Lunaris díl osmý

Marcel Dominik

Starý válečník se pohodlně usadil.
Teď už jsou v bezpečí. Právě překonali vnější obranou linii perimetru technologiků.
Pan Ling si zase dal na čas se sdělením hesla pro přístup, ale to Marcelu Dominikovi už tolik nevadilo. Vždyť za hodinu a čtvrt budou na základně Ronald Regan, kde má ten namyšlený čínan své sklady a tím akce skončí.
Budou mít dostatek kreditů a tím pádem se nějaký čas nebude muset starat o přísun kyslíku, vody a potravin pro sebe a pro svoji posádku.
Jeho slastné myšlenky utnul hlas syna: ,,Od druhého pro všechny z portálu věže 11 vyjel cíl a je na kolizní trase.“
Marcel Dominik rychle pohlédl na obrazovku a vydal rozkaz: ,,Poloviční rychlost musíme jim uvolnit trasu.“ Marcel odvětil: ,,Provedu.“
On stejně jako otec věděl, že obchodní konvoj musí uvolnit cestu prioritnímu transportu technologiků.
To je fakt o kterém se nediskutuje.
Signál na indikátoru mluvil jasnou řečí.
Těsně před nimi jede chlouba flotili technologiků bitevní transporter Rhispo 12.
Marcel Dominik byl velmi pyšný na svůj stroj, ale kriticky musel přiznat, že v boji s tím monstrem, které jelo před nimi by neměl žádnou šanci.
Rhispo 12 by odolal všem jeho zbraním a navíc by ho hravě zničil z libovolné vzdálenosti.
Jak rád by do něho nastoupil.
Jak rád by si prohlédl zbraňové systémy a navigaci.
Jak rád by prohodil několik vět s posádkou, ale to není možné.
On je žoldák a stojí společensky daleko pod posledním v obránců strážních věží.
Technologikové se většinou s lidmi jeho postavení ani nebaví s jedinou vyjímkou.
Ta nastane, když po něm potřebují udělat příliš nebezpečnou práci.
Pak jsou strozí, přesní, chladní a odměření.
Pokud s technologiky přišel do styku nepadlo ani jedno slovo zbytečně a navíc.
Marcel Dominit jim závadí, ale vnitřně je uznává. Nakonec nic jiného mu nezbývá.


Paul



Cesta k základně Roland Regan probíhá bez problémů. Paula a ostatní cestující jen na okamžik zneklidnilo, že se za ně připojili tři transportéry.
Z průzorů se dalo celkem spolehlivě poznat, že první místo v konvoji zaujímá bitevní transportér Gard 6. Jednalo se o starý, ale spolehlivý stroj, který technologikové přestali používat asi před deseti lety. Dnes jich několik vlastní ,,váleční psi“ a čínští obchodníci.
Za starým bitevníkem jeli dva těžké nevyzbrojené náklaďáky.
Ty sloužili jen u Číňanů k dopravě zboží.
Byli to prakticky bezbrané krabice beze zbraní, které měli pancéřované jen kabiny operátorů.
Paul se ve válečné akademii na základně Abraham Lincoln naučil rozpoznávat jednotlivé typy strojů určených pro provoz na měsíčním povrchu.
Znal silná i slabá místa všech typů a při službě na strážní váži mohl tyto znalosti použít, ale zatím tento čas nenastal.
Na další úvahy nebyl čas.
Před poutníky byl první postupný cíl. Základna Ronald Regan.
Jednalo se o jednu z osmi prakticky totožných základen, které technologikové vybudovali na obvodu ložisek lunaritu pod severním polem měsíce.
Tvořili jakýsi vnitřní prsten obrany.
Ten vnější se pak skládal z desítek věží obraného perimetru.
Pokud by nějaký šílenec na tuto předsunutou hradbu zaútočil a nějakým zázrakem ji prorazil narazil by na opevěné základny a právě k jedné z nich se nyní blížili.
Základna Ronald Regan byla ohraničena čtyřmi obranými citadelami.
Každá z nich byla vyzbrojena zhruba jako čtyři obrané věže vnějšího perimetru.
Palba každé z citadel se překrývala s jakoukoliv z citadel sousedních základen.
Z úhlu po kterém Paul přijížděl byli vidět jen dvě opevnění. Tyčili se k nebi jako dvě obrovské pěsti.
Jen představa drtivého arzenálu, který se v nich skrývá naháněla hrůzu.
Paul dobře věděl co zbraně tam uvnitř dovedou a naštěstí pro svět technologiků to věděli i Nereovci. Konečně se objevil gigantický vjezdový portál.
Rhispo 12 začal spomalovat a blížil se k vnějšímu vzduchovému uzávěru.
Všichni cestující na palubě se nahrnuli k obrazovce, která ukazovala to co se děje před strojem.
Vrata o velikosti 65x35 metrů se pomalu zasunula kamsi do hlubiny a byli uvnitř.
Vzduchový portál se uzavřel a nastalo ticho, které ukončilo syčení vzduchu, které provázelo vyrovnání tlaku s prostorem základny.
Nepatrně popojeli a byli v přestupní komoře.
Gardisté opustili svá místa spolu se dvěma veliteli, kteří zde vystupovali.
Zbylí cestující nesměli stroj opustit.
Na volná místa se usadili dva nový cestující.
Jeden měl na sobě uniformu člena generálního šťábu ochraných sil technologiků a na pravé straně prsou měl jmenovku: ,,plukovník Carl Weber“.
Druhý z cestujících zaujal Paula daleko více.
Ten chlap zcela evidentně nebyl technologik a vzhledem k tomu, že určitě nebyl ani Číňan musel to být ,,válečný pes“.
První z legendárních válečníků, kterého Paul v životě osobně potkal.
Byl to muž krve a železa, který žije jen bojem a je za pár kteditů ochoten nasadit život.
Paul se přistihl, že si toho žoldáka až hloupě prohlíží.
Muž si toho všiml a klidně řekl: ,,Já jsem Marcel Dominik Dea.“



