Lunaris díl šestý

Juan


Juan odložil motyku a rozhlédl se po plantáži.
Jeho žena zrovna kojila malého Paca a ostatní děti pracovali jen pár desítek metrů od něj.
Podíval se na hodinky a bylo jasné, že musí vyrazit. Pan Ling by se zlobil, kdyby musel čekat. Došel k východu z jeskyně, prošel překladištěm a pomalu začal stoupat k místu, kde končil jeho podzemní svět.
Po své pravé ruce uviděl starý dopravní transportér značky Ford. Ten byl na Lunaris přivezen snad ještě ze Země a bude s největší pravděpodobností nepojízdný, ale i tak si ho tu nechají.
Je to poslední možnost pro únik, ale k tomu nikdy nedojde.
Juan neví kam jít.
Tady dole je jeho domov.
Žije zde už sedm let od chvíle, kdy si toto místo vybral pro založení své plantáže.
Věž technologiků v jejíž stínu žije ho i s rodinou ochránila před Nereovci, alespoň prozatím, kdo ví jak dlouho jeho štěstí vydrží.
Poslední dobou se prý odvažují i do tohoto sektoru a tak je docela možné, že jednou vpadnou i do těchto míst a on bude zotročen.
Při těchto truchlivých myšlenkách došel k ovládacímu pultu tlakového uzávěru.
Spustil vnější kameru a na starém monitoru uviděl velký pancéřák, kterým jezdí pan Ling. Za ním stáli dva nákladní transportéry.
Juan je překvapen.
Měli přijet tři.
Je skoro jasné, že úrodu nenaloží jen do dvouch strojů. Juana to netrápí pan Ling mu musí zaplatit za vše co pro něho připraví. Tak zní ústní dohoda, která je pro chudého latinika i bohatého číňana zákonem.
Dál už na nic nečekal a spustil hydraulický systém, který otevřel vnější vrata.
Malý konvoj zajel do komory a Juan vstup uzavřel. Teprve poté šli otevřít vnitřní vrata, která se strašným lomozem zajela do stran tunelu.
Obrovský chlad uhodil Juana do tváře.
Byl to mráz vesmíru a vzduchoprázna, které panovalo tam daleko na povrchu.
V pancéři prvního stroje se otevřel kruhový průlez a Juan nastoupil.


Obchod


Juan se protáhl dovnitř a asi dvacetiletý kluk s neuvěřitelně blonďatými vlasy poklop uzavřel.
Pak se vrátil k ovládacímu pultu a transportér se pomalu rozjel po ostře klesající cestě na překladiště výpěstků.
Juan popošel a řekl: ,,Vítejte pane Lingu.“
Po posledním slově se uklonil směrem k sedícímu obchodníkovi.
Ten zůstal sedět a se slabým přikývnutím hlavy řekl: ,,Taky tě zdravím Juane.“
Nebylo třeba víc mluvit.
Mezi panem Lingem a Juanem je tak velký společenský rozdíl, že jakákoliv konverzace s vyjímkou obchodní nepřipadá v úvahu.
Pomalá jízda skončila na překladišti.
Marcel Dea zajel až k zadní stěně velké jeskyně.
Tímto manévrem uvolnil místo pro oba nákladní transportéry.
Ty pomalu zastavili u dopravních klecí neplněných výpěstky.
Pan Ling, Juan, oba Deaové i van Ersové vystoupili.
Po chvíli se k nim přidali i dva čínští řidiči a Juanova žena s nejstarším synem.
Čínský obchodník začal rychle prohlížet výpěstky.
Nebyl ani ten nejmenší důvod ke kritice.
Podzemní plantáže zajišťovali stálé klima, čezem měl trvalou jakost a pojem škůdce byl na měsíci totálně neznámí.
Jedinou možnou proměnou byla lidská práce a v tomto aspektu byla na Juana 100% spolehlivost.
Proto pan Ling prováděl jen zevrubnou kontrolu.
Daleko pozornější byl při přopočítávání množství.
Byl rozeným obchodníkem jako všichni jeho krajané, nepotřeboval žádnou kalkulačku, stačila mu tužka a jeho poznámkový blok.
Rychle spočetl kolik přepravních košů leží na překladišti a kolik jich bez problémů naloží do dvouch zbylích nákladních transportérů.
Po malé chvíli se zamračil nejméně šest košů nepobere. To je fakt mrzuté, je samodřejmně nevyhnutelné jejich vyložení a umýstění nákladu do prostoru uvnitř bitevníku.
Pan Limg se s určitou obavou podíval na Marcela Dominika. On a jeho lidé budou ne cestě na sever narváni mezi hlávkami zelí a co je o dost horší může ten náklad na palubě ztížit případnou obranu.
Pan Ling sice není válečník, ale zdraví rozum mu říká, že střelec zasažený hlávkou zelí do hlavy asi těžko zamíří přesně svům plynový kulomet nebo vrhač min. Starý ,,válečný pes“ dobře věděl na co jeho zaměstnavatel myslí a protože chtěl co nejdřív vypadnout z téhle temné díry řekl: ,,Pane Lingu zbytek Vašeho zboží můžeme naložit k nám. Na ten kousek cesty k perimetru technologiků to přece nemůže tak moc vadit.“
Číňan se mírně usmál a netečným hlasem šeptl: ,,Souhlasím s Vámi. Začněte nakládat.“
Pak si sedl stranou a pozoroval jak Juan a jeho Číňané natahují obří koše do velkých nákladních vrat transportérů.
Válečníci a Juanova žena se synem začali nakládat hlávky zelí do úzkého průlezu bitevního transportéru. Šlo to jako po másle a za dvě hodiny bylo hotovo.
Když poslední zelí zaujalo místo po levé straně křesla Marcela Dominika vstal a řekl: ,,Tady máte Juane přístupové kody k uzávěru vody, kyslíku a energie na příští tři měsíce. Zbylo Vám u mne 985 kreditů jestli za ně budete chtít přivést nějaké zboží ozvěte se tři dny před tím než přijedu příště.“
Juan převzal z ruky obchodníka malou obálku a beze slova se uklonil.
Pan Ling chtěl nastoupit, ale pak se zarazil a otočil. Udělal tři kroky k Sereně manželce Juana a řekl: ,,Nashledanou.“
Nečekal na odpověď a vklouzl na své sedadlo.
Juan se také nacpal dovnitř a vyjeli ke vzduchovému uzávěru.
Vnitřní brána se zavřela. vnější otevřela a přeložené stroje s duněním opustili podzemní plantáž.
Juan byl zase sám, ale v jeho hlavě byl do jisté míry chaos.
Pan Ling do dneška jeho ženu chladně přehlížel, jako by ani nebyla člověkem, ale dnes jí pozdravil.
Juan nechápe co ho k tomu vedlo.
Po strašně dlouhé době se k ženě, která patří k latinikům někdo choval jako k člověku.
Třeba se tam nahoře něco mění.
Třeba mají šanci.
Jediné slovo Číňana dalo Juanovi novou naději.


