Cesta domů - předělávka

Meč se odrazil od meče a na zem dopadly jiskry. Konai – vysoký, svalnatý a ohybný bojovník ve špičaté helmici a krásné železné zbroji - znovu švihl dlouhým obouručním mečem a sekl svého protivníka – malého vyzáblého orka – do dlaně. Ten vykřikl a panicky mávl svým krátkým mečíkem po člověkovi. Konai se vykryl, využil orkový paniky a bodl přímo směrem ke břichu. Protivník neměl téměř šanci úder vykrýt a dlouhý meč mu projel masem a objevil se až na druhé straně těla. Ork vyplivl krev a znehybněl. Konai vytáhl meč z tuhého masa a obrátil se k dalšímu orkovi. Tentokrát byli dva – malý, nenápadní zeleňáci. Jeden svíral v dlaních krátký meč a dýku, druhý těžký okovaný kyj. Všimli si člověka a už kolem Konae kroužili ve kruhu. Ten chvíli pozoroval, jak se pomalu přibližují a pak vyrazil. Prvního orka s mečíkem a dýkou zasáhl tupou stranou meče do tváře a druhého prudce kopl do břicha a vrazil mu hlavou do obličeje. Oba orci se omámeně svalily na zem, zatím co Konai čekal, až vstanou. První se vzpamatoval ten s krátkým mečem a dýkou. Zuřivě hodil po člověku svou dýku a ta Konae řízla do předloktí. Pak se bezhlavě rozběhl s napřaženým mečem. Konai udělal jeden šikovný výpadek a ork se brzy válel v kaluži krve s rozříznutým hrdlem. To se již vzpamatoval i druhý protivník s okovaným kyjem. Byl o něco opatrnější a silnější než jeho předchůdce, i tak to byl však tvrdohlavý a tupý amatér. Konai ze země sebral dýku, kterou po něm před chvílí hodil první ork a prudce hodil směrem ke svému protivníkovi. Ork se velmi přecenil a těžký kyj nedokázal zvednout dost rychle. Dýka mu projela ramenem a způsobila gejzír krve. Zeleňák vyjekl a upustil kyj, zatím co se Konai napřahoval ke smrtící ráně. Nedošlo k ní. Další ork se vrhl na člověka se sekyrkou a švihal na všechny strany. Nejspíš viděl, jak dopadli jeho předchozí spolubojovníci. Konai vykryl několik šermů a potom slepě bodl k tělu protivníka. Ork se vyhnul a dále švihal sekyrkou. Ork ležící na zemi se zatím vzchopil, vytáhl si dýku z ramene a vstal, aby pomohl svému zachránci. Konai byl cvičený bojovník, proto nepodléhal panice. Sáhl si k opasku a vytáhl krátkou dýku, kterou používal když ztratil meč. Byl dost silný na to, aby dobře ovládal obouruční meč pouze jednou rukou, zatím co se napřáhl a prudce hodil dýku směrem ke zdravému orkovi. Protivník se vyhnul, na chvíli však přestal dávat pozor a proto skončil na zemi s hlubokým řezem v břiše. Ork s kyjem začal utíkat. Konai si rychle sundal helmu a hodil jí po utíkajícím. Trefila orka přímo do hlavy a ten se svalil omráčený na zem. Člověk k němu došel a připravil se ke smrtící ráně. Tentokrát ho v tom nic nevyrušilo.
Další mrtvé tělo zeleňáka se zhroutilo na vlhkou zem. Asar – středně vysoký, rychlý a zkušený bojovník s třízubou šavlí a dýkou – se vrhl na dalšího protivníka. Tentokrát jím byl silný a chytrý ork s dlouhým oštěpem a mečem. Jakmile zahlédl člověka, probodl nějakého válečníka a shodil ho na zem. Pak se obrátil k Asarovi a rychle bodl oštěpem k jeho tělu. Byl to určitě vysoce postavený ork – to se dalo poznat již podle krásné a kvalitní zbroje a podle jeho zkušeností. Asar se znuděně oštěpu vyhnul a sekl svou šavlí po orkovi. Pak si všiml zeleňákova tetování na krku – lebka s dýkou zaraženou v důlku oka byla znamení vůdce – měl tu čest se samotným Vitelem. Vitel ránu odrazil mečem a z levé strany jím švihl po člověkovi, zatímco oštěpem bodl přímo. Asar se rychle skrčil, takže meč proletěl nad ním a oštěp vykryl svou dýkou. Pak sekl šavlí orkovi po nohách. Ten nadskočil a plivl mu do tváře. Asar byl oslepený. Nebýt toho, že do Vitela vrazil polomrtvý člověk, bylo by po něm. Ork se vyškrábal na nohy a počkal, než člověk stane – to se u těchto stvoření nevídá často. Pak znovu vyrazil s tuctem šermů. Asar většinu vykryl – jedna rána ho sekla do paže a druhá ho bodla do loketní jamky. Zaťal zuby a upustil dýku. Toho ork využil a znovu sekl. Byl tak moc unesen svým vítězstvím, že totálně zapomněl bránit se. Člověk více stiskl svou šavli a ze zdola bodl na horu. Vitel vyprskl krev a spadl bez duše na zem. Asar vytáhl šavli z jeho ohryzku a otočil se na nového nepřítele. Stal se jím ork, který se právě chystal zasadit smrtelnou ránu lidskému bojovníkovi. Nedošlo k ní. Asar se na něj vrhl a zasadil mu hlubokou ránu do boku. Zeleňák vykřikl a zamával svým mečem. Šavle se odrazila od meče a na zem dopadly jiskry. Zachráněný člověk se zatím vzchopil a zasadil orkovi ze zadu smrtelnou ránu.
