohl vrátit ke knize o dějinách Lunarisu.
Po ustálení poměrů se jednotlivé skupiny obyvatel Lunarisu začali vzdalovat duchovně i ekonomicky. Kulturní a průmyslový sever vyrazil cestou totální izolace.
Jih obývaný ,,Islamiky“ začal zneužívat své monopolní postavení při těžbe čezemu a jeho obyvatelé odmítali vykonávat běžné a podřadné práce. Nejdříve se na ně pokoušeli najímat pracovní sílu z řad latiniků.
Tento zdroj byl příliš nestálý a drahý a tak našli společný zájem s členy gangu Miami V jehož členové vždy přepadali zemědělské komuny a to od chvíle svého vyhnání ze severního sektoru.
Dříve je okradli a ty co se protivili povraždili.
Nyní je také okradli a navíc mladé muže a ženy unesli a odvekli na jih, kde je prodali islamikům.
K této politice se časem přidali i obchodníci čínského původu pro, které bylo výhodnější jednorázově zaplatit za otroka než pravidelně platit mzdu zaměstnanci ze své komunity.
Během let byli latinikové zotročeni do té míry, že převzali veškerou namáhavou a nebezpečnou práci na celém Lunarisu s vyjímkou sektoru pod kontrolou technologiků.
Hospodářská síla islamiků je z drtivé části vytvářená otrockou prací ,totéž i když v daleko menší míře platí i pro čínské obchodníky. Zavedení otrokářství vedlo i k přerušení styků se Zemí.
Obyvatelé domovské planety nesouhlasili s tímto barbarským chováním a na Lunaris uvalili obchodní embargo.
To se drtivě dotklo sektoru ovládaného technologiky, kteří se stali nevinou obětí.
V reakci odmítli přijímat další lety ze Země a tím pádem vzájemné kontakty ustali. Obchodování bylo ukončeno a na trase z měsíce na Zem ustal veškerý pohyb a Lunarisané byli sami.
Země, která ztrátou své vesmírné kolonie utrpěla obrovskou ekonomickou ztrátu pozbyla časem zdroje na lety do kosmu.
Zdá se, že obyvatelé tam kdesi daleko zapoměli na své syny ve vesmíru a ti na oplátku zapoměli, kde je jejich domov.


Marcel

Marcel Dea stiskl tlačítko interkomu a nevzrušeným hlasem řekl: ,,Tady druhý pro prvního a pana Linga. Za třicet sekund vjedeme do portálu.“
Z reproduktoru se ozval hlas jeho otce: ,,Dobře Marceli. Pojedeme při levé straně rampy až k bodu alfa. Tam obrat o šedesát stupňů doprava a po devadesáti metrech budeme u vzduchového uzávěru. Vstupní rychlost 15 kilometrů po obratu 3 kilometry.“
Marcel odvětil: ,,Rozumím.“
Pak se opřel o křeslo a zahájil snižování rychlosti. Levou rukou začal pomalu snižovat výkon motoru zatímco pravou rukou s pomocí kniplu navigoval k levé straně vstupní rampy. Ve chvíli, kdy opustil měsíční povrch a vjel do podzemí se na displeji rosvítil naváděcí signal gama.
Rychle vyrovnal rychlost na předepsaných patnáct kilometrů a přitiskl transportér k levé stěně.
Byl zvyklý otce bez rosmyslu poslouchat a pohled na obrazovku mu tuto jeho zásadu jen znovu potvrdil.
Bylo dobře vidět, že nájezdový portál je po pravé straně totálně rozbitý.
Vypadalo to na velký zásah minou.
Kdyby do toho trychtýře po explozy vjeli určitě by se sami nedokázali uvolnit.
Marcel se s obavou podíval na zadní dispej. Ti hoši na nákladních transportérech nejsou žádní velmistři a jestli nepojedou přesně v jeho stopách zůstanou tu viset, ale zatím je to docela v pohodě.
Dokonale kopírují jeho trasu.
Indikátor přeskočil na naváděcí signal beta a Marcel zbystřil na maximální míru.
Teď není čas na chyby. Odbočku musí trefit na chlup přesně, pokud přejede může zabloudit do opuštěných tunelů s propadlými stropy.
Odkud už nikdy nenajdou cestu ven.
Bod ,,Alfa“ dva naučené pohyby.
Obrat o 60 stupňů a rychlost je stanovena na tři kilometry.
Nastavil měřič ujeté vzdálenosti, když ukázal devadesát metrů zastavil a řekl do mikrofonů: ,,Druhý pro prvního stojíme u vzduchového uzávěru.“


