Bez hranic 7.- Ruku líbám královno

Kolik překvapivých probuzení jí ještě čeká? Ptala se Nika, která mžourala do paravanu nad svou hlavou. Na prsou jí ležela tíha a co chvíli měla záchvat kašle při kterém měla pocit, že se jí vnitřnosti přetrhají. Ležela a čekala, co se bude dít.
Dělo se. Dovnitř vešel stařík s dlouhými vousy, zpod modré čepice mu vykukovali i stejně dlouhé a šedé vlasy. Podobnou nosí kojenci, na tkaničky pod bradou. Na sobě měl červený plášť pod ním modré nohavice. Byl přihrbený a skřípavým hlasem mluvil pro sebe.
Pozorovala ho. Na stole měl vyrovnány lahvičky a byliny. Přehraboval se v nich. Z činnosti ho probralo až Ničino zakašlání. Otočil se překvapivě rychle na takového dědka. Vrhl na ní zamračený pohled.
„Už si vzhůru?“ vyplivl jedovatě. Nelíbil se jí. Ani trochu.
„Vypij to.“ podal jí nepříjemně zapáchající tekutinu, kterou jí nacpal až pod nos.
„Ani ve snu.“ odpověděla mu,
„Pij.“ dodal výhružněji.
„Zavolej Neklana.“ začínala být rozzlobená. Síla jejích slov ztratila na účinnosti, když dostala další záchvat kašle.
„Toho nedouka.“ odfrkl si. Nicméně odešel z pokoje. Znovu osaměla.

Tentokrát se objevily tři osoby. Kora, Regina a Neklan.
„Hurá, zase při sobě.“ zaradovala se Kora a okamžitě skočila na postel, ještě, že byla tak velká.
„Vítej mezi živými.“ popřála Regina.

Neklan se opřel o sloup postele.
„Tak jsme to dokázali.“ pronesla Nika k Neklanovi. Přikývl.
„Co ruka?“ zajímala se.
Zvedl paži a ukázal obvaz. „Je v pořádku. Ale, že jsme dopadli.“ usmál se.

Dědek je ignoroval a začal jí zase strkat pod nos lahvičku. Nika ji zlehka odstrčila stranou.
Neklan si prohlédl lék. „Myslím, že tenhle odvar není nejlepším řešením. Volil bych spíš...“
„Mlč. Nedochůdče. Nehraj si na chytráka.“ Neklan se zatvářil naštvaně, ale to bylo všechno.
Nika zas měla pod nosem lék. Tentokrát ho strčila tak, že lahvička obloukem přistála na zemi a obsah pokropil podlahu. „Jdi k čertu.“ zavrčela Nika. Nevěděla jestli jí naštvalo víc jeho chování k Neklanovi nebo, že neustále měla pod nosem ten smrad.

Nejspíš ho smrtelně urazila, protože jí věnoval pohled plný zlob a upaloval z pokoje.
„Jdu ho uklidnit nebo bude královna zase zuřit.“
„Je to dobrý léčitel, ale používá často příliš drastické metody. Někdy lektvary s vedlejšími účinky i když už byli objeveny nové.“
Tentokrát dostala Nika lék od Neklana. Byl bez zápachu, ale příšerně hořký. Naštěstí dostala i vodu na zapití.
Z chodby se ozvalo lamentování. Kora protočila panenky: „Musím jít nebo ho Regina přizabije. Ještě se vrátíme.“

Nika se posunula a poklepala vedle sebe na postel. Neklan se zaváháním přijal místo.
„Tak povídej, jak to všechno bylo.“
„No, měli jsme se sejít u schodiště. Jenže my jsme měli komplikace.“ usmál se na ní.
„Ostatní dokázali utéct a dostali se tam vcelku bez problémů. Dal jsem ti povzbuzující lék. Zavolala jsi ostatní, což byl skvělý výkon. Garik byl překvapený.“ Nika se chtěla ptát. „Počkej on to s tebou probere sám. Bylo to celkem prosté. Leželi jsme v trávě na té louce než nás ostatní našli. Potom už zbývalo tě odnést. Naštěstí jsme byli dvě hodiny od jednoho stanoviště, kde královští poslové střídají koně. Ty jsme dostali i my a mohli se vydat do paláce. Královna byla spokojená. Tebe svěřili do péče Rudovika a já se vrátil ke své práci stejně jako ostatní. Až se uzdravíš zapojíš se do zdejšího koloběhu.“ vychrlil ze sebe.
„A tohle je?“ rozpřáhla Nika ruce.
„Tvůj pokoj.“ odtušil Neklan.
„Páni.“ Vkusně zařízená místnost, postel s nebesy, balkón. To se jí zamlouvalo.