Mezi zbytky lidí, kteří přežily, propukl jásot a naříkání. Vyhráli! Země byla pokryta mrtvými těly orků a lidí, kteří v boji padly. Orci padly téměř všichni, jen ti poslední se zbaběle rozprchly zpět do Kamenných hor – tam je ale určitě zabijí skřeti, kteří je obývali. Lidských bojovníků, co přežily, také moc nezbylo – bylo jich kolem třiceti včetně zraněných.
Konai dorazil k Pamovi – ošetřovateli a lukostřelci – a radostně se na něj zahleděl. Bylo velké štěstí, že jediný ošetřovatel přežil ty jatka. Pam –středně vysoký, nenápadný a vypočítavý človíček - se také usmál – ale byl to spíše nucený úsměv, pod kterým se kryla bolest a zklamání. Tolik mrtvých…
„Rád tě vidím. Velké ztráty? Nebo spíš… Kdo přežil?“ zeptal se unaveně velitel Konai.
„Velké… Vlastně obrovské ztráty, Konai. Z toho, co jsem zatím sečetl nás zbylo sotva třicet včetně zraněných. Ty jsou tři – Juio, Dasok a Kebot. Ale Kebot se z toho snad velmi rychle vyseká.“ Opáčil Pam
„A co Juio a Dasok?“
„Juio má silný řez v boku a ránu od dýky ve stehně. Dasok měl o něco větší smůlu – má useknutý dva prsty a dlouhý sek na tváři – od čela po bradu. A pak má ještě ránu od kopí nad břichem.
A pak jsou tu ještě nějaké drobnější zranění, které postihlo skoro všechny – Asar má ránu v loketní jamce a ránu na paži. Tiqui má docela hluboký řez na rameni… A ty máš, jak vidím, sek na předloktím. Ukaž mi to.“ Opáčil léčitel
Konai podal Pamovi ruku „Je to jen škrábnutí.“
„Žádné škrábnutí. Jen pár centimetrů a mohlo ti to přeseknout tepnu. Dáme to do hadru a uvidíme. Snad ti to nic důležitého nezasáhlo.“
Pam Konaovi dal na ránu obklad a zavázal ho. Velitel poděkoval.
„Víš, nejsi jako jiní velitelé, se kterýma jsem se setkal. Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, že před tím skoro-vyhynutím lidstva jsem byl každý druhý rok v jiném vojsku. A každý velitel byl furt dokola stejný pitomec. Pamatuji si, že předposlední velitel, u kterého jsem před tím byl, se zranil o otrávený šíp u Pustiny Škorpionů. Bylo to ještě před vzestupem Čaroděje, takže jeho hrad tam v tu dobu ještě nebyl. Můj velitel si tu ránu nenechal ošetřit a čtyři hodiny po tom zemřel. Ještě že poslední lidská armáda chytla tak dobrého velitele, jako jsi ty.“
Konai poděkoval a zamával na Asara, který postával kousek od nich. Ten se – s obvázanou rukou a ramenem – došoural ke dvojici. Potřásl veliteli rukou na důkaz toho, že je rád, že to přežil.
„Teď, když jste tu oba dva, můžeme probrat situaci,“ prohlásil Konai „víte, že jsme ze Severní Pirevy přišly do Tiritu kvůli tomu, abychom zachránili lidskou rasu. A to tím, že se dostaneme do Elfí říše. Bohužel se po vzestupu Čaroděje změnilo spoustu věcí – stali jsme se poslední lidskou armádou – teď již skupinou – na celém světě. A k tomu nežije už ani jedna jediná žena. Většina Severního břehu Tiritu padla do Čarodějových spárů. A Elfí říše je – k naší smůla – na Severním břehu. Navíc je těchto pět let období páření Vodních démonů, takže nemůžeme přejít Tichou řeku – která dělí Severní a Jižní břeh - přes Most démonů. Jedinou šancí nám tedy zbývá jít přes portál. Ale to musíme přejít přes Les Stínů a přes Bažiny Vládce zelení.
Navíc nám dochází zásoby jídla a vody. Do Kamenných hor pro vodu rozhodně nejdeme, takže nám zbývají tři rizikové možnosti – buď ještě nějakou dobu vydržet s minimálním přísunem vody a dojít až k Potoku nicoty, nebo jít k Tiché řece, a nabrat vodu tam. A třetí, nejpravděpodobnější možnost – že půjdeme do Lesa Stínů a požádáme Temné kentaury. Ale pochybuji, že by nám vodu dali – od té doby, co otrávili Kentauří potok mají sami vody málo.
A co se týče jídla – můžeme Temné kentaury požádat také o nějaké ty kořínky a zeleninu, kterou v Lese Stínů pěstují nebo se můžeme stát kanibaly a sníst nějaké orky. Bude se hlasovat. Asare, shromáždi všechny přeživší sem.“ Dokončil plány Konai.
Asar odběhnul na konec lidí a začal je posílat k místu, kde byli Pam s Konaem.