Technické okénko


Jak funguje Lunaris ?


Služba na věži číslo 11 se strašlivě vleče.
Paul odložil geologickou příručku a začetl se do technické brožury.
Zdrojem moci na měsíci je od prvopočátků kolonizace přístup ke zdrojů kyslíku a vody. V samých počátcích se veškeré zdroje dováželi ze Země.
To se změnilo poté co byli objeveny ložiska lunaritu. Lunarit je skutečně jedinečným prvkem, který vznikl spojením těžkých radioaktivních prvků s tekutým křemíkem.
Podmínkou jeho stvoření byla vysoká teplota v první fázi. Po které následovala extrémně nízká teplota, vzduchoprázdno a nízká gravitace na Měsíci.
Z toho vyplývá, že lunarit v pozemských podmínkách ani vzniknout nemohl, alespoň ne na povrchu planety. První lunaritový reaktor zabezpečil energetickou nezávislost kolonie na zemi.
Když byl zdroj levné a čisté energie i zdroj vody ve formě ledu nic nestále v cestě elekrolýze s jejíž pomocí se podařilo uvolnit molekuly kyslíku.
Odpadní vodík posílil energetickou bilanci planety. Rozvody kyslíku, vody a energie byli vybudovány ještě v čase aliance WON a jejich správu převzali technologikové.
Ti pak ve svém sektoru produkují všechny zdroje, které s pomocí čínských obchodníku vyměňují s latiniky za potraviny.
Obchod je řešen pomocí elektronické měny zvané kredity. Potraviny se přepočítají na tyto kredity a s jejich pomocí mohou všichni obyvatelé plantáží nakoupit energii, vodu a kyslík.
Po předání výpěstků vždy jednou za tři měsíce dostane plantáž latiniků přístupový kod k výpustním ventilům na rozvodech. Ty jsou vyrobeny ze speciální slitiny titanu, kterou dovedou na Lunarisu obrábět jen technologikové a tím pádem jsou tyto sítě bezpečně zajištěny proti nedovolené manipulaci.
Ražbu a pokládku nových rozvodů zajišťuje plně automatizovaný stroj zvaný ,,krtek“. S jeho pomocí dokážou technologikové budovat sítě aniž musí opustit svůj opevněný perimetr.
Obchodní vztahy komplikuje závislost latiniků na čezemu, který produkují jenom islamikové.
Tento problém řeší obchodníci složitým systémem zápočtů pohledávek a závazků.
Více méně jsou všichni spokojeni i když latinikové nesou asi největší břemeno.
Musí totiž dodat potraviny na sever i na úhradu kyslíku, vody a energie pro islamiky.
Na celém systému parazitují hlavně členové gangu Miami V. Jejich situace se, ale hlavně v posledních letech velmi komplikuje.
Technologikové je odrazili a bohatí čínští obchodníci i islamikové si na obranu před nimi najímají ,,válečné psy“.
Jedinou kořistí pro bandy černých Nereovců zůstávají latinici a jejich podzemní plantáže.
Nedostatek kreditů musejí bandy řešit prodejem otroků, ale tato činost ohrozila fungování plantáží a tím celý systém Lunarisu.
V poslední době dokonce i Nereovci snížili tlak na latiniky a hledají další cestu v jakési formě spolupráce.
Plantáž nejdříve vyzvou k jednání a pokud je dohoda možná spokojí se s omezeným množstvím potravin a několika otroky.
Pak latiniky nechají být a otroky prodají islamikům. Tento antihumanistický stav je za současné situace asi nezvratný.