Začátek možné ságy

„Chcípni, ty děvko." Stál proti ní hnusný, orčí, voják. V jeho dechu byl cítit sirný zápach, po tvářích mu stékaly potůčky slizu.V tom ucítila jak čepel ostrá jako žiletka protíná její kůži a maso pod ní. Sesunula se na zem a vnímala pouze chlad vlhké lesní hlíny a palčivou, smysly otupující, bolest. Poslední co ještě stačila zaznamenat byl řezavý, chrochtavý, orčí smích.
****
Slunce mě lechtá na víčka a nutí mě vstát a zatáhnout žaluzie. Zase jsem měla ty hrůzné noční můry které mě nejméně půlrok nedali odpočinout spánkem spravedlivých. Dnes to ale bylo jiné. Ta bolest byla tak opravdovou. Pokouším se pohnout, nemohu. Cítím jak se mi na noze, při sebemenším pohybu, bolestivě rozevírá rána a krev z ní vytéká ven. Snažím se to nějak racionálně vysvětlit. V okolí mého lůžka se nenachází nic čím bych se mohla takto zranit. Ránu si stahuji prostěradlem a vyhledávám mobilní telefon k přivolání taxíku, který by mě odvezl do místního zdravotnického zařízení. Zvláštní jak se minuty dlouze vlečou když z vás vyprchává životodárné oběživo. Po pár minutách se konečně pod mým Balkonem objeví spásný žlutý majáček.
Zbelhat schody je pro mne hotovou křížovou cestou. V mrákotách nahmatám kliku taxi a nechám se unášet tmavě modrým Mercedesem vstříc možné lékařské úlevě.
V nemocnici mi připadá že by lékařský personál měli nechat projít psychotesty, neboť taková koncentrace sadistů na jednom metru čtverečním nebyla ani ve slovenských Čachtických. Z prostěradla pomalu odkapává krev- tvoří malebný potůček s několika vodopády.Když už si myslím že se utopím v loužičce krve pode mnou, jsem konečně na řadě. Čvachtavě se zvednu a s potupným pajdáním se sunu do ordinace. Připadá mi že se zde dějí parapsychotempoidní jevy, neboť z ordinace jsem se dostala dříve než jsem do ní vstoupila. Vykonaný zákrok mi připomínala jen škubavá bolest a náznaky pěti stehů.
Asi bych si tu měla vymalovat. Uvažuji a opět sedím doma. Usuzuji tak dle několika cákanců na stěně. Je příšerné být zavřena mezi čtyřmi stěnami. Snažím se, opět neúspěšně, srovnat si co se semnou v současné době vůbec děje. Jsem člověk racionálně založený, ale bohužel i emociální stránky se ve mě kdesi probouzí, což v dnešní přetechnizované době není vůbec „in".Shrnu si tedy fakta: půl roku jeden totožný sen s různými ději. Místo-venkov. Čas- středověk. Osoby a obsazení- Já, orci, cosi s křídli, cosi v kápi, Oni. Příčina-Neznámá. Řešení- V nedohlednu.
Ha, skvrna se pohnula takže malovat se nebude.
****
Louče osvětlují prostornou erbovní místnost. Uprostřed dubový podlouhlý stůl. Otevírají se dveře a pacholata přináší různé pochutiny na stříbrných podnosech, rozžehují mosazné svícny, zapalují vonné dřeviny. Drobná komorná zatahuje těžké rudé závěsy aby panstvo nebylo rušeno okolním prostým životem.
Nastupují trubaduři a ujímají se míst pro ně vyznačených. Zahrají tuš a všechno poddanstvo se zmateně uklání. Vchází první z pánů Peramské říše. Naznačí pacholatům, pážatům a komorné aby dokončili práci a neprodleně opustili nyní již slavnostně vyzdobený sál.
Po knížeti peramském za zvuku nevtíravé příjemné hudby vchází všechny hlavy pomazané světa Hlahova. Jest to první setkání všech říší, nikdy se ještě nesetkali na místě jednom.
již podruhé rezonuje mezi kamennými zdmi tuš.Vchází král, příčina tohoto setkání, král Pantrus. Zbězně se pozdraví se všemi přítomnými a poděkuje za tak hojnou účast. Příčinou však, tak hojné účasti, nebyla ani tak králova oblíbenost ale spíše zvědavost lidí hlahovských kterou mají tak hluboce zakořeněnou v krvi své. Semínko zvědavosti král zasadil jediným svým listem které se dostalo do rukou všech významných osobností hlahovských. Všichni do jednoho byli zvědavi na převratnou novinku královu. Hostitel rozevřel náruč svou a slov těch pár kterých vyslovil, zalilo semínko zvědavosti a ze semena vzklíčila květina naslouchání. Král pravil:
„Jezero je zčeřené, bytosti přichází."