O několik minut dříve



Marcel Dea sledoval Rhispo 12 sjíždějící po rampě vedoucí k přechodové komoře základny Ronald Regan.
Byl rád, že je u cíle dnešní cesty.
Ve chvíli, kdy se za nimi zavřeli vnější vrata zaslechl v reproduktoru vnějšího komunikátoru úsečný hlas: ,,Hovoří velitel bezpečnosti sektoru kapitál Backer. Po projetí vzduchovým uzávěrem zastavte v sekci 2/II na Vaší palubu nastoupí plukovník Carl Weber až do odvolání podléháte jeho rozkazům.“
Marcel se otočil na svého otce a ten na pana Linga. Číňan se zatvářil naprosto neurčitě a rozpačitě pokrčil rameny.
Jen na malý okamžik napadlo Marcela otočil a ujet.
Bylo to zhola nemožné.
Výjezdovou trasu blokovala nejenom vrata, ale i dva přetížené náklaďáky pana Linga.
Navíc tam venku nebyla ani ta nejmenší naděje na únik. Čtyři obrané citadeli základny je rostřílí během zlomku sekundy na atomy.
Musí se podrobit a plukovníka Webera přijmout a pokud je zatkne a třeba i zabaví bitevní a nákladní transportéry musí to respektovat.
Drtivá síla technologiků se zde rovná zákonu.
Projeli vnitřním uzávěrem a Marcel pomalu zajel do sektoru 2/II.
Vypnul motory a otevřel vstupní průlez.
Čekal, že k nim vpadne několik po zuby ozbrojených gardistů, ale nic takového se nestalo.
Do nitra nahlédl asi čtyřicetiletý muž v uniformě člena generálního šťábu aliance technologiků.
Nikdo z posádky a dokonce ani pan Ling tak vysokého hodnostáře z velení technologiků dosud neviděl.
Na tváři plukovníka se objevilo překvapení.
Reagoval tak asi na hromady zelí v bojovém prostoru.
Na okamžik zaváhal, zdálo se, že pochybuje, ale pak řekl zvučným hlasem, který byl zcela nepochybně stvořen pro udílení rozkazů: ,,Já jsem Weber. Omlouvám se za všechna opatření, ale potřebuji ihned mluvit s panem Marcelem Dominikem Dea.“
Starý válečný pes se postavil a odvětil:
,,To jsem já !“
Plukovník přikývl a rozkázal: ,,Následujte mě !“
Marcel Dominik se pohledem rozloučil se synem a vystoupil.
Carl Weber se rozloučil s posádkou bitevníku slovy: ,,Jste opět volní. Bezpečnostní velitel sektoru se o Vás postará.“
Otočil se k Marcelu Dominikovi a řekl: ,,Za tři minuty vyrážíme s transportem na základnu Johan Kepler. Ničeho se nebojte byl jste vybrán pro speciální úkol až dorazíme na místo vše Vám bude řádně vysvětleno.“
Starý válečník se v duchu usmál a pomyslel si: ,,Ty plukovníčku až zažiješ to co já tak se jen tak ničeho nelekneš.“
Dál už se nepromyslel došli k Rhispu 12 a nastoupili. Na sedadlech sedělo několik cestujících.
Jeden z nich Marcela Dominika docela pobavil.
Bylo jasné, že se s ,,válečným psem“ setkává poprvé. Vyvaloval oči div mu nevypadli.
Žoldák to trapné okukování ukončil větou: ,, Já jsem Marcel Dominik Dea.“