Její stará známá šestice se u ní postupně vystřídala. Garik byl nadšený tím jak dokázala promluvit, když je přišla žádat o pomoc. Nechápala. Pak jí vysvětlil, že promluvit pokud je mimo tělo- na cestě, je hrozně těžké. Stejně jako pohnout tam nějakým předmětem. Nebo objevit se bez těla. Jen vidět, co se děje. Dá se to využít ke špehování. Né všichni Cestovatelé mají tuto moc.
Rovněž řekl, že je možné že její nemoc a omámení dopomohli k uvolnění mysli, což vedlo k větší moci.
Než odešel řekl: „Máš v sobě moc, když se jí naučíš ovládat nebudou pro tebe žádné hranice.“

Dalších několik dní musela ležet v posteli. Pravidelně za ní chodil Garik a trénovali. Meditace. Musela se naprosto uvolnit. Potom přišla různá cvičení. Procházela bludištěm z velkých dřevěných desek, hledala v něm předměty a cesty. Po každém pokusu ho znovu přeskupili a Nika musela začít znovu. Jindy měla promluvit s nějakou osobou míle od ní. Moc se jí nevedlo.
Těžké bylo i tajně odposlouchávat rozhovory při čemž se musela cestovat tak aby nebyla vidět. Jak Garik říkal : „Pouze přítomnost mysli, nikoli těla.“
Uskutečnilo se i několik marných pokusů s pohybováním předmětů.
Pokaždé bývala hrozně unavená. V noci spala jako zabitá.

Konečně nadešel onen významný den. Nika konečně měla povoleny vycházky do zahrad a královna oznámila, že se s ní setká v altánku.
Nika dostala modré šaty, opět. Ta barva jí byla souzená. Tentokrát daleko více zdobené.
Když vyšla ven, konečně se nadechla čerstvého vzduchu. Několik okamžiků jen stála a nasávala atmosféru zahrady. Byla tu už několikrát, procházela se mezi živými ploty a květinami, pozorovala ptáky a ryby v jezírku. Jenže jenom při svých cvičeních.
„Pojď, královnu nemůžeš nechat čekat.“ vybídla jí Regina.
Nika se vydala za nimi. Připadala si hrozně pomalá a ztuhlá po dlouhém lenošení. Když trénovala bylo jí lehoučce, cítila volnost.
Zpoza hustých keřů se objevil dřevěný, prostorný altán.
Nika teprve teď pocítila nervozitu. Před vchodem stáli stráže s meči. Pozorně je sledovali, ale v průchodu jim nezabránili.
Kora a Regina šly první. Obě se poklonily a Nika je napodobila.
„Přisedněte.“ promluvila královna hlasem plným autority.
Teprve nyní na ní Nika pohlédla. Měla dlouhé světlé vlasy se zlatými odlesky. Jemný obličej, mladý. Tmavě modré, studené oči a stažené rty se k obličeji nehodili. Ukazovali na její přísnost.
Posadily se kolem ní,
„Nika, konečně jsi přišla mezi nás. Dlouho si musela čekat na své odpovědi, které ti nyní poskytnu.“ vykouzlila lehký úsměv.
„Naše království vždy ochraňovaly tři čarodějky. Jedna má moc ovlivňovat lidi a podrobit si je své vůli.“ to Nika vyzkoušela na svou kůži.
„Druhá dokáže přijímat životní energii ostatních a využít jejich kouzelnou moc pokud nějakou mají. A ty samozřejmě dobře znáš třetí schopnost.“
„Jistě se ptáš, proč tě pronásledovali ti muži.“ Nika přikývla.
„Před mnoha lety, kdy se objevila poslední mocná věštkyně byla vyřčena věštba podle níž se má jedna z řady Cestovatelek zradit svoji královnu. Jenže proroctví nejsou konkrétní a často se dají vyložit různě, proto pokud přijde čas nástupu nových čarodějek koná hon na Cestovatelku se snahou přetáhnout jí na svoji stranu. Protože jen moc všech tří může udržovat rovnováhu mezi našimi světy a zároveň mír v království.“ odmlčela se a upřela pohled na Niku.
„Teď můžete odejít, já budu odpočívat. Sejdeme se při poradě.“ s mávnutím ruky je propustila.
Nika vyšla, při prvním setkání nedostala ani příležitost promluvit.
Vraceli se zpět k paláci. Tentokrát Nika kráčela první: „Kde má Neklan pokoj?“ zeptala se jich když míjely zdobený portál.
„Proč za ním chceš chodit?“ ptala se Regina.
„Proč bych neměla?“
„Zadní trakt nejvyšší patro. Naproti obrazu s pávy“ odpověděla Kora.
„Díky.“ prohodila Nika než zmizela za rohem