Zeměpisné okénko


Něco málo o Měsíci

Paul odložil knihu popisující krátké a dramatické dějiny Lunarisu.
Je mu trochu smutno, když vidí kam jeho vlast dospěla, ale to není jeho vina.
Otevřel přírůčku geologa, která je jedním ze studijních podkladů na technologickém institutu.
První kapitola popisuje povrch tělesa.
Ten Paul velmi dobře zná. Celých dvanáct hodin své služby nedělá nic jiného než na něj kouká.
Bezútěšná poušť bez kyslíku a vody.
Bez vánku a života. P
opis z čeho se skládá prach na povrchu také nic neříká a hlavně nedává.
Tuto část knihy přeskočil a místo čtení se podíval pozorovacím průhledem přímo ven.
Z výšky své gigantické věže číslo 11 stojící ne hřebenu kráteru California vidí jen naprosto deprimující pustinu.
Desítky kilometrů není nic jen prach a temnota vesmíru. Prázdnotu ruší jen věže číslo 10 a 12 po jeho levé a pravé ruce.
Za ním pak z terénu vystupuje těžce opevněný portál základny Ronald Regan a to je vše.
Jestli existuje peklo musí vypad nějak takhle. Následuje popis podzemí a ten je daleko zajímavější. Paul pohledem zkontroloval indikátory povrchu a pak se začetl. Prostor pod povrchem měsíce je utvářen velmi různorodě a potvrzuje vědeckou teorii o jeho vzniku, která říká, že se v dávných časech odtrh od Země.
Dají se v něm najít veškeré prvky známé ze země jen v pozměněné formě.
Ta se vyvinula díky velkým tlakům a teplotám při oddělení a následujícím nízkým tlakům a teplotám při pouti vesmírem.
Rudy kovů od železa a niklu po zlato a platinu se vytavili do prakticky ryzí formy a stuhli těsně pod povrchem.
Zbytková hornina a povrchová vrstva zeminy se změnila v mimořádně úrodný čezem jehož ložiska se vlivem gravitace a sluneční přitažlivosti sformovala do stovky metrů mocných ložisek v okolí jižního polu.
Nejtěší prvky v čele s uranem a dalšími radioaktivní prvky byli vytlačeny k severnímu poláru, kde se spojili s tekutým křemíkem a po stuhnutí vytvořili úplně nový chemický prvek lunarit, který v podmínkách země především její gravitace, tlaku a teploty nemohl nikdy vzniknout.
Teorie profesora Cara říká, že lunarit se nachází i na Zemi, ale jen přímo v jejím jádře.
To se však nedá ani vyloučit a ani potvrdit a tak se tím naše vědecká komunita dále nezabývá.
Nejhlubší vrstvy měsíce tvoří čedičové porézní mezipatro na které navazuje kompaktní žulové jádro. Zatímco jádro je neobyvatelné a z našeho pohledu nedůležité ukrývá mezipatro nejceněší poklad.
Jsou jím obrovská ložiska zmrzlé vody ve formě miliony let starého ledu.
Porézní čedič ho dokonale zakonzervoval a jeho objevení v severním sektoru bylo rozhodujícím impulsem k rozvoji Lunarisu.
Do tohoto mezipatra také technologikové postupem času přenášejí svá obydlí.
K opuštění velkých jeskyní těsně pod povrchem , které zůstali po těžbě rud a lunaritu nás vede silné vesmírné záření, které nepřetržitě bombarduje povrch a obrovské tepelné rozdíly na povrchu. Ostatní obyvatelé zatím žijí těsně pod povrchem a k poréznímu mezipatru pronikají jen okrajově.
Vzhledem k tomu, že nemají dokonalou navigaci nejsou schopni prozkoumat složitý labyrint stovek kilometrů tunelů a chodeb.
Jejich zdravotní stav trpí zářením a průměrný věk latiniků a islamiků dnes nedosahuje ani 50% našeho dožití.